STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Tříletí 1897 - 1899

Výroba krušků se při současném úbytku výroby leštěnce rok od roku stupňovala, nejchudších krušků (0,05 - 0,06 % Ag a as 2 % Pb) použito za přísadu při tavení měděného kamínku a klausenských rud tyrolských.

Na turkaňské šachtě se provalila při sledování rejzského couku na 3. patře (290 m) v jižním poli dne 7. října 1897 z navrtaných stařin náhle voda v takovém množství, že byla v kráké době celá šachta až do výše 162 m zatopena, při čemž i dva lamači zde zaměstnaní přišli o život. Na staré mapě nebylo zaznamenáno a také nebylo nikde uvedeno, že by v těch místech a na tom couku byli staří pracovali v takových hloubkách!

Vody se provalily do starého hloubení (do hašplířské šachtice), která byla hnána mlátkem a želízkem. Zmáhání vody trvalo přes 3 měsíce.

Ve vojtěšských mlýnech byl jeden z tamních pohonných dvou strojů adaptován k pohonu nově pořízeného Riedlerova sloučeného kompressoru s nuceným uzávěrem ventilů. Kompressor ten dodával vítr pro pohon pump a vrtaček na dole vojtěšském, kde byly současně vyměněny dva staré kotle za kotle skupinové.

Novým strojem nahražený stroj těžný vojtěšského dolu byl jak již uvedeno, úplně rekonsrtuován a postaven na dole prokopském.

Při dobývání konány pokusy s Jarolímkovým pálením (vápenné patrony) a na povrchu pokusy s impregnací důlního dříví proti požáru, které se však valně neosvědčily.

Zvláštní pozornost věnována sledování podřízenějších couků na 12. až 18. patře prokopském a zjištěny na nich i některé části dobyvatelné. Díla tato byla kdysi patrně pro značnou tvrdost droby opuštěna.

Počato také se systematickým zasazováním prázdných prostorů, povstalých dobýváním. Tak na vojtěšské šachtě spuštěno k tomu účelu do dolu v roce 1898 neméně než 23.536 huntů hlušin!

Dne 27. listopadu 1898 provalily se v Kutné Hoře opětně na 3. patře dolu "Na ptáku" vody ze stařin. Za půl hodiny byla šachta zatopena až do výše 242 m. Na štěstí se stala zátopa již po šichtě. Zmáhání vody trvalo až do polovice roku 1899.

U anenského dolu přeložena veřejná cesta, která dosud vedla přímo komplexem důlních budov, na sousedící svah. Úplně opotřebovaný vodosloupcový stroj dolu vojtěšského byl po zmontování nových vodotěžných strojů na 12., 21., 27. a 32. patře zbourán.

V roce 1899 prorazily se v Kutné Hoře práce na 3. patře rejzského couku (300 m) do prastarých, z části zasazených děl, která pokračovala ještě do hloubky, nebyla však dále sledována. Zbytky kyzů, nalezených na starých těchto dílech, měly pouze 2 % olova a 0,105 % stříbra, a jest s podivem, že tak chudé rudy za velice obtížných poměrů, v tak značných hloubkách a při tak primitivních technických prostředcích mohly býti dobývány a to, jak okolnosti svědčily, dosti intensivně.

Na turkaňské šachtě postaven třetí kotel a na šachtě grejfské (Na ptáku) zděný komín.

Na Drkolnově po zastavení provozu sbourány kotle a stroje i železná těžní stolice, později též kotelna i s komínem.

Na dole mariánském zařízena byla centrální kondensace systému Balckeova, první to v tehdejším Rakousku. V úpravnách byly Heberlovy mlýny nahraženy mlýny systému Schrantzova a solnohradské splavy přeměněny na nárazové splavy smetací (nazvané zde Stossleerherd). Defektní Karlíkova prosévadla byla odbourána. Na vojtěšských stoupách provedeny pokusy se Schwartzkopfovým topením uhelným prachem, který se vyráběl mletím uhlí na mlýnu Hopfově. Ekonomická úspora paliva byla však vyvážena výlohami při mletí uhlí.

Aby se usnadnil a zlevnil dovoz rud od úpraven (později též od šachet) k huti, zrušena byla svážná na Thinnfeldových stoupách a hutní dráha přeložena kolem svahu tak, že se svážná obešla. Docíleno tím úspory dopravného kolem 30 %.

V anenských prádlech postaveno sůché prádlo a vyměněn sešlý stroj Woolfický za nový kompoundní. Místo dosavadních otáčivých přebíracích strojů zavedeny nové, kde dělnictvo se nalézá uvnitř stolu, čímž dosaženo lepšího osvětlení rudy. Ve vojtěšských mlýnech konány pokusy s Hoskovým parním regenerátorem a předehřívačem, které však neměly valného úspěchu.

U huti zbourána čtyřhranná vysoká pec a nahražena novou kulatou a zahájen provoz v tamní nové úpravně popelu. V Pattinsonu nahraženy dosavadní litinové kotle kotly z lité oceli, které měly 3 - 6kráte delší trvání. V pražírně přestaveny a prodlouženy byly tři další pražecí peci a k rozmělnění krušku postaven pátý kulový mlýn. Na přetavování stříbra postaveny 4 větrné peci a konečně rozšířeny hutní kanceláře.

Jelikož množství krušku stále rostlo, nedostávalo se při zhutňování rud olova a vylo tudíž třeba repetovati klejt, čímž však úžasně stoupaly ztráty kovu, činilať ztráta olova v roce 1898 již 27,11 % a v roce 1899 stoupla až na 31,31 %! Tomu nebylo lze odpomoci jinak, než zařízením řádné kondensace hutních kouřů.

Roku 1897 stihlo zdejší krajinu několik živelných pohrom. V červnu nastala následkem dešťů první povodeň, počátkem července postižena Příbram a Březové Hory katastrofálním krupobitím, které způsobilo i závodu značných škod (5566,74 K). Největších škod však způsobila velká povodeň dne 30. července, která hrozila, že hráze závodních rybníků se protrhnou. Katastrofě té jen nejusilovnější námahou mohlo býti zabráněno. U huti byl tehdy stržen železný most na struskovou haldu a struska musila býti dvážena na opačnou stranu huti a použito jí zde k náspu jedné části nové silnice, vedoucí kolem regulované Litavky od Podlesí k huti. Druhou část silnice nasypala pak úpravna jalovinami.

Při té příležitosti zaveženo a urovnáno staré řečiště Litavky a velká takto získaná plocha meliorována a přeměněna na louky a přitom návrší před hutí zalesněno.

Přepady na lázském a pileckém rybníce byly v následujících létech podle moderních zásad znovu zřízeny, hráze zesíleny a opraveny a vodní výpustné štoly i s potrubím opět upraveny a různými potřebnými pracemi zajištěny. Pilecký rybník, neblaze proslulý osudnou průtrží hráze v roce 1854 při stavu vody 16,2 m, který mohl býti až dosud naplněn jen do výše 7,6 m, dovoluje nyní po provedení oprav bezpečné vzedmutí vody do výše 10,9 m. Tím bylo dosaženo, že nedostatek provozní vody, který se dříve dostavoval téměř každý druhý neb třetí rok, od té doby již nenastal.

Ve veškerých dílnách odboru stavebního a strojního zavedeno elektrické osvětlení, továrna na drátěná lana značně rozšířena a novými stroji opatřena, a postaveno též nové velké skladiště drátu. V bohutínské kovárně nahraženy obyčejné měchy ventilátorem, poháněným Peltonovým kolečkem.

V roce 1897 bylo majitelům pozemků, sousedících s Litavkou, zaplaceno dalších 79.273,76 K, náhradou za poškození pozemků kaly z úpraven.

Na nové stavby a mimořádné práce vynaloženo v tomto tříletí 100.167,96 K (hlavně na opravy škod, vzniklých povodní v roce 1897) a na adaptace, opravy a přístavby K 74.640,60.