PODZEMNÍ PRAHA

24. "Primátor" Podzemní Prahy žehná civilnímu sňatku dvojice hrdinů

Všichni přítomní, ač otrlí lidé, byli rozechvěni líčením hrůz pražského podzemí předčasně sestárlým Fediukem, primátor "Podzemní Prahy" Černý pak dodal živě k Pexovi a Šobrovi:
"Já sám jsem zažil též řadu podobných příšerných dobrodružství od okamžiku, kdy jsem vás ve stoce pod mostem Palackého u bývalé smíchovské "Kartounky" zachránil tím, že jsem včas odvedl detektivy i policisty pryč s vaší stopy daleko pod dlažbu smíchovského Ferdinandova nábřeží. Za to jsem brzo uvalil všechno podezření i persekuci policie na vlastní hlavu, a když tato pojala podezření, že jsem vás retoval, chtěli se mně krutě pomstít. Právě v mlýnské stoce zpozorovali, že jim chci vzíti postranní katakombou do zaječích i vrhli se na mne a chtěli mne spoutati... Já však byl na tento útok připraven, i dal jsem jednomu z nich strašnou, omráčující ránu železným prstenem do lebky, takže padl jako zabitý, druhého jsem učinil neškodným kupnutím do břicha a ostatní jsem zastrašil dvěma výstřely z browningu, takže se za mnou již neodvážili, když jsem zmizel ve stoce směrem k Újezdu..."
"Primátor" Černý svraštil husté obočí i zasmušil se při vzpomínce na to, co následovalo.
"Já pádil i plazil se s napětím všech sil těsnými, blátivými dírami podél řeky pod Všehrdovou ulicí k ostrovu Kampě, kde jsem chtěl se prodrat otvorem kanálu do řeky!
Leč právě když jsem se vlekl cestou nejnebezpečnější, k vltavskému ramenu "Čertovce" - ke kýženému, spasnému cíli, provalil se mi skoro nad hlavou vodou zcela prosáklý kus stropu staré stoky, zpola zatopené, v níž mi blátivý tok beztak již sáhal po kolena, a já, stržen ve rmutný proud zátopy, zpola udušen, tona v bahně, loučil se již se světem...
Moře špíny, hadrů, smrdutých výkalů i plovoucích myší pohltilo mne dravým příbojem, a já, bráně se zuřivě, narážeje o stěny stoky hlavou i nohama, pozbyl jsem náhlým prudkým nárazem o velký balvan vědomí...
Byl jsem ztracen...
Cítil jsem jako v polosnu, že klesám ke dnu kalných vod, a že se brzo zalknu...
Leč právě ve chvíli, kdy jsem se loučil navždy se životem, vychrlily mne proudy otvorem stoky z Kampy do Vltavy pod jezem...
Bílý den bleskl nade nnou, a já octnuv se strašným rozmachem nad hladinou, zřel jsem, jak mne vír řeky žene přímo pod oblouk kamenného mostu Karlova...
Potopil jsem se ještě jednou pod hladinu, ale to již zúmyslně, když jsem postřehl, že mne shora s mostu zpozorovaly bystré oči jednoho policisty...
Ten mne ale nepoznal, a když jsem se po chvíli zase vynořil nad vodu za Kamenným mostem, viděl jsem, že stráž nahoře již odešla...
Několika odrazy doplul jsem ke břehu, kde byla rybářská loďka přivázaná k silnému stromu slouhým lanem.
Přeříznuv je kapesním nožem, zabijákem, svou nejlepší zbraní, vyhoupl jsem se do člunu a chopiv se vesel, plul jsem jako vítr na druhou stranu směrem k "Františku".
Na dně loďky leželo rybářské náčiní, které tam majitel člunu připravil k rybolovu, i použil jsem té náhody a jako domnělý rybář dostal jsem se brzo bez překážky vrátky jezu za mostem k Letné až ke Štvanici, k Libni, a pak dál k holešovickému přívozu proti Tróji, kde jsem chytal ryby až do soumraku.
Pak ale pod pláštěm noci dal jsem se chvatně do Královské Obory a poblíž druhé restaurace až sem do letenské štoly, do našeho nynějšího nejbezpečnějšího úkrytu, kde jsem se šťastně dočkal vašeho příchodu!"
Bodrý pohlavár "podzemních Pražanů" podal vřele ruce oběma zachráněným snoubencům, Pexoci i Anně Mackové, kteří tak zázračně ušli jisté zkáze, a požehnav oběma jako otec, spojil jejich ruce.
"Oddávám vás jako starosta podzemní matky Prahy před přítomnými i před všemohoucím mrodeverem (bohem) na nebesích občanským civilním sňatkem tak právoplatně, jako by to učinil můj kolega - pražský purkmistr tam nahoře nad námi v sále radnice staroměstské. Po hostině, kterou vám vystrojíme zde ve skále pod Belvederem s přáteli ze zásob, které jsme ukořistili a sem zavlekli jako křečkové, ztrávíte zde mezi námi nejen svatební noc, ale zůstanete tu jako manželé až do dne vyproštění všech nás od rakouských slídičů, i do osvobození vlasti od potupného jařma hanebných habsburských císařských okovů!"