Stokování měst, čištění a užití vod stokových

Spojení stok průlezných a průchozích

Po smyslu stavebním děje se sloučení stok průlezných v tak zvané komoře soutokové, čili spojovací. V jejím dnu vyhloubeny jsou žlábky pro soustředění přítoku za malých stavů a její pobočné zdi nesou klenbu, společnou všem spojovaným a spojeným stokám.

Proti spádu omezena jest komora svislými čelními zídkami oné šířky, jak se udá dotykem bočného zdiva obou spojovaných stok, tedy buď 2 x 25 cm, nebo 25 + 50 cm, či 2 x 50 cm atd. Od čelných zídek, počínaje výškou patek, vybíhají dělící hrázky, zvykle jazyky zvané, mezi spojované žlábky (obr. 269 až 271.)

obr. 269., 270. a 271.

Při půdorysném umístění jazyků dbáme toho, by se styčné průřezy stejnoměrně úžily a přepážka souvisle se nížila, až při splynutí obou pobočných žlábků ve žlab výsledný zcela vymizí. Tím udržujeme stejnou průtočnost v přechodní trati a zamezujeme náhlé přepadání vody z jedné stoky do druhé. Kdyby nebylo dělícího zařízení a spojovací komora skýtala volný prostor v celé šířce své hned u čel, vedlo by to k různým závadám, zejména k ukládání a přešinování nečistot a ssedlin.

Dno, boky i klenba ve spojovací komoře jsou tvaru konického; vyžadují zvláště pečlivého konstruktivního propracování a zvláště pečlivé stavby. Přechodný spád žlabů i jazyků provede se v čáře mírně vlnité, tečně splývající. Boky jazyků v příčném řezu jsou v obdobném zakřivení, jaké mají boky vnitřních stěn; hřeben jazyků jest obloukový, počátek jich při čelné stěně jest vodorovně seříznut a tvoží tak vhodnou plošinu k sestoupení.

Žlaby a jazyky vypracují se dle šablon v tvrdém kanemi zcela hladce; spáry buďtěž kolmo na plochy lícné (obr. 272.) a v takovém rozvržení, by podélné styky nespadaly do nejhlubší rýhy ve žlabu, a příčné spáry aby byly klenbovitě obráceny proti spádu. Snažší než v kameni jest zpracování jazyků z betonu, avšak není tu zase oné trvanlivosti.

obr. 272.

Též lze vyzdívati žlaby a zajyky z tvarových cihel, žádoucno však, aby byly vytvořeny všechny soutoky pokud možno jednotně k vůli zamezení přílišné početnosti tvarovek. S ohledem na náležitou bezpečnost stavby jest nutno spojovací komoru v celé rozlehlosti spolehlivě založiti, nejlépe na betonovou desku.

Zdivo v bocích dlužno sesíliti nejméně o jeden pas, jelikož rozpětí klenby z dola k čelu značně přibývá; toto sesílení k vůli dobré vazbě má sáhati až za čelní zídky o 50 až 75 cm.

Pro konickou klenbu budíž konstruován dostatečný počet ramenátů, aly líc i rub klenby byly beze skoků; pro méně dovedné zedníky a pro betonování vybedníme celý konus.

Ve vrcholu konické klenby vyzdívá se obyčejně vstupní šachta; sestup má své přímé pokračování na čelných zídkách až ku plošiná na jazycích. Průnik konusu klenbového a kužele sestupné šachtice nesnadno se vyzdívá a proto nezřídka vídáme vstupní šachtice na dolní části komory, kdežto v nejvyšším místě konické klenby k vůli provzdušnění jest osazena pouze ventilační trubice.

Zaústění neprůlezných stok trubních do průlezných stok vejčitých

Zaústění takové stane se v postranní šachtici, k níž vede přímá stoka trubní; ve dnu šachtice vytvořen jest vtokový žlábek.

Šachtice může býti kruhová a z poloviny nad průleznou stokou umístěna (obr. 275.), neb tvaru D zcela se strany se připojující (obr. 276.).

obr. 275. a 276.

U stok betonových průlezných možno vytvořiti obloukovou průleznou přípojku až k normální šachtici (obr. 277.), aneb je-li již šachtice nad soutokovou komorou, ukončiti trubní stoku v čele obloukové přípojky (obr. 278.)

obr. 278.