STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Perioda 1912 až incl. červen 1914

Žíly vojtěšská a eusebská trpívaly stále častými silnými otřesy, jimiž hlavně na patrech 28., 30. a 31. zavaleny celé chodby a ústupy, a zdviženy spodky. Nezbývalo, než na mnoha místech zastaviti částečně i na delší dobu celý provoz. Přes všechna bezpečnostní opatření postihl však přece dva dělníky úraz.

Rokem 1912 zavedeno jednotné úkolné za rubání, shazování a odbíhání zásob i s částečným zasazováním, současně pak zavedena čtrnáctidenní výplata mzdy, zrušeny dosavadní obligátní půjčky (zálohy) a dodáváno havířům bezplatně svítivo.

Na 32. vojtěšském obzoru zařízena telefonická ústředna. Vrtací kladívka, užívaná až dosud pouze při průpravě, byla zavedena též na tvrdých ústupech.

Ježto množství rud na dole mariánském kleslo, zastavena tu noční těžba a jelikož se v bohutínské úpravně od roku 1912 též nepracovalo, zastavena i kurentní těžba na dole Bohutín I., na kterém dosud těženy prádloviny, vydobyté na dole Bohutín II. Rudy ty byly pod zemí k šachtě Bohutín I. převáženy, což bylo velice nákladné. Zavedena tudíž přímé jejich těžení na dole Bohutín II., odkud se dovážejí do ústředních úpraven na Březových Horách. Docíleno tím značné úspory.

Následkem úbytku rudy a poměrně malé dopravní vzdálenosti nevyplácel se provoz benzínové lokomotivy na 32. vojtěšském patře.

Dne 10. září zaražen kutací důl obecnický. Na anenském dole dokončeno vybourání lezného stroje a postavena v roce 1913 nová, železná, 27 m vysoká těžní stolice.

R. 1912 položeny nové vodovody, aby se mohly napájeti veškeré březohorské kotle měkkou vodou ze struh, jelikož tvrdou vodou trpěly. Tím byla zahájena koncentrace ve výrobě páry pro vojtěšský důl, celou vojtěšskou úpravnu, mechanickou dílnu a truhlárnu, jež pak byla provedena v létech 1913 - 1914 výměnou dosavadních skupinových kotlů za 4 velké kotle soustavy Meunierovy o 240 m² otopné plochy a zastavením provozu v kotelnách vojtěšského prádla, ve vojtěšských mačkadlech a v mechanické dílně. Pro tyto kotle bylo třeba ovšem vystavěti nový velký komín.

Na svahu naproti vojtěšskému dolu pořízeno bylo zděné skladiště na bohutínské rudy.

Na anenské šachtě počato se stavbou strojovny pro nový těžný stroj, zvětšena kotelna, prodlouženy tamní kotle o dva kruhy a zvýšen komín.

Basénové dělnické lázně na Břez. Horách přestavěny téhož roku 1913 na lázně sprchové, v nichž zařízeny též lázně parní a vanové.

Aby se urychlila doprava mužstva, zhotoveny pro šachtu anenskou a prokopskou klece o třech etážích.

Na celém závodě vyměněny obloukové lampy za lampy křemíkové a seriové žárovky.

V Obecnici postavena r. 1913 kotelna a strojovna, na Drkolnově sbourána kotelna s komínem.

V prvním pololetí 1914 dohotovena montáž nového těžného stroje na dole anenském.

Tam, kde na důlních chodbách pro velký tlak se drtily cihlové klenby, nahražovány byly velikými kamennými plotnami, uloženými buď na traversách aneb na silných dřevěných rozporách. Ještě lépe se osvědčily klenby poddajné, jichž patky byly založeny na silných impregnovaných podélných podkladech dřevěných.

V anenské šachetní budově vyměněna celá vnitřní dřevěná výstavba za konstrukci železnou.

Zajímavá příhoda se udála v létě 1914, kdy v Lazci byly úderem blesku roztrženy na délku 639 m lité roury březohorského vodovodu na pitnou vodu. Nehoda ta se v roce 1915 na témže místě, ale v menších rozměrech opakovala, zničeno tehdy pouze 95 m rour.

Ve vojtěšském prádle byl postaven silnější parní stroj. V úpravně provedeny přesné pokusy, aby se zjistilo, kolik kovu uniká odpadovou vodou z vojtěšských úpraven. Bylo vyšetřeno, že z celoroční výroby této úpravny přichází odpadovou vodou nazmar 2,4 % stříbra a 2,1 % olova. Voda, odtékající z velkých kalojemů, odnáší ještě do Litavky 0,28 celkové výroby stříbra a 0,31 % výroby olova těchto úpraven.

Pokus, upravovati t. zv. silné rudy na mokré cestě, místo, jak se dosavad ručně vytloukaly v prejtovnách, neměl pro vznikající při tom velkou ztrátu kovu příznivého výsledku. Lépe se vydařil pokus, prejtovati tyto rudy nejprve z hruba v prejtovně, zbytek pak rozmělniti na tlamatém mačkadle a upraviti dále mokře.

Na vojtěšském prádle postaven Linkenbachův splav s příslušným druhovadlem a konány pokusy, dají-li se kalné odpadkové vody čistiti přísadou vápna podle návrhu ing. Fleissnera.

Na huti zkoušeno z těkavého prášku, povstalého při pražení hutních prachů, extrahovati vodou kyselinu arsenovou, jíž bývá v prášku tom kolem 30 proc. Pokus se sice podařil a docíleno značné množství As₂O₃, ale nevedl k cíli pro nízkou cenu výrobku, nehledě ovšem k nebezpečné pro dělnictvo práci.

V průbovně prováděny pokusy, vyrobiti cín cestou elektrolitickou z jistých, cín obsahujících stěrů od rafinace olova. Dosti slibné tyto pokusy byly válkou přerušeny. Na suché cestě se tyto pokusy nezdařily, jelikož se nedalo ve stěru obsažené stříbro odstraniti.

Od roku 1912 se kychtovaly chudé krušky (0,114 % Ag a 4,7 % Pb) přímo bez pražení.

Podstava vysoké peci čís. II. se v roce 1912, podstava peci čís. IV. v roce 1913 rozšířila na 2 m v průměru.

Počátkem roku 1912 byla vzata nová Parkesova huť do provozu. Zpracovala v tomto roce 215 q olova za 24 hodin.

V pražírně postaven nový velký oválný konvertr na 10 - 12 t rudy (kulaté konvertry pojmou 5 - 6 t rudy).

Vysoké peci čís. VI. a VII. zbourány, aby se na jejich místě postavila nová velká vysoká pec oválová o 13 formách, která by je nahradila. Pro rafinační a odzinkovací peci Parkesovny postaven Hellerův generator.

Na nové stavby (Parkes, důlní telefon, strojovna na anenském a komín na vojtěšském dole, obecnický důl) vydáno 83.671,91 K, na adaptace, opravy a přístavby podle rozpočtu 25.337,25 K.