STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Odbor stavební a strojní

V továrně na drátěná lana pracoval 1 mistr s 9 dělníky a vyrobilo se 85.869 m různých lan ve váze 78.764 kg. Poměr zpracovaného drátu železného ku drátu ocelovému byl jako 59:19. Prodej výrobků vynesl 85.014 K.

Od roku 1871 používal závod těžných lan ocelových, která se výborně osvědčila, místo dosavadních železných. Ocelový drát kupován z Kolína n. R.

V nové centrální kovárně bylo 22 výhní a pracovalo tu mimo 2 mistry 60 dělníků. Průměrně stál 1 q výrobků na mzdě 19,20 K.

Ostřeno bylo 1.677.910 vrtáků. Místo dosavadních ocelovaných železných používáno stále četněji vrtáků z Bessemerovy oceli.

Mechanická dílna byla opatřena novými obráběcími stroji, takže se mohlo přikročiti k samotné výrobě kompletních parních strojů a kotlů. Stav mužstva byl: 1 dílovedoucí, 1 skladník a 61 dělníků.

Obrábění 1 q hotových výrobků stálo 10,36 K mzdy.

Na dráze Zdice - Protivín byl zahájen v tomto roce pravidelný provoz a jest zajímavo, že již tehdy se pomýšlelo na to, aby byla zřízena vlastní vlečka k huti. Trasa její byla nivelována a vytýčena. Na nádraží příbramském postavil si závod vlastní skladiště s mostovou váhou.

Co se finančního výsledku závodu týče, resultoval za rok 1875 čistý výnos 1.549.455 K, z něhož byly poděleny 4 dědičné a dobročinné kuksy, pak 92 1/32 kuksů erárních a 8 11/32 kuksů privátních.

Reality byly oceněny na 2.407.982,84 K, mobilie pak na 1.171.218,74 K.

Konečné jmění bratrské pokladny, spojené s pokladnou nemocenskou, činilo 703.791,29 K.

V květnu toho roku dosaženo hloubky 1000 m na šachtě vojtěšské, první to případ na celé zeměkouli. Na památku této, pro veškeré hornictví významné události bylo raženo z příbramského stříbra 4500 stříbrných zlatníků, jimiž dělnictvo a dozorectvo bylo v slavnostní den náhradou za ztracenou směnu poděleno. Úřednictvu byla povolena výměna za obyčejný zlatník. Slavnostního spisu, sepsaného tehdejším vrchním báňským správcem Frant. Babánkem, vytištěno a rozdáno bylo 700 kusů.

V roce tom zahájeny též kutací práce v Kutné Hoře založením šachty na Skalce, na pozemcích, jež předkové pojmenovali "Ungunst".

Za tříletí 1876 - 1878 byla zdokonalena a rozšířena následující provozní zařízení a provoz sám:

Na anenském dole sledováno na 18., 19., 20. a 21. patře pokračování couku vojtěšského, eusebského a ševčínského za rozsedlinou. Na místech, kde se couky ty spolu vlekly, byly zjištěny i malé patrie rudnaté, které pak zkoumány i hloubením.

Provedena výměna chatrných tahadel anenského lezného stroje, na Prokopce postaven nový Woolfický vodotěžný stroj a v roce 1878 zavedeny při hloubení této šachty vrtací stroje (systém Burleigh a Schramm), současně s elektrickým odpalováním dynamitu, čímž docíleno sice většího výkonu, ale zároveň stouply nepoměrně výlohy. V roce 1878 se stal Anenský důl poprvé výnosným, a na 30. patře obzoru Vojtěšského dolu byla zřízena stanice k pozorování magnetismu a skalní teploty. Dne 1. června 1878 zaražena v Bohutíně nová šachta (Rudolfka, nyní Bohutín II) a na vojtěšském dole postaven reservní těžný stroj a 4. kotel. Mariánský důl vystrojen novým těžným strojem o 250 k. s. podle soustavy rady Nováka, s příčným pohybem šoupátek, čímž docíleno trvalého jich těsnění. Tento příčný pohyb byl pak konstruován u všech ostatních nových strojů. Systém Novákův záležel v uspořádání zvláštních výfukových kulis a umožněna jím vydatná expanse bez zvýšení komprese. Na Lillce postaveny 3 nové kotle a pořízen silnější těžný stroj a silnější kompressor. Též doly Květná, Svatá Hora, Sádek a Ferdinandka obdržely, aby zmohly velký nával vod, silnější vodotěžné stroje a také větší stroje těžné.

Na úpravně nahražovány Rittingerovy splavy splavy salcburskými, které měly větší výkonnost při menších ztrátách kovu a rozšířeny téměř veškeré dílny. Na bohutínském prádle postaven 50ti koňský stroj, zvětšena kotelna a tah komínu sesílen umělou spodní ventilací. Též anenské puchýrny obdržely silnější stroj. Městské prádlo přestavěno na stoupy a nahraženo novým prádlem na Lillce. Ve vojtěšských puchýrnách konány pokusy s Dingeyovým mlýnem a otáčivým splavem a postavena nová splavovna. V mechanické dílně a v továrně na drátěná lana postaveny nové pracovní stroje a v dílně rozšířena výroba na stavbu parních strojů a kotlů. V truhlárně postaveny dvě rámové pily. Pro anenské důl a vojtěšské úpravny zhotovena tlamatková mačkadla.

V huti postavena třetí a čtvrtá kulatá pětiformová vysoká pec. Pro hnací a rafinační pece pořízena dvě Rootova dmýchadla s poháněcím parním strojem. V r. 1878 postavena druhá část pražírny s dvěma plamennými pecemi, v létech 1877 a 1878 pak dohotovena Pattinsonova huť o dvou aparátech i s otáčivým parním jeřábem. Pokračováno v pokusech se zahříváním větrů pomocí kychtových plynů, jichž pokusmo užito též k vytápění parních kotlů. Pokusy ty se však nezdařily a byly i z hygienického stanoviska vadné. Sazbovna byla rozšířena a konány opětně pokusy s odstříbřováním olova zinkem a pokusy s přísadou kyzových výpalků při tavení rud. V r. 1876 bylo vyrobeno na huti též první zlato (0,9502 kg) a kupovaných zlatonosných stříbrných rud amerických. Ve shánírně a v Pattinsonově huti, aby se čelilo otravě olovem, stanovena osmihodinová směna.

V účtárně zavedeno bylo místo účetnictví montanistického účtování dvojité.

Na vojtěšských puchýrnách zařízena konečně oficielní veřejná stanice pro zkoušení výhřevnosti paliv.

V roce 1877 dosáhl závod největšího výtěžku vůbec, totiž 2.577.443 K, při největší ceně stříbra 193,43 K. Na novostavby vynaloženo v tomto tříletí 692.904,94 K a na přestavby a opravy 54.246,90 K.