PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

Z dějin Březových Hor

Význačnější pamětihodnosti, vztahující se k hornickému životu

Od roku 1526 utvořené bratrstvo (společnost Knappšaftu) vrchu Březového jednalo jako svobodná obec na základě udělených výsad. Jan z Vitence přislíbil hornímu bratrstvu na svých gruntech vrchu Březového místa pro založení městyse (“Platz oder Fleck”). Král Ferdinand I. dal roku 1530 hornímu bratrstvu vrchu Březového pečeť, ačkoli kromě zvonce a kovárny jiných stavení se na jmenovaném Vrchu nepřipomíná. Podle darování pečeti lze souditi, že se tehdy slibně dolovalo. Ke kutání bylo propůjčeno na vrchu Březovém a jeho okolí roku 1530 šestnáct, roku 1531 třicet dvě, roku 1533 dvacet jedno místo a v roce 1534 ještě šest míst. V místech dnešního prokopského kostelíčka a jeho okolí byly zjištěny první stopy osídlení. Z prastarých hornických chat nezbylo nic. Na západních svazích Vrchu se rozprostíral les Koráb, který se tam dlouho udržoval.

Za tehdejšího dolování nebývalo mnoho pořádku, proto si stěžovali hormistři Tomáš Seidl a Grünstetter dne 13. a 14. dubna 1538, že “nechce-li nejvyšší mincmistr (hrabě z Guttenštejna) a dvorní komora zlořády odstraniti, že žádají o propuštění”. Nepořádky byly jistě značné, neboť byly brzy důležité doly (Veselé rytířstvo, Wolfgang, Hus, Květná) opuštěny. - Dolům, na nichž se s užitkem nedolovalo, bylo roku 1539 odpuštěno platiti desátky na pět let a dovoleno jim prodávati hřivnu stříbra za 8 zlatých. Volfu Krajíři z Krajku a jeho spolutěžaři se povolilo dolovati na pozemcích v Sádku, Drahlíně a Německé Lhotě na dobu šesti let. ---

První známí obyvatelé vrchu Březového jsou Jiří Bauer za zvonicí, Jaroš Langer proti němu, J. Sutner, Matěj Šnajdr, Jiří Herník, Petr Bittner (zvoník), V. Böhm, Jiří Heniš, J. Mekl (horní písař), V. Arnold, Donát Šubert, Jaroš Prunfelder, Ondřej Koller, Jaroš Baumgarten, Volf, Klug, Greilitz, Richter, Švedler, Ludvík Jakub. - Březové Hory byly svobodnou horní obcí označovány od roku 1689. (Dle výnosu dvorní komory království českého “stran obnovené rady jak v městě Přibrami, tak na Horách vrchu březového”)

V roce 1703 již hormistr Jakub Bittner oznamuje nejvyššímu mincmistrovi, že březohorští již svou knihu pozemkovou, rychtáře, své starší obce, pečeť, své právo a vězení mají zařízeno.

V uvedeném roce žil mezi havíři spisovatel, nakladatel a cestovatel Antonín Frosín. Na titulní straně knihy “Obroviště Mariánského Atlanta” píše: “--- ode mne, Antonína Frosína, Plzeňského vladyky hor Březových Libušiných, blíže Svaté Hory obyvatele, na česko v několika desítkách přeložených, to vše L.P. 1703 dne 30. měsíce dubna”.

Frosín píše v úvodu své knihy: “Jsouce já bytem při Svaté Hoře na Horách Březových Libušinných staropamátných, o kterých první hadačka česká kněžna Libuše neše milá takto někdy skrz svou žábu předpověděla: “Vidím Horu dvouhrbatou Březovou, v ní stříbra mnoho” ...Odtud až podnes čtenáři, Čechu, staré břízy nižádný člověk pod pokutou šesti kop grošů českých podtíti nesmí, až samy padnou”.

Marek Brož, mlynář, se uvolil 16. května 1711 platiti ročně 15 kr. za zvonění klekání na Břozových Horách. Zvonek byl na starém cechhause, v němž se později vyučovalo. Cechhaus byl v místech cvičiště na zahradě dnešní obecné školy.

O této události bylo sepsáno:

“Tak, jakož nížepsaný p. Marek Brož, mlynář, předstoupil přede mnou níže podepsaného staršího knopšaftu horskýho, Vrchu Březového, v lethu 1711 dne 16. máje, z své, dobré vůle, k té cti a chvále Boží, klekání zvonění, při témž cechhausu na Vrchu Březovým, co se zvoniti bude, každého roku svýho uvolení ku pomoci obyvatelům horským, po 15 kr. platiti se jest zavázal a připověděl ---“

Jakub Dobrovský, starší - Marek Brož, soused příbramský.

Ještě roku 1714 bylo v Březových Horách málo domků. Mezi usedlými horníky připomíná se již oráč, švec, tkadlec. V roce 1715 se ohradil příbramský magistrát proti usazení řezníka na Březových Horách a v roce 1730 nedovolili příbramští obyvatelům Hor péci chléb pro horníky. - Za válek v roce 1743 bylo na Horách 12 domků, ale již roku 1750 je napočítáno 33 obydlí.

V předchozích kapitolách bylo psáno, že panovníkům velmi záleželo na úspěšném dolování. Proto dávali Příbrami četné výsady. Pozuruhodná jest dohoda Maxmiliána II. se stavy českými “Narovnání o hory a kovy” z 18. září 1575. Ve 43 oddílech se oceňuje význam hornictví, pavování (hlednání rud, kutání, zakládání dolů).

Uvádím jen několik význačných míst:

“... tak, že kdyby toliko ty samý (rudy, nerosty) od Domácích a Přespolních Kverků pavovány a vyzdviženy býti měly, to by nejenom k znamenitému komory Naší Královské Důchodů rozmnožení a podle toho i obecnému dobrému a užitečnému nemálo sloužilo...”

“... Předkem a nejprvé, kdyby se kovy Zlaté aneb stříbrné na číchkoli Gruntech vyjevily a ukázaly, tehdy aby Pán tech Gruntův Kverkům, Horníkům, Havířům, i jednomu každému bez překážky hledati, šorfovati a pavovati dopustil. A nebyl-li by na týchž Horách žádný perkmistr ustanovený, tehdy Pán tech Gruntův, aneb jeho Auředník, bude povinen Horníkům na žádost jich Šachty, Doly, Štoly a jiné věci ku Pavování hor, podle nařízení a Práv horních propůjčovati, a v tom žádného nehyndovati, aby raději je Kverky ve všem fedrovati ---“.

“... Mají také Páni Gruntův Kverkům při každých Horách jich vlastní Huti k šmelcování, a Puchýře, na jich Kverkův náklad v příležitých místech podle Horního nařízení a obyčeje, bez překážky a stěžování postaviti a vzdělati dopustiti ---“

Aby majitelé pozemků, na nichž doly se zřizovaly, byli odškodněni, kromě jiných “milostí” byla jim poskytnuta i tato:

“... jiné kovy nižší a Mineralia, kteříž by na ten čas byly, anebo budoucně vyzdviženy býti mohly, jakožto ...Měď, Volovo, Železo, ...ti k vlastnímu užívání Pánu Gruntovnímu zůstati mají, tak že My, ani budoucí Naši Králové Čeští, jim v to sáhati Neráčíme ---“

Na značnou spotřebu dřeva při dolování pamatuje tato listina a stanoví:

“Než co se Dříví k Stavení Domův, Hutí, Kohlhausův, Puchýřův dotýče toho má tolikéž Pán Gruntu skrze Hajný v místech přilehlých, odkud by snadně k Horám dodávano býti mohlo, proti snesitedlné záplatě odbývati ...”

Částečně se pamatuje i na školy, kostely a nemocnice:

“... k Školám, kostelům a Špitálům, nad ty Pánům Gruntu náležející dědičné Kukusy, ještě dva Kukusy v každém dolu neb Štole od Pavujících Kverkův pavovány byly. A kdyžby k Auspajtům (výtěžkům) přišlo, tehdy by takové Ausprajty Úředlníkům nad Školami, kosteli a Špitáli ustanovenými dávány byly ...”

Platy horníků bývaly skrovné, proto mnozí dělali dluhy. O tom pojednává spis v kapitole 39:

“... mimo jiné vejtrahy na Dluhy a ouvěrky prodávali, z čehož Stavuňky přicházeli, a tak nevinní vinné přenášeti museli. Protož jsme se s Stavy na tom snésti ráčili, aby po dnešní den žídné Osobě při našich Městech Horních, bez zvláštního Psaní a dovolení Hejtmana Našeho, aneb Auřadu téhož Města Horního, na Dluh nic prodáváno ani uvěřeno nebylo ...”

Maxmilián

Roku 1579 povýšil Rudolf II Březové Hory na královskou a svobodnou osadu a určil, aby činže a ouroky (170 kop míšenských) byly věnovány na pavování hor. Od roku 1654 do roku 1714 měly domky na Březových Horách postupná domovní čísla příbramská.

22. července 1841 byly Hory prohlášeny horním městečkem. Rychtářem byl ustanoven důlní Václav Džbánek. Roku 1689 byly Březové Hory samostatnými, avšak rozhodování prováděl horní úřad až do roku 1797.

“Roku 1849 obdrželi Hory Březové od Jého Veličenství císaře Františka Josefa I. to právo, držeti čtyři roční trhy. První výroční trh čili jarmark držán jest na Horách 14. května 1849. Největší zásluhou o vydobytí tohoto práva, jakož i zavedení všelikého pořádku měl tehdejší Syndikus p. Jan Lampl”.

Teprve roku 1849 byly Hory úplně samostatnými a vymezeny jim hranice.

Na královské horní město povýšil Březové Hory 19. ledna 1897 císař František Josef I. a udělil městu znak.

Ve výročních zprávách (záznamy v Bergbuchu) horních knih pod názvem “Počet obecní při obci knopšaftu hor stříbrných Vrchu Březového” podepsáni jsou v letech:

1764 - 1781 Josef Káš, rychtář, 1783 Martin Hollák, rychtář, 1784 - 1792 František Mládek, rychtář, 1793 - 1794 František Novák, rychtář, 1764 - 1784 Jan Fiala, starší, 1776 - 1791 Jan Podleský, starší. 1764 Martin Hlink, starší. 1764 Vojtěch Kříž, starší. 1783 Franz Mládek, starší. 1784 - 1785 Antonín Jelínek, starší a j.