STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Střebsko

Ve Střebsku se nalézala již v XVI. století jáma "Gabe Gottes Fundgrube/, která podle Bergbuchu odevzdala v r. 1569 mincovně 5 hřiven, 5 lotů a 2 kv. stříbra. Dalších zpráv o podniku tom není a svědčí o něm jen krátká štola a několik zpola vyrovnaných hald.

V novější době pracováno zde na kutacích příkopech, jimiž zjištěna celá řada diabasových žil téhož směru, jaký mají kolem Příbramě. Některé z nich obsahovaly i železité couky s hnědelem a psilomelanem. Krátká stará štola nalézá se na svahu východně ode vsi a byla ražena želízkem a mlátkem, tedy v době, než se počalo stříleti prachem.

Kolem roku 1885 nalezl tehdejší střebský farář Královec na haldě starého dolu Gabe Gottes četné couky leštěnce a to dalo podnět k opětnému zkoumání celého tamního terénu kutacími příkopy. Z četných diabasových žil byly některé provázeny železitými couky.

V srpnu r. 1887 založena pak v přímém sousedství staré haldy dolu Gabe Gottes nová kutací šachta, která byla v roce 1889 dohloubena na 60 m a z ní potom hnány překopy na východ a západ ve velice tvrdé břidlici.

Západním překopem byla s 20 m od šachty překřížena rozsedlina, z níž vytékalo tak veliké množství vody (přes 500 lit./min.), že chodba ta musila býti uzavřena hrází. Voda vyvěrala podle všeho většinou ze stařin.

Východní překop dosáhl do roku 1894, kdy byly práce na střebské kutací jámě zastaveny, délky přes 270 m a překřížil 8 couků, z nichž bylo 6 sledováno, dva pak byly úplně jalové.

V r. 1892 zahájeno znovu prozkoumávání terénu západního ražením nového západního překopu. Ten dosáhl do roku 1894 délky 100 m a překřížil dva couky. Když se došlo k rozsedlině, z níž před třemi roky vtékal tak značný pramen vody, ukázalo se, že množství vody se nápadně zmenšilo, takže již nijak v dalších pracích nepřekážela.

Couky první a osmý, překřížené východním překopem, byly úplně jalové a nebyly dále sledovány. Druhý couk měl výplň vápencovou, v níž se vyskytoval též leštěnec. Byl proto sledován severně od překopu na délku 82 m, z nichž 70 m bylo sice rudných, ale nikoli s prospěchem dobyvatelných. Mocnost couku byla 10 - 20 cm. Mimo leštěnec nalézal se ve výplni též allemontit, arsen, siderit, a místy i něco pyrargyritu.

Dále na sever, jakož i v celé jižně od překopu hnané části, byl couk úplně hluchý. Směr měl severozápadní. Couk III. byl vlastně odžilkem couku II. a nebyl daleko sledován. Tentýž severozápadní směr měl i couk IV., který byl také as 1 dm mocný. Byl jižně od překopu sledován na 83 m až do úplného zhluchnutí. Výplň byla kalciticko - sideritická s impregnací leštěnce a blejna. Couk V. se vyznačoval severně od překopu z počátku mnohoslibnou, pravidelně symetrickou leštěncovou výplní, která byla místy i 1 dm mocná, ale trvala pouze 14 m, načež se couk úplně sevřel, v dalším pokračování ponenáhlu hluchl, až se stal ve 100 m od překopu zcela jalovým. Couk ten byl sledován i jižně od překopu, kde svůj původně čistě severní směr náhle změnil v jihovýchodní, takže se blížil couku IV. Ve 40 m od překopu však vyhluchl a práce na něm byla zastavena. Severně od překopu byl sledován též do hloubi 21 m hloubením a měl výplň leštěncovou, ale nestálou. Leštěnec byl chudý stříbrem a byl odváděn na huť.

Též couk číslo VI. byl zpočátku dosti slibný, obsahoval siderit, kalcit, leštěnec, blejno i místní impregnaci argentitu, ale brzy severně i jižně od překopu zhluchl. V jižní části byl sledován i 9 m hlubokým hloubením, ve kterém nalezen nasturan a nikelin. Nasturan tvořil jen krátký závalek na kontaktu couku s břidlicí, sestávaje ze dvou 1 - 3 mm silných plátků, oddělených od sebe červeným 4 mm silným kalcitem. I v leštěncové žílovině samé nalezena očka nasturanu a nikelinu.

Na severní části couku byla překřížená rozsedlina velice bohatá na vodu, takže čelba ta musila býti zahražena, a od dalšího sledování bylo proto upuštěno.

Na couku VII., který měl kalcitickou výplň s impregnací leštěncovou, zhluchly záhy severní i jižné čelby. Nalezen tu ojediněle smaltin.

Ve směru couku V. byly severně od Střebska hloubeny dvě pomocné kutací šachtice, aby se zjistilo, jak se couk chová poblíže kontaktu první břidly s první drobou. Očekávalo se totiž, že snad podobně jako na Březových Horách, couk ve směru ke kontaktu zbohatne. Ostatně se předpokládalo, že couky střebské by mohly býti i pokračováním couků příbramských. První pokusnou šachticí, prohloubenou v břidlici až na 50 m, která byla 500 m vzdálena od šachty hlavní, nalezen skutečně couk, jenž však byl skoro hluchý a obsahoval pouze stopy leštěnce a blejna. Druhá, ještě severnější šachtice, hloubená již v drobě, dospěla pouze do hloubky 20 m. Další hloubení pro silný nával vody zastaveno, ježto byly po ruce jen ruční pumpy.

Celkem bylo ve Střebsku hnáno 400 m překopů a sledovány couky na délku 546 m. Všechny tři šachty, když byl provoz zastaven, byly zasypány.

Z couku II. a IV. vytěženo až do července 1893 úhrnem 107 q rudy s 0,076 % stříbra a 17 % olova.

V roce 1894 pak odvedeno do hutě dalších 127 q rudy, s 0,042 % stříbra a 19 % olova. Rudy ty pocházely skoro výhradně jen z prací sledovacích, vlastní dobývání nebylo, mimo nepatrný pokus na couku IV. a V. vůbec zahájeno.

Úhrnné výlohy důlní činily 203.486,74 K, na účet realit a mobilií vydáno 29.344,14 K.

Severně od Střebska nalézá se vrch Vojna, obklopený velikým množstvím starých hald a obvalů, jež vznikly rozsáhlým dolováním na rudy železné. K jižnímu úpatí Vojny směřují přímo březohorské couky, takže vznikla domněnka, že by četné žíly diabasové, u Vojny zjištěné, mohly býti pokračováním vyvřelin březohorských a i couky v nich pokračováním couků březohorských. Skutečně obsahovaly šlichy, ze železné žíloviny couků těch získané, něco olova a stříbra. Z toho důvodu byly na jižním úpatí Vojny kopány místy až do značné hloubky kutací příkopy, jimiž nalezeny sice četné žíly diabasové a couky železné, nikoli však couky olovnaté.

Podobné kutací práce byly ostatně u Vojny konány již v létech 1863 a 1864, kdy zde byla hloubena i malá šachtice kolem 18 m hluboká. Téhož roku provedena i u Vejfuku 16 m hluboká šachtice. Krátkými z těchto šachtic konanými překopy nalezeny zase pouze couky železité a šachtice pak byly zasypány.

Stejně tomu bylo i u Modřovic.

Celkem jsou střebské couky charakterisovány svým nepravidelným, často lámaným směrem, nestálou mocností i výplní, častým úplným stlačením a vyhluchnutím a opětují se zde tytéž poměry, kterými se vyznačovaly couky v pásmu druhých břidlic. I charakter rudní jest celkem týž, jako byl konstatován ku př. na Lillce, místy menší závalky bohatých rud stříbrných, přetržitý výskyt leštěnce chudého na stříbro a ojedinělé nálezy vzácných minerálů (nasturan, arsen atd.).

Jest nesporno, že důl střebský byl ze všech příbramských kutacích dolů nejslibnější, nevyjímaje ani důl obecnický, ač tento byl hlouben v drobě. Obtíže činil pouze značný nával vody, který však lze technicky snadno zmoci a jest ostatně jisto, že by vody v hloubce ubývalo.