PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

Prokopský kostelík

K historii hornictva se připíná také historie prokopského kostelíka. V místech, kde dnes kostelík stojí, bývala dřevěná zvonice. Roku 1701 byla horská zvonice na spadnutí. Knopšoft si vyžádal, aby příbramští na její opravu přivařili půl sudu piva. V roce 1709 byla větrem svalena a později knopšaftem opravena. Za moru pohřbeno bylo kolem ní mnoho mrtvých, za které se denně zvonívalo. Na původní zvonici byl hornický zvon 50 cm vysoký a 44 cm široký, je chován v březohorské radnici. Na horním okraji má pás s vypuklinami zvířat, pod nimi jsou akantové listy. Vpředu je nápis: Brykcý zwonarz z cymperku w nowém mieste Prazskem tento zwon udielal leta 1580. - Vedle je podobizna Brykcího a jeho erb.

15. července 1660 je zapsáno, že šichtmistr Ondřej Heinrich předává kalich k uschování do kostela sv. Jakuba v Příbrami na tak dlouho, než na Březových Horách kostel vystavěn bude.

Předání kalichu náležejícího knopšaftu v Příbrami, k uschování do kostela sv. Jakuba v městě v Příbrami, což v červené kupní knize zmíněného města na 8. a 9. listu zaznamenáno se nalézá a slovo od slova, jak následuje, zní “... Anno 1660, 15. dne měsíce Juli, toho času purkmistrovského úřadu správce pan Lorenc Kalina, za přítomnosti ctihodného magistra Ondřeje Jakuba Bindiše, děkana v Příbrami, pana Heinricha Kantorisa, tehdáž primátora, pana Františka Miklera a jiných měšťanů, dostavil se pan Ondřej Heinrich, času toho šichtmistr na cís. Mti hor se svými přidělenými staršími knopšaftu a celého sousedství vrchu Březového, do kostela sv. Jakuba v Příbrami a dal sem k uschování stříbrný kalich, jenž vně pozlacen byl a knopšaftu zmíněných hor náleží ...”

Podnět k založení kaple dal perkmistr Jiří Tomáš Pusch, příbramský primátor (1719), který přiměl horníky k postavení kaple.

Obecní starší Pavel Káš přispěl 100 zl., ob. starší Antonín Illing 40 zl., podobně i ob. starší Jan Zaprášil. Bývalý rychtář Matěj Chocholín vybral v Příbrami 3 zl. 4. kr. 4 ˝ denaru příspěvků. Bratrská pokladna dala 10 zl., hormistr Pusch 10. zl., šichtmistr Bittner 10 vozů železa a horníci “pomocnou rukou svou na prvém místě vždy účastni byli”. Příbram věnovala 19 sudů piva, 6000 cihel a z hamrů 20 vah železa. Příspěvky nepostačovaly. Představenstvo obce vydalo tudíž provolání (1724) k veřejnosti o přispění. Dále žádá, aby každý, kdo přispěje penězi, hmotami nebo povozy (“Forowanim”), byl v řečeném listě zapsán.

Příbramský magistrát dal ze sousedního lesa Korábu dřevo, také mlynáři dřevem přispěli. 1732 byla kaple dostavěna a zvon z bývalé zvonice kromě menšího zvonu z roku 1731 byl zavěšen. kostelík byl svěcen v den sv. Prokopa r 1733 příbramským děkanem Karlem Augustinem Grossem z Langenfeldu. Kaple byla malá. Pavel Káš přistavěl později k přední straně nevzhledný dřevěný přístavek. V kapli byli pohřbeni tři členové Kášova rodu. Roku 1836 se započalo s přestavbou kostelíka. Byly položeny pouze základy, aby byl vybudován větší kostelík. Roku 1879 počala březohorská obec vybírati “pivní ktejcar”, který vynášel dosti peněz. To umožnilo stavbu kostelíka, ovšem ne na původních širších základech. Roku 1879 byla stará kaple zbořena.

K roku 1700 byl zde kněz, český spisovatel Antonín Frozín, a později (1748) Antonín Frauembknecht, o němž se píše, “že nemocné navštěvoval a těšil a jiné bohulibé skutky konal”. O tomto knězi se uvádí, že roku 1770 cestoval do Říma, kde se u hrobů apoštolů za zdar hor modlil.

Roku 1744 bratří Kášové (Josef a Martin) opatřili pro kostelík dva zvony (47 Ľ libry těžký ulil mistr Jakub Seitz v Plzni, 26 ˝ libry těžký zvon má nápis “na rozkaz občana a rychtáře březohorského a měšťana příbramského ulil mistr Jakub Seitz v Plzni L.P. 1744”.

Původní starý zvon se chová v zasedací síni březohorské radnice. Zvony z roku 1744 byly v Budějovicích 1842 přelity a zvětšeny. Podle pamětní knihy byl jeden “od blesku trhlý”. Na přelití zvonu přispěli horníci Vojtěšského a Anenského dolu. Za války byly zvony zabrány k válečným účelům. Menší zvon byl 39 cm vysoký. Měl nápis “Pan Martin Kaas Pržibramský primátor mne 1744 uliti a hawyrstvo březohorské 1842 zwětšiti dalo od mistra Jana Pernera w Buděgowicych”. Na přední straně byla hornická kladívka, nad nimi nápis GLUCK AVF (Glück auf). Vpravo byl patron horníků Prokop s mitrou a berlou, ukazující na kladívka.

Zvon na původní zvonici i na pozdějším kostelíku vyzváněl při různých příležitostech. I proti mrakům bývalo zvoněno. Tehdy se všeobecně věřilo, že zvuk zvonů rozptýli mraky. Na listech Bergbuchu jest ze 13. máje 1737 zápis, že “kostelníci příbramští mají se v příčině zvonění proti mračnům k bedlivému pozorování napomenouti”.

Za zvonění na věži prokopského kostelíka k pohřbům se vybíraly poplatky:

“1770 od zvonění hran, též jdouce s mrtvým tělem: Dne 15. máje, Petr Havrlík, passirováno. Dne 16. 8bris Josef Ježek 6 kr. 1774: žena zeta Sedlakojic z Orlova 15 kr. 1781: Dne 8. Januari až do 16. dito, to jest skrze 9 dní, se zvonily hrany v Pánu zesnulej Mti Cís. a Král. Marii Tereziji. - Dítě jistého havíře u Kallejový vdovy 9. kr. - Starý Vojta z Lazce 16. kr. 1790: Dne 11. Martii Mti. neb: Cís.: Král.: Josefu Druhému zvonily se hrany po tři dni ...”

V roce 1818 byl kostelníkem prokopské kaple místní učitel František Kotek. Roku 1843 věnovali horníci kostelíku monstranci za 60 zl. Roku 1846 zakoupili horníci Vojtěšské šachty pro kostelík pozlacené ciborium v ceně 16 zl. a dva svícny. Kamenný kříž, dosud před kostelíkem stojící, byl věnován Antonínem Kášem v roce 1831. V den narození krále Ferdinanda I. (19. dubna 1842) byl svěcen nový hornický prapor v prokopském kostele. Této slavnosti se zúčastnili uniformovaní horníci zbirovští. Kněžna Lobkovicová, choť předsedy dvorní komory Augusta Longina z Lobkovic, ozdobila prapor stuhou, bohatě stříbrem vyšívanou.

Hornické prapory bývaly umístěny v kostelíku. Staré prapory jsou v příbramském museu. Jeden z nich byl zakoupem roku 1783 z bratrské pokladny. Nové prapory jsou od roku 1887 v horním ředitelství.