PODZEMNÍ PRAHA

32. Oživené podzemní pražské "předměstí"

Když všichni sestoupili po schůdkách do podzemí za "Kolkovnou" as 30 kroků, vzkřikli úžasem!
Spatřili totiž pod sebou padací dvéře, jejichž okraji draly se k nim z čiré tmy ostré paprsky světel...
A tak padací dvéře nadzvedli, couvli ohromeni, neboť dole pod nimi zjevilo se jim rozlehlé prostranství ozářené velkou karbidovou lampou obloukovou a oživené celým zástupem mužů, žen i dětí v nejrozmanitějších krojích a úborech.
Byli to vesměs židovští uprchlíci z Haliče a Ruského Polska se svými rodinami, ranci a zavazadly, ba s celými haldami nejrůznějšího zboží, jež měli v Praze "nahoře" skoupeno k odvlečení z Čech k účelům lichvářským pod záštitou rakouských úřadů, které jim přály jako jedinému docela spolehlivému monarchistickému loyálnímu živlu! Nekalou tu havěť však náhle 28. října zdrtil pád Rakouska a nastalý republikánský převrat českého národa naplnil je takovou hrůzou před pomstou lidu jimi zrazovaného a vysmívaného, že jak hejna německých myší se rozutekli v nedostupné skrýše, i do stok a kanálů, aby ušli krvavému všeobecnému pogromu, který byl s jistotou očekáván, ale k němuž při dobrácké povaze české a vzorné kázni našeho lidu 28. října nedošlo jako zázrakem.
Hříšná luza haličských uprchlíků, nejhorších škůdců našeho obyvatelstva, morová to rána egyptská, zalezla v hrůze před krveprolitím do nejhlubších skrýší Podzemní Prahy, i se svou kořistí v místech někdejší, bývalé židovské páté čtvrti, dík některému strážci židovských synagog nebo starého židovského hřbitova, který znal vchod pod starou "Kolkovnu", kde se již za středověku pražští Židé ve svém úzkém Ghettu před pogromy ukrývali.
A toto největší z podzemních doupat zvolilo si několik tlup haličských keťasů za dočasný útulek, opatřivše brloh ten všemožným pohodlím i komfortem, ba i karbidovým osvětlením, takže sídlili tu bezpečně, vylézajíce v přestrojení jen občas za noci nahoru do Prahy na zvědy i na nákup potravin a za dalším lupem: čekali jen, aby vše odvlékli odtud, až nastane venku pro ně větší bezpečí.
Vycházeli vždy jen za tmy otvorem stoky a za noci se teprve vraceli...
Z počátku trnuli hrůzou při každém šramotu nad svými hlavami, že se již blíží mstitelé a jejich katané.
Ale brzo jim odtrnulo, když jim vyzvědači přinesli radostné zprávy, že pražský lid se těší z nabyté svobody národní a odbývá své škůdce a bývalé udavače pouhým opovržením, neboť z toho si lidé rázu haličských lichvářů nedělají ničeho!
Záhy nabyli proto drzí uprchlíci nové smělosti, i oholivše své pejzy a odloživše typické kaftany, obratem ruky změnili jako šikovní herci svůj zevnějšek k nepoznání, i vycházeli klidně do "nadzemské" Prahy za svými nekalými obchody a rejdy, aniž by ale hromadně opustili... bezpečný úkryt svůj v pražském Podzemí.
Vždyť jim bylo v něm tak bezpečno, pohodlno a milo... nejen před pogromy lidu, ale i před všetečnými prohlídkami policie a orgány pro potírání lichvy... tak že v brzku nahromadili ve svém podzemním skladišti nakeťasovaného zboží za statisíce!
A tu z čista jasna, jak když hrom do nich udeří... výprava Pexy s ostatními podzemními Pražany našla náhodou jejich skrýš, o níž myslili, že je nedostupna.
Sensační byl výjev, když Pexa se svými druhy vyrazili sekyrou padací dvířka sklepního asylu, podobného doupěti penězokazů a vzkřikli na uprchlíky: "Ruce vzhůru!"
Za strašného jeku a povyku chtěli se dopadení lichváři a zločinci vrhnouti proti vetřelcům, chápali se i zbraní na obranu svých osob a majetku. Ale když Pexa s druhy klidně na ně namířili revolvery, padli na kolena a počali škemrati o milost.
Té se jim po dlouhém vyjednávání i nářku dostalo jen pod tou podmínkou, že opustí ihned svou skrýš a vezmou s sebou pouze peníze a potraviny. Ostatné nakeťasované a sem zavlečené zboží musili nechati na místě, aby bylo později chudému lidu zdarma rozděleno jako zabavený kontraband. Haličani zmizeli ze sklepa teprve po dlouhém nářku i marných pokusech něco zachránit.
Většina podzemních Pražanů vyšla ven nahoru do Prahy také s nimi jako kontrola a dole zbylý Pexa se čtyřni druhy dal se pak na další pochod naproti pod "Ungelt", kde, jak se doslechl, bylo jiné útočiště podezřelých živlů, štítících se jasného světla republiky Československé, a které vypuditi vytkl si Pexa za poslední cíl své podzemní pouti.
Než úplynulo půl hodiny... octla se výprava jeho v samém sousedství týnských sklepů, odkud hluk zmatených hlasů prozradil, že nejhlubší sklep je obydlen...
Z podzemní chodbičky, kam čtyři druhové Pexovi vnikli, byl do místnosti té možným přístup jen rourovitou stokou, kterou mohl prolézti vždy jen jeden člověk za druhým. Pexa vplížil se tam první a užasl, když se mu v sklepení zjevilo překvapující divadlo jako pod "Starou kolkovnou".
Za čtvrt hodiny po vpádu podzemních Pražanů do tajného brlohu haličských uprchlíků pod týnskou uličkou, byl i zde zavlečený lup zabaven, o milost prosícím škůdcům vysázena baštonáda a darebové vyhnáni z úkrytu bez uloupených zásob, bez peněz, polonazí pro výstrahu ostatní lichvářské havěti - rozlezlé tehdy ještě po všech koutech Prahy jako cizopasný hmyz.