STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Tříletí 1906 -1908

V roce 1906 zvýšeny mzdy dělnictvu a odepsáno K 174.910 zálohy, poskytnutých r. 1898. Též dozorcům byl zlepšen status.

Na dole Bohutín I. hnán k prozkoumání dosud zcela neznámého terénu na 5. patře západní překop, který dosáhnuv délky 669,5 m, narazil ve vzdálenosti 537 m od šachty na křemitý porfyr. Tento překop překřižoval 13 různých rozsedlin a několik žilek, z nichž 3 rudné byly v obou směrech sledovány, ale za krátko vyhluchly.

Jelikož však i klementský couk v blízkosti dolu Bohutín I., tudíž ve větší vzdálenosti od jílové rozsedliny najmě v hlubších patech byl téměř všude hluchý a teprve u dolu Bohutín II., poblíž rozsedliny se stal bohatě rudnatým, bylo usneseno, hnáti též z dolu Bohutín II. západní překop, jímž by byly ve větší hloubce prozkoumány ony žilky, o nichž na 5. obzoru dolu Bohutín I. jmenovaným překopem zjištěno, že jsou alespoň lokálně rudnaty. Překop byl založen na 17. patře Bohutín II. a byl pak ražen až do roku 1912 kdy dosáhl délky 276 m, z toho 58 m za rozsedlinou. Již před rozsedlinou narazil na křemitý diorit, který setrval i za rozsedlinou. Tímto západním překopem nebyl však překřížen žádný rudný couk, pouze kalcitické žíly.

Při zmáhání velkých starých strží na 21., 22. a 26. patře hlavního couku u anenského dolu získáno mnoho bohatých leštěncových rud.

V roce 1906 byl znovu přesně vyšetřen stav dobyvatelných rudních polí a shledáno, že jest mnohem menší, než jak bylo dosud na základě čistě účetním vedeno. Zjištěn v rozsahu 555.630 m². Při roční dobývce 82.919 m² (odpovídající roku 1906), znamená to reservu na šest a půl roků.

V květnu 1908 byla ministerstvem svolána komisionelní porada, jíž předsedal odborový přednosta Hofmann. Porada měla se zabývati návrhy, jak odstraniti, neb alespoň zmenšiti deficit příbramského závodu. Komise ta provedla novou kontrolu vykazovaných dobyvatelných polí rudních, která po náležitém šetření redukována pouze na 340.577 m².

Výnosem ministerstva veřejných prací ze 4. července 1908, č. 145 přešla správa veškerých rakouských státních báňských a hutních podniků i báňských závodů řecko - orientálního náboženského fondu z ministerstva orby na ministerstvo veřejných prací.

Na vrchních patrech prokopského dolu (t. zv. třetí revír anensko - prokopský) bylo až dosud zpracováno na ústupech různých tamních podřadných, polojalových couků. Tyto naprosto neproduktivní práce byly nyní postupně zastaveny a mužstvo na nich zaměstnané přiděleno ostatním důlním oddělením a revír ten pak zrušen.

Na zakoupení zbývajících privátních kuksů vyplaceno v r. 1908 dalších 10.000 K.

Ceny veškerých provozních hmot stále stoupaly, jakož i ceny všech životních potřeb. Zvýšeny proto opětovně mzdy dělnictva počínajíc srpnem1907 o 10 %, takže od roku 1905 činilo zvýšení mezd téměř již 25 %. V téže době stoupla ku př. cena hnědého uhlí z 1,02 K na 1,27 K a cena koksu z 2,66 na 3,34 K.

Na 28. obzoru byl bez výsledku sledován hlavní couk za rozsedlinou, v Bohutíně zjištěn "nový couk" též na 17. patře a na Březových Horách václavský couk na 27. patře, oba však byly úplně jalové. Zato shledáno, že klementský couk jest na 20. patře neočekávaně krásný, byl až 1,5 m mocný s výplní leštěnce a plavorudku.

V roce 1906 byl geologickými pochůzkami prostudován celý, t. zv. zlatonosný terén od Bělčic až k Nýrsku, v délce 60 km, místy až 20 m široký. V terénu u Kasejovic, kde společníci Häusler a Bambas měli položené kutací kruhy na zlato, provedeny byly roku 1907 kutací pokusy kvůli převzetí kutacího práva závodem. Z úmyslu toho však pro přemrštěné požadavky zmíněných kůtéřů sešlo, načež byly tamní práce v červnu zastaveny.

V úpravnách vyměněny třísítové sazečky čtyřsítovými a zařízen u válcovacích mačkadel samočinný násyp rud a dány k nim místo prosévadel třídící bubny.

Soustavně byly prováděny pokusy s otřásavými splavy systému Overstrom, Ferraris a Humboldt, na jejichž základě pak zavedeny splavy Overstrom a Ferraris ve všech úpravárenských dílnách, hlavně pro zpracování hrubších písků.

V anenských mačkadlech postaveny dva kyvadlové mlýny. Celá tato dílna, jakož i anenské prádlo a bohutínská úpravna byly rekonstruovány. Provoz vojtěšských mlýnů byl v listopadu 1906 pro nedostatek vhodných rud nadobro zastaven. Pokusy, konané s mokrými kulovými mlýny měly velice příznivý výsledek a mlýny ty definitivně zavedeny. Od 1. ledna 1906 byla místo dosavadní 11 hodinové směny s 10 hodinovou dobou pracovní zavedena 10 hodinová směna s 9 hodinovou prací u veškerého dělnictva na povrchu (denního), aníž by mzda byla zkrácena.

Až dosud nedaly se stanoviti ztráty kovu při úpravě rud, jelikož nebylo lze určiti množství (váhu) zpracovaných rud. To se dělo - ovšem jen přibližně - až od roku 1906. Na základě zjištěných dat bylo vypočítáno, že v r. 1907 se získalo v anenské úpravně z kovů v rudách obsažených 81 % stříbra a 86,4 % olova a ve vojtěšských úpravnách 79,8 % stříbra a 87,7 % olova. Blejnové odrážky byly od roku 1907 zpracovány zvlášť, aby se předešlo přimísení blejna do hutních rud, v kterých působí blejno při tavení velice škodlivě.

Zvlášť význačné zlepšení provozu provedeno v této periodě v huti.

Pražecí peci spojeny mezi sebou můstky, na kterých se přivážely výpalky kyzové, jež se míchaly do pražené rudy. Přísada těchto výpalků stupňována ponenáhlu tak daleko, že dosáhla 3/3 onoho množství výpalků, jehož jest potřebí jako přísady k tavení ve vysoké peci. Tím zlepšen provoz vysokých pecí a usnadněno též tavení.

Aby se zvýšilo sráření hutních kouřů v kondensačních komorách, byla mezi ventilátor a komory umístěna 150 m dlouhá a 2,4 m v průměru měřící nýtovaná chladící roura. Tím docíleno ochlazení kouřů o 30 až 40 st. a značně zvýšeno množství sráženého prachu. Další pokus, podporovati srážku kouřů vstřikem vody do uvedené roury, neměl příznivého výsledku. V témže roce 1906 započato též s pokusy, pražiti rudy pod vlivem prostupujícího jimi stlačeného vzduchu. Ruda pražena nejprve obyčejným způsobem až na zbytek 5 - 6 % síry, načež do ní hnán stlačený vzduch. Tyto pokusy se z počátku nedařily, byly však v roce 1908 prováděny podle zdokonaleného způsobu Savelsbergova v malých konvertrech, obsahujících asi 5 q rudy a potvrdily, že zdejší rudy jsou úplně způsobilé k pražení v konvertrech. Tím bylo prokázáno, že lze dosíci při pražení podle této methody veliké úspory paliva a pracovních sil.

Při tavení zmenšena za relativního zvýšení rudné sazby, rokem 1906 počínajíc, přísada klejtu až na přípustné minimum. Takto vyrobené rudné olovo mohlo býti při bohatších rudách bez pattinsonování přímo sháněno.

Klejt, jakož i na stříbro chudé, na olovo však bohaté poloprodukty tavily se nyní zvlášť o sobě a vyrobené olovo se po cezení pattinsonovalo. Místo dřevěného uhlí zaveden 1907 při tavení koks, což se plně osvědčilo. Provedeny též pokusy, bylo-li by možno přímo taviti nepražené kusové krušky, které neobsahují více než 0,100 % stříbra a 8 - 9 % olova. Pokusy ty však neměly příznivého výsledku, jelikož povstala příliš bohatá struska. Zato se povedly další pokusy, přisazovati při tavení klejtu velice chudé krušky (0,050% Ag a,5 - 2 % Pb), které působily svým křemenem výhodně při tvoření se strusky. Vzhledem ke zmenšení ztráty kovů, ukázalo se správným, prodloužiti sháněcí proces ze 70 na 94 hodin.

Jelikož hutní výlohy stoupající cenou věškerého hutního materiálu se zvyšovaly, bylo navrženo, změniti celý hutní provoz v tom směru, že se zavede pražení rud v konvertrech a odstříbřování rudných olov zinkem. Pokusy s odstříbřováním již dříve provedené byly nyní opakovány ve větších rozměrech a to s úspěchem. Při shánění pattinsonovaných olov získán též klejt, bohatý na vismut, obsahovalť až 13 proc. vismutu a byl prodáván do Müldener Hütte a do Frankfurtu.

Výtěžek kondensace kouřů v roce 1908 v celé huti (tudíž nikoliv jen v komorách) činil 7477 q prachu, který obsahoval 300 kg stříbra a 3767 q olova.

Ku praní pracovních obleků hutnických (dodávaných závodem) zařízena 1906 strojní prádelna. V prubovně zavedeny téhož roku místo kapelek z kostěné moučky kapelky magnesitové, které vsávají méně průby. Užívání kostěných kapelek mělo totiž tu nevýhodu, že udávána byla kovnatost poněkud nízká, čímž se vysvětlily roční přebytky, resp. příliš malé ztráty stříbra za dřívějších let.

Na dole Bohutín II. dán ke kompoundnímu těžnému stroji zvětšený malý válec, protože byl dosavadní pro nynější hloubku již slabý. Parní stroj vojtěšského prádla musil býti vyměněn, ježto měl trhliny v obou válcích. Na huti, aby byla získána nutná reserva, pořízen druhý hlavní vodovod a zároveň vyměněn rozdělovací vodní reservoir u vysokých pecí. Na anenské šachtě zřízena pro dělnictvo moderní šatna, pak umývárna a rozsáhlé sprchové lázně. V severní části bývalé splavovny vojtěšských mlýnů umístěna r. 1908 státní košíkářská škola. Na 12. vojtěšském patře postavena druhá reservní duplexka a na mariánské šachtě automatická váha na kurentní vážení vytěžených rud. V mechanické dílně zavedeny pracovní stroje na stlačený vzduch (vrtačky, dláta, nýtovačky atd.) a postaven za tím účelem moderní stupňovitý kompressor systému Decastellainova.

Na ševčinské a prokopské šachtě zrušena noční těžba, protože tam ubylo rud.

V mechanických dílnách počato se systematickou opravou veškerých parních pohonných strojů, z nichž mnohé byly již velice chatrné.

Při dolech vycvičen záchranný sbor, čítající 60 - 70 mužů, v užívání dýchacích přístrojů.

V roce 1908 proveden cenový odhad veškerých movitostí a nemovitostí a zjištěna cena mobilií částkou korun 1.996.286,74 a cena realit částkou 3.519.558,65 K. Závodní telefon rekonstruován a rozšířen na veškeré dílny a kanceláře a připojeni k němu též bánští lékaři.

Výdaje na nové stavby činily 18.176,98 K (lázně a šatny na huti a závodní telefon), na adaptace a přestavby podle rozpočtu bylo vydáno 35.055,06 K.