Obecnice (Reichentrost)

Jelikož důl obecnický byl zastaven jen dočasně a mohlo by se event. o to jednati, aby byl opětně otevřen, jest třeba, aby o něm byla uvedena data podrobnější.

V roce 1562 prosí tamnější kutéři císaře o peněžitou podporu a opakují svoji žádost často i později. Ze všech v Bergbuchu zachovaných zpráv jde na jevo, že v Obecnici sice ruda byla, že tam existovala šachta se štolou, ano že z tamního dolu i něco stříbra bylo odvedeno, ale ze všech těch zpráv též plyne, že se dolování na Reichentrostu nikdy nevyplácelo. Proto jest těžce srozumitelno, proč se i v dobách, kdy veškeré, občas i výnosné důlní práce na Březových Horách byly zastaveny, na Reichentrostu dále pracovalo, jako v létech 1607, pak 1618 - 1625 a 1665 - 1675. I většina oficielních zpráv, podávaných o Obecnici příbramskými hormistry, zněla obyčejně nepříznivě.

Podle záznamů v Recessbuchu (1553 - 1574) pracovalo se na "Haselbergu" u Obecnice na dvou dolech a to na Reichentrostu a na Gabe Gottes. posledně jmenovaná jáma mesmí býti však zaměněna s podnikem stejného jména na Březových Horách. Po celou dobu 1556 - 1563, z nichž máme záznamy, nepracoval žádný z těchto dvou dolů s výtěžkem. Účty jsou v Recessbuchu sestaveny kvartálně.

v 2. čtvrtletí - Trinitatis	1558	1 hř.	9 l.	1 kv.
v 1. čtvrtletí - Reminiscere	1562	-	5	3
v 3. čtvrtletí - Crucus	1569	4	11	1
v 4. čtvrtletí - Lucie	1569	3	15	2
v 1. čtvrtletí	1571	15	15	3
v 1. čtvrtletí	1572	18	-	-
v 2. čtvrtletí	1572	3	10	-
v 1. čtvrtletí	1573	12	15	-
v 2. čtvrtletí	1574	4	14	1

Stříbro to pocházelo veskrze z hlavní míry, z dolní 2. a 3. míry, pak z horní 2. a 3. míry, dále ze 4. a 5. a ze 6. a 7. horní míry, jakož i z dolu Gabe Gottes nebylo v té době vůbec žádné stříbro odvedeno.

Počet kuksů na Reichentrostu kolísal mezi 128 a 27 1/6, stejně kolísal i na spodních i vrchních měrách i na Gabe Gottes, z čehož lze souditi na špatnou prosperitu těchto podniků.

V Recessbuchujsou zároveň uvedena jména současných hormistrů obecnických dolů, jsou to vesměs Němci.

Čtvrtletní vydání hlavní míry Reichentrostu kolísalo v uvedené periodě mezi 375 zl. 6 gr. a 21 zl. 30 gr. To svědčí o velice nestejnoměrném provozu, asi podle toho, přišlo-li se náhodou na nějaký závalek rud, aneb pracováno-li v couku naprosto chudém, jalovém. Ostatně byly výdaje provozní ve spodních a vrchních měrách a na Gabe Gottes velice skrovné, nepatrné, takže tamní díla byla asi jen udržována. Nejstarší záznam v Bergbuchu jest z roku 1556. Uvádí se tam, že 1. čtvrtletí toho roku byl mezi pracujícími podniky též "Reichentrost Funtgrueben sambt Peiden Nechsten Mossen Am Hasel Pergh", pod dohledem hormistra Lukáše Pergmana. V roce 1558 jest řeč také již o štole, abylo tehdy odvedeno první stříbro (1 hřivna 9 lotů a 1 kv.). Dílo Gabe Gottes am Haselberg se prvně uvádí v roce 1559. Kutéři na Reichentrostu platili tamnějším podnikatelům dědičné štoly asi podle hloubky, v jaké se jejich míry nalézaly a podle množství odváděné vody, týdně 4, 6 až 8 grošů daně, kutéři na Gabe Gottes však platili více, totiž 12 grošů týdně.

V roce 1562 prosí těžaři na Reichentrostu císaře o výpomoc. Udávají, že šachta jest 15 sáhů hluboká a má prý mnoho rudy (?), která byla prubována v pražské mincovně, kde prý byla oceněna 4, 4 až 5 hřivnami na 100 liber (?). Přívalem vod však nebylo možno v hloubení pokračovati a bylo třeba založiti dědičnou odvodňovací štolu, na níž se již 6 let (tudíž od r. 1556) pracuje. Výlohy spojené s tou prací činí prý více než 2000 tolarů. Dále hnáti štolu není možno pro špatné větry a nutno tudíž hloubiti na štolu tu dvě ventilační šachtice, na kterou práci již nestačí chudé prostředky kutéřů. Žádají proto, aby jim byla povolena týdenní výpomoc 6 tolarů na 1 rok. Jak z odpovědi arcivévody Ferdinanda vysvítá, měli kutéři na hnaní štoly až dosud povolenou podporu 1 a půl tolaru za každý sáh. Tuto výpomoc arcivévoda ve jménu císařově listem z 25. února 1564 přenesl též na hloubení větrací šachtice.

V následujícím roce 1565 žádal arcivévoda znovu císaře Maxmiliána, aby tuto podporu těžařům dědičné štoly na Reichentrostu dále ponechal, jelikož zhotovili štolu do délky 250 sáhů. Uvádí, že jim sám již vypomohl 30 tolary na hloubení větrací šachtice, nyní již dokončené a že se vrchní hormistr o šachtě (dosud zatopené) vyjádřil, že v ní byly nalezeny krásné rudy.

V roce 1571 prosí česká komora císaře, aby těžařům na Reichentrostu prominul na 4 léta placení desátku z vyrobeného stříbra, jelikož vrchní hormistr označil dílo to za slibné. Těžaři prý vydali za 15 let již přes 5000 tolarů a podobné výlohy prý byly poskytnuty i Budějovickým. Desátek ten by se odváděl pouze, pokud by se dolování vyplácelo, byl by však císařem prominut, kdyby se pracovalo se ztrátou.

Nato postrádáme po celé století veškerých dalších zpráv. Až pak uvádí hormistr Bittner v relaci o Příbrami, Jílověm, Knínu a Kašperských Horách, podané české komoře 4. června 1691, že byli na příbramské huti v rudě, dodané z Reichentrostu, nalezeny "štufy Weissgulden" (patrně tetraedrit, argentit neb stefanit), avšak jen v míře nepatrné.

V poslední své zprávě ze dne 17. května 1702 píše Bittner, jehož veškerá podání se vyznačují promyšleností, odbornými znalostmi a zdravým úsudkem, jednaje o stavbě nové huti.

Z těchto zpráv jde na jevo, že Bittner posuzoval dolování na Reichentrostu za beznadějné.

V roce 1748 obnoveny tam však opět práce kutací a to hotovou již štolou a nákladem knížete Colloredo - Mannsfelda, práce ty byly po několika létech zastaveny, ježto nebylo dosaženo příznivých výsledků. Ale brzo na to, kolem roku 1760, zahájena zde práce znova příbramskými kutéři, nalezeny však pouze slabé couky železité a dílo zase opuštěno.

Roku 1771 referoval komorní dvorní rada Schöner o Obecnici, že tamní, několik coulů silný leštěncový a blejnový couk směřuje od severu na jih a podsedává as o 13 sáhů šachtu Marie - Anna, že však zmáhání vod v této šachtě činí velké obtíže. Na základě toho povoleno komorou r. 1772 postavení koňského žentouru, stará šachta opravena pro těžbu a pro čerpání vod a s dolováním započato znovu. Překopem překřížen byl později couk, který byl velice chudý, takže 1775 dolování pro bezvýslednost a množství vody zastaveno. Něco málo vytěžených rud bylo zkoušeno a nalezena maximální kovnatost as 20 % olova a 100 až 700 g stříbra v tuně. Rudy ty obsahovaly též něco tetraedritu.

V oné době dolovalo se na Březových Horách v hloubce as 200 metrů, šachta Marie - Anna byla však hluboká jen kolem 60 metrů.

Pošepný soudí, že nepatrné a málo znatelné obvaly u Ovčin se nalézají na severním pokračování couku Reichentrostského. Schmid pak míní, že jižní pokračování tohoto couku jest označeno starou haldou na Dubové Hoře. Domněnky ty, byť i byly správné, nemají velké ceny praktické, jelikož kutací práce na Dubové Hoře i u ovčin byly jen podřízeného rázu, což nesvědčí o tom, že by byly měly nějaký příznivý výsledek.

Z okolnosti, že podle slavnostního spisu z r. 1875 bylo na Reichentrostu v XVI. století pracováno i tehdy, kdy na Březových Horách veškerá práce ležela ladem, se soudilo, že díla obecnická musila býti přece slibna a že snad jen potíže s odvodňováním byly příčinou k zastavení tamních prací. Proto zahájeny poč. XIX. stol. znovu práce pomocí kutacích příkopů, jimiž však nalezeny pouze žíly diabasové a slabé couky železné. Práce proto brzo opětně opuštěny. Podle starých záznamů nebyly ostatně rudy, vyrobené v létech 1774 - 1775 na Březových Horách (couk matkobožský) mnohem lepší, než současně vydobyté rudy na Reichentrostu. Tak měla březohorská ruda pouze 0,070 % Ag a 49 % Pb, kdežto obecnická měla 0,282 % Ag a 15 % Pb. V hloubce se však bohatost rud březohorských značně zlepšila, a tu se usuzovalo, že tomu bude podobně i na Reichentrostu. Snad se počítalo také s tím, že byl v Obecnici nalezen i tetraedrit, bylo ho však velive málo. V roce 1773 odvedeno tetraedritu 1 cent a 4 loty s obsahem 0,407 % Ag a pak ještě v roce 1775, kdy do hutě dodáno tetraedritu 62 liber s 0,579 % Ag. Šlo tudíž o pouhé závalky, které oklamaly v Příbrami několikráte staré i novější horníky (viz díla v břidlicích a na Květné). I čistý leštěnec obecnický byl na stříbro celkem chudý. V r. 1773 měl kusový leštěnec pouze 0,079 % Ag a šlich 0,125 %, v r. 1774 leštěnec kusový průměrně 0,132 % Ag, v r. 1775 pak šlichy pouze 0,107 % Ag.

Dolování nemělo v Obecnici vůbec značného rozsahu. V roce 1774 pracovalo tam pod jedním dozorcem 17 - 20, v r. 1775 16 - 20 havířů. Roku 1775 bylo vyrobeno 38 centů 59 liber olova a 27 hřiven 5 lotů stříbra, pracovalo se však i v tomto příznivém poměrně roce s prodělkem, celkový deficit činil koncem roku 1775 již 9466 zl. 34 kr.

Jelikož budoucnost Příbramě jest podmíněna zajištěním dostatečných rudních reserv a podzemní práce kutací a sledovací na Březových Horách a v Bohutíně jsou již tak rozsáhlé, že jich nelze více rozmnožovati, nezbývalo, než se pokusiti, aby zajištěna byla nová rudní ložiska v okolí příbramském. K účelu tomu vyhlédnuto staré dílo obecnické, o němž bylo známo, že se tam skutečně rudy nalézaly a že odvodňování dolu pod štolou bylo znesnadňováno ve století XIX. hlavně tím, že obecničtí sedláci mohli tehdy býti jen velikým nátlakem přinuceni, aby poskytovali koňské potahy k žentouru, sloužícímu k odvodňování, takže důl býval často zatopen, až konečně práce definitivně zastavena. To se stalo v době, kdy i na Březových Horách se jen v nepatrné míře pracovalo. Březohorské rudy byly tehdá také chudé, sporé a nestálé a práce proto, jakož i pro obtíže při odvodňování byly i na Březových Horách zaráženy. Jelikož se však poměry v revíru březohorském později při dosažení větší hloubky příznivě změnily, počítalo se, že se tak stane ve větší hloubce i v Obecnici.

Další podnět ke znovuzahájení prací c Obecnici dala báňskému ředitelství zpráva Zeileisenova z 22. prosince 1798, spolupodepsaná velezasloužilým křísitelem příbramských dolů J. A. Alisem, která líčí poměry obecnické jako dosti slibné. Okolnosti tyto přiměly báňské ředitelství v roce 1912 k návrhu, aby byly znova zahájeny kutací práce v Obecnici. Další pobídkou byl i nález značnějšího množství leštěnce, blejna a kousků tetraedritu na staré haldě dolu Marie - Anna. Bylo usneseno založiti novou kutací šachtu, z níž by se po dosažení hloubky 50 m hnaly překopy, další překopy měly pak býti hnány až v hloubce 300 m.

O posledním pokusu, jímž koncem XVIII. století opětně zahájeno kutání v Obecnici, existují v registratuře báňského ředitelství různé listiny a provozní zprávy z let 1769 až 1775, v nichž jsou uvedeny veškeré práce v těch létech vykonané, s popisem, v jakém stavu byl po odvodnění při tehdejších pracích nalezen důl Reichentrost. Jsou také vypočteny velké obtíže při zmáhání silných přítoků vod, k čemu byl pořízen koňský žentour, pohánějící pumpy. Rudní poměry byly ve zprávách těch líčeny celkem jako značně slibné, hlavně bylo vždy poukazováno na vyskytující se bohaté tetraedrity. Vzhledem však k tomu, že předchozí práce byly vždy již v několika málo létech zastaveny a že před světovou válkou zdejším závodem podniknutý nejnovější pokus o kutání v Obecnici měl výsledky nepříznivé, nelze, než míti za to, že zmíněné zprávy byly příliš optimistické.

Erár poskytl tehdejším těžařům opětovně zálohy, jež ovšem již splaceny býti nemohly a nebyly.

Ve zprávě za 1. kvartál 1774 se uvádí, že dosavadní těžba rud stačí jen ke zmenšení dolovacích výloh, nikoli však aby se dosáhlo výtěžku. O couku se píše, že jest 1 - 2 palce mocný a že žílovina obsahuje často přerušenou výplň leštěncovou a blejnovitou. Děje se dále zmínka, že za poslední čas se odvedlo 33 q rudy s 0,06 % Ag a 44 % Pb. Šachta se hloubila po couku a byla původně 7 střevíců široká a 2 1/2 sáhu dlouhá.

Téhož roku počalo se pracovati také na ústupech, kde byl couk až 2 palce mocný.

Zajímavé jsou též placené mzdy. Při hloubení šachty Maria - Anna placeno úkolné od 7 zl. 30 kr. až do 11 zl. za jeden střevíc. Za ražení chodby placeno za 1 střevíc 3 - 4 zl. a za 1 střevíc v ústupech 2 zl. 30 kr. až 2 zl. 45 kr. Dubový, 3 1/2 sáhu dlouhý hřídel stál i s dovozem 5 zl. 30 kr.

Obtíže se zmáháním vody se stále množily. Sedláci v čas polních prací nedodávali koně k žentouru, žádost vznešená na knížete Mannsfelda, aby poskytl koně, neměla též příznivého výsledku, zapůjčené závodní koně příbramské těžkou práci nemohli zmoci a rud dle množství a snad i podle jakosti ubývalo. Jelikož těžaři výlohy nésti nechtěli neb nemohli a erár ke stálým peněžitým výpomocím také asi nebyl ochoten, nezbývalo, než práci zastaviti (v r. 1775).

Podle všech nám zachovaných zpráv se zdá, že rudní poměry v Obecnici byly dosti podobny oněm na blízkém dolu sádeckém, ležícím též v druhém pásmu droby, kde se v couku nalézalo rovněž značnější množství tetraedritu, ač ani tam couk nebyl s prospěchem dobyvatelný.

V létech 1884 - 1885 byly báňským ředitelstvím v okolí starého obecnického díla provedeny kutací příkopy, jimiž byly zjištěny četné diabasové žíly. V pracích těch se však nepokračovalo.

Až v roce 1912 byl předložen vídeňskému ministerstvu veřejných prací odůvodňěný návrh, aby kutací práce v Obecnici byly znovu zahájeny, a na základě komisionelního šetření na místě samém povoleno pak ministerstvem (výnos ze 17. července 1912, č. 30.887-XVIIa) založení kutací šachty. Nejprve však provedeny kutací práce na povrchu třemi kutacími příkopy. Dva z nich odkryly dosti mohutné žíly diabasové se železitým coukem 8 - 20 cm mocným. Šlich z couku toho (150 g ze 16,5 kg žíloviny) měl 0,006 až 0,078 % stříbra.

S hloubením nové šachty započato 10. září 1912 v rozměrech 5,2 x 2,6 m. Postupně vypravena šachty kompletním strojním zařízením parním a kompresorem. Přítok vody činil kolem 100 m³za 24 hodin. Pro nedostatek třaskavin a uhlí musil býti provoz (mimo odvodňování) v červnu 1915 přerušen, později (v dubnu 1916) zastaveno i odvodňování.

Báňské ředitelství však předložilo ministerstvu návrh na znovuzahájení kutacích prací, poukazujíc k tomu, že obecnický tetraedrit má podle předchozích zkoušek až 0,720 % Ag při 16 % mědi a že tudíž bude míti pro vedení války jako bohatá měděná ruda stejnou důležitost jako obecnický leštěnec olověný, načež skutečně ministerstvo povolilo, aby šachta byla opětně odvodněna a další práce, k nimž přikročeno v srpnu 1916, zahájeny.

Když však výkonnost dělnictva, zvláště po válce stále více a více klesala, až dosáhla naprostého minima a naproti tomu ceny veškerých materiálií rychle stoupaly, nezbylo, než kutací práce vůbec dočasně zastaviti, což se stalo v polovici léta 1919. Stalo se tak i proto, že veškeré dosavadní kutací práce měly jen nepatrný výsledek. Naděje skládané v obecnické dolování se opět nesplnily.

Nová šachta vyhloubena až do 58,8 m, západně založený překop byl hnán 80,2 m, východní překop 28,6 m. Nalezeny jím pouze hluché žilky v žilách zelenokamových. Od západního překopu vedena po žilce, která směřovala ke staré šachtě Marie - Anna a mohla tudíž býti jalovým pokračováním vlastního couku, severní chodba až přes uvedenou starou šachtu v celkové délce 653 m. Z toho lze bezpečně as 360 m označiti jako pravý couk na Reichentrostu. Stará šachta (ústí její) podsednuta touto chodbou asi v 70 m, a byla jí dosažena a zkoumána veškerá stará díla.

V jižní části chodby byla sledovaná žíla téměř úplně hluchá, vyplněná pouze kalcitem a křemenem. Že ostatně couk Reichentrost poskytoval i dříve málo naděje, lze souditi ze staré mapy měřiče Ehemanta z r. 1774, kde se uvádí, že ze čtyř děl při dobývání couku byla tři úplně hluchá, vyplněná vápencem a křemenem a pouze čtvrté mělo slabou, coulovou výplň leštěncovou. Byl tudíž couk velice nestálý a pro chudost rudy nedobyvatelný.

Couky v 1. pásmu drobovém jsou ve své jižní části také vychudlé, ale zůstávají při tom přece dobře vytvářené a mocně vyvinuté, majíce bohatou výplň sideritovou i blejnovou, couk na Reichentrostu jest však v jižní části jen nepatrně vyvinut (8 - 20 cm), špatně vytvářený a hluchý, nemaje ani ocelku ani blejna, vyplněn jsa spoře kalcitem a křemenem. Tak byl couk vojtěšský v drkolnovském revíru, téměř 1600 m od rozsedliny vzdálený, ještě krásně vyvinut, ač hluchý, místy měl tu a tam i očka galenitu. Jest tudíž couk Reichentrost i ve své jižní jalové části zcela jinak vytvářen, než jsou couky březohorské.

Podle Ehemantových map měla býti nejbohatší část couku od západního překopu ai 350 - 370 m vzdálena, ale i tato naděje zklamala. Jen na krátkých částech couku nalezena zde malá zrna a jemné žilky leštěnce, se sledy kyzu měděného, tetraedritu a blejna. Jinak byl i zde couk hluchý. Přímo pod starými díly byl couk sledován na 200 m, byl jalový, až na část asi 60 m od staré šachty vzdálenou, kde se rozdvojil, maje z počátku zrnka rudy, později místy i 1 cm mocné závalky leštěncové. Pod samou starou šachtou vyskytlo se i poněkud více tetraedritu plavého, výskyt však nebyl ani zde stálejší a brzo vyhluchl, aby sice sice po několika metrech zase poněkud zbohatl, ale dohromady byl celý výskyt chudý a velice nestálý. Soudě podle poměrů březohorských a bohutínských, dále též dle výskytu sádeckého, není ani v hloubce naděje na příznivější výsledek. Na Březových Horách, v Bohutíně i na Řimbabě byly hlavní couky až na povrch dosti bohaté a byly fakticky téměř na povrch dobývány. Na Sádku pak se couk, podobný jinak couku obecnickému nezlepšil ani v hloubce.

Jest jen ještě uvésti, že byl na Reichentrostu sledován couk pod starými díly, tudíž v nejbohatší své části, též hloubením a komínováním. Výsledek byl tentýž jako při sledování horizontálním. Nejbohatší otevřená část couku byla asi 150 m dlouhá, ale naprosto nezpůsobilá k dobývání.

Celkový náklad vynaložený na dolování u Obecnice činil za léta 1912 až 1919 úhrnem 629.324,22 Kč.

Aby bylo zamezeno možné nedorozumění, budíž ještě uvedeno, že existoval v XVI. století také jiný podnik, který měl též jméno Reichentrost, ale nacházel se na části dědičné štoly březohorské.