PODZEMNÍ PRAHA

31. Pod bývalým "Ghettem" a starou "Kolkovnou"!

Za svitu svící, pochodní a elektrických lampiček brodili se všichni odtud širokou klenutou chodbou pod dávným ghettem k bývalé třídě Josefské, kde na mnoha místech v podzemí nacházeli zbytky památek po zašlých dobách před pražskou assanací. Pustá sklepení i schodiště se sřícenými stropy i stupněmi, pod starým židovským hřbitovem, celou sklepní síň, v níž se před staletími shromažďovali pronásledovaní židé při každém "pogromu"...
A nové a nové objevy dávných skrýší židovských nořily se před zraky jejich na té bludné pouti... nová bludiště a labyrinty, z nichž čišel zápach hniloby, ztuchlého vzduchu, i plesniviny, a kde se bělaly tu a tam též lidské kosti... lebky i celé kostry z podzemních skrytých pohřebišť.
Assanace před čtvrt stoletím rozkotala celé bývalé "židovské město pražské", celé staré ghetto - i jeho morové ovzduší klikatých, křivolakých, otravných zákoutí.
Za heslem assanace smetena nejschátralejší čtvrť staré Prahy s povrchu země, a nové krásné město vzrostlo z její klínu na malebných březích vltavských.
Z těch ponurých končin zmizely nejen staré zkazky s příšerným umělým obrem "Golemem", ale i všecky pověstné hospůdky josefské, chaos krčem, kavárniček a "dupáren" od přízemního "sklípku" v Úzké uličce k redutní dvoraně "U Lišků" na Svatojanském plácku, "U chytrého zvířete"... Na věky zavřely také své brány noční nalévárny a pelechy zvrhlé luzy "jenerál", "stará paní", "Dennice" i "tři kapry" a s nimi celá pravlasť lvů a lvic z páté čtvrti, odvěký rayon lumpaci - vagabundů!
Celý ten Babylon byl zvrácen a rozkotán, že nezůstal kámen na kameni, i došlo k velkému "stěhování národů"! Zmizela z těch míst hejna vetešníků se sklady rozbitých bot, peří, dýmek a kacabajek, boudy z železem, kůžičkami a paraplaty, skrýše přechovavačů a dobrodruhů, tajné trafiky pašovaných cigar, podezřelé lokály s okny zelenou sítí zastřenými, i dlouhým tahem armády krys a potkanů! A teď, když dílo zhouhy dávno již dokonáno a nad troskami Ghetta trůní Nová Praha s ladnými sady a prostranstvími, tu jistě ti, kdož se rozhlédnou nyní po její luzných, vzdušných třídách, již ani nedovedou si představiti zašlé časy, kdy tam stály boudy s bídnými vetešemi, kdy se na nárožích vařily na prodej husí drůbky i pekly vdolky, ryby a jitrnice, a kdy celá ta moderní čtvrť palácová byla hnusnou bařinou, v níž živořili vyvrhelové a pariové... bědný pranárod, rozprchlý teď nejen do všech končin Prahy republikánské, ale i do hlubin a doupat Prahy podzemní.
Největší překvapení však čekalo celý průvod pod počátkem Dlouhé třídy, kde objeveno rozsáhlé schodiště vedoucí směrem k Milosrdným bratřím, a sice pod bývalou starou kolkovnu, kde strašila až do roku 1900 apačská krčma "U Lojzy" v starém "štemplamtě", dávno již zrušená a zbořená.
V té nejstarší krčmě hostí z pražského podzemí trůnil a kraloval až do roku 1900 pitvorný tulácký kafírník Alois Florian vulgo "Lojza", malý tělnatý mužíček, jemuž se dlouhá "koňská" hlava komicky kolébala mezi přikrčenými rameny.
Byl to majitel poslední zlopověstné noční butyky zločinců, sídlících v podzemí "Ghetta", vládce vykřičeného lokálu "U Lojzíčka", v němž s hromotluckým, albánskému loupežníku podobným sklepníkem "panem lajtnantem" vládli noc co noc hýřícímu polosvětu dle odrhovačky:

Kdo chce v ghettu co užít,
ten musí k "Lojzovi" jít,
"Pan lajtnant", velká vrána,
zdrží lunpy až do rána!

A roku 1900, kdy i ten poslední "zabiják" ghetta zmizel k žalu veškeré podtzemní flámy, zapěla mu tato svým jargonem truchlivou píseň pohrobní:

Ruťa ťuťa, ruta dra,
"Dejlovic" nejsou víc,
"Kaprovi" též v assanaci
padly smrti vstříc!
Padla Platnýřská ulice,
a co nás bolí nejvíce,
i s "Luskovic" - to není žert,
i "Lojzu" už vzal čert!
"U Lojzy" šumař Kuňadra
nezaválí nám víc Ruťa dra...
Pryč všechen ruml z ghetta je,
nuž "Světe ádijé",
A m-ta, p-ta, tl-ta dra!
Tak, Praho, ádijé!