PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

Rybníky

Než budeme vyprávěti o jednotlivých šachtách, povíme si o rybnících, které při březohorském dolování měly a dosud mají značný význam. Zní to trochu podivně, když se dočítáme, že pro nedostatek vody bývaly doly u nás často vytopeny. Je tomu tak. Nepřicházela-li voda strouhami na vodní kola při šachtách, kola se neotáčela a tudíž nečerpala spodních důlních vod, které pak šachty vytopily. Aby se nedostatku vrchní síly odpomohlo, byly vybudovány velké rybníky, mohutné to nádrže, které jako vodní přehrady vodu zadržují a strouhami 19 km dlouhými dodávají pro závod. Voda hnala nejen kola, ale pomáhala při úpravě rud. I v době páry, ano i dnes při zelektrisování závodu je stále voda důležitým činitelem. Vysokopecký rybník při výšce 6 m pojme 294490 m3 vody. Vokačovský (jméno po dozozci Vokáčovi, později zvaný Drozďák po dozorci Drozdovi) při výšce 5,4 m má 191600 m3, Pilský při výšce téměř 8 m 360000 m3 a Lázský při výšce 13,9 m 925300 m3 vody.

Vysokopecký rybník počal se stavěti roku 1768 dle návrhu horního rady Peithnera. 29. června 1770 byl dokončen. Hráz byla 150 láter (sáhů) dlouhá a 3 látra vysoká. náklad činil 12068 zl. 58 kr. Při stavbě tohoto rybníka za zvláštní horlivost a četné úspory dostal hormistr Alis 6 dukátů odměny. V roce 1811 byla zvýšena hráz, aby se zvětšila zásoba vody. Budějovický porybný Maxa dostal za třídenní prohlížení základů hráze 10 zl. počítajíc do toho i odměnu za cestu šest dní trvající. Kašpar Blažek za zasypávání hráze 1 zl. 30 kr. To však závodu nestačilo, proto se počalo roku 1818 se stavbou Lázského rybníka. Stavbu prohlížel roku 1822 rakouský arcivévoda František Karel, po němž dostal rybník jméno. Dodnes se mu ale říká Lázský.

Pilský rybník, také Žofínský zvaný (po arcivévodkyni Žofii), vystavěli roku 1851 - 1853 bratří Kleinové. Za noci 22. června 1854 po vydatných deštích naplnila se náhle vodou 20 m vysoká hráz do 16,2 m výšky a rybník se trhal. Kurýrové na koních jezdili po Litavce, aby varovali lid před zátopou. Voda vyrvala mohutné stromy, v Bohutíně a Vysoké Peci poškodila stavení. Dva lidské životy padly rozzuřenému živlu za obět. V Podlesí rozvodněná Litavka natropila mnoho škod. Na budově bývalého Thinnfeldu bylo dlouho znamení, kam až voda vystoupila. Protržená část hráze byla roku 1856 opravena. Když roku 1860 voda naplnila rybník přes 8 m výšky, ukázalo se opět pod opraveným místem několik pramenů. Zkoušelo se tedy ono místo a tu bylo shledáno, že pod hrází je vrstva jílu, kterou voda pod hrází utíkala. Dnes je učiněno opatření pro odtok přebytečných vod, čímž voda nemůže vystupovati než do výše 10,9 m. Pilský rybník je spojen s Lázským struhami 3200 m dlouhými. Z doby, kdy se stavěl Pilský rybník, uchován je pěkný obraz, znázorňující tuto práci.

Na stavbě pracovali “po šichtě” horníci, ano i Italové, jimž se zde říkalo “trhani” (trhali skály v šachtách při hloubení). Ženy byly zaměstnány pěchováním půdy, při čemž se vyhrávalo na kolovrátek, bubnovalo a zpívalo.

Rybníky jsou spojeny vyzděnými struhami, které jsou vlastně otevřenými vodovody. Od Pilského rybníka vedou lesnatou krajinou k Lázskému rybníku. Odtud velikou oklikou přicházejí k Bohutínu. Zde se rozdělijí jednak na Řimbabu a Drkolnov, jednak přímo na Březové Hory, kde jsou rozvedeny po závodě. Pod Březovými horami se sbíhají a přes bývalé stoupy Thinnfeldské vedou na stříbrnou huť.