Stokování měst, čištění a užití vod stokových

Úplné uzavírání stok stavidly a poklopy

Uzavírání tohoto druhu děje se buď proto, aby průtok – zejména za vyšších stavů – po delší dobu byl odvrácen z vlastní trati stokové do stoky vypínací, či přímo do odpadu a tak míjel čistírnu, aneb uzavíráme stoky na zadržení zpáteční vody, jež by jinak za vyšších vodních stavů vnikla z řeky do stok a je zanesla pískem a bahnem.

Zařízení uzavírací liší se v případech těchto zásadně od zdymadel ku proplachování, že netřeba u nich náhlého přerušení či uvolnění průtoku, nýbrž uzavření neb otevření zcela volného, takže možno užíti pro stavidla konstruktivních výhod, jež poskytuje vřetenové šoupátko, při čemž ruční pohon stačí pro všechny normální profily stokové. Tlak zpáteční vody proti hlavním sběračům kolísá na řekách podle stavů vodnícj v mezích poměrně malých, sotva více než 3 m.

Konstrukce kanalisačních šoupátek liší se od šoupátek vodních tím, že jest zařízena na jednostranný tlak, že matice není úplná, nýbrž hřebenová,a že hnací šroub na vřetenu musí býti co nejlépe chráněn proti plovoucím nečistotám z vody stokové.

Stavítko jest ve svislém svém průměru na vnější straně opatřeno hřebenovou maticí ze žlutého kovu, do desky stavítkové zapuštěnou a prodlouženou až nad profil ku hnacímu šroubu, když jest stavítko v nejnižší uzavírací poloze. Aby se zdvih dál zcela svisle, jest deska stavítková horem opatřena vedením, objímajícím vřeteno kovovou vložkou.

Vřeteno hnacího šroubu přechází na dolním svém konci ve svislý, hladce vytočený čep, kterýž osazen jest v pánvici ze žlutého kovu mazivem naplněné. Pánvice uložena jest v litinovém pouzdru, objímajícím hnací šroub; horem se pouzdro úží v krček s kovovou objímkou, jako vedením pro vřeteno (obr. 310.). Ku přesnému nařízení hnacího šroubu do hřebenové matice jest kovová pánvice pošinutelná pomocí stavěcího šroubku z dola. Aby nečistoty nevlekly se při otáčení se vřetena do mechanismu, jest krček poudra horem kryt.

obr. 310.

Ložisko pro vřeteno vytvořeno jest jako vitinová výztuha mezi oboustranným vedením a rámem, uložená právě nad závěrem volného profilu.

Aby přilehnutí stavítka i k dolnímu okraji příruby bylo spolehlivé, opatřeno jest po vnitřní straně nutítkem, úchytným to úhelníkem, který se již před dosednutím zaklesne za kraj příruby a stavítko uvede do těsnící polohy, i kdyby bylo na přírubě dosti náplavu.

Stoková stavidla osazujeme ve vstupních jamách či v komorách, hřídel opatříme náležitým vedením a prodloužíme jej až pod uliční poklop, kde ukončen jest jehlanem na nejž nasazujeme při manipulaci klíč. Pro neobyčejné profily a velký vodní tkal vlkádáme mezi hlíč a hřídel soukolí. Mechanism osazujeme buď v šachtici, aneb – jedná-li se o stavidlo proti zpáteční vodě – přímo na nábřežích (obr. 311.).

obr. 311.

K ochraně vypínacích stok proti zpáteční vodě, zejména proti naplavování kalu, užíváme záklopů s protiváhou pro malé i pro velké profily a sice z pravidla jako zařízení samočinně působícího.

Protiváha jest posuvně osazena na jedné neb dvou výztuhách (obr. 312. a 313.), kteréž nad poklop přečnívají a musí býti zkusmo tak posunuta a přitařena, by dosti malý přetlak ze stoky je otevřel; z toho důvodu jest i čelní plocha jen nepatrně skloněna.

obr. 312. a 313.

Přetlak z řeky za vyšší vody sám poklop přitlačuje a dosti těsně ho uzavírá, by to stačilo k zamezení nápůavu. Jedná-li se však o těsné uzavření, možnmo voliti buď protiváhu na otočných ramenech, které sklopením ku předu přitiskují účinkem své váhy poklop, aneb uzavírací mechanism, svislý ozubený čtvrtník se šroubovým pohybem. V obou případech však vzdali jsme se samočinného působení mechanismu i hodí se proto jen v blízkosti stanic přečerpávacích a čistíren, kdež jest stálý dozor.

Protiváhové poklopy umístíme v komorách a vstupních šachticích, pamatujíce na výklenky pro pohyb protiváhy.