PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

Bohutín, Štěpánka, František, Tisová

Příbramské rudní žíly jsou skupinou vázanou na středočeský masív žulový. V Bohutíně pronikají křemičitým dioritem, o jehož příslušnosti k žulovému masívu není pochybností. Také výskyt jiných hornin - pegmatitu, minety - v obvodu těchto žil, jakož i o přítomnosti jiných minerálů (stanninu - scheelitu - kassiteritu - apatitu) v jich výplni svědčí též o úzkých vztazích k středočeské žule.

Podle horní knihy lze říci o dolování v Bohutíně, že se tam propůjčovaly zejména staré hutní a puchýrenské haldy k přepracování. Haldy a odvaly byly zvláště mezi dnešním kostelem a Achačovým mlýnem. Svědčily o tom, že se tam v dávných dobách ve značné míře dolovalo. R. 1533 byly tamní staré haldy a strusky znovu přebírány, i puchýrny zde byly. R. 1535 se znovu dolovalo “na starém dole Svatá Trojice” a dole Šmelcířů. V r. 1538 se činí zmínka o starých bohutínských hutích. 1542 se zde opětně doluje na Stříbrném lvu a Svaté Barboře. Starý důl u Tisové byl r. 1748 opět otevřen. V r. 1775 se činí zmínka o kutání u Tisové, jež vykázalo slabé výsledky. R. 1799 se připomíná, že se pracovalo v těžařské štole Sv. Františka v Tisových horách. Tisová dříve patřívala k Bohutínu. U čís. 42 místo nazvané Na štěpnici je haldice po bývalé šachtě. Bergbuch uvádí, že jižně na Tisových vrších byla již dříve stará díla v roce 1551, Svatý duch s dědičnou štolou a Horst-Zeche (důl v křoví - hnízdo).

V roce 1827 byly otevřeny stařiny u Bohutína a nalezeny dvě žíly, na nichž byla zaražena šachta arcivévody Štěpána, lidově Štěpánka. Roku 1858 bylo svěřeno řízení staveb na slibně hloubeném dole Štěpánském mladému praktikantu, pozdějšímu šéfu závodu J. Novákovi. V roce 1841 byla vyklizena stará Františkova štola na úpatí Tisové, aby byla prozkoumána Františkova žíla, která zmíněnou štolou 300 láter (asi 600 m) byla otevřena. Na těchto místech i na povrchu kutali staří kovkopové již v dávných dobách, proto tam byl zaražen v roce 1843 hlavní těžný a větrací důl Františkův. Později byl spojen překopem se Štěpánkou (dnes Bohutín I). Couk na Františku byl vyplněn hnědelem, ocelkem, křemenem, blejnem zinkovým a méně leštěncem olověným. Couk byl chudý, proto po dosažení hloubky 164 m byl roku 1862 důl zazděn a práce opuštěny. Jižně od Rudolfky (dnes Štefánik) byla založena r. 1857 šachtice Hamrovka k větrání Klementského couku. Ještě jižněji od Hamrovky se zarazila šachtice Litavka, která však neměla významu, neboť na rudný couk se v ní nepřišlo. Tato šachtice byla roku 1858 znovu otevřena, ale zase bez úspěchu. V roce 1872 poskytovaly pěknou, slibnou rudu “orty” na hlavním Klementském couku k severu na prvním až jedenáctém patře.

Chodem bohutínského prádla stala se voda protékající Vysokou Pecí nepoživatelnou. Proto se musel zříditi od vodojemu na Řimbabě do Vysoké Pece vodovod nákladem 414 zl. -

Kromě Klementské byla poblíž Štěpánky ještě vydatná žíla sv. Ludmily. Ze 13 bohutínských žil k severu směřujících bylo pouze 8 žil těžení schopných. Na 17. patře se stopovala Klemetská žíla k severu i západu. Pěkná rudnatost se ukázala v r. 1882, kdy žíla měla až půl metru leštěnce.

8. července 1859 byl proražen “ort” Dědičné štoly při šachtě Řimbabě s “ortem” bohutínské šachty Františkovy a tím se ukončila Dědičná štola císaře Josefa II., která po 70 let svého trvání přispívala k otevírání nových ložisek, rychlému hloubení šachet, odvodňování a j. Na konci při Štěpánské šachtě v Bohutíně dosahuje 58 sáhů hloubky. - Bohutínský revír nemá krušků. Přichází tam antimonit, jehož v hloubce ubývá. V dolních patrech byla nejvydatnější žíla Klementská. Na ní na 10. a 11. patře byly krásné pyrargyrity větších krystalů. Ve svrchních patrech převládala Františkova žíla. Charakteristický je zde křemitý diorit. Na Štěpánce se ukázal také pegmatit.

Úpravnictví horního okrsku Augusto-Štěpánského mělo v činnosti:

Po úpravných dnes není ani památky.