Nauka o stavebních hmotách

Trojnohý zdvihák a kladkostroje

Trojnohý zdvihák

Trojnohý zdvihák či zvedací trojnožka sestavuje se prostě ze tří souměrně rozkročených a horními konci spolu spojených trámů, takže tvoří hlavu trojnožky (obr. 504.), na níž zavěšuje se nějaký kladkostroj. Spojení trámů provedeno jest jediným svorníkem, provlečeným skrze všechny tři trámy, z nicž dva objímají vidlicovitě trám třetí. Patky trámů bývají o skalnaté dno v lomu v mělkých jamkách opřeny, anebo v zemité půdě poněkud zapuštěny a upěchovány. Na svorníku v hlavě trojnožky zavěšen jest vidlicovitý hák, na nějž zavěšuje se některý z následujících zdvihacích nástrojů.

Kladkostroje

Kladka hybná spojená s kladkou nehybnou (obr. 505.), při níž tažná síla theoreticky odpovídá polovině tíhy zvedaného břemene.; - ve skutečnosti ovšem třeba vyvoditi větší tažnou sílu, ježto se musí přemáhati tření hřídelků kladek jakož i tření lana nebo řetězu ve žlábcích kladek a nepoddajnost lana nebo řetězu, která je tím větší, čím menší průměr kladek.

Obyčejný kladkostroj, obr. 506., záleží ze dvou kladnic, t.j. soubor něj¨kolika kladek (dvou až čtyř) stejného průměru, osazených vedle sebe na témž hřídelku mezi dvěma bočnicemi (deskami). Vrchní kladnice jest nehybná, spodní pohyblivá. Nehledě opět k odporu tření hřídelků obou kladekv jich lůžkách, jakož i k odporu tření lana nebo řetězu v žlábkách kladek, jest theoreticky tažná síla rovna podílu tíhy břemene a počtu všech kladek.

Aby se zdvižené břemeno udrželo v každé výši i když síla přestane působiti, opatří se kladkostroj samozávěrem, t.j. vlastně brzda, která samočinně vtlačuje lano či řetěz do žlábku v kladce. Obyčejné kladkostroje s lanem zřizují se na únosnost až 10.000 kg a s řetěžen až 30.000 kg.

Vestonův differenciální kladkostroj, obr. 507., záleží z pohyblivé kladnice o jedné malé kladce, na níž zavěšen hák na břemeno, a z nehybné kladnice o dvou spolu v jediný celek spojených kladkách různého poloměru R a r. Kolem tří kadek ovinuto jest bezkonečné lano nebo řetěz, tak že se tvoří dvě kličky – jednu otočenou kolem spodní kladky, druhou volnou, za jejíž jednu větev se tahá, když se břímě zdvíhá, za druhou, když se spouští. Čím menší jest rozdíl poloměrů obou kladek R-r u horní kladnice, tím větší převod vychází.

Značný převod Westonova kladkostroje, jeho samozdržování a veliká jednoduchost jsou cennými výhodami naproti nevýhodnému opotřebování řetězu, pro nějž musé býti obě horní kladky ozubené, aby řetěz neklouzal.

Originální Lüdersův kladkostroj s kolečkem závitkovým, obr. 508. a 509., záleží z nehybné kladnice, v níž spodem na hřídelku jest osazena vyžlábkovaná kladka K, ovinutá bezkoncovým, obyčejným, článkovitým, náručním řetězem r. Na hřídelku této kladky jest v kladnici skrytý nekonečný šroub (šnek) s dvojitým závitem. Šroub ten zasahuje svýmiu závity do závitového kolečka čo do hnací kladky R, jejíž hřídel jest kolmý k hřídeli šneku. Na hřídelku hnací kladky a s ní v pevném spojení jest menší ozubená, tak zv. hnaná kladka v, kolem níž ovinut jest silný zdvižný řetěz, ketrým se břemeno zdvíhá.

Na obou kladkostrojích v obr. 508. a 509. jest jeden konec zdvižného řetězu upevněn v místě a na kladnici, od níž visí dolů a tvoří u kladkostroje obr. 508 smyčku, jejíž druhý pramen ovinut přes hnanou kladku, obrací se dolů k háku na břemeno; kdežto u kladkostroje v obr. 509. jde pramen zdvižného řetězu od svého konce kolem spodní hybné kladky, pak ovinuje hybnou kladku, visí dolů tvoře smyčku s a vrací se k místu a na kladnici, kdež i druhý konec řetězu upevněn.