Nauka o stavebních hmotách

Dráhy výtažné či tak zvané šikmé výtahy

Dráhy výtažné jsou zvláště příhodny v hlubokých kamenných lomech, z nichž se kámen dopravuje vzhůru. Jsou to dráhy úzkorozchodné, záležející obyčejně ue dvou rovnoběžných kolejí a z lanového vytahovadla u horního konce dráhy.

Vytahovadlo pro dvojkolejní dráhu záleží v podstatě ze dvou bubnů na témže hřídeli (obr. 611.), s obráceně navinutými lany (horem a spodem bubnu), takže otáčí-li se hřídel jedním směrem, navíjí jeden buben lano, kterýmž se vytahují naložené vozíky vzhůru, kdežto od druhého bubnu odvíjejícím se lanem spouštějí se prázdné vozíky po druhé koleji dolů. Poněvadž sjíždějící prázdné vozíky nejsou s to vytáhnouti vyjíždějící naložené vozíky, musí býti společný hřídel obou bubnů nějak poháněn, to děje se převodem řemenovým (obr. 611.) nebo přímo elektromotorem.

Připřažení těžného vozíku přímo k lanu děje se prostě zapnutím lanového oka o tažný hák, upevněný na čelní ližině podvozku. Lanové oko musí býti před každou jednotlivou jízdou ručně zapnuto či zavěšeno a po skončené jízdě zase vypnuto či vyvěšeno.

Sklon výtažných drah bývá různý a takměř neobmezený – může býti i příkřejší než v poměru 1:1. – Velikost sklonu jest tak dalece směrodatna pro tvar vozíků. Na mírnějších sklonech mohou se k těžnému lanu přímo připřahati normální vozíky plošinové nebo korbové, kdežto na větších sklonech musí být tyto normální vozíky převáženy na klínovitých podvalnících jako na dráhách brzdových. Nejmenší sklon výtažné dráhy musí býti alespoň tak veliký, aby prázdné vozíky samy dolů sjíždějíce lano sebou táhly. Obecně nelze sklon ten určitě udati, protože záleží na délce a vedení lana, na použitých těžných vozících.

Výtažné dráhy nemusí býti vždy dvojkolejní, které jsou příhodny při čilejší dopravě, nýbrž mohou býti také jednokolejní a trojkolejnicové. Podle tohoto uspořádání kolejí zařizuje se pak různé provozování na výtažných drahách.

Jednokolejní provozování na trati jednokolejové vykonává se jediným lanem, k jehož konci připřahuje se buďto přímo vlak normálních vozíků, anebo klínovitý podvalník s najetými normálními vozíky. Naložené vozíky vytahují se nahoru, prázdné vozíky spouštějí se potom po téže koleji svou vlastní vahou. Vytahovadlo pro jednokolejně provozovanou dráhu má jen jediný buben, který poháněn bývá ozubeným soukolím nejlépe elektromotorem (obr. 612.)

Dolů sjíždějící prázdné vozíky spouštějí se svou vlastní vahou za vysunutého ozubeného soukolí, ovšem zdržováním pomocé pásové brzdy na kotouči vedle bubnu. Jednokolejové provozování jest příhodné v podřízených podnicích a pro mneší dopravu kamene.

Dvoukolejní provozování na kolejích různě uspořádaných vykonává se dvěma lany, navinutými obráceným směrem na dva bubny vytahovadla (obr. 611.), takže ku konci jednoho lana buď přímo připřažené normální vozíky, anebo klínovitý podvalník s najetými normálními vozíky vytahují se vzhůru a současně ku konci druhého lana připřažené prázdné vozíky spouštějí se dolů. Při tom mohou býti koleje takto uspořádány:

Dvě rovnoběžné koleje vedle sebe průběžně od horního vytahovadla až ke společné točnici u spodního konce. Při každé těžbě jezdí střídavě po jedné koleji naložené vozíky nahoru, po druhé prázdné vozíky dolů.

Jedna kolej s výhybkou uprostřed trati. Při každé těžbě jede naložený vozík po koleji nahoru a prázdný vozík po téže koleji dolů, jedou tedy oba proti sobě, ale uprostřed trati vyhnou se na výhybce.

Trojkolejnicová dráha s výhybkou uprostřed trati, anebo jen dráha jen v horní polovině trojkolejnicová, ve spodní dvoukolejnicová s výhybkou rovněž uprostřed trati. V obou případech vyhnou se naložené vozíky vzhůru jedoucí s prázdnými vozíky dolů jedoucími na výhybce.

Dvě do sebe vložené průběžné oleje nestejného rozchodu slouží vlatně k provozování jednokolejnímu pomocí protizávažného vozíku, jak bylo u brzdných drah již dříve vylíčeno.