PODZEMNÍ PRAHA

14. Z Prahy podzemní do Prahy "nadpozemské"

Stíhaní uprchlíci zrychlili běh... i octli se za chvíli v prostorném sklepení pod sakristií Týnského chrámu, v němž je uložen hystorický kostelní poklad z dávných dob... a odkud snadno by se byli mohli dostati po točitých schodech k sakristii... Leč tam narazili by na uzavřené dubové padací dveře a než by ty vypáčili, byli by jistě eskortou policejní, spěchající sem za nimi, dopadeni a lapeni...
Proto místo po schodech nahoru k sakristii dali se kvapně v pravém úhlu v levo do hlubšího ještě sklepa, odkud mohli se proplížiti soutěskou - zšíří jen několik decimetrů jeden za druhým, zpola zlaknuti stuchlým vzduchem do nízké štoly pod Staroměstské náměstí.
Naslouchajíce chvílemi hlasům i hluku pronásledovatelů, blížícím se z dálky zvolna, ale neústupně, prolezli všichni čtyři po kolenou pod zborceným stropem štoly mezi Mariánským sloupem a základy Husova pomníku až ke sklepům pod severním křídlem staroměstské radnice - zbylým z památného domu "Šmerhofu" a dějepisně zajímavé hospody - týmž sklepům, jež byly den před tím teprv objeveny kanalisačními dělníky a odkud východ v Mikulášské třídě byl již četou policejních špehů hlídán a obsazen...
Ubozí uprchlíci neměli o tom arci ani zdání a tak uvítali vstup svůj do radničních sklepení jako spásu, poněvadž doufali, že se odtud dostanou otevřenou vodovodní stokou nepozorováni na želanou zlatou svobodu!
V temném tom sklepení dávného "Šmerhofu", jenž patříval koncem patnáctého století za vlády krále Vladislava II. jistému krejčímu Jakubovi, scházívali se také tehdejší "podzemní Pražané", jimiž byli spiklenci z řad měšťanů, kteří usilovali o zavraždění krále Vladislava II. a o dosazení syna po Jiřím Poděbradském, Hynka, na český královský trůn. Majitel "Šmerhofu", krejčí Jakub byl v čelé té podzemní Maffie, jež skončila bídně - zradou, pozatýkáním a smrtí všech členů na popravišti!
Šobr vše to svým druhům vyložil, když seznal, kde se ocitli, dodal ale, že sklepení toto je - dvojité a že patrně kanalisační zřízenci, kteří objevili tuto skrýši, nenašli ještě hlubšího sklepení, kam vedly skroucené úzké schůdky, jichž rumiště při probourání otvoru ze stoky vchod ke schůdkům zasypalo. A skutečně, když pomocí Pexy odhrnul hromadu rumu s podlahy, objevil se úzký otvor se schůdky dolů točitě se vinoucími, jenž kanalisačnímu personálu i policii dosud zůstal utajen.
Zam pak prolezli Šobr s oběma ženštinami, milenkou Pexovou, Annou Mackovou i tulačkou Kučerovou do dlejší klenuté síňky, kdežto Pexa sám zůstal nahoře na stráži a zatím co jeho tři přátelé zmizeli dole, vydal se vodovodní stokou k povrchu Mikulášské třídy rozhlédnout se, mohou-li se všichni odvážit bez nebezpečí na volný vzduch.
Šobr s oběma ženštinami sestoupil po schůdcích několik metrů do hlubin země, načež všichni tři se octli v okrouhé klenuté místnosti, v jejímž středu stál kamenný stůl a v pravo i v levo kamenné lavice. Na protější straně objevily se široké dvéře, ale k nemalému zklamání všech - pevně zazděné balvany zalitými nerozbornou maltou, takže Šobrovi i ženám nezbylo, než vrátiti se nahoru k Pexovi, a odvážit se i ním vylézti na povrch země probouranou stokou obecního vodovodu - třeba za cenu zoufalého zápasu a boje s tím, kdo by jim v tom chtěl zabránit!
Ale nezměrná hrůza obešla všecky tři - Šobra s oběma ženami - když v témž okamžiku, kdy se chtěli již prodrati do hořeního sklepení, zaslechli strašlivý výkřik podobný ryku zabíjeného zvířete!
A zoufalý skřek ten byl zařváním k smrti odsouzeného velezrádce Pexy - jejich přítele, jenž odváživ se vyšplhat z podzemní Prahy v prahu "nadzemskou" - ze stoky nade dlažbu třídy Mikulášské, byl číhajícími policisty přepaden, vytažen na úroveň ulice a po nadlidském zápasu přemožen a spoután.
"Zrada!" vzkřikl jen ještě naposled směrem k podzemí, než jej policisté odvlékli. "Policie! Nechoďtě za mnou! Zpátky! Prchněte! A pomstěte mou smrt!" To byl poslední výstražný signál nešťastníkův druhům v podzemí, při němž stydla v žilách krev!... To byl poslední vzkaz na rozloučenou milence, která slyšíc jej, omdlela.
Ale to bylo též bezděčné upozornění policistům, že tam dole v podzemí Prahy jsou ještě pomocníci velezrádcovi, kterých mohou se rovněž zmocniti a učiniti je neškodnými.
A tu, zatím, co spoutaný Pexa veden byl za obrovského sběhu lidu přes Čechův most k Hradčanům do vojenského žaláře, odkud kynula mu již jen poslední cesta k popravišti, vrhl se oddíl detektivů do stoky, vedoucí k sklepu "Šmerhofu", polapiv Pexovy spoluvinníky a vydat je stejně krutému ortelu!