PODZEMNÍ PRAHA

21. Podzemní chodbou z Pohořelce ku Hvězdě...

Uprchlíci zatarasili rychle prolomenou stěnu zaplavené stoky z nitra katakomby, odvlekli Pexu vysíleného, bahnem pokrytého a nakupivše v průlomu cihly a balvany jako barikádu, dali se se zachráněným přítelem za svitu zlodějských lucerniček v překotný útěk nízkou podzemní štolou směrem pod Břevnov, kde plánek ukazoval nejbližší východ z podzemí blízko kláštera svaté Markéty, vzdálenější pak až před samým letohrádkem Hvězdou na místě, kde po bitvě bělohorské padl poslední rekovný šik moravských vojínů.
Za krátko potom zazněly za nimi v podzemí hlučné rány motyk a rýčů... hlahol zmatených hlasů a poplašný pokřik... "Stůjte!"
Pak padla salva výstřelů a několik kulí z ručnic zasvištělo uprchlíkům nad hlavami i zarylo se do černých stěn kolem nich...
Jedna z nich strhla Pexovi štítek čapky a dotknuvši se lehce jeho skrání, zranila jej do krvava!
Snoubenka vykřikla hrůzou, ale statečný muž setřel si klidně rukávem krev vytrysknuvší mu přes obličej, obvázal chvatně ránu šátkem a zrychlil běh zamumlav tiše: "Mlč, bláhová! Není to nic... Pouhé škrábnutí! Má tvrdá česká lebka je jak z ocele..."
V podzemí, hluboko pod plání Bílé Hory, nastal šílený hon o život... Velezrádce Pexa s přáteli byli stíhanou zvěří... vojáci lovci...
Ale zvěř byla lstivější, honci zaslepeni... a proto jim stíhaní unikli...
Lidolovci dostali se na křižovatku podzemních štol a dali se po krátkém váhání v pravo... pod klášter svaté Markyty... stopou nepravou... zatím co jim "lidská zvěř" unikla levou chodbou plížíc se uštvána, vysílena až k letohrádku "Hvězdě", kde si prokopali rýči kýžený východ z Podzemní Prahy na povrch země... z hrobu v živoucí svět!
A právě když jejich pronásledovatelé, vezeňští vojáci s garnisonního žaláře pronikli z podzemí do dvora u sv.-markytského kláštera... vynořili se z útrob země u zdi letohradu "Hvězdy" všichni tři únosci i se svým zachráněncem a dali se houštinami křovisk a skupin stromoví prudkým klusem jiným směrem zpět ku Praze přes Královskou Oboru k prvé restauraci Stromovky, kde nedaleko hostince zmizeli nenápadně v tmavém otvoru staré štoly historického vodovodu - ze slavné doby císaře Rudolfa.