STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Sádek

V pásmu druhé droby bylo za starých dob jen ojediněle a to v míře mnohem menší kutáno, než se to dálo v pásmu první droby. Nelze tudíž v tento terén klásti velkých nadějí, neboť staří prozkoumali důkladně celé zdejší okolí.

O někdejších kutacích pracích u Sádku zachovaly se nám jen sporé zprávy. Zbyly tam však značnější obvaly, které se táhnou severozápadně od šachty sádecké.

Nejstarší zjištěné zprávy, v nichž je zřejmě zmínka o Sádku, datují se ze 17. května 1539 a z 16. ledna 1540. Jakýsi Wolf Kragíř z Kragek obdržel totiž se svými spolutěžaři svobodu dolování v Sádku, Drahlíně a v Německé Lhotě na dobu 6 let. Zda, kde a jak se tam fakticky dolovalo, nevéme. Snad pocházejí z té doby uvedené již obvaly, snad i málo zřetelné pbvaly u Ovčína, severozápadně od Drahlína a Obecnice. Lazar Ecker uvádí sice nějaký důl u Německé Lhoty, ale bližšího není o tom nic známo.

Znova se počalo u Sádku kutati až v roce 1859. v následujícím roce pak byla založena i výpomocná štola, která překřížila as 10 železných couků, jejich pokračování bylo konstatováno i na blízkých Jalovčinách. V coukách těch nalezena tu a tam očka galenitu a tetraedrit. Podle tehdejších náhledů mělo se zato, že tu jde zase o železný klobouk. Proto položeny míry a založena v roce 1866 sádecká šachta, která pak dosáhla až t. zv. 12. patra v hloubce 250 m a měla 4 horizonty. V roce 1889 byla zastavena, nemajíc výsledků. Četné touto šachtou nalezené couky byly čistě železité, pouze jediný, vázaný na mocný zelenokam, na němž právě již i staří pracovali, měl na vrchních horizontech v žilkách leštěnec a tetraedrit, ale i ty se pak v hloubce vytratily, takže couk nebyl více dobyvatelný. Jinak se vyskytovaly hojně na Sádku překrásné krystalované baryty.