PODZEMNÍ PRAHA

15. I v podzemní Praze lze zblouditi na křižovatkách

Hned jak shora z úrovně ulice zazněl výstražný výkřik polapeného Pexy, Šobr zsinalý, na smrt bledý, se starou tulačkou Kučerovou, strachy se třesoucí, chopili chvatně omdlelou milenku přítelovu a odvlékli ji úzkými schůdky zpět v dolejší druhé sklepení domu Šmerhofského, kde jí stařena uložila na kamennou lavici, Šobr pak, vrátiv se vzhůru, zahradil hromadou malty a rumu otvor k schodišti k nepoznání, takže zakryl i nejmenší stopu podzemního hrobu nad sebou.
A byl též nejvyšší čas!
V téže skorem chvíli přiřítil se již dav konfidentů stokou z Mikulášské třídy v hořejší sklep, pátraje bystře po druzích Pexových, jimž spoutaný velezrádce houkl v podzemí svou výstrahu. A brzo po té přihrnuli se tam z podzemí od Týnských sklepení policisté, kteří Pexu s družinou stíhali z opačné strany od Celetné ulice z domu Sixtova. Oba oddíly stihatelů srazily se překvapeny tváří v tvář, ale ne radostně, nýbrž rozmrzeny a rozezleny, že jim stíhaná vzácná zvěř zmizela takřka před nosem, ač měli na ni z obou stran tak bezpečně a jistě sítě zataženy.
Chvíli slídili zuřivě kol dokola, oklepávali zdi sklepa, svítili na stropy i na podlahy, leč docela bez výsledku. Na celé zemi, maltou a rumištěm vysoko pokryté, nenašli ničeho podezřelého. Zazděné dvéře v pozadí nepovolily, ač bylo použito k probourání zdiva motyk i krumpáčů. A tak po malé čtvrthodině odtáhla ramena bezpečnosti s dlouhými "nosy", pátrajíce v podzemní štole, není-li ještě nějaká poboční soutěska nebo štěrbina, kudy by byli mohli spojenci Pexovi uniknouti.
A za hodinu po marném slídění a čenichání kol dokola odšli všichni konfidenti, strážníci i špiclové, odkud přišli, vylezli otvorem stoky do třídy Mikulášské, a nechavše na místě jen jednoho policistu na stráži, zamířili na direkci, ohlásit nezdar honby v Praze podzemní.
Po půlnoci byla i poslední stráž z Mikulášské třídy odvolána, a dřív, než nadešel prvý zábřesk dne, vynořily se z podsvětí staroměstského tři temné postavy zachráněných druhů Pexových, "podzemních Pražanů" Šobra, Mackové i Kučerové a ztratily se jako duchové v nočních tmách.
Zmizeli směrem ke kamennému mostu Karlovu, přešli jej, rozprchnuvše se od sebe jako tré přízraků, a sešli se zase až v malé uličce malostranské před Újezskými kasárnami pod Petřínem, kde přelezli nízkou zahradní zídku domu čís. 404 na Újezdě a seskočili do dvorku staré budovy, zvané ode dávna "Paulhofu".