PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

Ještě ze staré Příbramě

Příbram byla pro své hornictví nad jiná města oceňována a těšila se mnoha pozornostem panovníků (řada privilegií). Mincmistr a různé vzácné “komissí” sem přijíždívali. Král. mincmistr, “milostivá instancí”, dohlížel na hospodaření obce a zasahoval při renovaci (roční obnovení městské rady, t.j. 12 radních, 3 - 6 obecních starších a rychtář). Na udržení těžby stříbra velmi záleželo, proto nová rada přísahala, že “Hory J. C. M. dle své nejlepší možnosti opatrovati ---“ atd. Obec se starala nejen o hory, ale ročně dávala panu bergmistrovi 6 sudů piva a 2 sudy panu šichtmistrovi. - Když roku 1757 měl do Příbramě zavítati “milostivá vrchnost” nejvyšší mincmistr hrabě Pachta, nařídil rychtář, aby místní žebráci sebrali po městě kamení (obec nebyla vydlážděna). Kostelní věž byla do roku 1761 kryta prezjy. Kromě kostelní věže pokryté prejzy, budovy děkanské a zámku nebylo ve městě domu pokrytého taškami. Krylo se došky, což dělali tesaři. I škola před kostelem byla ještě koncem 18. století pokryta došky. Prjzy byly dány na věž roku 1695 “přikrejvačem” Janem Beránkem. Za bouře prejzy spadaly, byla tedy pokryta šindelem. V roce 1869 prohnilý šindel se odstranil a zřízena věž v dnešní podobě. Byla pokryta (i kostelní střecha) saskou břidlicí. Rok je na ciferníku hodin: 1, 8, 6, 9. Ručičky mají obrácenou velikost. Na staré báni býval rakouský orel a v kříži byl vykován rok 1642.

Obec měla také svého papírníka. Papírna bývala pod Bohutínem, zanikla roku 1720. Blíže byl Blahoutův mlýn (známý od roku 1340). Podél vody od Bohutína až k Dušníkám bylo 19 mlýnů. Na jihu Příbramě byl mlýn V drahách (Ptáčkovský, flusárna) a Čekalíkovský (dnes Wohanka).

V roce 1654 bylo při Litavce 11 mlýnů, kde horníci obilí semílali. Na místě Kocourkovského mlýna postavila obec vysokou pec (pod hrází Novopeckého rybníka) a při ní hamr Hořejší, v Podlesí hamr prostřední a u Stříbrné huti hamr dolejší. Podhrázský mlýn (pod D. Odorou) a stará, vedle stojící puchýrna, dostávala vodu z císařských štol, které vedle ústily.

Horníci a hutníci si najímali kousky půdy u Příbramě “na třetí mandel” (platili z nájmu třetinu úrody) a chovali kozy. Tato zvířata nebyla pánům konšelům po chuti, proto obec vydala vyhlášku: “--- jest obecně známo, že taková zvířata na stromech nezhojitelnou škodu činí, a proto do čtvrt roku musí každý hledět zbaviti se kozího dobytka”. Později bylo dovoleno voditi kozy na provázku, ale bezzemci - největší chudáci - musili se koz zbaviti.

Příbramský pivovar právovárečný byl založen roku 1491. Vedle byl Čečatkův hostinec Zlatý anděl, později Měšťanská beseda, dnes synagoga.

Před husitskými válkami vařilo se v městě ječné, ale ve století 15. a 16. bílé z pšenice. Později uhájilo prvenství zase pivo ječné. Měšťané vařili pivo a také je čepovali ve svých domech v krčmách čili tavernách. Chmel kupovali v místě a okolí. U Březnické silnic bývaly sice chmelnice, ale chmel byl i na zahrádkách pěstován. Z okolí byl kupován: “od Karla Matesa z Ouběnic 3 centy 43 liber po 9 kr., od žida ze Stěžova, od vicariusa ze Stěžova, od Drahy z Dubence, Švástala z Lazce” atd. Voda do pivovaru i pro město se vedla ze čtyř jam vykopaných u silnice kamýcké, odkud byla sváděna do rybníka Lušťové a z něho po trubách do města. Tehdejší pivo ledu tolik nepotřebovalo. První řádná lednice byla v pivovaře až roku 1710. Pivo se prodávalo na pinty po 3 - 4 kr., koncem 18. století po 5 kr.. Do roku 1764 měřilo se na staročeskou pintu, která byla asi o třetinu větší než rakouský máz, toho roku zavedený. Určiti cenu piva směl podle privilegií Rudolfa purkmistr s radou, kteří “sadili každému usedlému obyvateli a horníku, jak draho může pivo dávati, aby obyvatelé a horníci nad míru nadšacování a stěžování nebyli”. Pro vojsko (ve městě bývaly v zimě 1 - 2 kompanie) a horníky bylo pivo o půl krejcaru levnější. Várky se povolovaly i při různých příležitostech, na př. při “vyzdvižení šachty novoroční”, rychtáři Lorencovi, když jej vykradli, při svatbách, křtinách, na nebezpečné komíny a j. - Dobříš měla pivovar v Obořišti. Roku 1713 postavila Novou Hospodu, aby lákala lid z Příbramě na laciné pivo. Podle listiny biskupa Tobiáše z Bechyně (konec 13. století) platilo se z krčmy čtvrt hřivny stříbra, nebo vepř v téže ceně. 1379 bylo na tržišti - náměstí - 33 krčem. Současně však “nešenkovaly”, některé jen o svátcích a slavnostech. Krčmy byly chatrné, neboť i farářské se nazývají chyškami. Počátkem 18. století byl “šenk” ponechán výhradně jen ženám. Ještě v roku 1850 byla na místě dnešní restaurace p. Čížka v Pražské ulici nízká krčma, vedle byla ohrada, kde chovali ovce. Víno se vozilo z Mělníka, Uher a Rakous. Zvláště dobré bylo v Emausích - dnešní Flusárně. Obec “šenkovala” roku 1713 pod “zeleným” u studánky, kde havíři dělají, pod krucifixem u Svaté Hory a u Wieszerovic flusárny. - První flusárnu zřídil koncem 17. století pozdější primátor Filip Wiesner, když koupil bývalý Ptáčkovský mlýn - dnes Nebeský. Druhou flusárnu měl roku 1685 mlynář Martin Mohelnický u rybníka Obory. Tehdy se topilo dřívím. Popel se prodával na výrobu louhu. Vsypal se prostě do vody. Přidáváním vápna se dostal louh žíravý pro koželuhy. Flusaři vařením louhu dostali potaš či flus. Dodávali jí do skláren na výrobu skla. Flusárna u obory časem úplně zanikla.

Za třicetileté války poznal lid od cizích vojáků tabák. Horníci jej kupovali ve smotcích a doma jej krájeli nebo drtili pro šňupání. Později byl sklad tabáku v Březnici. posléze prodávali tabák vlaští kupci v Příbrami usedlí (Fioroni, Macchini). V roce 1760 převzal prodej tabáku stát. První trafikant (“tabarfrleger”) byl rozárník Grafnetter v dnešním domě “U modrého hronu”. Venkované chodili pro kuřivo do Příbramě. Toho použili židé a pod záminkou nákupu ve městě obchodovali. Gubernium se obávalo, aby havíři židům neprodávali stříbro, proto nařídilo, že “jsouc při vzkvétajícím hornictví velká starost o to, aby nedocházelo k podvodům - židů ve městě trpěti nelze”. - 1784 nařídil krajský úřad v Berouně a “oberamt” v Příbrami, že každý žid si vyzvedne u horního úřadu lístek, a jakmile dostane tabák, musí město opustiti. poněvadž židé kupovali nejen pro sebe, ale i pro venkovský lid, rozhodla rada, že židům vydá lístek rychtář a zavede je k hornímu správci, aby jim vydal potřebnou paletu na tabák, kořalku a pivo. - Tabák se zapaloval křesadlem a hubkou. Na kuřáky byly stížnosti, že zavinili požár, proto na několika místech objevily se tabulky “Kouření tabáku na veřejných místech i v ulicích městských se přísně zapovídá”. V krčmách hořela lojová svíčka, pod níž na dubovém stole byly fidibusy, proužky starých papírů, jimiž si kuřáci připalovali. Havíři byli odedávna všeumělci. Konkurovali soustružníkům a vyráběli dýmky, špičky a troubele - “munštyky”. Roku 1841 stěžovali si mistři Kukla, Procházka a Kršně na horníky, že jim “fušují” do řemesla a “traxlují dýmky, troubele” a pod. Doutníky hotovily státní továrny až od roku 1842. Viržinky - taliánská cikárka - prodával jediný trafikant u Piazzů (vedle dnešního soudu). Později k zapalování se užívalo místo hubky šňůrek z příze, máčených v síře. Táhli je v domácnostech (táhni sirky = odejdi) nebo je hotovil “sírovař”. V zápisu z roku 1848 Schwefelsieder Jan Jedlička pro nebezpečí ohně musel přesídlit z ulice Pražské do ulice Pod branou. -

Když koncem 18. století přišli na doly horníci z Krušných hor a z Pošumaví, “odkoukali” od nich naši havířští umělci řezání různých hraček a figur. Mnozí vynikli pak jako lidoví umělci v hotovení jesliček a pod.

Okolo roku 1850 zvelebil tiskárku a kamenotiskárnu v Příbrami Němec Eugen Peterson, evangelík. Nosil na oku “Žižkův pásek”. Petersonovo knihkupectví bývalo v místnostech Průmyslové banky v Praýské ulici.

Od roku 1866 výtěžek dolů stoupal. Roku 1876 dostoupil milionu zlatých ročně, což po 14 let trvalo. Příbram měla z toho značný prospěch, neboť příjem její stoupl z 8000 na 40 000 zl. ročně. Z těchto příjmů se město zvelebilo (školy, dlažba, kanalisace a j.) Roku 1875 byla postavena dráha. Upomínkou na slavnost zahájení jízdy železnicí 19. prosince jest okřídlené kolo na dřevěném podjezdu na Střelnici, kde se konala slavnost.

Že byl báňský závod na výši doby, o tom svědčí přeložení horního učiliště ze Šťávnice do Příbramě. Roku 1849 neuherští posluchači opustili horní akademii šťávnickou. Bylo pro ně zřízeno vyšší učiliště hornické o 2 ročnících (později c.k. horní akademie) 23. ledna 1849 v Příbrami - V roce 1895 byla horní akademie, dnešní Vysoká škola báňská, zreorganisována.

29. března 1848 se konala v Příbrami slavnost provolání konstituce. V předvečer bylo vypáleno 100 ran z hmoždířů a hornická hudba vyhrávala v ulicích. Ráno bylo vystřeleno 15 ran jako upomínka na 15. březen za zvuků horní kapely.

Na Březových Horách se sestavila roku 1848 setnina gardistů, kterou tvořili někteří horní úředníci, dozorci a havíři. Pražské bouře byly povážlivé. Horníci se rozhodli “matičce Praze” pomoci. Tlak doby byl tak mocný, že horní správce Frič prohlásil, že horníci, kteří se akce zúčastní (verboval je dr. Kampelík), dostanou dovolenou a zase zpět budou do práce přijatí. Sešli se časně u příbramského kostela. po bohoslužbě promluvil k nim děkan Prokop Ondrák. S korouhví českých barev dali se ozbrojení havíři (na rozkaz Aloise Lilla z lilienbachu byly v hor. kovárnách hotoveny zbraně) za velení radního Antonína Kučery na pochod. Sto mužů - i s měšťany - zastavilo se na cestě k Dubnu, kde jim bylo svatohorským knězem žehnáno.. Došli na Baně k Zbraslavi, dva vozy aprovisace měli s sebou. Praha byla již však pokořena, vrátili se tedy.

6. října 1849 se konaly u Nové Hospody malé hornické manévry. Před Novou Hospodou byl rozložen tábor, kde se pro horníky vařilo. (Libra masa a tři mázy piva na osobu). V místnosti Nové Hospody se konala hostina pro 80 osob. Tak se horníci procvičovali v brannosti proti nepříteli. Z těchto manévrů se vyvinuly později střelecké manévry.

V roce 1868 bylo při našich dolech již 102 dozorců a 4318 horníků. Příbram měla vždy málo obyvatel, přibývání lidnatosti patří havířské Příbrami od konce 18. století. Dolování na Březových Horách byla, hlavní příčinou nejen vzrůstu Příbramě, nýbrž i zalidnění širokého okolí.

Příbram může býti hrda, že v jejím středu bývali vynikající mužové, jejichž zasluhy o dolování a rozkvět vysoké báňské školy jsou veliké.

“25. září 1850 slavili zdejší a vůkolní c.k. horní úředníci stoletou památku znamenitého horníka a mineraloga Wernera (Wernerfest), při kteréž se krásné vědecké řeči drželi, kterážto slavnost skvostným kvasem se skonřila, kteréhož všickní příbramští honorace oučastni byli.”