ZLATÉ HORY
Historie a současnost ložiska zlata evropského významu
Altenberg - Starohoří
Pozice ložiska je zřejmá z mapy 1 - ložisko se nalézá ve vrcholové části Příčného vrchu, asi 4,5 km JJZ od Zlatých Hor. V terénu je řada depresí, které jsou pozůstatkem po těžbě zlata. Nejvýraznější jsou Velké pinky, které vznikly před rokem 1568 na ploše 350 x 400 metrů zavalením podzemních ražeb (Večeřa, 1998). Těžbu (podle tvaru některých pozůstatků) zde zřejmě zahájili už Keltové (Fojt, Večeřa, 2000), poslední práce proběhly ve 2. polovině 19. století.
Keltského původu mohou být některé sníženiny terénu, které se v reliktech zachovaly v okolí Velkých pinek. V tomto prostoru vychází na povrch rudní těleso, které bylo vlivem obsahu sirníků značně zvětralé a snadno dobyvatelné. Jak vyplývá z rekonstrukce (Večeřa, 1995) současného a předpokládaného průběhu vrstevnic, část terénu byla snížena až o 10 metrů. Tento snížený prostor zřejmě představuje těžbu zvětralé části ložiska, provedenou pravděpodobně už Kelty. Součástí případné keltské těžby by mohla být i deprese, nazývaná jako Lange Pinge (mapa 2). Charakter sníženiny je patrný z obrázků 15 a 16.
Další báňské práce, pocházející snad už z 11. století, mohou prezentovat šachtice, jejichž relikty se dochovaly v jihozápadní části Lange Pinge (obrázek 15). Jedná se o úklonné šachtice ražené v navětralém rudním tělese paralelně s jeho úklonem a hlubokých jen několik metrů. Šachtice byly raženy s rozestupem 6 metrů (Večeřa, 1995).
Další těžební činnost (pravděpodobně ve 12.-13. století) probíhala z verikálně ražených jam, situovaných v podloží rudního tělesa. Tyto jámy byly raženy v řadách s rozestupem 15-20 metrů a umožňovaly těžbu a svislou dopravu rudy z hloubek 10 až 20 metrů (Večeřa, 1995). V oblasti ložiska Altenberg se tento typ důlních děl zachoval v severovýchodní části Lange Pinge - viz obrázek 16.
Intenzivní těžba zlata pokračovala v prostoru ložiska Altenberg od počátku 14. století a je doložena listinnými materiály. V okolí Velkých pinek jsou uváděny 4 doly (Večeřa, 1991): "czu dem goltsmiden" (neboli Goldsmid), "czu dem steine" (neboli Kámen), "czu dem vreien steine" (neboli Svobodný kámen) a "czu dem alten steine" (neboli Starý kámen). Byly odvodňovány štolou, která v ložiskové partii probíhala v hloubce cca 60 metrů, na mapě 2 je označena jako "I. dědičná štola". Propadlé ústí štoly s haldou se nalézá cca 280 metrů jihozápadně od Velkých pinek.
Velké pinky vznikly v 16. století zavalením připovrchových dobývek uvedených dolů. Ve směru od SZ k JV (mapa 2) je první pinkou Lange Pinge (rozměr 100 x 30 a 10 metrů), následuje Schäfer Pinge (50 x 50 x 30 metrů), Mittel Pinge I (60 x 40 x 25 metrů), Mittel Pinge II (40 x 40 x 20 metrů) a poslední je Tiefe Pinge (20 x 20 x 20 metrů). Večeřa (1991) klade důl Godsmid do prostoru Lange Pinge, důl Kámen mezi Lange Pinge a Schäfer Pinge, důl Svobodný kámen mezi jámu Kunstschacht (viz dále) a Schäfer Pinge a konečně důl Starý kámen do prostoru Mittel Pinge. Z uvedených pinek je impozantní především Schäfer Pinge s relikty zavalených důlních chodeb (obrázek 17).
Zmíněná jáma Kunstschacht pochází zřejmě z přelomu 14. a 15. století a je situována cca 100 metrů jihozápadně od Schäfer Pinge. Společně s "II. dědičnou štolou" (v 15. století nazývanou snad Nyderzeche, v současnosti Althackelsberg) zpřístupňovala v 15. století důl Obirczeche (Večeřa, 1991).
Štola Althackelsberg je dlouhá téměř 1 km a nově byla vyzmáhána v 50. letech 20. století, při průzkumu zlatohorského rudního revíru. V součanosti je úvodní část zavalená, počátkem 90. let 20. století byla přístupná z podzemních prostor štoly Mír. Při ražbě štoly byly v určitých intervalech hloubeny větrací jámy. Na obrázku 18 je zachycena jedna z větracích šachet, označovaná jako Bergmeister, která byla hluboká 96 metrů (Večeřová, Večeřa, 2002), od ústí štoly byla vzdálena 570 metrů. Po dalších 150 metrech štola podfárala už výše zmíněnou jámu Kunstschacht. Od tohoto místa štola navazuje na komplex dobývek, komor, nadlomů, hloubení, chodeb, komínů aj. typů ražeb, pocházejících z 15. až 17. století. Tyto ražby jsou provedeny v několika výškových úrovních a společně s podpovrchovými díly pod Velkými pinkami zaujímají celkový vertikální interval téměř 300 metrů. Spodní části dobývek byly od 17. století do 20. století zatopeny a jejich stěnách a stropech došlo ke vzniku sintrových útvarů, složených z minerálu schwertmannitu. Charakter takových ražeb vyplývá z obrázku 19, stalagmity schwertmannitu vysoké až 90 cm prezentuje obrázek 20.
Dobývky, postupující do hloubky, byly odvodňovány vodními čerpadly, která zprvu dosahovala menších rozměrů a pracovala v menším rozsahu. Minořádné vodotěžní dílo vzniklo v 17. století, kdy byly vyraženy nejhlubší dobývky. Jsou situovány v hloubce 96 metrů pod úrovní "II. dědičné štoly" a byly odvodňovány mihadlovým čerpadlem poháněným vodním kolem o průměru 19 metrů. Z uvedené hloubky 96 metrů byly vody čerpány na počvu "II. dědičné štoly", odkud volně tekly na povrch. Úklonná chodba, kterou byla voda čerpána přes systém dřevěných potrubí (vybavených táhly) a přepouštěcích žlabů, je znázorněna na obrázku 21. Detailní popis vodotěžního zařízení podávají Večeřová a Večeřa (2002).
V případě důlního systému, v současnosti označovaného jako Althackelsberg, se jedná o impozantní báňský komplex, největší pro těžbu zlata v Jeseníkách a jeden z nejvýznamnějších na území České republiky. Pro vytvoření představy o rozsahu podzemních prostor nabízíme kopii báňské mapy z roku 1893 - viz mapa 3. Je třeba si uvědomit, že na mapách jsou zobrazeny pouze hlavní těžební komory a nejdůležitější dopravní cesty.
