ZLATÉ HORY
Historie a současnost ložiska zlata evropského významu
Rýžoviště
Nejstarší těžba zlata u Zlatých Hor probíhala z rýžovišť, podle předpokladu Večeřové a Večeři (2002) už v mladších fázích laténu (tj. Keltové).
Také rýžování zlatonosných rozsypů v 10.-11. století je dosud jen předpokládáno. Úvahy vycházejí z častého střídání majitelů Zlatohorska a v listinných materiálech doložených nadprůměrných majetkových poměrů polské šlechty v přilehlé oblasti, viz například Večeřová a Večeřa (2002).
Do konce 13. století byly pravděpodobné povrchové zlatonosné rozsypy minimálně jedenkrát přerýžovány.
Pozůstatky těžby zlata z rýžovišť se vyskytují (mapa 1) západně a jižně od města. Některé jejich části mohou procházet ze 13. až 14. století.
Instruktivní systém výkopů, zářezů, šachtic lemovaných obvaly, přívodních a odtokových kanálů včetně rýžovnických odpadů, se nalézá v prostoru Měkkých dolů (obrázek 10 a 11) v lese u rekreačního zařízení Bohema. Jak vyplývá z obrázku 11, rozsah pozůstatků některých šachet svědčí o intenzivní těžbě zlata.
Zlatonosné usazeniny, uložené na svazích, byly těženy v okolí Zlatých Hor dobývací metodou zvanou jílování. Zachovalé jíloviště nalezneme pod silnicí Zlaté Hory - Heřmanovice, poblíž nově zpřístupňované Měděné štoly. Na obrázku 12 je patrný kanál, jímž byla přiváděna voda do vytýčeného těžebního pole. Voda stékala z kanálu po svahu, rozplavovala zlatonosné sedimenty a odplavovala lehký podíl (hlínu, křemenný písek aj.). Balvany byly ručně vybírány a odkládány do vytěženého prostoru, kde tvoří haldy. Zlato se hromadilo v těžkém podílu pod rozplavovaným svahem, odkud bylo odtěžováno a rýžováno (Večeřová, Večeřa, 2002).
Pokud byly zlatonosné štěrkopísky uloženy pod mocnější vrstvou nezrudnělých písků, byly těženy rozsypy se zlatem z šachtic. Zlatonosný štěrkopísek byl často vybrán i z okolí šachtic (pod zemí), případně šachtice byly propojeny chodbičkami (Večeřová, Večeřa, 2002). Kolem šachtic tak vznikaly volné dutiny, které byly zajištěny proti okamžitému sesutí výdřevou. Dutiny se však po čase zavalily a po šachticích zůstaly v terénu deprese. Po velkých deštích dochází i dnes k sesednutí starých závalů a zřejmě i k zavalení dosud nezřícených chodbiček. V terénu pak můžeme pozorovat oživené závaly.
Od konce 15. do počátku 17. století byly těženy zlatonosné sedimenty uložené v poměrně velkých hloubkách. Byly překryty usazeninami ledovcového původu, které v prostoru severně od nádraží ve Zlatých Horách (mapa 1) dosahovaly mocnosti až přes 100 metrů. Těžní jámy byly vystrojeny vodotěžními stroji, ale pro zvládnutí zvyšujících se přítoků bylo třeba vyrazit odvodňovací štoly. První byla ražena na přelomu 15. a 16. století (Večeřová, Večeřa, 2002), druhá - známější jako štola Tří králů - kolem roku 1550, která dosáhla délky přes 6 km. Proslulým se stal důl Měkký cech (ohlubeň lemovaná obvalem je na obrázku 13), v němž byl v roce 1590 nalezen valoun křemene se zlatem o váze 1,39 kg (obrázek 14).
