PODZEMNÍ PRAHA

4. "Lidolovci" pod Prahou

Náčelník policie chopil "starostu" Podzemní Prahy prudce za límec a zacloumav jím vzkřikl:
"Byl tu Pexa?..."
Primátor Černý couvl uleknut.
"Pexa?" zakoktal rozpačitě. "Neznám Pexu!"
"Ty že neznáš velezrádce, k šibenici odsouzeného, nad nímž byl včera potvrzen ortel smrti a pro nějž již pražský kat Leopold Wohlenschäger chystá dnes oprátku?" osopil se naň vůdce detektivů.
Dole v černém otvoru pod jejich nohama cosi zaharašilo... tlumený skřek odumřel ve zborcené stoce a kdosi jakoby ubíhal hloub pod zem rychlými kroky...
Náčelník policiebeze slova odstrčil primátora, jenž uleknut bezděky mu zastoupil cestu, i vskočiv do hlubiny, vypálil za prchajícím dvě rány z dalekonosného browningu...
A z daleka, z černé tmy v polozřícené stoce ozval se bolestný výkřik...
Vzdalující se kroky zrychlily se však pčes to v šílený úprk!
Vůdce detektivů vydrápav se chvatně zpět nad otvor stoky, houkl na policisty, naň čekající:
"Dvě pochodně sem!"
A namířiv revolver primátoru Podzemní Prahy na prsa, zasípěl: "Přiznej se, že je to Pexa, nebo tě skolím!"
Hrobové ticho... pak zlostný, zpupný hlas:
"Je to on!"
"Tvou vinou uprchl, jen tvou!" zasípěl detektiv, udeřiv jej pěstí, až zavrávoral. "ale za to nám musíš pomoci jej dostihnout... kdybychom se měly prorýt a podhrabat pod celou Prahou jako krtkové! Ostatně daleko neuteče... Stará stoka nemůže být nekonečná... Pár kroků pode dlažbou Košíř a uprchlík bude v našich rukou!"
Primátor podsvětí se nezdržel, aby nepropukl v potupný smích...
"Čemu se směješ?" vybuchli policisté, posvítivše mu pochodněmi do špinavých lící...
"Vaší nevědomosti!" zasmál se vládce podzemí ještě drzeji. "Oni věří, že promenáda pod dlažbou Prahy je než pár kroků... Vy bloudi... kteří nemáte ani ponětí... že má Podzemní Praha tak jako to vaše velkoměsto nahoře, celou nesmírnou síť uliček, tříd i náměstí... Ohromné křižovatky... jež ani za řadu dní i nocí neprojdeš... labyrinty, kde zbloudíš a z jichž propastí i morových bařin živ nevyvázneš... bez zkušeného "vůdce cizinců"..."
"A tím jsi ty!" zvolal policejní náčelník. "Proto nás také povedeš... A povedeš-li dobře, dostaneš odměnu!... Povedeš-li špatně, dostaneš kuli do lebky!..."
"Pán Podzemí" pokrčil pohrdavě rameny, jakoby chtěl říci: "Odměny nechci... a trestu se nebojím... Poddávám se násilí!"
Nahlas řekl jen:
"Pojďte!"
A vlezl dolů do pobořené stoky jako had, následován náčelníkem, který držel stále zbraň na jeho hlavou namířenou, i dvěma detektivy, kteří rozžaté pochodně nesli za nimi...
Zatím pak, co šli ti čtyři mužové shrbení starou stokou, chvílemi čtyřmo, po rukou... chvílemi lezouce i po kolenou pode dlažbou Košíř..., pod Klamovku... a pak dál v pravo pod kolejemi elektrické dráhy k bývalému hřbitovi v smíchovské hlavní třídě... směrem, kterým jim velezrádce smrti zasvěcený... krváceje ze střelné rány a krví svou stále stopu za sebou prozrazuje... vypátrali na Žižkově policisté - i jeho spoluvinníci, Pexovu milenku...
To prosté děvče z lidu, skoro ještě dítě, mělo v pravdě duši hrdiny jako ten, k němuž přilnulo celou svou láskou!
Sama sirotek, smrtí rodičů, horníků usmrcených výbuchem v dolech na Kladně byla uvržena již jako děcko ve svět bídy a utrpení...
Když jí osud zavál do Prahy... v kruté jařmo hydry vekloměsta... v smutnou spodinu pariů předměstí k lakotným příbuzným na Žižkov, ti bezcitní sobci vyštvali ji v otrockou, nejhorší práci do "Kapslovny", kde den co den při výrobě třaskavin hrozila dívce smrt.
Smrtí, kterou sešli se světa nešťastní její rodičové... strašlivý konec rozdrcením explosí dynamitu v beztvárný, krvavý příšerný cár...
A tu nemajíc na světě než svou samotu a neštěstí, kde kým odstrkována a týrána... dostala náhle zdatného a oddaného zastánce...
Byl jím mladý dělník Pexa, švarný hoch, zvyklý na hrubou práci dlaždiče ulic, ale šlechetného nitra, s bystrou hlavou a srdcem plným citu..., který poznav se s ní náhodou v hrozné situaci, kdy tovární mistr... Němec... hrubý tyran dělníků, chtěl děvče mocí znásilniti... omráčil lotra ranou pěstí a vyrvav mu oběť, stal se pro vždycky její oporou!
Chrabrý junák byl ubohé věrným druhem..., ochráncem..., mužem nade vše zbožňovaným a tu jaký div, že když přikvačivší hrůzy světové války oba milence od sebe odervaly a on skoliv bídáka - velitele měl zhynout na popravišti, žalem pološílené děvče, pro milence i na smrt odhodlané učinilo zoufalý pokus k jeho záchraně.
Vydavší v šanc svou ženskou čest, vetřela se v služby ředitele vojenské věznice, kde její milý byl držen v tuhé samovazbě, i zdařilo se jí dopomoci mu lstí k útěku právě v noci před přelíčením, ve kterém šlo o hrdlo.
Sama zmizela z Hradčan na Žižkov, kde v bytě čekala na příchod vysvobozeného, aby s ním prchla za hranice, ale místo něho padla v rude detektivů, a jen stěží unikla vazbě odvážným skokem z okna separace!
Prchnuvši z vězení, skryla se v podzemní jeskyni Židovských pecí poblíž bývalého popraviště, kde roku 1866 za pruské okupace naposled byl veřejně oběšen vrah milenky sklepník Fiala...
Večer chtěla zamířit do Košíř pátrat po milenci, o němž věděla, že prvé dny zůstane tam ukryt v podzemí cihelen...
Ale sotva vyšla ze skrýše... viděla, že je cesta z ní střežena konfidenty... Dva z nich ji shlédli, a tu nezbylo, než kvapem se vrýtit do jeskyně Židovských pecí... vchodu do podzemní Prahy... a dát se na zdařbůh stokami Žižkova dál pod Prahu hlubinami a věčnou tmou...
Příšernou cestu ukazovala jí malá lucerna "zlodějka", kterou jí mladá tulačka v cele vězení před útěkem darovala... jenže bezděky matná její bludička byla i ukazovatelem cesty oběma stíhatelům, kteří se za ní pustili ve tmy "Podsvětí"...
A tak, aníž by měli o sobě zpráv a aníž by toho tušili... blížili se stíhaní nebozí milenci sběh Pexa s Mackovou hlubinami podzemní Prahy bezděky době... v ústrety... následováni neúprosnými stíhateli, kteří si umínili dohoniti je na lovu lidí pod Prahou živé či mrtvé - za každou cenu - stůj co stůj!...