ZLATÉ HORY

Historie a současnost ložiska zlata evropského významu

Poštovní štola

Nad Modrou štolou je situována Postovní štola (mapa 4), která je též součástí ložiska Východ. Koncem 15. století byl rudní revír nazýván Horní Neufang a by zde zřejmě situován také důl Starý otec, v 16. století zřejmě důl Kupferzeche. V 18. století zde byla štola sv. Trojice (Heiligen Dreifaltigkeit), která je předchůdkyní současné Poštovní štoly. Založení dolu je středověké - původně pro těžbu zlata, v 16. století byla získávána měď a důlní voda pro výrobu vitriolu. Ústí štoly, založené v terénním zářezu, vidíme na obrázku 56. Další důlní díla, související zřejmě s některým z výše uvedených historických dolů (z 15. až 16. století) jsou situována nad Poštovní štolou.

Většina původních chodeb Poštovní štoly byla přeražena a rozšířena při průzkumu ložiska Východ v 60. letech 20. století. Relikt původní štoly je zčásti patrný ve stropě nové chodby (z 50. let 20. století), nad postavou geologa - viz obrázek 57. V Poštovní štole jsou zastoupeny sekundární minerály jen v malém množství a některé vzácnější druhy zde nebyly zjištěny vůbec. Na této okolnosti se podílí nepřítomnost vápenců, které naproti tomu v Modré štole vytváří pro vznik sekundárních minerálů vhodné geochemické prostředí.

Vstupní štola vyúsťovala do rozsáhlého historického terasovitého hloubení. Jeho střední část je zúžena, má kruhový profil a zúžení je způsobeno ponechaným výrazným skalním stupněm. Většina kruhového profilu byla založena kamennou základkou, vysokou téměř 5 metrů. Spodní část založeného prostoru a podložní skalní stupeň je pokryt kůrou bílého až světle modrého alofánu. Celá situace vyplývá z obrázku 58.

Dominantou důlního podzemí Poštovní štoly je terasovité hloubení s částečně zachovalým vodotěžním zařízením. Dřevěné potrubí instalované v kolmém komínu, které je součástí těžního zařízení, zobrazuje obrázek 59. Dřevo i stěny komína jsou povlečeny alofánem, který zde vzniká i v současné době. Těžní zařízení bylo funkční zřejmě v 18. století, je zobrazeno na mapě Habtmanna z roku 1769 a původní kresba byla nově publikována Večeřou (1991).

V Poštovní štole jsou zachovány na několika místech stále funkční základky, dosahující v některých případech výšky až 5 metrů. Jedním z vynikajících příkladů je základka v obrázku 60, vybudovaná v komoře v horní části terasovitého hloubení.

K pozoruhodnostem Poštovní štoly patří sklad naštípaných polen dřeva, která byla zcela jistě připravena k použití těžební metody "sázení ohně". Dřevo je zčásti inkrustováno minerálními roztoky, část skládky je znázorněna na obrázku 61.