Dějiny českého rudného hornictví v letech 1918 - 1945

Olovo a zinkorudné hornictví

Nejvýznamnější české doly na olovo- a zinkové rudy byly v okolí Stříbra v západních Čechách.

Štola Vojtěch v Milíkově patřila po 1. světové válce Společnosti pro kov a rudu s r.o. a v roce 1924 byla převzata Těžařstvem Všech svatých na dobývání olova a zinku ve Vrbicích (Allerheiligen Blei- und Zinkbergbau Gewerkschaft).

Těžařstvu na olověnou rudu Hojného požehnání a Jarého štěstí ve Stříbře (Reichenseegen- und Frischglück Bleierzbergbau Gewerkschaft) patřily ve Stříbře doly Horní Dlouhá žíla (Oberlangenzug), Dolní Dlouhá žíla (Unterlangenzug), Jarého štěstí (Frischglück), Sv. Michael, Boží požehnání (Reichen Seegen), Leo, Evangelista, Severní důl (Nordschaft) a Sledný důl.

V západočeské oblasti byly ještě těženy olověnozinkové rudy ve 20 .letech Černovickým těžařstvem pro dobývání zinkových a olověných rud na dolech Charlotta v Černovicích, kde se dobývala jedna rudní žíla o mocnosti 0,35 - 1,5 m s obsahem 12 % galenitu, a Sv. Barbory ve Všekarech (jáma 166 m hluboká). Ve Slezsku se těžila zinková ruda na dole Johannes v Horním Benešově , který patřil dědicům po G.Giescheovi ve Vratislavi.

Z dalších olovorudných dolů činných před rokem 1918 v českých zemích byly po ukončení 1. světové války mimo provoz mezi jinými například tyto doly: důl Antonín v Libnově Těžařstva Antonín na olověnou rudu, důl Maria Teresia v Studenci F.L.Porkyna z Londýna - M.Fischera z Chomutova, důl Petr v Dolině Těžařstva dolu na olovo Petrova štola, důl na olověnou rudu ve Velharticích Václava a Růženy Syrových, důl Dar Boží v Karlově Vsi Těžařstva na rudu olověnou a zinkovou (Blei- und Zinkerzgewerkschaft Gabe Gottes Zeche), důl na olověnou rudu u Andělské Hory Řádu německých rytířů v Olomouci, důl Naděje v Gerlichově - Jerlichovicích Ludwigové a spol. z Freudenthalu.

Stříbronosné olovozinkové rudy se vyskytovaly v řadě dalších ložisek a byly z nich těženy. Obsah stříbra v těchto rudách byl značný, dosahoval až 0,5 % Ag, a tvořil z nich vlastně stříbrnou rudu. Z tohoto důvodu byly tyto závody označovány jako stříbrné doly a jsou uvedeny pod stříbrorudným hornictvím. Patřily k nim především Státní doly na stříbro a olovo v Příbrami, které byly největším výrobcem olova v Československu a byly v období 1918 - 45 v plném provozu. Dále sem patří další doly, které v tomto období těžily jen občas. Například důl Antonín v Reichenbachu (později Bystřina), důl Heřman v Křížanově, důl Sv. Eliáše v Adamově - Malých Horách, důl Horky v Horkách u Tábora, důl Pleil v Pleilu (Černý Potok) a další.