PO STOPÁCH SLÁVY A UTRPENÍ

HORNICTVA NA PŘÍBRAMSKU

Některé zajímavosti z hornické Příbramě

Březohorské doly vynášely, proto mohla zámožná Příbram věnovati značné peněžité dary Zbyňku z Hasenburgu, arcibiskupu pražskému, začež Zbyněk v odměnu uděluje Příbrami 2. října 1406 rozsáhlé privilegium. V něm oslovuje Příbramany “--- rozšafní obyvatelé města našeho v Příbrami a ve vsi Lázu ---“

Králi Vladislavu také záleželo na úspěšném dolování, proto potvrzuje a rozšiřuje 13. června 1497 Příbrami Zbyňkova privilegia a povyšuje Příbram na město. Výsady stanoví trhy, “jarmarky” a j. Dále se uvádí “--- propůjčujeme také měšťanům mocí tohoto majestátu, aby pšeničné i také bílé pivo a jiná všecka bez výjimky, svobodně vařiti a šenkovati mohli ---“. Král Ferdinand I. odměňuje se Příbrami za snahy o zvelebení dolování tím, že uděluje obci 10. března 1534 čtyři kuksy zdejších dolů.

V dopise vrchního mincmistra komoře české dne 30. června 1546 ohledně koupi Příbramě se uvádí: “--- Což se pana Jana Pešíka dotýče VMtem připomínám, ráčíte-li králi JMti polovici Příbramě pro dobré těch hor, poněvadž je JMti král držeti ráčí, vyplatiti, neb toliko okolo 1100 (XLC) kop grošů bez některé kopy grošů na tu polovici přijde dáti. Lépeť by bylo, nežli by mělo panu Albrechtovi z Valdštejna dopustiti vyplatiti a tudy ty hory ku pádu přivésti. Až pan Pešík bude se tím brániti chtáti, že se jemu má rok napřed vypověděti, ale mohlo by se těm horám v tom roce tolik uškoditi, že by se potom v několika letech, aneb snad nikdy zase napraviti nemohlo, a protož JMt král. pro uvarování toho může slušně v to vkročiti a k své ruce vyplatiti, neb ráčíte VMti páně Albrechtův z Valstejna způsob dobře znáti”. Jan z Vitence na Tochovicích, nejvyšší mincmajstr král. Českého.

Osudy našeho dolování byly spjaty s různými událostmi. Když v letech 1618 - 1639 Příbram a sousední vsi lehly popelem, dolování zcela upadlo. Po bitvě na Bílé hoře potvrdil Ferdinand II. městu privilegia, poněvadž bylo z nekatolických měst první, které katolického kněze přijalo. Roku 1647 dostali duchovní správu mariánského kostelíku na sousedním vrchu Svaté Hoře jesuité a na rozkaz císaře Ferdinanda III. dne 24. srpna usadili se ve středu města, “kde si byli dům zakoupili, a když mor a dlouhé války lid byly pohubily a jesuité mnoho pozemků městských na sebe jsou přivedli, byly vesnice, Příbram a stříbrné hory na nejvyšším stupni úplného úpadku”.

V roce 1654 bylo v Příbrami 182 domů, v tom započteno jest 12 mlýnů šosovních (Dvořák, Fiala, Hlasivec, Jabulka, Pucherna, Štola, Sedláček a j.). Na vrchu Březovém bylo 18 domků, v Lazci 4 (Ježek, Kotrba, Škola, Šmelcíř), v Žežicích 6 (Bašta, Boháč, Pekárek, Podlaha, Tůma, Vaněk), v Podlesí 0, ve Vysoké Peci 0, ve Zdaboři 4 opuštěné, v Kozičíně 6 domků (Havrlík, Hlávka, Hrubý, Pýcha, Vojta, Vavřinec), v Orlově 3 domky, v Oseči 5 (Černá, Srb, Vávra, Zrostlý,-), ve Třebsku 3 domky, v Lešeticích 5, v Brodě 8 opuštěných. -

Ve znovu oživlých dolech byl hormistr důležitou osobou, která zasahovala i do jiných věcí než havířských. O tom svědčí stížnost hormistra Jakuba Bittnera, podané 17. listopadu 1690 magistrátu Příbramě. Hormistr si stěžuje,, že “málo lidí do farního kostela v neděli a ve svátek k sv. mši a kázání se dostavuje, že na Všech svatých a minulou neděli pan děkan z nedostatku posluchačů opětně z kazatelny sejíti a kázání zanechati musel ---“. Dále žaluje na pekaře, že “ chléb je špatně pečený, že jako hotové těsto vypadá a žádá tento chléb nechat zvizitírovat a nalezené vady řádně potrestati”. Pak žaloval na hasiče, že při tom nebezpečném ohni tak špatná hotovost po ruce byla, požárné čbery, žebříky, háky, stříkačky a vše ostatní k tomu náležející, k nalezení nebylo, což v každém městě pohotově býti má --- hospodyně, kde oheň vyšel, tehdáž jako ve svátek a v sobotu, chleba péci a podsvinče smažiti měla, ať se tato i s těmi, kteří to při hašení nalezli a druhý den snědli, zjistí, před soud citírují a dle nálezu skutku řádně potrestají”. Dále nařizuje hormistr odstranění dřevěných komínů, opravu neschůdných cest ve městě a končí: “Mocí svého úřadu musím pevně na tom setrvati, aby se tak stalo, vpádu neuposlechnutí, vím již co učiniti”. Prtzibramb, dne 17. Novembria 1690 Jakub Bittner, perkmistr.

Příbramský kostel se připomíná již roku 1298. V roce 1795 byla přestavěna loď v nynější podobu. Mramorový oltář (8,1 m široký) je z roku 1750. Na stropě jsou Umlaufovy malby z roku 1860. Starobylá cínová křtitelnice má letopočet 1511.

Z radničních protokolů města Příbramě (1695 - 1757) všimneme si některých zajímavostí. Že se u nás pěstoval chmel, o tom svědčí zápis 14. dubna 1719. “Upravena chmelnice pod Horama”. - K žádosti Březohorských, aby jim byla dána k vystavení kapličky svatého Prokopa nějaká pomoc, bylo rozhodnuto 15. září 1724 dáti jim 3 sudy piva a 6000 cihel.

Obecní huti a puchýrny byly těsně pod městem. 15. července 1729 protestuje Marek Brož proti stavění šmelcovny a puchýrny pod městem. Jeho strýc Ondřej, 83 roků starý, doznává osobně, že když “před mnohými lety šmelcovna svůj původ měla, žádný z mlynářův vodu zadržovati ani šmelcovně brániti nesměl”. Praděd jeho, že “na 300 kop ztratil chtěje, aby vodu na šmelcovnu neobraceli, avšak nic vyřídíti nemohl” -

Platy horníků bývaly bídné, ovšem i nakupování bývalo jiné. 13. řájna 1730 je v protokolu zapsáno: “Husa pečená za 12 kr. droby za 5 kr. prodávati se dovoluje. Libra masa skopového za 3 kr., kozlového za 2 kr. taxírována”.

Horníci nepodléhali příbramskému rychtáři, nýbrž před svůj soud byli stavěni. Jak se krutě trestalo, o tom je zapsáno: “29. ledna 1740 oznámeno, že Vojtěchu Kocábovi, ta vynesená appelatorní pokuta, aby oběšen a s šibenicí spálen byl, od JMCské a král. v pětiletý dílo obecní se proměňuje”. “18. srpna 1735 ortel Magdaleně Novotnej pro spáchaný mord (nar. dítka), mocí kterého mečem na hrdle ztrestána, do hrobu vložena, kůl skrze srdce phohnán a tak zahrabána býti má, publikováno”. “5. března 1743 Tomáš Resst, poněvadž na pohřeb svého otce nešel, 14denním arestem potrestán.”

Obecní huti byly pronajímány. O tom svědčí zápis ze dne 2. března 1744. “Na supliku Karla Wiesnera za příčinou ulevení nájmu na hutích obecních, též za bonificírování nákladu na správu per 370 zl. 19 kr., usneseno pro uvarování budoucně většího nákladu tuto nedávati, avšak že nájemné skrze velké mrazy, nedostatek dříví a vody, též skrze dražší zpracování rudy škodu trpěl, ustanovuje se mu nájemné pro prvá 3 léta na 2000 zl. a druhá tři léta na 1800 zl.” Ale již 22. června t.r. je zapsáno: “Nájemci huti za správy 370 zl. 19 kr. povoleno”.

Smutný je zápis ze dne 17. července 1744. “Poukázány k výplatě outraty mistra popravního per 34 zl. 42 kr. za mučení Kateřiny Přesličkové”.

28. června 1746 “povoleno havířům za střelbu při Te deum za vítězství ve Vlaších vědro piva”. 15. února 1749 “pronajata Karlu Wiesnerovi železná huť (stála u Vysokopeckého rybníka) a dány mu na robotu dva sedláci a dva chalupníci, on pak musí jak u Vysoké Peci, tak i u dolního hamru městské pivo šenkovati”. 2. června 1751 bylo zapsáno: “Pavování v Dušníkách zastaveno”. 2. ledna 1756: “Do obecní chmelnice dají se nové tyčky”. 28. června 1756 je zaznamenáno: “Pro velká sucha má se prositi o déšť u svatého Prokopa”.

Horníci požívali důležité výsady, že byli osvobozeni od vojenské povinnosti. 19. dubna 1757 je zapsáno: “Podání na hraběte z Pachtu, aby nedostatek rekrutů doplněn byl schopnými havíři, vyřízeno bylo v tom smyslu, že stříbrné hory takže zdravé a silné lidi potřebují.”

19. ledna 1757: “Projednána stížnost horního úřadu, že řezníci nechtějí dodávat lůj horníkům.” 24. listopadu 1757 bylo zapsáno v radničním protokole: “ Usneseno zasypati železnou šachtu svatohorskou”. 18. března 1745 bylo vzato na vědomí nařízení král. hormistra Stritzla ve příčině potulování se židů městem. ---

Na začátku 18. století razila Příbram stříbrné pamětní peníze, aby vzpružila chuť k dolování.

Stříbrná medaile: Podle zápisů jesuitů konalo se v roce 1728 dvakráte slavné procesí z Příbramě na Svatou Horu, aby bylo vyprošeno požehnání našim dolům. Při této příležitosti byla obcí příbramskou ražena stříbrná pemětní medaile. Na líci v pozadí je znázorněna (kostelem) Příbram se Svatou Horou. Na vrcholu u nohou mariánské sošky jest slunce a měsíc (znamení drahých kovů zlata a stříbra). Vpravo je huť, vlevo šachtice. Na úpatí hory jsou dva modlící se horníci, z nichž jeden v levé ruce drží kahan, v pravé stříbrnou rudu. Mezi nimi je havířský odznak. Dole pod městským znakem a nahoře je okrajový nápis: SANCTORI PANDORAE (Přesvaté Pandoře. Pandora jest symbolicky z řečtiny - ode všech (bohů) obdažená). Na rubu je nápis: MONTISS DOMINAE OB FELIX. RESUMPTI LABORIS. AUSPICIUM. PRO. FELICIORE. PROGRESSU. UT. OUAS. DIVNATRIX. VIRAGO. REPERERAT. DIVINA. VIRAGO. FODINAS. SECUNDET. CAROL: vi. CAES: A: P: F: P: P: IMP. BONA. STELLA. LUCENTE. PRZIBRAMIENSIS. VIRBIS. PIETAS. EXCVDI FECIT (Svatohorské paní za příznivé znamení pro práce znovu započaté, za postup ještě šťastnější, aby dolům, které věštící mužná dívka (Libuše) spatřila, svatá mužná dívka žehnala. Za vlády císaře Karla VI, za svitu dobré hvězdy zbožná obec příbramská raziti dala. 1727).

Velký medailon o průměru téměř 14 cm z roku 1728: Karel VI. a choť Alžběta přijímají od měšťana čisté stříbro (symbol půlměsíc). Naznačena je Příbram (hrad), Svatá Hora, Vrch Březový. Vzadu je další latinský nápis “--- vrchy sousedící se Svatou Horou, po 101 rok jalové, proslavené kovy, kdy stříbronohá Paní Svatohorská způsobila odkrytí dolů, vydaly stříbra odtud, jako podnož korunovaným panovníkům...”

Díky svědomitému zaznamenání různých důležitých i méně význačných událostí zachovaly se nám četné skazky, které osvětlují minulé doby. Mnohá obec, jejíž pamětní kniha zeje prázdnotou - na svých potulkách po stopách starého hornického života na Příbramsku jsem se o tom přesvědčil - mohla by si vzíti příklad z pečlivých horních a příbramských zápisů. S jakou starostí ochraňovali starší předkovů psané paměti, povídá tato událost:

22. dubna 1761 udeřil blesk do kostelní věže příbramské: “Při neslýchaném hromobití, kdežto v jednom okamžění věže všechny prezjy shrkly, -- do archívu městského ve věži kostelní skrytém, se páni radní sešli a tam visitírovati chtěli, zdaž by oheň uvnitř byl.—Dveře při archivu se otevřely a jmenovitě královský purkmistr Václav Štrof, radní Antonín Kříž, též Martin Beer, měšťan, nesouce vodu a kozí mléko do archívu vešli—“ atd. (Největší věžní zvon “Dragoun” z roku 1462 byl ulit v Bartošově dílně na Novém městě pražském. 1897 praskl. Byl na něm relief sv. Barbory a gotický nápis latinský.

Zemřelí horníci bývali pohřbíváni na předměstí špitálském u kostela sv. Jana Evangelisty, někdy i na náměstí kolem kostela sv. Jakuba, kde bývaly také hroby měšťanů.

Zhoubné nemoci v roce 1713 zaplnily oba hřbitovy. Byl tehdy za domem pánů Strojetických ze Strojetic v okolí bývalé stravovny zřízen nový hřbitov a 1756 byl ohrazen plaňkami. Roku 1771 se hřbitov rozšířil. Tím byl založen dnešní hřbitov. Starousedlí občané a šlechta se bránili pochovávání na nový hřbitov a ukládali mrtvé dále do krypty pod kostel nebo do hrobek u kostela.

Tehdejší děkan Ungr z Raabu se dohodl s vrch. hormistrem Dionisem Martinezem a prý r. 1772 v noci ze Zel. čtvrtka na Vel. pátek dal odnésti mrtvoly z krypty a jen rakve tam ponechal. Mezi mrtvolami bylo i tělo urozeného pána Františka Alise, měštěnína a šichtmistra král. hor. města Příbramě (jehož syn Jan. Ant. Alis tolik o povznesení hor se zasloužil) a tělo Mikuláše Františka Ehemanta, cís. hor. přednosty dolů příbramských (zemřel 9. února 1772). Proti tomuto činu byla podána stížnost nejvyššímu mincmistru hr. Pachtovi. 6. července t.r. byla stížnost magistrátu zamítnuta, ale oběma “vinníkům” udělena prý důtka. -

V Rudolfově privilegiu byla zmínka o příbramské šlechtě. Když 27. června 1883 byl odstraněn velký kámen v dlažbě příbramského kostela a prohlížela se krypta, nalezlo se v klenutém sklepení asi 40 dubových rakví a v druhém oddělení 9 rakví, z nichž nejstarší, pokud byly prohlíženy, je z r. 1768, nejmladší z r. 1782. Z nápisů na rakvích se dá souditi, že kdysi bydlelo v Příbrami dosti šlechtických rodin. (Z nápisů na rakvích: Františka Zádubská z Gönsthalů, Arnošt Strogetitz ze Strogetitzů, baronka ze Stomů a j.) ---

Vězení bývalo v Příbrami na Staré rychtě. Popraviště bylo za hřbitovem U hvězdičky, Na stínadlech (tam byla naposled sťata Magdalena Novotná) a na vršku Na vysoké spravedlnosti nad židovským hřbitovem, kde byl posledním oběšencem jakýsi Votava.