Nauka o stavebních hmotách

Stožárové otočné jeřáby

Ve větších kamenných lomech nejpříhodnějšími zdvižnými stroji o značné výkonnosti jsou stožárové otočné jeřáby, čili jeřáby Derrickovy, krátce zvané “derricky” (obr. 511. až 515.), poněvadž připouští nejen zdvižení, ale i přemístění těžkých balvanů ve velikém okrsku kolem jeřábu.

Hlavní součástí derricku jest stožár či stěžeň, který udržuje se v poloze svislé buď dvěma tuhými vzpěrami, jež upevněny jsou k hlavě stožáru, vzpírají se o půdu a vytvořují tak stožárový otočný jeřáb upjatý vzpěrami, krátce vzepřený derrick (obr. 511. až 513.), anebo udržuje se v poloze svislé několika drátěnými lany, upjatými k hlavě stožáru a zakotvenými buď přímo do půdy, nebo upevněnými na zvláštní koly, nebo na jiné předměty (na povýšenou skálu) a vytvořují tak stožárový otočný jeřáb lany upjatý či zakotvený, krátce lanový derrick (obr. 514. a 515.)

Druhou podstatnou součástí jeřábu stěžňového jest jeho rameno, tak zvaný výložník, j.j. vyložený šikmý trám opřený svým spodním koncem o patku stožáru a svým druhým koncem zavěšený prostřednictvím zvláštního lana L (v obr. 512.), které jde kolem kladky u hlavy stožáru dolů k patce stožáru, kdež navinuje se na buben zdvihadla.

Výložník V (v obr. 511.) jest při obou druzích jeřábu osazen v patce stožáru kloubově, takže lanem L lze jej zdvihnouti neb spustiti v rovině svoslé, tvořené jím a stožárem. Stožár jest pak osazen svou patkou prostřednictvím svislého čepu na základové desce a svou hlavou sedí rovněž svislým čepem v lůžku, drženém buď dvěma vzpěrami nebo napjatými lany. Jest tudíž stožár (i s výložníkem) otočný kolem své svislé osy.

U jeřábu lany zakotveného lze výložník i se stožárem otočiti v celém kruhu 360 st, i jest tato úprava jeřábu vždy výhodná, když pro zakotvení lan namítají se příhodná místa.

U jeřábu vzpěrami upjatého nelze výložník otočiti v celém kruhu, neboť mu překážejí obě stožárové vzpěry, které spolu ve svém půdorysném průmětu svírají úhel vzpěr zpravidla 90 st. (obr. 511.), proto při normálním zřízení jeřábu lze výložníkem otáčeti asi jen v největším pracovním úhlu 210 st. Ovšem kdyby územní poměry připustily voliti opěrná místa vzpěr značné výše, nežli jest patka stožáru, mohl by po případě nízko spuštěný výložník točen býti také v celém kruhu.

Svislý průmět výložníku na vodorovnou rovinu, čili vodorovná vzdálenost jeho vyloženého konce od stožáru tvoří tak zvané vyložení jeřábu. Při nejkrajnějším spuštění výložníku namítá se tudíž největší vyložení jeřábu A (v obr. 511.) a při nejkrajněším zdvižení výložníku (v obr. 511. vyčárkovaném) poskytuje jeřáb nejmenší vyložení a. V nobější době sestrojují se v kamenných lomech příhradové otočné jeřáby o největším vyložení A = 30 m.

Půdorysná plocha plocha mezikruží o poloměrech A – a tvoří tak zv. pracovní pole jeřábu, t.j. okrsek území, který zasáhne, či ovládá hák na břemena zavěšený na kladce u hlavy výložníku.

U hlavy výložníku zavěšená bývá buď kladka pohyblivá (obr. 524.) nebo kladkostroj aspoň o dvou kladkách (obr. 525.). Na hák u spodkí kladky zavěšuje se břemeno, které zdvihá se i s kladkou zvláštním lanem l (v obr. 511., 524. a 525.) jdoucím přes kladku u hlavy stožáru dolů ku zdvíhadlu u paty stožáru, kdež se navíjí na jiný buben než lano L, sloužící ku zdvíhání výložníku (obr. 527.)

U jeřábů zřízených na ruční pohon bývá na patce stožáru osazeno tak zvané složené či kombinované zdvíhadlo, obr. 527., t.j. přístroj, jímž zdvíhá, nebo spouští se nejen výložník, ale také břemeno. takové zdvíhadlo má sice dva bubny, z nichž jeden navíjí lano l na zdvíhání břemene, druhý navíjí lano L na přestavení výložníku, ale jen jeden klikový hřídel s přestavným převodem ozubených kol, takže lze poháněti buď jeden, nebo jen druhý buben. Převod ozubených kol sestrojen vždy tak, že poháněcí síla zdvihadla jest značně menší než zdvihané břemeno, ovšem rychlst zdvihu jest skrovná. Veškeré součásti zdvíhadla jsou osazeny mezi dvě plechové nebo litinové bočnice, v jediné společné stolici. Zdvihadlo opatřeno jest silnou brzdou a vysouvadlem, aby obě kliky při brždění nemrštily. Rozumí se samo sebou, že neschází ani rohatka se západkou, kterou se zdvižený výložník nebo břemeno v každé poloze zarazí, takže nemůže bez jeho sysouvnutí klesnouti.

Kombinované zdvihadlo lze bez nesnází upraviti na pohon parní, motorový, elektrický či transmisní.

U strojně poháněných jeřábů bývá zdvihadlo břemen, - když vyložení jeřábu nemusí býti často přestavováno – i se svým poháněcím strojem (na př. lokomobilou, nebo jiným motorem) umístěno mimo jeřáb, dežto zdvihadlo výložníku o ručním pohonu (klikovým hřídelem), obr. 526. bývá ponecháno na stožáru.

Je-li však potřeba časté změny vyložení jeřábu, pak zůstanou obě zdvihadla kombinována (obr. 527.) a podle místních poměrů osadí se na zvláštní podestě na jeřábu (obr. 512.) anebo se postaví mimo jeřáb.

U každého většího jeřábu lze bez obtíží zříditi strojní točidlo k otáčení jeho výložníku (obr. 528.).

Konstrukce Derrickových jeřábů obou typů (vzepěrných i zakotvených) může býti železná, nebo dřevěná, anebo častečně dřevěná a částečně železná. Rozumí se samo sebou, že železné “derricky” jsou solidnější a spolehlivější, dřevěné lacinější.

V lomech, v nichž bývá kámen odstřelován, doporučují se jeřáby dřevěné již proto, že nahodilým poškozením jeřábu výstřelem lze dřevěné součásti snadno alevně nahraditi, při čemž kovaných částí lze obyčejně znovu použíti.

U železných jeřábů bývají stožár, jeho vzpěry a výložník nýtovány buď z plechů jako železné trouby (obr. 514., 524. a 525.), anebo z pásových plechů a tyčí (obr. 516. až 522.), anebo z úhelníků jako trámy příhradové (obr. 512. a 515.).

Konstrukce stožárových jeřábů dodati může arci každá sestrůjná dílna – zvláště je-li ajko mostárna zařízena -; leč mnohé strojírny na jich speciální výrobu zařízené dodávají “derricky” velmi dokonalé. K strojírnám takovým náleží především firma F. Rossdeulscher ve Vratislavě v Pruském Slezsku a Maschinenbau Aktien-Gesselschaft v Marktredwitz v Bavorsku. První firma vytříbila zvláště detaily kobaných částí derricků dřevěných, které o sobě dodává i s příslušnými přesnými výkresy, takže na staveništi dovede zručný zámečník za pomocí tesaře jeřáb postaviti, aniž by bylo potřeba monteura od dodávající firmy k tomu povolati.

V obr. 513. dřevěný derrick vyznačený v lomech na hořický pískovec p. Jana Novotného v Újezdě Podhorním jest sestrojen primitivně, ale řemeslně dobře a koná v lomu rovněž dobré služby. Jeho dřevěné vzpěry bez všelikých železných botek jsou prostě v jamkách o skálu opřeny a ku hlavě jeřábu svorníky připevněny. Stožár spočívá v lůžku na větším balvanu a hlava jeho, jakkoliv vzpěrami opřena – jest mimo to dvěma lany upjata k povýšené skále, takže jest to kombinovaný derrick vzepřený a zakotvený. Výložník jest dobře sestrojen ze dvou trámců spolu vloženými špalíky vytužených.

Lana buďtež vyrobena z nejlepších slitků oceli kelímkové nebo oceli plužní, kterýžto materiál poskytuje lana zvlášť ohebná a dlouhého trvání.

Stožárové otočné jeřáby soustavy Derrickovy osvědčují v kamenných lomech jisté výhody oproti lanovým drahám, které jsou rovněž výborně způsobilým dopravujícím prostředkem vůbec a zvláště v lomech.

Derrickem ovládá se jisté pracovní pole, kdežto lanová dráha zasahuje v lomu jen podle svého směru; a sjízdné lanové dráhy, které by v té příčině lépe vyhověly, jsou velmi drahé. Značnou výhodou derricku jest také, že lze jím přivléci těžký kámen i z větší vzdálenosti směrem k jeřábu.