PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

Mariánský důl

Těžní stroj Vojtěšského dolu nestačil vyvážeti narubaných rud. V r. 1822 bylo tedy rozhodnuto zaraziti na východním svahu Březových Hor, 300 sáhů jižně od Vojtěšského dolu, novou hlavní šachtu ve středu bohatých žil. Nově zřízená šachta měla překřižovati mezi 7. a 8. patrem Mariánskou i Vojtěšskou žílu a podporovati v těžení Vojtěšský důl. Zvláště mělo býti upraveno těžení na žíle Vojtěšské, Mučednické, Matkobožské, Barborské a na jiných žilách, které se tam táhly od Anenské šachty. V té době byli ustanoveni při závodě dva úředníci (horní přísežní), z nichž jeden byl zároveň horním měřičem, druhý řídil také úpravu rud. Na Mariánském dole bylo dosaženo koncem roku 1835 Mučednické žíly, která měla až půldruhé stopy mocný leštěnec. V únoru 1836 se prorazili horníci (při otevírání Mučednické žíly) do vytopených stařin, jimiž jsou Březové Hory podryty, a 30 havířů bylo náhle ohroženo na životech. I při největší opatrnosti zahynuli dva: Josef Havelka z Hájů a Vojtěch Kazda. -

Na Mariánském dole bylo roku 1837 z nařízení dvorní komory zkoušeno prvně drátěné těžné lano. Ačkoliv se osvědčilo, přece vrchní horní úřad byl toho názoru, že na premsách (vratných vodních kolech s brzdou) takových provazů užívati nelze. Do té doby se užívalo drahých konopných lan. Na dolech se těžilo zmíněnými vodními koly a koňskými žentoury, až roku 1840 nařídila dvorní komora, aby pro vyvážení byl postaven na Mariánském dole parní stroj.

Původní lezný stroj (“Fahrkunst”) zároveň i první v bývalé rakouské říši byl zřízen r. 1849 na této šachtě. Roku 1867 byl přestavěn a obnoven.

Rozmach dolování na Mariánském dole byl značný. Již v roce 1838 se vytěžilo 2646 vozů rud k praní, 871 vozů rud k puchování a 17021 vozů jalovin, celkem 20538 vozů.