STÁTNÍ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO V PŘÍBRAMI

Svatá Hora

Již ve zprávách ze šestnáctého století děje se zmínka o dolování u Svaté Hory. V roce 1527 stával tam podnik Svaté Marie, který byl i s dědičnou štolou kolem roku 1530 znovu propůjčen. Další zprávy máme však až z let 1675 - 1690, kdy založena byla opětně nová kutací šachtice s dědičnou štolou.

Obě tato díla byla v krátkém čase zase opuštěna.

V červnu 1691 podává hormistr Bittner zprávu, že štola "Tiefe Mutter Gottes Stollen", která má býti prodloužena až pod železný couk na povrchu konstatovaný, mohla by býti výhodně nahrazena štolou jinou, jejíž umístění Bittner též udává. Novou tou štolou by byly nalezeny i jiné couky v neznámém dosud terénu a mimo to dala by se tak podchytiti i šachtice, dosud na 18 sáhů prohloubená.

V červenci téhož roku hlásí Bittner nález nového mohutného železného couku za Svatou Horou, který pokládal za železný klobouk a přisuzoval mu velikou důležitost, jelikož v Příbrami platil názor, že v hloubce 18 až 20 sáhů se železný klobouk promění v couk olovnato - stříbrný.

Roku 1702 uvádí Bittner, že štola jest již 124 sáhů dlouhá a hnána vyla ve skále pevné jako ocel, a ostatně železná žílovina že byla také již s úspěchem na stříbro zkoušena.

Pozdějších zpráv se nám však nezachovalo.

V roce 1790 zarazilo zde dobříšské panství novou štolu na dobývání železné rudy, štola ta však asi také valně neprospívala.

Když pak po založení květenské šachty a po osudném nálezu bohatého závalku stříbrných rud na tamnějším 2. obzoru vzbuzena byla optimistická naděje, že celý 4,74 km dlouhý terém mezi Květnou a Hatěmi, v jehož okolí byly již známy železité couky, slibuje veliké bohatství, bylo usneseno důkladně prozkoumati celý terén v okolí Sv. Hory, ležící mezi Květnou a Hatěmi.

Založena proto v roce 1871 šachta svatohorská.

Podle pozdějších zkušeností nebyla volba místa šťastná, jelikož šachta byla situována v plochém křídle synklinály. Tak jako na Květné, vyskytly se i při hloubení šachty svatohorské klamné známky značného rudního bohatství. již v prvních metrech naraženo při hloubení na několik as 15 cm mocných železitých couků, v nichž se vyskytla sporadicky očka leštěnce.

Šachta svatohorská byla prohloubena až na 300 m a otevřeny jí byly 3 horizonty, vždy ve 100 metrech, z nichž pak byly hnány překopy, z kterých byl západní překop na 3. obzoru nejdelší, totiž 843 m. Tím překopem měl býti prozkoumán terén až ku 13. obzoru dolu Prokopského, kam překop přímo směřoval. Úkol ten však nebyl proveden, ač se počalo pracovati i se strany protější.

Na 3. obzoru sledovány ony z četných diabasových žil, které byly provázeny železnými couky. Výplň couků byl siderit, krevel, hnědel a kalcit. Jen velice sporadicky přišlo se v této žílovině také na drobná očka galenitu.

Zmínky zasluhuje, že na 2. obzoru, tudíž v hloubce 200 m narazilo se na stará díla, kde dříve byly asi dobývány železné rudy. Za nynějších poměrů by se dolování to naprosto nevyplácelo. Kutání na Svaté Hoře nemělo stejně žádaných výsledků, jako kutání na Květné a u Nové Hospody, poměry konstatované na těchto třech místech byly totožné. Proto byl v roce 1892 i svatohorský důl zastaven. Ukázalo se, že jest celý terén východně, severo a jihovýchodně od Příbrami naprosto beznadějný.