PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

Poválečný ruch

Náš stát převzal po převratě v r. 1918 báňský závod značně zruinovaný, ježto vojenská správa vykořisťovala za války rudné zásoby bez ohledu na budoucnost dolů. Otevřená rudní pole byla rubána, otevírání nových porubišť bylo zanedbívíno. Po převratě bylo snahou vedoucích úředníků, aby podživení a nespokojení dělníci byli opět získáni k lásce k práci a zlepšením jejich mezd aby byla zvýšena i výkonnost. Od roku 1919 byly při závodě zavedeny minimální mzdy a současně byly zrušeny dosavadní drahotní a jiné přídavky a zavedena osmihodinová pracovní doba i na dni.

Když byla z příbramského nádraží na důl Vojtěch dohotovena vlečná dráha a dána 1. srpna 1919 do provozu, byla válečná lanovka zrušena.

V roce 1918 bylo na třech dolech (Anna, Vojtěch, Bohutín II) v provozu 86 vrtaček, koncem roku 1932 bylo již 149 vrtaček a 55 sbíječek. Proto byly parní kompresory na dolech Anna a Vojtěch v r. 1925 nahrazeny elektrickými o větším výkonu a lepší účinnosti.

Pro těžbu na Anenském dole se zamýšlí zavésti čtyřetážové duraluminiové klece, čímž se zvýší výkonnost výtahu na tři vozy rudy, u mužstva na 24 osob současně jedoucích. V r. 1931 - 32 byl na pomocném dole (větrací, vodotěžný) Prokop rekonstruován parní těžný stroj, opatřený bezpečnostními zařízením podle hornicko-policejních předpisů. Současně byla postavena nová železná těžná věž.. Pro rudní revír březohorský byly zřízeny v r. 1924 - 25 elektrické čerpací stanice na různých patrech dolu Prokop a bylo upraveno zachycování důlních vod. Podobná opatření se stala v r. 1928 - 29 na dole Bohutín I pro odvodnění celého revíru bohutínského.

K získání nových rudních polí dobývacích byly v letech popřevratových prohlubovány doly Anna a Bohutín II.

V únoru 1935 dosáhla Anenská šachta 1455 m, Vojtěšská 1220 m a Bohutín II 985 m kolmé hloubky.

S přibýváním hloubky dolů měnila se i jakost důlních rudnin tak, že stará gravitační úpravna byla zatěžována množstvím rubaniny, ač výroba čisté rudy byla téměř stejná. Čím hlouběji se dolovalo, tím byly žíly chudší galenitem, ale bohatší t. zv. kruškem. V kruškových rudninách vyskytují se jemně vtroušené stříbronosné minerály, které rozemlety a na splavech plaveny, vykazovaly citelné ztráty.

S kruškovými rudninami konaly se flotační pokusy již před válkou, ale s malým výsledkem. Na Březových Horách se konaly první flotační pokusy v roce 1917. Flotační úprava byla v prvních letech poválečných tak zdokonalena, že jediným pochodem se získávají současně rudy olovnato-stříbrnaté vedle zinkových. S našimi kruškovými rudami byly konány pokusy v Německu, při čemž se seznalo, že flotační šlichy mívají přes 5000 g/t stříbra, asi 50 % olova a na 40 % zinku. Návrh na flotační úpravnu březohorskou byl vypracován v r. 1927 - 28. Se stavbou flotace - v blízkosti úpraven pro snažší dopravu polorud - se počalo v r. 1928. Kromě budov i zhušťovací nádrže o průměru 20 a 15 m byly zhotoveny v železobetonu, s použitím písku naší úpravny gravitační.

Flotace vyžaduje dokonalého rozmělnění chudých rudnin, aby zrnečka rudnin, byla jaksi uvolněna od jaloviny. Toto vykonávají zvláště zařízené mlýny. Flotační úprava byla uvedena v činnost počátkem roku 1930. Zprvu byly některé potíže, ale brzy celé zařízení přišlo do chodu a vykazovalo pěkné výsledky. Poněvadž odvalové polorudy nebylo možno gravitační úpravou zhodnotiti, vykonala flotace zpracováním méně hodnotných polorud mnoho dobrých služeb. V roce 1930 zpracovala flotace 558695 q polorud z běžné výroby a odvalů. Flotačního blejna zinkového vyzískalo se v témže roce 12188 q se 42 % zinku. Podle výkazu prvého roku flotační činnosti bylo dosaženo: podstatně vyšších výnosů kovů v rudách obsažených, zhodnocení blejna zinkového i železnatých kyzů, zhodnocení odvalových polorud, kalů a vedlejších výrobků dřívějších úpraven, nižších provozních výloh a konečně i zjednodušení nynější gravitační úpravy dolových rudnin v úpravnách.

Je důležité, že flotace umožnila výrobu zinkových koncentrátů, které dříve odpadaly úplně znehodnoceny. Postavením flotační úpravny bylo umožněno nejen zpracování vzrůstajícího množství rudnin (v r. 1918 se zpracovalo 201500 q, v r. 1932 již 900983 q), nýbrž i vyzískání stříbrnato-olovnatých a zinkových rud z odvalů, písků i kalů v dřívějších letech neshromážděných. V důsledku činnosti flotace byl však zmenšen počet úpravenského dělnictva z 296 v r. 1918 na 187 v r. 1932. Úbytek dělnictva je nemile pociťován v hospodářském životě celého kraje.

Státní huť patřila kdysi k předním hutím v Evropě. Za války byla velmi zanedbána. Chvatná výroba válečná znemožnila u hutí pokračovati s “duchem času”. Až v roce 1925 byla huť elektrisována, v roce 1927 byl postaven přístroj ke srážení kovových součástek z kouřů. Zavedením flotační úpravny přizpůsobila se huť zpracování flotačních koncentrátů a změnil se také tpůsob pražení rud v konvertrech. Proto v roce 1931 zhotovilo s nové pražecí a spékací zařízení. Toto umožňuje snížení vysokého procenta síry a zkrácení doby pražení rud. Již v roce 1929 byla provedena centralisace kouřů do hlavního hutního komínu, čímž se snížila ztráta kovů v kouřích. Roku 1932 bylo poprvé použito k vysekávání usazenin ve vysokých pecích a k rozbíjení “pražence” v pražírně pneumatických sbíječek. Racionalisaci provozu při cezení, rafinování, odhánění a parkesování olova bylo docíleno omezení pracovní doby, tím ovšem také byla zvýšena nezaměstnanost dělnictva.

Ryzost stříbra dosáhla nebývalé výše 999,5/1000. U hutí byly postaveny drtící stroje, které melou chudé strusky k silničním účelům, o výkonnosti 40 m3 za den.

K huti přičleněná továrna na olověné zboží byla moderně zařízena a výroba olověných rour měkkých i tvrdých, různých rozměrů, sířených i s cínovou vložkou, olověných plechů, slitin, grafických i ložiskových kovů byla rozšířena o výrobu plomb, pásů a drátů.

I strojnické dílny báňského závodu vyly v r. 1925 - 26 opatřeny elektrickým pohonem. Závodní kovárny byly přemístěny do bývalé kotelny. Místo starých bucharů byl postaven buchar pneumatický, s beranem o váze 250 kg. K ostření a kalení vrtáků byly opatřeny naftové pece. Pro truhlárnu byl pořízen universální obráběcí stroj. I v kotlárně bylo mnohé zlepšeno. Strojnické dílny prováděly opravy a rekonstrukce všeho strojního zařízení jednotlivých odvětví a dodávají různá zařízení i pro jiné st. závody.

Potřebná elektrická energie byla přivedena na jednotlivá oddělení závodu dálkovým vedením Jihočeských elektráren. Dodávaný proud byl transformován z 22 kV na státní huti, na Anenském a Bohutínském dole II na 3 kV, 380 a 220 V. Pro značné provozní ztráty byla vybudována vlastní kalorická ústředna na Anenském dole. Tato může zásobiti elektrickou energií celý závod. Pro chlazení kondensační vody jest postavena na dole Anna dřevěná chladící věž o výkonu 900 m3 za hodinu. Turbíny jsou poháněny parou o tlaku 12 atmosfér o přehřátí 380oC. Palivo - lupky - přichází do kotelny z jímky (o obsahu 66 vagonů) zmechanisovaným způsobem do násypek nad kotle, odkud přijde na rošty. Výkon uvedeného zařízení jest 70 q za hodinu. Vybudováním kalorické ústředny klesla cena proudu na 30 hal. za kilowatovou hodinu. Při spotřebě 5,2 MW je to značná úspora. Báňské ředitelství novými investicemi zdokonaluje provoz, ale nízké ceny kovů způsobují deficit podniku, čímž trpí nejvíce hornictvo, a zvláště mladá generace marně čeká na práci.