STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Tříletí 1891 - 1893

Překop na 13. patře prokopském, který se měl spojiti s překopem hnaným ze 3 patra svatohorské šachty, aby byl prozkoumán celý dosud neznámý terén mezi těmito šachtami, musil býti zastaven a hrází uzavřen. Překřížil totiž řadu rozsedlin, z nichž proudilo velké množství vody, takže prozkoumání střední části tohoto terénu, který ostatně nedával naděje, že by v něm byl nalezen leštěnec, nemohlo býti provedeno.

V této tříleté periodě započala se zřizovati podzemní skladiště dynamitu.

Aby se přirozená ventilace zesílila, pořízen na Prokopce Pelzrův ventilator, který byl spojen šikmou chodbou se šachtou ve hloubce 16 m pod těžební štolou prokopskou.

Množství krušků dodaných na huť opětně stouplo. Rudy ty však byly chudší než v tříletí předchozím. Při strojním vrtání zavedeny byly vrtací stroje vlastní konstrukce (Mayer). K veškerým těžným strojům byla dána počítadla výtahů podle zdejšího systému Mayerova.

Roku 1892 stal se Příbrami osudným. Ve sklípku 29. patra mariánského dolu vznikl dne 31. května zhoubný požár, který zničil výdřevu této šachty i tahadla stoupacího stroje od 18. až pod 29. patro, tudíž na délku 600 m a vyžádal si hrozných obětí na životech lidských. Z 835 v jámě se nalézajících horníků udusilo se jich, počítaje v to i zachránce, 319!. byla to jedna z největších důlních katastrof, které se kdy vůbec udály. Ministerstvo orby vydalo o tomto hrůzném neštěstí zvláštní brožurku "Der Grubenbrand in Příbram am 31. Mai 1892", z níž budou některá data pro krátké vylíčení požáru čerpána.

Zničená výdřeva mariáanké šachty byla pomocí visutého lešení opětně znovu zřízena. Velice obtížná a nebezpečná tato práce provedena šťastně do konce roku 1893. Rovněž započala se záhy nahražovati sřícená tahadla lezného stroje. I tato stejně těžká a nebezpečná práce byla v tomto tříletí vykonána až k 25. patru. Místo dřívějších čtyřhranných tahadel použito bylo tahadel kulatých, která skýtala při výrobě spojek značné výhody proti tahadlům čtyrhranným.

Ve svatohorském dole byl hnán pouze již zmíněný překop, směřující k Prokopce, jímž nalezeny sice v délce 643 m různé žíly, stejného však druhu jako železné žíly květenské, které nedávaly ani zde nejmenší naděje, že by se přišlo též na rudy olověné. Proto byl nejen překop, nýbrž i sám důl svatohorský v roce 1892 zastaven. Zastaveny byly také v r. 1893 doly Ferdinandka a Jarošovka, ježto práce v nich neměla výsledku. Dříve již zastavená šachta sádecká byla zbourána.

U Narysova byla založena nová kutací šachtice a opatřena provisorní parní výstrojí.

Na Lillce hnán v drobě na 18. aptře východní překop, aby byl prozkoumán tento dosud neznámý terén. Překop dosáhl délky 902 m, nenalezeno však zhola žádných rud.

V Kutné Hoře byl pro veliký nával vody, jež se nedala zmoci, zastaven důl "na Rovině".

Na anenském dole dokončena přístavba kotelny a postaveny dva další nové kotle, pak zde byla zvětšena prejtovna, která rozsáhlejšímu ručnímu třídění a vytloukání rud, hlavně krušků, již nepostačovala.

Na dole marianském postaven nový Pelzrův ventilator s difusorem. Tam, jakož i na Prokopce, pořízeny nové klece o 2 etážích. Na veškerých šachtách pak bylo zavedeno Winklerovo elektrické signalisování z klece.

Na Prokopce postaven pro těžný stroj a kompressor Popprův kondensátor a na Lillce vystavena nová prejtovna, na Drkolnově dokončena montáž těžného stroje, kompresoru a železné těžní stolice a postavena vozová váha.

Na dole Bohutín II., odkud pro dalekosáhlou restrikci tamního provozu před krátkým časem bylo strojní zařízení přeneseno na Drkolnov, postaven nyní zase parní halšplík, kompressor a kotle ze šachty svatohorské.

Úpravna byla přizpůsobena změněným poměrům rudním, t. j. zařízena tak, aby i krušky při sázení a na splavech byly zachyceny, pokud již ručním vybíráním nebyly způsobilé k přímému dodání na huť. Mimo to byla práce na solnohradských splavech kombinována s prací na splavech smetacích zavedením t. zv. "Stossleerherdů" (lze přeložiti: nárazný splav náplavný). Pro hrubší mouky (písky) nahraženy solnohradské splavy sázečkami o jemných sítech, poháněných místo excentry kolenovými pákami.

Na huti rozšířena druhá pražírna a přistavena v ní nová, třináctá ležatá pec pražecí.

Jelikož se tavení chudých krušků a jemných úpravenských mouček nevyplácelo, zahájeny byly pokusy s jejich extrahováním. Místo dvou kutálecích mačkadel postaveny dva kulové mlýny, které se výborně osvědčily, majíce šesteronásobnou výkonnost. V továrně na olověné zboží postaven nový dokonalejší lis rourový soustavy Huberovy.

Na Vysoké Peci byly zaklenuty vodní strouhy na délku 546 m a na Březových Horách postaven druhý byt pro báňského lékaře a jednopatrový dům úřednický.

V anenských puchýrnách přistavena kolna na splavy.

Nové hutní kompoundní stojaté dmychadlo na 270 krychl. metrů za minutu nassátého vzduchu dáno v r. 1891 do chodu.

Mimo kyzových výpalků začalo se používati jako basické přísady též vápence, praženého kamínku a kujněcí strusky.

Veškeré surové olovo se nyní čistí cezením, přitom se získávají výškvarky, z nichž se při dalším tavení dostane měděný kamínek.

Též chemické složení strusky bylo přeměněno, aby se dosáhlo strusky tekutější podle složení singulosilikátu, v němž jsou zásady v poněru FeO : CaO = 2 : 1. Kampaň vysokých pecí se tím zdvojnásobila a výroba o 20 % zvětšila.

Novostavby stály 217.952,66 K, adaptace, opravy a přestavby 147.282,06 K.

Jak těžké následky měl důlní požár na výtěžek celého závodu vysvítá z toho, že výnos klesl v roce 1892 o 1.000.000 K.