Stokování měst, čištění a užití vod stokových

Komory proplachovací

Komory proplachovací budujeme jako nepromokavé nádrže z betonového zdiva, opatřujíce je vstupem a přelivem (obr. 292. a 293.).

obr. 292. a 293.

Proplachování může býti řízeno ručně, tažením stavítka, anebo jest samočinné. Mechanismus samočinných proplachovadel sestaven bývá podle principu násosky anebo plovoucích či odklopných nádob.

Nejprostší jsou nechanismy násoskové, stačí u nich i dosti malá konstruktivní hloubka, která se také nejčastěji naskýtá na vrcholových tratích. Zvonovitá násoska dle Rogera, Fiedla a Böckinga vyrobena jest dvojitou, svislou trubicí, vnější jest horem uzavřena, ale proláklá, vnitřní osazena jest v syfonu, k němuž se pojí stoka (obr. 294.). Vše jest z litiny. Přitékající voda vystupuje vzhůru ode dna, plní komoru i prosotr mezi trubicemi a jakmile dostoupí okraje vnitřní trubice, přepadá a vtokový kužel ji soustředí v celistvý proud, ten strhuje s sebou vzduch a za zředěním řítí se rázem celý obsah nádrže.

obr. 294.

Vtokové šoupátko řídí rychlost plnění a tím i počet proplachování; meze však nejsou libovolné, za přítoku příliš volného násoska selže. Aby bezpečně zabrala, třeba vyvolati přetok rázem. Proto možno kombinovati násoskové proplachovadlo s  ásoskovým plněním. Přítok vody neděje se přímo do proplachovadla, nýbrž do malé nádrže, zcela obdobně upravené, jejíž obsah také drobnou násoskou rázem vytéká do proplachovadla, i netřeba tudíž jiného opatření, než aby obsah plnící malé nádržky byl tak vyšetřen, aby poslední vyprázdnění přivodilo náhlý přetok v násosce proplachovadla.

Samočinné proplachovadlo s plovoucí nálevkou dle Geiger-a můžeme montovati buď ve zděné nádrži, jedná-li se o větší množství vody, nebo v plechovém vodojemu o užitečném obsahu asi 1/2 mteru kostkového (obr. 295. a 296.).

obr. 295. a 296.

Nálevka z měděného plechu opatřena jest ve dně svislým nátrubkem; příron vody do nádrže zdvihá ji z nejnižší polohy ode dna až do polohy nejvyšší. Zde dosedací gumový ventil lehce zapadne do nátrubku a zamezí další zdvih nálevky, ač v nádrži voda stále stoupá. Jakmile dosáhne oné výše, že přepadá přes kraj nálevky, srazí ji a celý obsah odtéká nátrubkem do stoky.

Vedení pohybu nálevky děje se oky, šinoucími se po svislých tyčích.

Občasné vypouštění nádrže až do dna stane se otevřením ventilu ve dně. Na výši nálevky zůstává v nádrži voda státi.

Tato proplachovadla pracují dosti spolehlivě, dokud ucpávka mezi nátrubkem a šachtovou trubicí ve dně jest pružná a neprtomokavá; mají však nevýhodu poměrně velké konstruktivní hloubky, neboť celá délka nátrubku musí se sešinouti pode dno nádrže a v nejhlubší poloze nesmí ještě vyčnívati do volného průřezu proplachované stoky. Dlužno tedy při mneších poduličních hloubkách umístiti strop přímo pod vozovkou a nádrž samu navrhnouti poměrně mělce, po případě, je-li situace příhodná, možno úroveň ulice nad proplachovadlem převýšiti o 3 až 5 dm. Snadné je to na křižovatkách, kde zřizujeme chodníkové strůvky k vůli bezpečnosti přechodu. Též v parcích. Pro železná proplachovadla možno upraviti vstup poklopem.

Pro malou konstruktivní hloubku hodí se proplachovadla s odklopnými nádobami, jež jsou právě tak jako proplachovadla násosková původu anglického. Továrna Geiger-ova propracovala a do prakse zavedla dva typy těchto proplachovadel.

Plechová nádoba jest otočná kolem vodorovné osy a odklopí se, jakmile plněním vodou těžiště celku přestoupí osu. Otevřenou čelní stranou řítí se pak voda do stoky. Tato fase nastane znenáhla, nádoba s počátku jen volně se otáčí a výron vody zdržuje koncentrická stěna před otvorem, teprv asi ve výši hřídele odchýlí se soustředná stěna a voda vyhrkne. Aby při plnění unikání vzduchu nečinilo zbytečnou překážku, jest v horní stěně truvice vývzdušná vystupující až nad kraj otvoru, tou zároveň přitéká voda, jíž zachycuje drobná nálevka. Přítok vody děje se z kohoutu vodovodního.Nádoba dorazí čelní stěnou na pružné gumové nárazníky a jakmile z ní voda vytekla, vztyčí se vlastní převahou a dosedne na vyzdívku.

Druhý typ (obr. 297.) jest kombinované proplachovadlo nádobové a vodojemové na větší množství vody. Odklopná nádoba jest osazena ve vodojemu a má dutý hřídel, z něhož ssací trubice vystupují do vodojemu; jakmile se nádoba odklopí, vytéká též voda z nádrže nejdříve přetlakem a pak násoskou, jelikož výtok zapadne až pode dno.

obr. 297.

Poplachování stok z hydrantů má účinek pouze na nepatrnou vzdálenost, přítok jest příliš malý, z jednoho hydrantu max. 6 až 8 l / vt., avšak pro podomní stoky stačí dobře.

Splachovací šachtice

Splachovací šachtice jsou pro vzdutí vody opatřeny zdymadly a přetoky, by přetlak na klenbu či na strop stoky nebyl větší 1,0 m. K vůli umístění zdymadel volíme prostornost proplachovacích šachtic o něco větší, než pouhých jam vstupních a sice nejlépe o půdorysném tvaru štvercovém o 1,2 m délky strany. Též uspořádání pobočného zdiva řídí se dle tvaru a mechanismu zdymadel.

Hlavním požadavkem vhodné konstrukce zdymadel splachovacích jest rychlé uvolnění celého průtočného průřezu, nejlépe naráz a to při nejprostší ruční obsluze; kde užileme mechanismů musí býti tento také co nejprostší a spolehlivě účinkující konstrukce.

Zdymadla splachovací jsou různých konstrukcí; celkem je lze rozdělit do tří skupin:

• poklopky
• zarážky
• vrátka

Vřetenová šoupátka se příliš zvolna otvírají, čímž se účinek vlny ruší; výhodná jsou však pro uzavření stoky vůbec.

Poklopky

Poklopky jsou nejlevnější pomůckou pro zdýmání vody splachovací u drobných průřezů a proto jest i upotřebení jich dosti časté, ač mají tu zásadní vadu, že náležitě netěsní. Při uzavírání, jež se děje jen částí vlastní váhy, snadno hrubší předměty zalehnou do spáry a víko se nedovírá. Druhou nevýhodou jest poměrně těžké otevření tahem, neboť jest třeba zdvihnout nejen víko, nýbrž i překonati tlak vodního sloupce, tedy na př. pro průměr stoky 300 mma přetlak vody 1 m vyvinouti jest třeba sílu větší 70 kg. Lze tudíž poklopky otevírati jen násilným trhnutím řetězu, což i na silné konstrukci působí rušivě.

Poklopek užijeme jako zdymadel jen pro malé profily a sice pro průřezy do 300 mm světlosti, pro vejčité jen pro světlost 40/60 cm.

Poklopka záleží z litinového, přírubového rámu o tvaru stoky a z víka osazeného v šantýru, jehož ložiska jsou k rámu přilita (obr. 298.). Čelní strana rámu není svislá, nýbrž mírně sklonitá asi pod 85 stupni, by víko lépe dolehlo na těsnící prstenec zhotovený ze žlutého kovu a zapuštěný do příruby rámové.. Příruba spojena jest s rámem několika výztužnými žebry. Rám může býti zakotven šrouby ve zdivu.

obr. 298.

Místo pouhého rámu možno s výhodou dokonalejšího zazdění užíti železných nátrubků podobných tvárnicím F neb E, prostupujících celou tloušťku zdiva do nejbližší trubice stokové.

Víko jest z litiny o vypuklém tvaru, s přibroušenou ovrubou, s vnitřní výztuhou křížovou a vnější žebrem dle svislé osy; žebro toto prochází horem v závěs, dolem v oko. Šantýr jest z ocele, jeho ložiska z mosazi.

Poklopka otvírá se řetězem, kterýž po otevření napneme a zaklesneme o skobu, zazděnou pod uličním poklopem.

K vůli lepšému dovírání možno použíti přítužného soutyčí, jež zálezí z táhla, k jehož dolnímu konci připojuje se otočná vidlice, jejíž stěžeje jsou upevněny na rámu (obr. 299. a 300.). Sražením táhla přesune se vidlice přes víko a přitlačuje ho oboustrannými válečkovými nutítky; v této poloze pak lze hlavici táhla vetknout do západky osazené v bočním zdivu.

obr. 299. a 300.

Dřevěné zátky zavěšené na řetízku a přitlačované rozvorou o boční zdivo vzepřenou, jsou primitivním, nedoporučitelným zařízením.

Jiným druhem poklopek, v malém i velkém slohu, jsou vratné záklopky na drobných či velkých stokách proti zpáteční vodě.

Zarážky

Zarážky jsou stavítka o rychlém zdvihu a zásunu, jichž zařízení záleží: z rámu a ze zakotvení, z vlastního stavítka (okenice) a z ústrojí zdvíhacího, a to buď z táhla, či z volného řetězu, nebo z nechanického tahu řetězového.

Zarážky ruční s táhlem

Zarážky ruční s táhlem mají tu výhodu, že lze při zasouvání doraziti stavítko dle potřeby, aby lépe těsnilo.

Při nadržené vodě nutno při vytahování stavítka překonati odpor tření z tlaku vodního a zdvihnouti váhu stavítka i s táhlem, vylehčenou o vztlak vodní. Snaha, aby manipulace s ruční zarážkou byla co nejlehčí, ajeden dělník mohl i při dosti velkých profilech vytrhnouti sám zarážku, vedla ku konstrukci přenosných zarážek ze železného plechu, jež však není doporučitelná, neboť plech rezaví, stavítko se prohýbá a nepřiléhá náležitě, takže úspora v investici vyvážena jest zvýšenými výlohami manipulačními.

Osazujepe proto úplné zarážky i s litinovým stavítkem v každé splachovací šachtici. Je-li stavítko plné, to jest uzavírá-li celý profil, možno ručních zarážek s táhlem za přetlaku vodního 1 m užíti pro kruhový průřez až do průměru 600 mm, pro vejčitý průřez do velikosti 50/75 cm. U polovičních stavítek profilu vejčitého, to jest prolomených horem až k patkám (obr. 301.), můžeme užíti ručních zarážek až pro profil 60/90 cm, předpokládáme-li, že stavítko vytahují dva dělníci.

obr. 301.

Rám zarážek jest litinový, tvaru obdélníkového, se dvěma kotevními šrouby. Svislé čelní plochy jsou vytočené a mají prstencové vložky ze žlutého kovu, k nimž přilehne taktéž vytočený okraj stavítka (obr. 302 a., 302 b.). K rámu jest přiroubováno vedení, jehož volná výška stačí k úplnému vytažení; aby snad stavítko nebylo vytrženo až nad vedení, jest nejvyšší poloha zajištěna dvěma roubíky, drážkou pronikajícími.

obr. 302.

Stavítko má vysoké okraje, příčnou i podélnou vnitřní výztuhu, dolní část okraje jest pod 45 stupňovým sklonem, by spíše odsunula předměty, kteréž by při uzavírání vnikaly do spáry.

Táhlo mí v profilu tvar T a jest sice k víku přišroubováno, ale tak, že není spojení toto docela tuhé, nýbrž poskytuje pro manipulaci přiměřenou vůli.

Výška táhla sahá až na tolik pod uliční poklop, aby bylo snadné nasazení klíče do šroubové hlavice táhla shora. U normálních hloubek stok jest délka již tak značná, že jest žádoucno poříditi při horním konci vedení, aby při event. sešikmení tahu se stavítko nepříčilo. Vedení toto jest tvárnice litinová, zapuštěná do zdiva, mající drážku pro táhlo abřit, do nejž zapadne výsek táhla, když při úplném otevření bylo vytaženo do nejvyšší polohy.

Splachovací šachty vyzdíváme tak, aby svislá stěna byla při stavítku a podle ní se táhlo sunulo; pak i po otevření uličního poklopu jest šroubová hlavice táhla ve volném prostoru.

Jsou-li stavítka po sešikmených stranách šachet, ponecháváme v přesazeném zdivu drážku pro táhlo a horem osadíme malý uliční poklop.

Pro ztcela drobné profily trubní do 250 mm ukončíme táhlo místo šroubové hlavy pouhým okem, za něž táhne se buď rukou nebo hákem.

Stavítka s ručním tahem na volném řetězu mají nevýhodu, že nedolehnou větším tlakem než vlastní vahou. Řetěz má dvě oka, jimiž může býti zaklesnut na zazděném roubíku buď v poloze vytažené neb spuštěné.

Zarážky s mechanickým tahem řetězovým

Zarážky s mechanickým tahem řetězovým jsou vhodným uzavíracím a zdýmacím zařízením pro rychlé zahrazení i uvolnění velkých profilů stokových, k čemuž při správném mechanismu netřeba než několik vteřin času (obr. 303.)

obr. 303.

Pro průřezy kruhové od 700 do 1400 mm a pro průřezy vejčité od 60/90 do 100/150 cm stačí pro plná stavítka jeden tah, pro větší průřezy účelno jest užíti dvou tahů, aby se stavidlo nevzpříčilo.

Tah záleží z řetězu bez konce, na němž jsou zavěšeny stavítko i protiváha, z kladky hnací, z kladky vratné a z mechanismu, jehož pohyb přenáší se na kladku hnací. Délka tahu řetězového jest právě jen taková. aby umožnila úplné otevření profilu. Podle této délky a podle hloubky splachovací šachtice umístíme mecanismus buď zakotvením ložisek do bočního zdiva (obr. 304.), nebo při mělkých šachticích osadíme jej na nosiče přepínající vstupní otvor, tedy přímo do vlastního poklopu uličního (obr. 305.). Vratná kladka jest osazena na příčném hřídeli, kterýž jest připojen k oboustrannému vedení stavítkovému. Aby pohyb se dál svisle, má stavítko vedení tvaru U podle svislé osy, zapadající do drážek; taktéž i protiváha má oboustranné vedení v rámu.

obr. 304. a 305.

Mechanism jest zcela prostý: točivý pohyb vyvozený klíčem přenáší se ze svislého hřídele konickým soukolím anebo šroubem na vodorovný hřídel, na němž jest namontována hnací kladka (obr. 306.). Převod jest tak vypočten, aby mohl jeden dělník přivoditi co nejrychlejší zdvih.

obr. 306.

Sestavení mechanismu má býti tak zařízeno, aby se dalo vyjmouti bez obtíží po otevření víka v uličním poklopu, vyčistiti, eventuelně opraviti a zase vložiti bez přerušování pouliční frekvence.

U velkých profilů, kde třeba dvou tahů, vychází pohyb od společného hnacího hřídele (obr. 307.).

obr. 307.

Vrátka

Vrátka jsou zdymadla otočná na svislém stěžeji a hodí se zejména pro velké průřezy. Profil vrátek bývá ze 2/3, 3/4 neb do patek plnostěnný, horem otevřený, aby byla možnost volného přepadu, kdyby vyšinutí vrátek selhalo.

Starší konstrukce mívaly zavírací mechanism jako západku neb zásuvku na vrátkách upevněnou a pro ruční otevírání zařízenu, k čemuž bylo třeba vedle sestupování do stoky i značné námahy a dělník byl v nebezpečí, že ho rozlétnuvší se vrátka strhnou do proudu.

Pro samočinné otevírání vodním tlakem vytvořil Geiger prostý mechanism záležející z kozí nožky v šantýru na rámu upevněné, zapadající po přiražení vrátek na váleček k nim připojený. Na rukojeti kozí nožky osazena jest protiváha, jež se dá tak posunouti, aby při určitém tlaku – obyčejně při naplnění až ku přelivné hraně – kozí nožka s válečku se sama vyšinula. Aby vysunutí bylo jistějším, vyložena jest kozí nožka na dosedací ploše, která váleček objímá, pružinou.

I ručně, zdvíhnutím rukojeti, lze vrátka otevříti, aníž by to bylo spojeno s nebezpečím pro dělníka, neboť kozí nožka připojena jest k rámu, nikoliv k víku, takže po vyzdvižení zůstane klidně v ruce. Těsnění provedeno bývá olovem do čistě opracované drážky. Ku zmírnění nárazu osazen bývá v bočním zdivu nárazník s gumovou, výměnnou hlavou.

Osazení vrátek jest zcela svislé, nezavírají se tudíž samočinně, zůstanou otevřena a ponechávají ve stoce volný profil.

Pro umístění vrátek jest třeba komory a vstupní šachty, jakož i výklenku v bocích pro vrátka v poloze otevřené (obr. 308.)

obr. 308.

Vrátka jsou u velkých profilů (100/150 cm a větších) přece jen příliš těžká pro ruční zavírání, ač se stěžeje točí v pánvích ze žlutého kovu. Proto lze užíti mechanického zavěradla, ozubeného čtvrtníku otáčeného šroubem z ručního kolečka (obr. 309.). Výklenek musí býti však tak prostorný, aby po otevření vrátek celý čtvrtník mohl býti do něho otočen.

obr. 309.