PODZEMNÍ PRAHA

29. U hrobů pachatelů nevypátraných dosud pražských vražd?

Po krátké prohlídce starých zbořených "slepých uliček" pod bývalým "Františkem" byla nucena Pexova družina nedobrovolně se uchýlit před vnikající do podzemí záplavou z Vltavy pod tu část Jánského plácku, kde stával do nedávna prastarý hostinec "U Lišků" čili, jak mu pražská fáma přezděla "U chytrého zvířete"...
Sláva jeho zašla již pražskou assanací roku 1894, kdy hosté "Liškovic" plavci, gamini a vojáci vidouce, že i podzemní dávná tančírna jejich "U Dejlů" není víc a že "3 kapry" v assanac též hledí smrti vstříc, posledně si zazpívali:
"Ten neví, co je svět, kdo u Lišků se netočil s holkou jako květ! Hudba do plechů fouká, holka tu po chlapcích kouká... Po tanci ne se usadit... jdou ven se vychladit! A při tom mnohý z publikum, slízne ťafku - jako dům! Kdo tomu nechceš věřiti... jdi - k chytrému zvířeti!"
Tam bývala co chvíli policejní jenerální šťára, protože v chumlu hostí "U Lišků" často se jí podařil skvělý lov na zloděje, lupiče i vrahy, po nichž jinde marně pátrala.
Leč ti mnohdy dovedli zmizeti z té krčmy a apačské tančírny tak tajemně, že unikli kordonu policistů, "Liškovy" obklopující, jak by se doslova "země slehla pod nimi"...
Zem se neslehla... ale pronásledovaní odvážní zločinci znali tajné cesty v její nitro... do Prahy podzemní, v jejích útrobách zmizeli beze stopy - ale zhusta také - na věky... nalezše v černých její roklích, propastech i bažinách příšerný hrob!...
Pexa s přáteli... prchaje podzemní zaplavenou chodbou od Vltavy pod Janský ryneček, tam, kde kdys krčma "U Lišků" stála, vykřikl náhle úžasem nad hrozným objevem, který se mu naskytl při svitu pochodně v prohlubni bahnem zpola zaplněné...
Ze ztuhlého bláta čouhaly sežloutlé lidské hnáty a lebky... dvou koster zahalených v setlelé hadry a cáry... Jeden kostlivec svíral rukama, masa zbavenýma, polorozpadlý tlumok s papíry a druhý ztrouchnivělý vojenský kufřík s vyraženým dnem, kudy rozsypány ležely kolem zbytky starých bankovek a hrsť zlatých i stříbrných mincí...
Podle různých dokladů v kapsách setlelých šatů nalezených, poznal Pexa téměř s jistotou, že oba nebožtíci jsou asi pachateli loupežné vraždy bankéře K. na Poříčí, která před desetiletím vzbudila ohromný rozruch, ale jejíž strůjci nebyli dosud vypátráni, ač policie po nich pásla celé měsíce s úsilím neúnavným...
V jiné štole sousední, též bahnem zatopené pak objeveny zbytky kostry třetího utopence a živoucí ještě, hlady vychrtlý a zimou zkřehlý tulák Vítek, obyvatel podzemí, též povodní tam zahnaný, který z vděčnosti sdělil svým vysvoboditelům, že prý třetí ten kostlivec, v bahně utopený byl vrahem krámské Magdy Novotné z Královských Vinohradů, jejíž násilná smrt před lety celou Prahu rozrušila a jenž prchnuv v pražské "dno", bídně tu zašel v jeho bařinách.
Leč Pexa, který z doslechu soudil, že Magdu novotnou, krámskou uzrnáře Macešky, usmrtil ze žárlivosti vlastní její muž, nebo sok jeho pražský obchodník M-ý, skončivši potom sebevraždou, odmítl Vítkovu domněnku.
Aniž by se hrozil, prohledal pečlivě celé okolí záhadného kostlivce, i vytáhl z pod zbytků kostry trouchnivý cestovní kufřík - našel v něm ku podivu dobře zachovalý starý zápisník...
V tom pak bedlivě prohlížeje spousty poznámek tužkou i inkoustem zběžně načrtnutých, pojednou vzkřikl hrozně rozrušen:
"Hleďte! Hleďte zde!" zvolal, ukazuje udiveným druhům tyto řádky psané švabachem:
"Včera 4. máje 1870... zabil jsem při krádeži v obraně Khoma na Sklenářce. Svádějí to na Šmída, on mne však poznal na útěku a jistě mne pomůže polapit! Ale než bych dopustil, aby mne chytli a oběsili - raději..."
Ostatek poznámky byl již nečitelný, leč Pexa pochopil okamžitě...
"Zaplať Bůh! Tak tedys přece jen nevinen tou vraždou, můj ubohý dobrý kamaráde Poldíčku!"
A z očí mu vyhrkly proudy slz!
Tak zjistil Pexa nade vší pochybnost pravého pachatele sesnačního zavraždění žižkovského řezníka Khoma, jež roku 1870 vzrušilo celou Prahu a z jehož pachatelství byl až do své smrti roku 1916 podezříván nejpopulárnější representant českých lidových zpěváků pražských, ředitel Leopold Šmíd!
Šmíd roku 1870 jako dvacetiletý švarný hoch zamiloval se do hezké neteře bohatého řezníka Khoma, majitele znáné tehdy usedlosti "Sklenářky" na Žižkově nad nynější plynárnou, když pak týž lásce jeho surově bránil a byl nalezen 4. května téhož roku časně ráno v zahradě zastřelen, byl Šmíd obviňován, že jej zavraždil v hádce a rvačce, byv ním dopaden při dostaveníčku s milou, a strašně zbit!
Všecky okolnosti svědčily proti ubohému Šmídovi... tehdy chudému kočovnému herci, takže musil býti zatčen a vyšetřován pro zločin vraždy.
Každý věřil, že chudý "komediant" měl spadeno na věno neteře zámožného řezníka, několik lidí ze sousedství "Sklenářky" tvrdilo, že jej vidělo v osudný den v okolí místa vraždy. A tak, kdyby šťastnou náhodou nebyli dosvědčili jeho kolegové - herci Braunovy společnosti, hrající tehdy v Brandýse nad Labem, že v osudné noci dlel doma v Brandýse v jejich středu, býval by nešťastný Šmíd jistě odsouzen k smrti a snad i popraven!
Poněvadž ale pravý vrah zůstal nevypátrán, lpělo v obecenstvu, zvláště pak mezi národními zpěváky v Praze, jichž se stal Šmíd proslulým ředitelem, stále ještě podezření, že je přece vrahem Khomovým... tím spíše, že pěvec Hugo a stará Bartušková roznášeli klepy, že v osudný den vraždy Khomovy zahlédli Šmída, krátce po krvavém činu časně ráno přeskočiti zeď "Sklenářky" a prchati k Brandýsu. Klep se šířil, někteří "kolegové" hrozili Šmídovi, že vše prozradí, nutili i na něm úplatky za mlčení a chuďas roku 1889 zatčen a vyšetřován na novo...
Za světové války roku 1816 Leopold Šmíd zemřel jako majitel biografu na Poříčí a tu teprve fama o jeho "zločinu" na vždy umlkla.
Pexa pak objevil v podzemí Prahy pravého vraha, když již nebyla Šmídovi dopřána radost konečné skvělé satisfakce a očisty, po níž celý život toužíval.