STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Perioda 1917 / 18, druhé půlletí 1918 a rok 1919

Byl-li provoz již v předcházející periodě pro nedostatek uhlí, koksu a dynamitu nepravidelný, zhoršily se poměry ty v období 1917/18 ještě více. K tomu se přidružil nápadný a rychlý pokles výkonnosti dělnictva, trpícího přes velké úsilí závodu nedostatkem téměř všech životních potřeb. Bylo v tomto období vyrubáno pouze 17.938 m² a znovu otevřeno ještě méně rudních polí, totiž jen 7647 m². Při pracích průpravných zaměstnáno jen několik lamačů, při sledování pouze asi 30, všichni ostatní pracovali na dobývkách.

Strojní vrtání musilo býti pro nedostatek uhlí z větší části zastaveno. Trpělo i samo udržování dolu, neb nezbývalo, než restringovati i klenby chodeb, ano se nedostávalo cihel! Místo vápna užíváno popelu z karbidových lamp.

I o tekutý čpavek byla nouze a přerušena proto v srpnu r. 1917 na nějakou dobu také výroba tekutého vzduchu, která definitivně zastavena současně se zastavením strojního vrtání koncem října téhož roku, kdy bylo nutno zaraziti i jízdu mužstva na mariánském dole, která pak koncentrována na dole anenském. Aby se tím neztrácelo příliš mnoho času pro vlastní těžbu, rozděleno osazenstvo na tři stejné části a zavedena třetí, noční směna. Od toho času se poměry zase poněkud zlepšily a utvářely se, až na zastavené strojní vrtání, normálněji. Teprve v polovici února 1918 mohlo se opětovně vrtati strojně, i dynamit byl pak dodáván. Ale v polovici máje nastala zase velká nouze o uhlí a strojní vrtání zastaveno znovu. Několikráte bylo nutno zastaviti a samu těžbu! Aby se ulehčilo sjezdu mužstva do jámy, bylo sto důlních dělníků přiděleno odboru stavebnímu, kde dáni k dispozici firmě Koehler a Hervert na stavbu vlečky od nádraží k vojtěšskému dolu, pak pracovali tito dělníci při bourání vojtěšských mlýnů, kde vykopávali též roury vodovodů a konečně bourali také poslední zbytky anenských puchýren, jen aby byli nějak zaměstnáni.

V Obecnici dosaženo zasypané staré šachty Marie - Anny. Couk, který byl dosud stále téměř úplně hluchý, stal se poblíž této šachty, kde byl částečně od starých vyrubán, poněkud rudným, s výplní ocelku, vápence, malých hnízd leštěncových, trochu blejna, chalkopyritu i sporadického tetraedritu. Severně za šachtou však žíla opět úplně vyhluchla, rudná partie byla jen as 25 m dlouhá.

Ze získaných rud bylo v r. 1919 odvedeno 63,51 q na huť, s obsahem 2,54 kg stříbra a 3,94 q olova.

V máji téhož roku byl však provoz obecnického kutiště úplně zastaven a šachta ponechána zátopě. Kompressor a lokomobily byly odvezeny.

V prvním pololetí 1918 bylo 91 % veškerých lamačů zaměstnáno na dobývkách, aby bylo možno dodati poněkud alespoň značnější množství rud. Pracovalo se však z nedostatku uhlí většinou ručně a výkonnost na Březových Horách byla nepatrná. Velké procento dělníků hlásilo se nemocnými a ostatní prováděli, pokud nebyli podvýživou seslabeni, více méně pasivní resistenci, až na Bohutín, kde byla výkonnost stále velice uspokojivá. Ve dnech 23. a 24. července 1918 zastavili dělníci pro nedostatek potravin práci.

Od 27. ledna 1919 počínajíc byly při závodě zavedeny minimální mzdy a současně zrušeny veškeré dosavadní drahotní a jiné přídavky a zavedena osmihodinová pracovní doba i na dni.

Stejně jako provoz důlní trpěl i provoz úpraven neblahými poměry válečnými. Po třikráte musila býti úpravna v roce 1918 pro nrdostatek uhlí vůbec zastavena. Výkonnost byla pro malé množství dodaných surových rud a pro vysílení a resistenci dělnictva skrovná. Klesla oproti roku předchozímu o 42,1 proc., ale výdaje za úpravu 1 q rudy stouply o 36 proc. a činily 1,88 K. Za celý rok se pracovalo pouze ve 249 směnách!

V druhé polovici roku 1918 nebyly poměry o nic lepší. Pracováno pouze 123 dní, výkonnost opětně klesla a jen krásné v tomto období dodané rudy bohutínské zamezily ještě další pokles výroby, mělyť rudy ty kovnatost 45,49 proc. olova a 0,168 proc. stříbra a vyvážily částečně stále vzrůstající množství březohorských krušků, jichž bylo v r. 1916 - 17 již 70,6 proc. veškerých rud, kterýž poměr v tomto období klesl na 48,8 proc., ale dosáhl v příštím roce 1919 opětně 70,7 K.

V úpravně byly provedeny na Ullrichově magnetickém separatoru pokusy o koncentraci blejna, srostlého s ocelkem a docíleno při tom čistých koncentrátů až o 45 - 46 proc. zinku. Na mokré cestě se dělení to pro stejnou téměř váhu obou nerostů nedá provésti.

V roce 1919 stával se však provoz úpraven již ponenáhlu pravidelnější. Bylo pracováno už ve 299 směnách. Výlohy za 1 q zpracovaných rud však zase vzrostly až na 2,38 K.

Za písky a štěrk (drť) byly ceny vydatně zvýšeny, přitom odbyt těchto odpadků značně stoupal.

Stejně jako důl a úpravna trpěla i huť válečnými a poválečnými poměry. Při parkesování musilo se v roce 1917/18 používati místo čistého zinku směsi Pb a Zn z Trebinje, v níž bylo zinku pouze 29 %. Celkem však ztráty kovu se zmírnily, bylyť v tomto roce u stříbra 1,437 % a u olova 17,90 %. Zato značně stouply výrobní výlohy: 1 q zpracované rudy stál roku 1917/18 již 17?71 K. Ještě horší poměry nastaly v druhé polovině roku 1918, kdy výlohy ty činily již 34,59 K a v roce 1919 stouply až na 45,96 K, následkem zvýšení mezd a neobyčejného stoupnutí ceny veškerých hmot.

Chladící kouřová roura mezi ventilatory a kouřovými komorami byla již tak značně korodovaná, že jí bylo třeba odstraniti.

V roce 1917/18 demontován starý těžný stroj drkolnovský a tahadla na mariánském dole. V rekonstrukci sloučeného kompressoru mlýnského pokračováno a byl pak v r. 1919 v nové vojtěšské strojovně postaven. Zároveň zařízeno na této šachtě automatické přikládání uhlí na rošty a dohotoveno nové uhelné skladiště.

Pro dopravu rud z Bohutína koupen nový nákladní automobil "Praga", ježto používané dva cizozemské vozy vyžadovaly nepřetržitých drahých oprav, takže se jimi pravidelný provoz nedal udržeti.

Vlečka z nádraží na vojtěšskou šachtu byla dohotovena a vzata od 1. srpna 1919 do provozu. Lanová dráha pak byla zbourána.

Na lázském rybníce bylo třeba na rychlo poříditi násosku, poněvadž hrozilo nebezpečí, že pro nějakou poruchu ve staré odpadové rouře nebude možno vodu z rybníka odváděti.

Na novostavby vynaloženo (mimo vlečku) 4874,99 K a na adaptace a pod. 12.843,99 K.