PODZEMNÍ PRAHA

22. Skrýš zachráněných v starém letenském průkopu ...v štole "Belvederské"!

Uprchlíci pocítili blahý pocit naprostého bezpečí, když uniknuvše vězeňským vojákům... bezradně po nich slídícím v okolí kláštera sv. Markyty a celém Břevnově, octli se v podzemním asylu prvého velkolepého průkopu pod Letenskou strání v obrovské "štole Belvederské"... v nitru starodávného vodovodu zbudovaného již před bělohorskou bitvou za císaře Rudolfa, mohutného akvaduktu, jenž z nejužšího místa Vltavy svádí vodu do Královské Obory!
Okolnost, že Vltava při každém rozvodnění - v těch místech Letnou sevřená - vody své vždy náhle přelévala přes břehy staroměstské, byla některým pánům pobídkou k návrhu, aby z této úžiny byla přebytečná voda uměle odvedena. Císař Rudolf II. kázal tuto myšlenku, již ve 14. století za času Karla IV. známou, na zkoušku provésti i dal v Letenské stráni, toku řeky v cestě stojící, vyvrtati výzkumnou štolu, aby se přesvědčil, kam se tím dospěje.
Smělý, odvážný pokus ten se zdařil i bylo zřejmo, že kdyby Vltava tekla touto štolou rovným směrem, byly by odstraněny všecky její zátočiny, a tok řeky spěl by přímo k Císařskému mlýnu v Bubenči!
Jaké překážky postavily se pak v cestu dalšímu provedení plánu toho, nelze určiti. Belvederská štola pod letenskou plání byla započata 5. března roku 1582 a dokončena 1. máje roku 1584, byvši tak dohotovena za dva roky, 7 týdnů a 5 dnů i stála 12.054 kop 27 grošů českých.
Štola tato až do nedávna byla nejdelším pražským průkopem, měříc 1997 loket čili 1560 metrů, i je v některých místech nejen velmi úzká až na jeden loket, ba až na pouhé tři čtvrtiny lokte a někde tak nízká, že naši uprchlíci s Pexou v čele musili se ní plaziti po rukou i kolenou, ba i po břiše jako hadi...
Roku 1742 vnikli do této Belvederské štoly několikráte Francouzové a některé podpěrné trámy v ní zapálili. Ve štole jsou položeny vodní roury, jimiž voda teče do rybníka v Královské Oboře. Jednoduchý stroj tlačil vodu zdola nahoru do zámečku, bývalého sídla rakouským místodržitelů.
Později ve "Staré oboře" rybník byl zrušen a dlouhá léta ležela štola ladem docela.
Důmyslný a vynalézavý nejvyšší purkrabí Rudolf hrabě Chotek, když roku 1804 bubenečskou oboru sady okrášlil a obecenstvu volně otevřel, vzpomněl na starou štolu s vodovodem, dal jí vyčistiti, prohloubiti a tak oboru i park nezbytnou vodou z Vltavy hojně opatřil.
Sotva naši uprchlíci vnikli úprkem do ústí Belvederské štoly za restaurací ve Stromovce a lezli čirou tmou několik set kroků ku předu za svitu jedné "zlodějské lucerničky", jakoby je štvaly furie... a jak by měli smrt za patama, blesklo před nimi v dalekém podzemí světélko jakoby vzdálené hvězdy Jitřenky...
Zarazili se, ale jěn na okamžik, neboť když se ještě plazili chvíli vpřed po čtyřech a pak po břiše blíž k záhadné bludičce, poskakující chvílemi semo tamo, zaslechli z hlubin černé, velké štoly známý sobě divný, a přece sympatický hlas, mluvící hantýrkou podzemních Pražanů:
"Hej, cumrle! Kams to ouřadoval vlastně v pekáči s tím oplatýrovaným? To ti to cinklo! Holečku! Měl s sebou dógu, tak to nebyl mák, to byl havíř! - To ti spad nejmíň kříž a rukáv s třemi hromadami!..."
Což znamenalo v spisovně správné češtině asi:
"Ty drožkáři, kams to vlastně jel v kočáře s tím kavalírem? To°s hodně vydělal! Vždyť měl s sebou dámu, nebyl to tedy chuďas, nýbrž boháč! To°s dostal nejméně desítku, pětku a tři zlatky (36 kurun)..."
A tázaný odpovídal stejným jargonem:
"Že už nehodíš radš talíř nebo kolo! To byl nelovec! Zaouřadoval jsem do šachty, protože jsem čul, že je teplej, ale byl pohořelej. Nedal šíf, ale jen čápa! Pak šel na obec bez almužny! Chtěl jsem nu napsat, ale zlomil jsem péro! Vzal mi švába a já ke všemu slíz pak celou šichtu! Až mi teď z toho stydnou nárty!"
Což značilo řečí "nadpozemskou": "Že raději neřekneš, že mi dal tisícovku nebo stovku! Byl to špína! Zajel jsem s ním do vinárny, mysle že je zámožný, ale byl bez peněz! Nedal mi celý oběd, jen kousek husy. Pak utek bez zaplacení, i chtěl jsem mu napráskat, ale bič se mi ztratil! Prchl mě - a já byl ještě zavřen 24 hodin pro rychlou jízdu za ním! Až jsem z toho všecek nemocen!"...
Šobr poznal hned hovořící... zpustlého drožkáře facíra Vondráka a ztraceného přítele - primátora Podzemní Prahy Černého, který při útěku jeho s Pexou uvedl v štole pod smíchovským nábřežím na scestí pronásledující je policisty a od těch dob zmizel beze stopy!
Proto vyřítil se mu hned s radostí v ústrety a padl mu s jásotem kolem krku, volaje k šlechetnému spojenci:
"Zachránil°s nás primátore! Hleď! Tu jsme s Pexou a jeho milou i starou Kučerkou vysvobozeni... živi a zdrávi!... Tvou zásluhou!"
A primátor Černý zobjímav pohnut všecky, za které život nasadil, zabručel šťasten:
"Dík tobě! Mrodevero (Pane Bože!)..."
Hantýrka čili "argot" podzemních Pražanů je podivná pestrá smíšenina výrazů všech těch živlů, které občas "dno Prahy" oživují... Českých slov vulgárních, pitvorně zkomolených, zlodějské hatmatilky i hantýrky komediantů a cikánů, potilné roty ze všech konců světa sem přivandrovalé, které splynuvše v sebe, tvoří strakatý chaos z tulácko - kriminálního ovzduší...
Malý slovníček hantýrky pražského podzemí zde budiž charakteristickou ukázkou toho podivného "esperanta":

V žargonu Prahy podzemní značí cikánský název mrodevera tolik co bůh,
čib = jazyk, řeč,
román = cikán,
prásknout = zavražditi,
kosnej = krásný,
numero = policista,
zatloukat = zapírati,
mlejn = přelíčení,
hlaváči = soudcové,
bachař = dozorce,
dávat bacha = hlídati,
zeď dělati = krýt zloděje při krádeži,
dilina = hlupák,
khúli = trus,
chinditi = káleti,
chindovna = řiť,
pochinděný = pokálený,
džůvy = vši,
mendovičky = štěnice,
kámen = žalář,
máj = rok,
holák = měsíc,
hajtr = kůň,
prkáč = otevřený vůz,
trachta = zavřený, krytý vůz,
panorama = velký vůz,
necuda = zlý kůň,
zelená neb princ = nepoctivě nabyté peníze,
šnuptychl = pokrývka,
mázdra = kabát,
kšandy = koňský postroj,
platýrunk = prsten,
oplatýrovanej = boháč s prsty plnými prstenů,
pídě, píďala = hodinky,
klandr = řetízek u hodinek,
tvrdá = sklenice plzeňského piva,
měkká = sklenka obyčejného piva,
kakrle = žid,
žlab nebo šíf = oběd,
ohřívat nárty = býti doma za pecí,
ouřadovat = jezdit ve fiakru nebo automobilu,
havíř = kavalír,
šachta = vinárna,
hromada = zlatka,
rukáv = desetikoruna,
kříž = dvacetikoruna,
kolo = stovka,
talíř = tisícovka,
hodit = říci,
nabrat = píti,
ampažúra = kořalka,
zabr = krásný,
napsat = nabíti, ztlouci někoho,
být v teple = býti bohat,
být v troubě = býti chud,
posmejčený = zatčený,
zaháknutý = zavřený v žaláři,
báň = žalář,
vychumlovanej = čistý,
pohořelej = bez peněz,
cinklo to = dobře to dopadlo,
doga = holka,
málo nebo nelovec = lakomec,
cinknutý = znamenaný,
jít na obec = neplatit,
šichta = denní vězení,
půl šichty = dvanáct hodin arestu,
porce = týden žaláře,
vzíti švába = utéct,
být v pytli = být okraden,
ošlohnutý = pěkně oblečený,
zrenovírovanej = oholený a učesaný,
čáp = husa,
stydnou mu nohy = stůně,
péro = bič,
almužna = výdělek,
cajdrnaj = tanec,
liška = zlato,
vrabec = šat.

Zachránění uprchlíci byli ihned odvedeni ještě dál do křižovatky štoly, tak prostorné, že v ní mohli pohodlně státi vzpřímeni a tam našli pohodlný pelech - lože - doupě, pěti svíčkami osvětlené a večeři... až ku podivu hojnou na podzemní chudé apače!