PODZEMNÍ PRAHA

18. V žalářích pod Prahou

Srdce i mozky lidí zamilovaných často bývají... ať to již působí kouzelná moc lásky či lidská elektřina, nebo radiová emanace... v podivuhodném citovém kontaktu bez ohledu na vzdálenost a překážky jakousi tajemnou telegrafií bez drátu...
Snad působí to movná energie citová ve chvíli největších napětí mysle... za hrozícího nebezpečí, kdy jde o život milovaného druha, že ti, co se milují, posílají si navzájem z mozku i srdcí svých do daleka "jiskrové telegramy", co se s nimi děje... A je-li druhá "přijímací stanice" stejně citlivou a vnímavou... hallucinace, či jen pouhého, nevisvětlitelného pocitu strachu a tísnivého "tušení".
A tak také Pexova milá, která svého snoubence zbožňovala celou hlubokou duší upřímné proletářky, ač ji nikdo nesdělil zvěst o nadcházející katastrofě, hleděla se k němu co nejdříve dostati - přiblížiti... dáti mu znamení, že je na blízku pomoc přátel... a vyrvati jej s nasazením života jisté záhubě!...
Marně ji Šobr s Kučerkou hleděli uklidniti, že uvězněnému milenci nehrozí tak brzy žádné nebezpečí, protože soud s ním pro jeho deserci se povleče jistě několik týdnů... Ona viděla jasně přede sebou jeho brzkou skázu i rozhodla, že se musí vedrat až do jeho podzemní cely a vyprostit jej z ní... stůj co stůj!
Statečná milenka "velezrádce" propadlého rakouským katanům, uskutečnila také v předvečer jeho popravy skutečně šílený plán k jeho osvobození z hradčanského vojenského žaláře...
Šobr ji poučil, že z pod starého archivu purkrabského, kde právě dleli, vede paprskovitě do okolí několik podzemních chodeb, kratších i delších a že by proto snadno mohli bez správné orientace zblouditi tam, odkud by nebylo návratu.
Hlavní, nejširší chodba, kterou z těchto sklepení možno projíti od věže k věži kolem celého královského hradu (nyní presidentem Masarykem a ministerstvem Národní obrany i předsednictvem ministerstva s hradním republikánským vojskem obývaného), čelí ku věži "Mihulce".
Mihulka má podobu polokruhu, a jest větší než všecky hradčanské věže ostatní. V ní zříti lze dosud troje žaláře, kde bývali vezněni lehčí provinilci - lichváři, marnotratníci i obyčejní dlužníci za starých "zlatých" časů, ale podzemní její vězení jest přece také stejně příšernou hladomornou jako onen 16 sáhů (32 metrů) hluboký žalář třípatrové "Černé věže" na dolním cípu vrchu hradčanského, jehož dno je přeplněno kostrami něšťastníků, hladem tam před dávnými léty umořenými.
Druhá velká chodba z pod purkrabského archívu táhne se k věžním žalářům nejpověstnější mučírny pod věží "Daliborkou", jejíž základy spočívají ve skále, ani staletími neporušené a která obdržela svůj název po svém znovuzřízení roku 1496 za krále Vladislava Jagaila II. po proslulém rytíři Daliborovi z Kozojed, jehož osud je znám z přísloví o "nouzi, jež naučila Dalibora housti" a z pověstí a zkazek historických.
"Daliborka" má tři žaláře nad sebou. K poslednímu však již nevede jiná cesta než kulatý otvor v klenutém stropě, kterým vězňové k smrti hladem odsouzení byli provazem dolů spoušzěni.
Hloubka spodního žaláře činéí dosud 30 metrů, ačkoli spousta lidských kostí i kusy zpola zetlelých šatů, rezavých ostruh a zbraní leží na dně věže do značné výšky.
Byla by jistě objemná kniha, kdybychom chtěli vypočísti a uvésti jen pouhá jména všech obětí nelidské dávné justice, kteří v podzemních žalářích "Daliborky" úpěli a tam očekávali svého odsouzení k smrti, aby pak byli buď sťati mečem, nebo za živa uvrženi do propasti k smrti hladem, ze všech nejstrašlivější!
Z pod Daliborky - jak nedávno zjistili inženýři, - tak stupňovitou katakombou proniknouti do pavilonu ve Fürstenberské zahradě.
K radě Šobrově sestoupili všichni tři "podzemní Pražané", za záchranu velezrádce Pexy bojující, ze sklepů starého purkrabského archívu po 116 kamenných schodech do nejhlubší komory - strašlivé hrobky, do které bývaly před staletími házeny mrtvoly popravených zločinců a která je také kostmi nešťastníků těch i shnilými zbytky rakví zpola naplněna. Z té vedou zase četné podzemní chodby k Novému Světu, Loretě, pohořelci, i k vojenským žalářům, do nichž ale vstup je nejvých nebezpečným i krkolomným vzhledem k tomu, že stěny i strop těch chodeb jsou nesmírně chatrny a hrozí za každým krokem sřítiti se na hlavy podzemních vetřelců - nejkratší chodba čelí pod palác Černínský.