PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

Jarošovka

Již roku 1586 se připomíná, že v místech dnešní Jarošovky se dolovalo jedním ortem k Zaječí žíle, jiné těžařstvo v témž roce drželo štolu Josefa a Marie, 8. a 11. míru směrem k Matce Boží a prvotný důl U třešně.

V září r. 1770 odkryli horníci stařinu na poli měšťana Bedřicha Jarošky, v níž přišli na pěknou rudu. Po šichtě chodili tam dobývati rud, neboť tehdy byla v kraji značná drahota. Až teprve roku 1814 se zarazila v těch místech nová šachta Na strachu (Strachenská, Am Strecken), později zvaná Jarošovka. Kraj od Ferdinandky podél Černých jam k Jarošovce a Lillce býval pustý a podnes pro nedostatek stromů zeje prázdnotou. Stará šachta byla roku 1799 štolou odvodněna, ale od roku 1814, kdy se znovu hloubilo, bylo zároveň potřebí z údolí od Podlesí raziti Královskou štolu k odvádění důlních vod, neboť ze sousedních stařin vtékala voda do Jarošovky. Při těchto pracích nejen že se vysušily stařiny sousedící s Jarošovkou, ale zároveň se zkoumal Zaječí couk. Jarošovka stojí v druhém pásmě t. zv. černých břidlic. Měla 9 pater při hloubce 201 m. V jejím okrsku se vylámalo 490 m překopů a couk Strachenský byl sledován 960 m (celkem byl Strachenský couk sledován v okrsku Ferdinandsko - Strachenském na 2500 m). Rudnina byla však nestálá, závalkovitá, jak bývá v břidlách pravidlem a proto byla Jarošovka v roce 1892 zastavena.