PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

Vojtěšský důl

Vojtěšská šachta byla zaražena 11. října 1779 mezi Vojtěšskou a Matkobožskou žilou. Šachta byla hloubena ve staré kotlině, kde 22 kovkopů a 3 hašplíři začali pracovat na jejím odvodnění. Roku 1780 byla šachta již 24 ˝ sáhu hluboká. Později se připomíná, že pro sucha neměla vodní kola hnací síly, čímž ustalo čerpání důlní vody, a proto se šachta vytopila až k 7. patru. I tavírna se zastavila, mlýny nemlely a nastal nedostatek mouky. Poněvadž se na založení šachty vydal značný peníz (jen konopné těžní lano z Budějovic 200 sáhů dlouhé o váze 11 centů bylo za 646 zl.), bylo dvorní komorou nařízeno přísné šetření, neboť “ v Jáchymově, kde větší drahota panuje, takový tovaryš za 21 kr. od 5. hodin ráno do 6. hodin večer a v kratších dnech za 18 kr. pracovati musí.” V roce 1782 uvedl se v činnost vodní stroj, při němž bylo užito jmenovaného provazu. Lano se neosvědčilo. Příliš se navíjelo a vydrželo jen 3 měsíce. Téhož roku se důl opět zatopil. Po vyčerpání vody vyřinul se 25. listopadu ze sousedního starého dolu mocný proud vody, který důl vytopil až na 4. patro. Na 5. patře se utopilo 10 horníků, mrtvoly se nalezly po vyčerpání vody na dně šachty až v roce 1783. -

Od tohoto roku ze zvětšovalo osazenstvo dolu. Z bratrské pokladny byl koupen pro ně hornický prapor. Roku 1820 se nalezlo krásné ložisko stříbrného blejna, z něhož tehdy zde přítomný Habsburk, korunní princ Ferdinand, v dole kus odlomil. Roku 1835 bylo dosaženo Mučednické žíly a roku 1859 byla otevřena na 20. patře Vojtěšská žíla ležatá, čímž se pojistilo dolování na dlouhou dobu. V témže roce se postavil parní těžní stroj.

“26. února 1851 zasypali se v c.k. důlu svato Vojtěšském na Březové hoře na 20. laufu 4 horníci. Druhý den mrtvé vynešeni byli”. (Pamětní kniha, Příbram)

Nejhlubším dolem na světě jest v přítomné době zlatý důl v Morro Velho v Brasilii, který má již 2400 m hloubky, při pěti těžných stupních. Uměle se tam chladí vzduch, aby se umožnilo dolování. Vývrt u Czuchova (Slezsko) jest 2250 m, u Faimontu (záp. Virginie) 2211 m, v Kalifornii byl již v roce 1930 vývrt přes 2720 m hluboký. Nejhlubším dolem v Evropě je Anenský důl na Březových Horách (1455,5 m). Prvenství dosažení největší hloubky nejen v Evropě, ale na světě vůbec náleží však Vojtěšskému dolu. Bylo to v roce 1875, kdy bylo dosaženo ve jmenovaném dole tehdy největší známé hloubky 1000 m. V tu dobu ani v Anglii a Belgii, kde již dříve se užívalo v dolech strojů, nebylo tak značné hloubky dosaženo. Uvažme, jak pracné námahy vyžaduje odstranění kusu pevné skály! 1000 m! Toť ohromné dílo, triumf rukou našich havířů.

Vojtěšský důl byl založen 11. října 1779 podle návrhu bývalého hormistra Jana Antonína Alise. Vytrvale se hloubilo, ale častý nedostatek vody býval překážkou hloubení. Vody se užívalo pro pohon vodního kola, ženoucího pumpy, které čerpaly vodu z dolu. Zatopil-li se důl, ustala na řadu let práce. Vlastní hloubení trvalo plných 96 let. Náš kraj má vděčně vzpomínati podnikavého ducha, jakým byl jmenovaný úředník Alis. Příbramská matrika má o něm zápis, že se narodil 11. ledna 1732 ve Vysoké Peci u Příbramě. “Byl synem urozeného pána Františka Alise, měštěnína a šichtmistra královského horního města Příbramě a jeho manželky Alžběty”. Alis to byl, kdo zahájil nejskvělejší periodu příbramských dolů. Zemřel 19. září 1801. Pochován byl na starém příbramském hřbitově. Když tato část hřbitova byla zrušena, byla náhrobní deska zásluhou horního ředitelství uchována a zasazena ve hřbitovní zdi. Má německý nápis - vděčnou to vzpomínku Alisova syna - žel, zubem času značně omšelý.

Když v máji 1875 bylo dosaženo tisícimetrové hloubky, byly činěny přípravy k okázalým slavnostem, které se konaly ve dnech 13., 14. a 15. září téhož roku. Nádvoří dolu slavnostně okrášleného bylo upraveno v park, v jehož středu stál oltář. Město bylo zdobeno prapory a okna večer osvětlena. Ke slavnostem se dostavilo několik set hostí, odborníků a zástupců ciziny, jichž ubytování v soukromých domech obstarával pro nedostatek hostinských pokojů horní rada Koschin. První den večer byla hornická “paráda”, které se zúčastnilo 1000 havířů v kroji s rozžehnutými kahanci a báňskou hudbou, řízenou starým hornickým kapelníkem Frant. Skočdopolem. S Prokopského dolu hřměly rány z moždířů. Lampionový průvod hornický vyšel od horního ředitelství, za zvuků hodby prošel Příbramí a ubíral se pak na Březové Hory, kde se hrálo u Vojtěšského dolu “zastaveníčko”. Nato se ubíral průvod zpět do Příbramě a tam se vyhrávalo před hotelem “Buchar”, kde byl ubytován rakouský minitr orby, hrabě Jeroným z Mannsfeldů. O 9. hodině večer se konal “kommers” (v časopise “Der Bergmann” za redakce Josefa Gráfa ve Vídni v programu slavnosti jest u slova “kommers” uvedeno “schůze s pitím piva a zpěvem”). Druhý den slavnosti (14. září) již o 5. hodině ranní oznamovaly rány z moždířů počátek oslavy. V ulicích hrála hornická hudba “budíček”. O 7. hodině scházelo se hornictvo v kroji u Mariánského dolu, odkudž šlo s hudbou do Příbramě. O 9. hodině pochodovalo 3000 horníků za zvuku hornické kapely na Březové Hory k Vojtěšské šachtě a s nimi nespočetné davy občanstva z dalekého okolí. V průvodu šel ministr orby s horními úředníky, za nimi zástupci úřadů, duchovenstvo atd. Na nádvoří Vojtěšského dolu utvořili horníci před oltářem čtverhran, v jehož středu byla sedadla pro hosty a úřednictvo. U oltáře byla sloužena hornická mše. Vrchním ředitelem slavnosti byl c.k. dvorní rada Hynek Jeschke, který v přítomnosti ministra Mannsfelda a četných hostí mluvil trochu česky, ale většinou německy o významu slavnosti. Nato byly podány příbramskému hornictvu dvě velké pamětní švancary (ze zdejšího stříbra zhotovené, s vyrytým obrazem Vojtěšského dolu), které nosívali při slavnostních příležitostech a “parádách” dozorci, nyní jsou uloženy v horním ředitelství. Ministr orby, provázen dvorním radou Jeschkem a prof. rytířem Kořistkou, jakož i jiní hosté sjeli v těžné kleci až na 30. patro Vojtěšského dolu, jehož všechna náraziště byla slavnostně osvětlena a ozdobena různými transparenty. Odtud “zaslal Jeho Excelence p. ministr telegram Jeho Veličenství” (zápis v pamětní knize). Po vyfárání se hosté občerstvili na Mariánském dole.

Na památku této události byly raženy stříbrné zlatníky (4500 kusů), první peníze s česko - německým nápisem a zobrazením císaře Františka Josefa I. letopočtem 1875 a nápisem: “Upomínka na dosaženou kolmou hloubku 1000 m.” Jimi byli podělováni horníci. Hosté dostávali ještě německý spis pamětní “Silber- und Blei- Bergbau zu Pribram (Zur Feier der im Adalbert-Schacht erreichen Saigerteufe von 1000 Meter - Wien 1875)”. Ve spise jsou vylíčeny jednak dějiny zdejších dolů, jednak geologické poměry Příbramska, rudní žíly na Březových Horách, nerosty rudních žil (popsáno 79 minerálů) atd. Ze dnů oslav tisícimerové hloubky jsou také známy olověné pamětné medaile s česko-německým (chybným) nápisem: “Památka zasvěcení 1000 m dolů Albrechtových v Příbrami”. (Na jedné straně jsou kladívka, hornický odznak, na druhé patronka havířů sv. Barbora)

O 4. hodině odpol. byl pořádán banket v horním ředitelství. Večer o 9. hod. se konal slavnostní ples (řídil jej báňský lékař MUDr. Grimm), při němž byly věnovány dámám bílé vějíře, zvláště k tomu dni zhotovené. Na líci měly kovový odznak horníků, na rubu v kovovém rámečku malou fotografii Vojtěšského dolu. Vějíře mají příležitostný německý nápis a německý pořad tanců. Jsou zdobeny malovanými dubovými větévkami s žaludy.

Sluší poznamenati, že v týž den pohostila obec Březové Hory místní chudé občany a vdovy po měšťanech obědem a pivem. Na paměť dosažení tisícimetrové hloubky uložil císařský rada MUDr. Feodor Grimm, báňský lékař v Příbrami, 1000 zlatých, aby ročními úroky byl podělen vždy některý horník, který nezaviněně upadl do bídy.

Vylíčená oslava tisícimetrové hloubky měla ráz německý. Dr. mont. Ing. J. Diviš, minist. rada, napsal o tom ve svém díle “Státní doly na stříbro a olovo v Příbrami”, že česky bylo prosloveno sotva několik slov k dělnictvu. Jaký duch tehdy panoval, vysvítá z toho, že právě oni dva techničtí úředníci, kteří měli téměř výhradně zásluhu o dohloubení a vystrojení Vojtěšské šachty, vrch. horní správce Karel Brož a strojní a stavební inspektor Jan Novák, nejen že nebyli dekorování řádem, nýbrž jim bylo sděleno, že pro otevřené české smýšlení nemohou býti vyznamenáni. Brožovi bylo vysloveno pouze uznání, Novákovi se však ani toho nedostalo. Zato přednosta závodu Ing. Jeschke, který okázale německy v Příbrami vystupoval, obdržel jmenovaný řád. Horní rada Fr. Koschin, Němec, který neměl žádných zásluh o dohloubení šachty, byl povýšen do šlechtického stavu.

Jediný dozorce dostal stříbrný kříž. Dělnictvu, jehož generace se polotily 96 let na vyhloubení 1000 m tvrdých skal, dostalo se po jediném stříbrňáku... Příbramští havíři k tomuto ústrku a nevděku tehdejší rakouské vlády nemlčeli a vyslovili svoji nespokojenost v časopise “Pravda” (1875), který vycházel v Praze. V článku se píše:

“Za stoletou namáhavou práci byli poděleni penízem památným, a za to museli o hladu při slavnostech státi jako sochy bezživotné. Oni, již vybudovali z větší části dílo toto ohromné, směli pramalý podíl bráti na všeobecné této slavnosti. Kdyby místo okázalé zbytečné nádhery, která převládala, byla se uspořádala chudým horníkům společná hostina, zajisté více by se byla slavnost tato každému líbila. Majíť prý, dle řeči slavnostní, horníci i jejich potomci pojištěnu budoucnost v dolech příbramských, než jaká je to budoucnost? Budoucnost, v níž bída a nouze jsou stálým průvodčím ubohého horníka. Zda tázal se který z vysokých hostů na výdělek ubohých těchto tvorů? Zda pověděna mu i svatá pravda, že výdělek těchto lidí je tak malý a mizerný, že žasne člověk, jak mohou ubozí žíti z tak skrovného výdělku. Nejvyšší výdělek obnáší 20 zl., ale také 8 zl., a pak má celá rodina žíti z této bídné částky, pak ovšem musí se vyplácet závod tento, když mozoly ubohých horníků tak bídně se platí, když perná práce jejich tak málo je oceněna. Kdy i těmto tvorům nastanou lepší časy, kdy spravedlivě bude nakládat se s nimi jako s lidmi, již také mají své potřeby? Ne s radostí, ale s hrůzou může pohlížet horník na tento důl Svatovojtěšský, v němž mnohý po celý život svůj dře se do úpadu za velmi skrovný plat.

Mnohý vzdech se ozývá ve zdech této budovy, jež velebně ční k oblakům. mnohá starostí plná hlava roztříštila se o skalnaté stěny dolu a mnohý srdce rozrývající nářek ozýval se ve stěnách těchto, když mrtvolu drahou oplakávala nešťastná rodina...”

O “tisícimetrové slavnosti” je v pamětní knize příbramské tento nápis: Hornická slavnost odbývána byla 9. května 1875 v Příbrami a na blízké Březové hoře, poněvač téhož dne dosáhli horníci posledním výstřelem v šachtě sv. Vojtěšské hloubku 400 sáhů, tehdy již značnou prohlubeň 123 ˝ sáhu pod hladinu mořskou, což je ovšem zjev neobyčejný a pro tamní doly tím radostnější, anaž vydatnost stíbrné rudy v té šachtě jest čím hlouběji tím větší. V této a v spojené s ní šachtě Mariánské pracuje 1388 dělníků a loňský rok vytaženo z ní 693000 centů rudy. V kapli na Březové hoře slouženy slavné služby Boží, při nichž bylo všecko hornické úřednictvo i dělnictvo a davy lidu z okolí, načež odebral se průvod k šachtě sv. Vojtěcha a když vrchnž horní rada Jechke s několika hosty sestoupil do šachty, učiněn poslední ten výstřel, kterým šachta 400 sáhů dovršila. Hudba zněla a z moždířů se střílelo.”

V době dosažení 1000 m hloubky pracovalo u hor. závodu 4450 horníků. kilogram stříbra byl za 92 zl (184 K). Za 1 q olova se platilo 50 K. V uvedeném roce zpracovalo se u huti 75594 q rudy, z níž vytaveno 23514 kg stříbra a 37827 q olova. Průměrný výdělek horníkův byl 523 K ročně. Čistý zisk v tomto roce byl 1 549 455 K.

Srovnáme-li dnešní poměry, řadu ochranných, zdravotních a sociálních opatření s dobou vylíčenou, vidíme úžasný pokrok. Žel, že dnes, kdy doly jsou majetkem našeho státu, vyrubáním, poklesem cen kovů a dražší režií jest budoucnost kraje truchlivá.