PODZEMNÍ PRAHA

8. Pod tajemným domem Faustovým a pod Karlovým náměstím

"Kde jsme?" zeptal se konečně Pexa, oddychnuv si lehčeji v prostorné podivné podzemní síni, odkud nebylo jiného východu, než po kamenných stupních do hlubší ještě propasti.
"Pod pověstným domem Faustovým na rohu Karlova náměstí, blíže všeobecné nemocnice, který tu stával již před vznikem Pražského Nového Města a patřil v 14. století vévodům z Opavy, kteří tu sídlili za Karla IV. a Václava IV. jako vasalové české koruny!"
"A je to pravda, že zde v tom domě sídlil ďáblu zapsaný doktor Faust a že jej odtud odnes ďas?"
"Nesmysl!" zasmál se Šobr nevěrec. "Podnětem k pověsti o zdejším pobytu doktora Fausta byl majitel toho domu baron Josef Mladota ze Solopisk, od roku 1740 dlící zde starý Fysik a mechanik, který tu divnými vynálezy a přístroji strašil lidi ke své zábavě a potěše. Tak na př. hned v průjezdě u schodů stála kamenná pana, která každého, kdo se k ní přiblížil, z úst vodou postříkala. A když někdo v prvém patře chopil za kliku, dostal silnou elektrickou ránu, až odletěl. V sále na stole veslovaly v loďce na suchu dvě figurky, jež kdykoli loď dopravily až ke kraji, řádně ji obrátili, aby nespadla. Jinde stál na postavci automatický bubeník, jenž na znamení zavířil čepobití. A když konečně baron Mladota celou společnost udivených hostí uvedl do své pracovny s jediným vchodem a zavřel vchod ten na klíč, tu, jak se dotkl jistého místa na stropě holí, celý pokoj se za hrozného křiku zděšených hostí spustil s prvého patra až do přízemí! Pak není divu, že pověreční bázlivci z něho udělali čaroděje Fausta ďáblu zapsaného, který na konec tajemně zmizel do pekel!"
A postrčiv Pexu k schodišti do hlubší jámy, dodal:
"Ať jsem čertův také já, nemáme-li za sebou již bezpečno a volno. Hloupí policisté stíhající nás, našli již jistě při záři pochodní v emauzské chodbě tvou čepici a pohozené sirky a jsou na pochodu falešnou stopou pod Slovany i Vyšehrad. Mohli bychom se klidně vrátiti zpět na křižovatku a nastoupit pohodlnější další cestu pod bývalou trestnici k české technice. Ale ďas nikdy nespí. Což kdyby je má lest přece jen nespletla? Nezbývá, než kousnout do kyselého jablka a vlézt pod zem raději ještě hloub, až na dno "Prahy podzemní"... a tuhle po těch schůdkách vplížit se dávnou studní, kriminální chodbou pod Karlovým náměstím až pod justiční budovu a žaláře zemského soudu, bývalé Novoměstské radnice."
"Ale tam bývá pro vrahy v nádvoří chystána smrt!" zhrozil se Pexa, couvnuv od schodiště vedoucího - k pražskému popravišti...
"Šibenice?!" dal se Šobr do smíchu. "Jen se neboj! Ta zůstane tak vysoko nad našimi hlavami, že její rámě k tobě nedosáhne."
A vzav zdráhajícího se sběha pod paží, sestoupil s ním ještě pět metrů pod úroveň domu Faustova, a zcela pohodlnou, širokou uličkou, suchou, vydlážděnou, šel pod celým Karlovým náměstím s překvapeným přítelem přímo v před, jako "nahoře v Praze pozemské" po pěkné promenádě.
"Divíš se, co?" řekl vyjevenému druhovi, "že v naší slavné podzemní Praze, plné krkolomných roklí a brlohů, máme také tak krásné, pohodlné korso? Ale to si dali tak hezky zříditi koncem 18. století pro své tajné procházky do kanceláře páni novoměstští soudcové, kteří sídlili v domě Faustově a chodili tudy skrytě k hrdelním soudům do Novoměstské radnice, aby nebyli pobiti rozzuřeným lidem, který jim hrozil krvavou pomstou za četné ortely smrti a hrůzy mučíren, denně na odbojném obyvatelstvu pražském prováděné nelítostným útrpným právem".
Na místě, kde podzemní chodba protínala cestu mezi českou techniku a jezovitským kostelem Ignáce z Loyoly, černaly se dva otvory do katakomb postranních, vlevo k technice, v pravo k ignáci... A na témž místě černala se na stropě nad hlavami "podzemních Pražanů" obrovská kamenná deska se vrytým starým nápisem. Byl to mramor 1,5 metru dlouhý a 1 metr široký, na němž vytesán kříž s umrlčí hlavou a letopočtem 1627... šest let po bitvě bělohorské!
"To je historický kámen starých mučeníků!" poznamenal Šobr. "Ten býval v úrovni dávného dobytčího trhu a je na hořejší straně stejně označen jako zde dole. A dokud nebyl při navážce dnešní vysoké úrovně Karlova náměstí zemí a štěrkem zasypán do značné výše, modlívali se u něho naši předkové, naši pradědové, za spásu všech nesčetných českých rebelů pobělohorských, kteří na kameni tom byli habsburskými katy stínáni pro víru a národnost českou a pak pohřbíváni v této podzemní chodbě, kde šlapeme teď svatý jejich prach!"