PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

Řimababa (Boží požehnání)

V roce 1841 se vyklidila zasypaná stará štola pod Vokačovským rybníkem, aby se docílilo větrání a odvodňování k zamýšleným pracím na budoucím dole Řimbabě. Počátkem roku 1843 se založila hlavní šachta Na Řimbabě, když se před tím ohledaly žíly na návrší u Vysoké Peci příkopy a kutacími šachticemi. Zprvu se nalezly čtyři couky, z nichž dva byly dobyvatelné. Řimbabský couk při spojení s coukem Severozápadním byl dosti rudnatý a dobýval se od 2. patra až k povrchu země, kde byl leštěnec až 5 dm mocný. Dobývání v blízkosti povrchu bylo příčinou četných propadlišť. 21. února 1910 se propadlo pole nad mlýnem Fiala Hořejší (poblíž silnice k Vysoké Peci) do hloubky 8 m. Propadliště se zasypalo kamením z nedaleké haldice u Vyletalů. Zanedlouho se zasypaná stařina propadla 14 m hluboko, načež byla opět zavezena kamením. Později se toto místo propadlo do hloubky 67 m. Pozemek byl ohrazen a opatřen výstražnou tabulí s nápisem “Místo toto hrozí sesutím”. Nikdo netušil, že se pod polem, na němž se daříval hrách těsně u silnice, prostírá hrozivá propast. Odtud se kdysi pod zemí rubalo až pod dnešní mlýnské kolo mlýnu Fiala Hořejší, kde ruda vycházela až na povrch. V tomto místě býval železný komín k větrání.