STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Tříletí 1909 - 1911

Na základě komisionelního šetření, provedeného v máji r. 1909 delegáty ministerstva byly zastaveny různé, naprosto beznadějné průpravné a sledovací práce. Od února r. 1910 zastaven též provoz dolu ševčinského, až na občasné těžení nahromaděných rud ze ševčinského couku. Obzory 12., 16., 17. a 19. byly již zcela vyčerpány a veškerá práce na nich nyní zaražena.

Ježto byl počet důlního dělnictva zmenšen, stal se anenský lezný stroj postradatelným a započato v r. 1911 s jeho vybouráváním.

Aby se urychlily průpravné a sledovací práce, zavedena byla r. 1909 pneumatická vrtací kladívka Flottmanova, velkých vrtacích strojů vlastního příbramského systému (Mayer) užívá se nadále pouze, hloubí-li se šachta.

Na 32. obzoru vojtěšského dolu zavedena r. 1911 horizontální těžba rud osmikoňovou benzínovou lokomotivou na průměrnou dopravní vzdálenost 450 m, čímž uspořeno na dopravě každého vozu proti provozu ručnímu 20 hod. (80 hod. proti 1 K).

V létech 1909 a 1910 měřena teplota, vlhkost, čistota a chemické složení důlního vzduchu.

Roku 1910 instalován namariánské šachtě důlní telefon pro nejhlubší patra, který byl 1911 rozšířen také na nejhlubší patra dolu vojtěšského a anenského a současně připojen k závodnímu telefonu na dni.

Zastaveno bylo dosavadní zpracování valounů výhradně v prejtovnách, valouny se nyní rozmělňují na tlamatkových mačkadlech a zpracují v úpravně.

V roce 1909 zavedena na podnět ing. Diviše na vojtěšské šachtě nová, lehčí těžná lana z patentního ocelového drátu o nosnosti 200 - 210 kg/mm² pro těžení dvěma rudnými vozíky v kleci. Nová lana se tak osvědčila, že tohoto vysoce nosného drátu bylo pak použito na všech ostatních šachtách.

Na 31. a 32. patře hnány podél rozsedliny ventilační chodby, jimiž zlepšeno v hloubkách větrání.

V tomto tříletí se stále opakovaly otřesy, o nichž byla řeč v předcházející kapitole o nynějším stavu dobývání, které byly za časté znatelny až v Bohutíně. Proto úsilovně zasazovány staré vyrubané prostory a sváženy za tím účelem jaloviny s povrchu na příslušná patra. Při otřesech bylo pozorováno, že se vzedmuly spodky děl až o několik decimetrů, zřítily se boky a stropy chodeb a ústupů, rozmačkána výdřeva a klenby, v jednom případě utvořila se i trhlina v drobě, s patrným smrskem. I dělníci přišli nezřídka k lehčím neb těžším úrazům.

Na anenské šachtě přestavěna kotelna a rozšířeno skladiště na uhlí a ve mlýnech zmontovány v r. 1911 jako reserva dva mokré kompressory.

V úpravnách ukončena byla rekonstrukce anenského a vojtěšského prádla výměnou třísíťových sázeček čtyřsíťovými. Zrna zvící 16, 22 a 32 mm, terá byla dosud ručně přebírána, melou se nyní v mokrých kulových mlýnech, aby se pak dále upravovala.

U pracích bubnů vyměněna dosavadní prosévadla za třídivé bubny. Ve splavovnách rozmnožena druhovadla a zavedeny splavy systému Overstromova a splavy rychlonárazové - tyto pro jemnější písky.

K drobení valounů postavena tlamatková mačkadla. Kyvadlové mlýny se neosvědčily a byly nahrazeny válcovým mačkadlem. Konečně pořízeny nové vodovody a pumpy, aby mohla býti sázečkám dodávána čistá voda.

K přestavbě úpraven a ku změně téměř celého postupu při úpravě rud dal podnět a směrnice přednosta závodu ing. Zdráhal.

Výsledek provedeného zlepšení se projevil tím, že při nezměněné kovnatosti surových rud se zvýšila kovnatost upravených rud hutních, jež stoupla od r. 1905 do roku 1909 z 0,137 % na 0,172 stříbra. Ztráty kovů se tím zmenšily, činilyť v roce 1909 u anenské úpravny 23,9 % při stříbře a 22,3 % při olově, a u úpravny vojtěšské 13,8 % při stříbře a 13 % u olova. Další následek provedené rekonstrukce byl, že při nezměněné téměř výrobě mohl býti počet dělnictva o 124 mužů zmenšen.

Aby se spolehlivě vyšetřila ztráta kovu v odpadajících kalech, měřeno r. 1911 přesně množství veškerých kalů a zjištěno, že za 9 hodinnou směnu odtéká se rmutem ode všech úpraven 10.878 kg pevného kalu, který obsahuje 3,059 kg stříbra a 243,76 kg olova. Část těchto kalů se ovšem zachytí v kalojemech, jest však příliš chuda, než aby se za nynějších poměrů jejich zpracování vyplácelo. Dále byl proveden pokus ve velkém, aby se vyšetřilo, jaké procento kovů se při úpravě rud skutečně vyzíská. Upraveno přesně zvážených 12.366 q mariánských prádlovin s 0,024 % stříbra a 3,10 % olova. Z těch pak úpravou získané hutní rudy obsahovaly 78,8 % veškerého stříbra a 75,6 % veškerého, v prádlovinách těch zjištěného olova, což dosti dobře souhlasilo s celoročními výsledky úpraven.

U huti pokračováno v pokusech s pražením rud v konvertrech. Novým způsobem pražení docíleno značných úspor na uhlí a na mzdě, naproti tomu vzniklo při tavení o něco více kamínku.

Zároveň zakončeny pokusy s odstříbřováním rudních olov zinkem a započato již 1909 s kurentním parkesováním,prozatím jen v provisorním zařízení. Tím zmenšen počet sháněcích procesů a současně též sníženy ztráty kovu.

V posledních létech stouply ovšem znatelně výrobní ceny hutní, hlavně zvýšením mezd a stálým stoupáním ceny uhlí. Od roku 1905 podražilo černé uhlí o 34,2 % a hnědé o 27,1 %.

Na dále byla veškerá rudní olova parkesována, v přechodní době pattinsonována jen olova vytavená s klejtu. Již v provisorní parkesovně docíleno bohatých olov s 1,281 proc. stříbra, kdežto chudá olova měla jen 0,0005 % Ag.

V červnu r. 1910 bylo pražení rud v plamenných (přehrnovacích) pecích definitivně zastaveno, pouze hutní prachy, které nejsou k pražení v konvertrech vůbec způsobilé, praženy ještě v pecích přehrnovacích.

Pražení 100 q rudy vyžadovalo v plamenných přehrnovacích pecích 44,66 q uhlí, v konvertrech však jen (i s výrobou větru) 9,91 kg, počítaje v to i drobný koks, přisazený k rudě. I mzdy se při novém pražení snížily o dvě pětiny.

U vysoké peci č. VIII. byla pokusmo v roce 1910 rozšířena podstava z 1,5 m na 2 m průměru a zařízeny dvě výpustě pro strusku. Docíleno tím vyšší výroby o 70 - 80 %. Totéž provedeno též v roce následujícím u peci č. V.

Pattinsonovy aparáty odbourány, aby bylo získáno místa k postavení definitivní parkesovny. V létech 1910 a 1911 prodloužena hutní dráha až na niveau kychty vysokých pecí a k hořejšímu skladišti rud.

V 8 létech 1902 - 1910 se úplně zaplatily výlohy, spojené se zařízením ústřední kondensace hutních kouřů, takže od této doby zachycené prachy znamenají po srážce výloh při metení již čistý užitek.

Stavba definitivní Parkesovy huti dokončena 1911. V průbovně zavedeno elektrolytické kvantitativní určování kovů.

Veškeré hlavní parovody celého závodu byly opatřeny ventily samočinně uzavírajícími pro případ, že by praskly parní roury. Ventily ty musily však býti u těžných strojů odstraněny, aby se zabránilo možným nehodám meb neštěstí.

U hutních ventilátorů postaven reservní parní stroj.

Na novostavby (rozšíření hutní vlečky, stavbu parkesovny, zařízení důlního telefonu a stavbu lázní pro hutní úředníky) bylo vydáno 96.100,88 K, na adaptace a přístavby podle rozpočtu 35.424,56 K.