STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Bělčice

Kutací práce na Bělčicku byly zahájeny v srpnu 1906 důkladným geologickým prozkoumáním celého terénu na povrchu a provedením celé řady kutacích příkopů, jakož i otevřením starých šachetních obvalů na návrších "Kněžská hora" a "Zadní hora", později též v lese "na Vitenči" u Oujezdce a v obci Březí v lese "na Borcích".

V srpnu 1907 započato s hloubením tří pokusných šachtiček na Kněžské hoře do hloubky as 14 m a tří dalších šachtiček v lese na Borcích. V prosinci téhož roku ražena Barborská štola v Kněžské hoře, která měla překřížit veškeré jihozápadní i jihovýchodní křemenné couky této hory. Štola směřuje přímo k jihu a dosáhla délky 390 m, podsedajíc temeno hory o 40 m. Na jejím konci bylo založeno hloubení 100 m hluboké, druhé hloubení pak hnáno poblíže ústí štoly a to přímo na nejslibnějším couku čís. 39. až do hloubky 50 m. Tento couk č. 39. měl zlatonosnost asi 13 - 18 g/t a mocnost 22 - 60 cm. Žíla byla však konstatována jen asi v délce 30 m a ve výšce 4 na ní hnaných ústupů. Hloubením však shledáno, že v hloubce 22 m jest žíla již sevřena a sotva 1 dm mocná.

Celkem bylo z obou hloubení a přímo ze štoly raženo 601 m různých chodeb. Průměrná kovnatost křemene v uvedeném couku čis. 39. dobytého byla 13,34 g/t zlata a 9,29 g/t stříbra.

Šachtice číslo III. na Borcích byla hloubena až do 30 m (1. patro) ve stařinách, dalších 30 m (2. patro) po neporušeném couku. Z druhého patra hnán ve směru k velikému a hlubokému obvalu "Babí jáma" překop. Na překopech a na coukách hnáno celkem 658 m chodeb.

Žádná z uvedených přípravných prací nevedla však k příznivému výsledku.

Na tom základě stanoven a proveden pak definitivní projekt, hloubiti uprostřed mezi Kněžskou horou a na Borcích hlavní šachtu, která měla sloužiti již k exploitaci. Překopy v hloubce měla překřižovati veškeré, přípravnými pracemi domněle zjištěné, jakož i eventuelní další couky, jelikož se předpokládalo, že couky budou v hloubce bohatší.

Šachta tato, založená na Vitenči, byla projektována ve velkém slohu, s úpravnou, obytnými budovami a elektrickou centrálou 4 km vzdálenou (na zastávce Závěšín). Stavby byly z části už také provedeny.

Do konce roku 1922 byla tato ústřední šachta vyhloubena na 100 m a hnány z ní pak překopy, jeden 50 m dlouhý na východ, druhý v délce 45 m na západ. Další práce ukázaly se však beznadějnými a byly r. 1923 zastaveny, ač couku na Kněžské hoře a na Borcích nebylo ještě dosaženo.

Žádný z nalezených couků nebyl totiž za nynějších poměrů vůbec dobyvatelný, ač mzdy dělnické byly v Bělčicích nižší než v Příbrami.

Bylyť couky příliš slabé (od 1 cm do maxim. 45 cm), která mocnost zjištěna byla ostatně jen ojediněle a na nepatrnou délku, mimo to nebyly lepší couky ani ve směru ani v úklonu delší než 30 - 40 m a kovnatost jich činila obyčejně značně méně než 10 g/t zlata. Jen vyjímečně a to na krátkých partiích zjištěno 21,66 až 22,75 g/t zlata. Ale i kdyby zjištěné couky byly bývaly takto bohaté, nebylo by se jich dobývání vyplácelo pro naprostou nestálost v jich směru a úklonu a pro nepatrnou jejich mocnost.

Není bez zájmu uvésti, že zkoušena byla na zlato i žula, sousedící s křemenným coukem. Nalezeno v ní 2,28 g/t stříbra, 0,025 % mědi, sledy zlata a cínu.

Nejbohatší křemeny, jichž bylo při sledování žil získáno, dodány byly příbramské huti k tavení. Bylo jich od roku 1908 až do roku 1912 celkem 460 q, s průměrným obsahem 17,21 g/t zlata.

Nejbohatší žíla nalezena na Borcích. Byla 56 m dlouhá a sáhala až do hloubky 40 m, z toho bylo 15 m do hloubky za stara již vydobyto.

Veškeré slibnější couky byly už na povrchu snadno znatelny řadami obvalů, staří měli tudíž celý terén již úplně prozkoumaný. Že díla svá v nepatrné hloubce 15 až snad nanejvýše 30 m opustili, jest zajisté pozoruhodné a význačné, uváží-li se, že v Kutné Hoře dobývali staří na stříbro chudé, kyzovité rudy i v hloubkách přes 600 m, a i v Příbrami dosáhli při dolování hloubek 200 až 300 m. Nesvědčí to dokonce o nějaké bývalé značnější prosperitě dolování v okolí bělčickém. Staří ovšem neznali telluridů a neznali také jejich zpracování. Podle nálezu v jakobské šachtě kasejovické vypírali asi jen z rozmělněných křemenů ryzí zlato.

Trhliny v žule, vyplněné zlatonosným křemenem, jsou v Bělčicích veskrze krátké a nepravidelné a tvoří spletitou síť, povstalou chladnutím a svraštěním žuly.

Zdá se, že již v hloubce 20 - 30 m končí pásmo cementační a začíná původní, oxydací neporušené pásmo zlata, které jest zde naprosto nedobyvatelné.

V roce 1923 byla ještě kutacími příkopy zkoušena dvě místa, kde se nalézaly rozsáhlé obvaly, ale též bez příznivého výsledku.

Kutání v Bělčicích vyžadovalo značného nákladu, který činil až do konce roku 1922 úhrnem 2.894.751,07 K, načež práce v šachtě byly zastaveny.

V roce 1923 provedeno pouze uvedené kutání na povrchu, pak demontáž strojního zařízení, různé práce zajišťovací a pod., což vyžadovalo dalších výloh 223.249,83 K.

Celkový náklad na Bělčicko činil tudíž 3.118.000,90 K.