PODZEMNÍ PRAHA

9. Pod pražským popravištěm a dvorem justičního paláce

Oba uprchlíci potom shrbeni, zpola udušeni hnusnými výpary hnijících odpadků, vytékajících ze stěn staré stoky napříč směřující, proplížili se přímo pod českou techniku, kde stoka ta ústila do sklepení dávných bývalých Boromejských kasáren, sbořených před stavbou nynějšího technického paláce.
"V těchto místech ke konci čedesátých let v předešlém století po rakousko - pruské válce často - strašívalo!" podotkl se smíchem Šobr k Pexovi.
"Nesmysl!"
"Přečti si jen - neoběsí-li tě Rakušáci - Barákův časopis "Pravdu" z roku 1867 a přesvědčíš se, nevěřící Tomáši! Tenkrát začátkem června se rozlétla celou Prahou poplašná zvěst, že tu řádí v Karlo - boromejských kasárnách strašidla tak hrozným způsobem, že vždy v půl noci vybouří se zna selou vojenskou posádku... Znepokojení vojáci vyprávěli souhlasně, že každé noci bývají zburcováni silnými opětovnými otřesy svých železných postelé! Ba stávalo se dokonce, že se počaly třísti záhadnou tajemnou silou všecky stěny v jejich světnicícch, a to tak prudce, že se až rozhoupaly zbroje a náčiní po zdích rozvěšené! Když se to opakovalo po dvě noci za sebou, a potvrdily zjevy ty i stráže s důstojníky, kteří stáli v nádvoří do půlnoci na stráži, souzeno nejinak, než že se kdosi dobyl do podzemních těchto průkopů pod kasárnami, jimiž teď spolu kráčíme, aby buď z pouhé svévole nebo z nějakých zločinných záměrů učinil vojákům pobyt v kasárnách nesnesitelným. Vojáci prokopali proto nejprve klenbu kostelní krypty v bývalém kostele Petra a Pavla na Zderaze, do které se pak spustilo několik důstojníků a podrobilo ji důkladnější prohlídce. Nenalezše tam ničeho, prokopali se do hrobek pod chrámem Karla Boromejského, ale i tam nenašli ničeho, kromě hromady setlelých rakví a kostlivců. Od toho okamžiku však pod kasárnami strašidla od svých rejdů ustala... a lid soudil, že prohlídkami podzemí zastrašeni byli spiklenci jezovitští, kteří tu strašili, aby po zapuzení vojska z kasáren dostali zas budovu tu se sousedními zrušenými chrámy ve své držení."
Zatím proplížili se oba podzemní Pražané shroucenými chodbami pod ulicí zderazskou a Zbořencem, kde stával zrušený kostelík "Strážců božího hrobu" a pod Spálenou ulicí do základů bývalého Špitálského domu sv. Lazara v Lazarské uličce, kde strmí komplex budov justičního paláce zemského trestního soudu a novoměstské trestnice, i ocitli se pod velkým nádvořím vedle bývalé novoměstské porážky a trhu t. zv. huntýřů, kde Šobr, ukázav do výše, řekl významně:
:Právě nad tvou hlavou, ty velezrádče, k smrti oprátkou odsouzený, stály šibenice při obou posledních popravách... Zde přímo nad námi oběšen byl 10. října 1895, za měsíc po Národopisné výstavě mladý kladenský horník - Josef Hofmann, který zastřelil báňského inženýra Roita z Baumgartenů proto, že vyhnal z práce a týral krutě Hofmannova starého otce!... Tu skonal na popravišti dvacetiletý ten mučedník synovské lásky rukou posledního rakouského kata v Praze... zlatnického chasníka Leopolda Wohlschägra, syna popravčího Pippergra... o němž napsal spisovatel kroniky "Ze všech koutů Prahy" Karel Kukla, dvě láta před tím na konci návštěvy v katově bytě ve staré Kaprově ulici: Od roku 1866, od popravy sklepníka Fialy na Židovských pecích, marně čekal na novou popravu rakouský c.k. kat pro království České... Prostý zlatnický dělník, svým otcem Pippergrem na kata vyučený, nadarmo dle své "úřední povinnosti" den co den revidoval svou konopnou oprátku... žije jinak jako každý klidný šosácký občánek ve svém malém, čistém bytě, kde mladá jeho žena děcko kolébala... A jen v zadu jizby v temném koutě se černala stará skříň, v níž stál žlutý katův vak se šňůrami, oprátkami a háky šibenice, jež se tam šklebily jako démon, číhající v hrozném mlčení, z čista jasna vypudit mladého otce rodiny k stupňům popraviště, aby mozolnou rukou usmrtil neznámého, k smrti odsouzeného nešťastníka!... Ty ohavné popravní šňůry ležely tam již po léta mlčky, skryty jak smečka hadů, hrozivě svinuty jak jedovaté zmije, hotovy náhle zabít... zardousit kohosi... neznámého - zavrženého, ztraceného člověka!... Jsou připraveny stále... A čekají!... Komu jsou asi souzeny?!..."
Šobr dojat, se odmlčel.
Teprve po chvíli dodal k Pexovi, též odsouzenému k šibenici: "A za dva roky potom přišla odpověď: souzeny byly mstiteli svého otce, dělníku Hofmannovi za to, že zabil otcova mučitele... Porota bez milosti odsoudila ubožáka, označeného za anarchistu, ze strachu před terorismem "živlů podvratných"... Zbabělý ukrutník císař Franz Joseph - sám nelidský otec i manžel - potvrdil ortel smrti nad dělníkem, jenž se odvážil střeliti na - Němce, šlechtice - tyrana... A 10. října 1895 v 7 hodin ráno pražský kat Wohlschläger, právě zde nad našimi hlavami v nádvoří novoměstské trestnice zardousil oprátkou něšťastného proletářského odbojníka, jenž šel na smrt hrdě, odmítnuv prosit o milost, a jenž, když již jej pomocníci katovi zvedali na šibenici s oprátkou na hrdle, vzkřikl na zevlující kolem c.k. byrokraty poslední vůli: "Zabte císaře!"... A lokajská cháska, tvořící diváky, zhrozivši se zločince tak "zatvrzelého", zvedala proti umírajícímu synu - mstiteli... hynoucímu ubožáku zaťaté pěstě, aby dala na jevo své c.k. loyální rozhořčení!"
Tu velezrádce Pexa přerušil mluvčího s potupným smíchem: "Nuže! My pomstíme i tohoto popraveného! A uděláme ještě více než toužil! Nezničíme jen císaře... habsburského Franze Josepha, který podepsal jeho ortel smrti - ale zabijem - celé rakouské císařství!..."
Když za chvíli zběhové, unikající rakouské "spravedlnosti"... odsouzenec i jeho věrný vůdce pražským "podsvětím", dostali se pracně pod Trinitárským kostelem až k úrovni Martinské uličky pod Platýzem, oddychl si Šobr, poklepav druhovi na rámě:
"Ještě sto kroků a máme vyhráno!"
Pexa pohlédl na něj radostně a div nezajásal, když průvodčí dodal: "Za pár minut jsme pod Melantrichovou ulicí a v malé klenbě pod Havelským náměstím, kde stačí vyčkat noci, probourat slabou cihlovou stěnu obecního kanálu, nadzvednou mříž stoky a vynoříme se před Havelským kostelem na dlažbu Prahy z tohoto pekla jak noční duchové... Pod pláštěm tmy pak uchýlíme se již někam do vlídnějšího úkrytu, kde vyčkáš, až shon po tobě utichne, na tebe se zapomene a pak přestrojen k nerozeznání, odletíš z Prahy do světa jako volný pták!"
Uprchlík Pexa se náhle zasmušil. "Ale, co se děje asi s mou milou?" vzdychl sklesle. "Lapnou-li ji, zničí ji jako mou spoluvinnici, ze msty místo mne!"
"Však ji nechytí!" ušklíbl se Šobr schytrale. "O to se postarám! Najdu ji na Žižkově a budu vám brzo ještě o svatbě svědkem!"...