PŘÍBRAMSKÉ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO

PAMĚTNÍ SPIS

RUDNÍ ŽÍLY NA BŘEZOVÝCH HORÁCH

Mnohé žíly Příbramské nejsou dosud dostatečně otevřeny a proto nemožno jest podati úplný a důkladný popis žil rudních, které probíhají obvod hor Příbramských. Následující vylíčení týká se nejznámějších a většinou také nejstarších žil a nebude bez zajímavosti.

I. Důl Vojtěšský a Marianský

1. Vojtěšská hlavní žíla (směr dle 13 h 5^o , úklon 70 - 80^o na východ). Tato žíla jest nejen nejmocnější a nejvydatnější při dole tomto, nýbrž jest také dle směru na polední stranu až k dolu Augustovu, na půlnoc ale až k pásmu břidlicovému při dole Prokopském a Annenském otevřena, i podle úklonu svého byla do největší dálky sledována. Ve Vojtěšském dole obnáší její rozsáhlost podle směru v obzoru 20. patra asi 1000 metrů a podle úklonu otevřena jest v nepřetržité hloubce 1000 metrů a lze na ní skoro všude s výhodou těžiti. Žíla ta má na některých místech svůj železný klobouk až do hloubky 110 metrů, kdežto na jiných místech až na den ve stříbronosném leštěnci vychází. V hořejších obzorech není tak mocná jako v prostředních a dolejších, kde mocnost její 4 - 6 metrů dosahuje. Leštěnec má tím více stříbra, čím hlouběji se nachází a stupuje od 0,07 - 0,7 %.

Na všech skoro obzorech rozesílá žíla ta odžilky, které jsou na některých místech velmi mocny, ano někdy jsou rudou bohatší, než hlavní žíla sama, zvláště ve hloubce lze to pozorovati. Má určité okraje, ukazuje na mnohých místech jílovatou mokrou vlžici a liší se tedy značně od vedlejší horniny. Vyplnění její skládá se vedle leštěnce a blejna cinkového hlavně z ocelku a vápence a má ve drusách blejno stříbrné, samorostlé stříbro, leštěnec plavý, bournonit, boulangerit, jamesonit, diaforit atd., kdežto v hořejších obzorech běloby a zelenoby dosti zhusta se objevovaly.

Složení žíly jest z pravidla souměrné, často ale nepravidelné bývá, když ku př. proužky leštěnce a blejna, ocelek, proužky vápence neb leštěnce ale mocnější závalky blejna cinkového pronikají.

Na těch místech, kde jest mocnější, mívá žíla vrstvy anebo závalky celistvého leštěnce 5 až přes 30 centimentrů silné, které pak i podle směru i podle úklonu na mnoho metrů trvají a velikého množství čistých, stříbrem bohatých rud poskytují.

Tato žíla jest tedy ze všech Příbramských nejbohatší a zůstane jí také zajisté v nejbližší budoucnosti. Otevírá se zajisté ustavičně i dle směru i do hloubky, a sice mezi Vojtěšskou a Marianskou šachtou na jednotlivých obzorech z pravidla na 600 metrů podle směru a šibíky z hořejších obzorů do nejblíže nižších v jisté vzdálenosti hnanými podle úklonu. Tím otevírají se stále nová několik tisíc čtverečných metrů rozsáhlá pole, na nichž těžiti lze. Nyní doluje se nejvíce ve hloubce a ložiska v hořejších obzorech chovají se pro budoucí časy.

Žíla ta proráží dílem drobové břidlice, dílem diority, řidčeji červenavé anebo nahnědlé břidlice, které na některých místech, zvláště na straně polední, uloženy jsou v drobových pískovcích. V rozličných těch horninách mívá žíla také rozličnou tvářnost: v jemné drobě a v jemnějších zelenokamenech jest mocnější a bohatší, v břidlicích a v pevných dioritech se stlačuje a stává se chudší. Hranice žíly té nebyly dosud ani dle směru, ani dle úklonu dostiženy.

Polední její pokračování zjištěno jest v Augustově doe, kdež ovšem není tak bohata jako na dole Vojtěšském, jinak ale povahu svou málo mění. Vedle toho zjistily práce v hloubce při dole Vojtěšském ve visutém břidlicové rozsedliny předělné před několika roky podniknuté, že táhne se na sever do pásma břidlic drobových.

Vojtěšská žíla vysílá v hořejších obzorech mocný i dle úklonu i dle směru značně rozsáhlý odžilek, který v dřívějších dobách považován byl za zvláštní žílu a slul Vojtěšská žíla visutá, avšak v prostředních a dolejších obzorech odžilek ten znám není. V hořejších obzorech nachází se šár hlavní Vojtěšské žíly s Marianskou podle směru a obě žíly ukázaly na místě tomto veliké bohatství. Ve hloubce spadá šár ten na východ od Marianské šachty a zdá se, že bohatství ubývá.

2. Vojtěšská žíla ležatá (směr dle 12 h, úklon příkrý dílem na východ, dílem na západ) považována byla dříve za odžilek hlavní žíly Vojtěšské, teprvé práce na některých obzorech ve hloubce na jisto postavily, že jest to zvláštní žíla. také na západní straně šachty Marianské byla na některých obzorech otevřena a tu se ukázalo, že má s hlavní žilou rovnoběžný směr a že blíže šachty Vojtěšské brzy na východ, brzy na západ zapadá. Vvyplnění její skládá se z leštěnce 2,5 - 60 centimetrů silného, obyčejně celistvého, čistého, kterýž provázen bývá vápencem, řídčeji blejnem cinkovým a ocelkem, také blejno stříbrné a samorostlé stříbro byly zde nalezeny. Žíla ta nemá okrajů, proráží obyčejně pevné drobové pískovce a blíže Vojtěšské šachty odkloněna jest dislokačními rozsedlinami na 4 metry od svého směru.

Tyto odkloňující rozsedliny jsou často jen několik milimetrů široké a vyplněny velmi jemnou břidličnatou drobou, ve které se na některých místech místech stopy ocelku a vápence ukazují. Pamětihodno jest, že ležatá žíla na jednom místě, kde vniká do vrstvy horniny, s níž se smyká, rozmrskána jest a jeden její odžilek v původním směru na jeden až dva metry dále se táhně a pak vyřezuje.

Poněvadž žíla ta úklon svůj často mění a na blízku Vojtěšské šachty se nachází, stává se zhusta ve hloubce, že se při hloubení šachty na ni naráží, načež pak několik metrů hluboko v šachtě se nachází a pak zase na východ se obrací.

Leštěnec olověný jest na žíle té v nejhlubších místech dolu velmi čistý a předčí vydatností i nad hlavní Vojtěšskou žílu.

Tyto dvě žíly dávají největší množství rudy a ony také činí důl Vojtěšský nejdůležitějším v horách Příbramských.

3. Žíla Matky Boží (směr dle 13 - 14 h, úklon 75^o na východ) jest nejznámější v hořejších a prostředních obzorech ve visutém Vojtěšské hlavní žíly a v ležatém Marianské žíly v dole Vojtěšském, ve hloubce má úklon východní a směr půlnoční a připadá ku dolu Annenskému a Prokopskému. Jest vyplněna nejvíce leštěncem olověným a blejnem cinkovým, které často ve stejném a stálém množtsví se objevují, pak ocelkem a vápencem, často vkládá se také vedlejší jalohá hornina do žíly. V těch místech, kde přeráží diority, zjaloví úplně a zbohatnutí její, které ve hloubce v závalcích se jeví, závisí nejvíce na mírné vedlejší hornině. Ačkoliv má žíla tato leštěnec olověný chudší stříbrem než žíla Vojtěšská, jest přece pro výrobu rud velmi důležitá.

Ve hloubce schází se žíla Matky Boží i podle směru i podle úklonu s Eusebskou, při čemž se úklon Eusebské mění, která pak místo na západ, na východ vpadá. Šár ten trvá asi 80 metrů v úklonu, načež Eusebská žíla zase původní svůj úklon přijímá. Podle směru smýkají se obě žíly asi 120 metrů a v šáru přijímá Eusebská žíla směr Matky Boží, která podržuje i svůj směr i svůj úklon. Oboje vyplnění lze často i větší rozsáhlosti zcela dobře vedle sebe rozeznati, až pak se obě na jednom místě stlačují, jalovými se stávají a Eusebská žíla v ležatém Matky Boží v původním svém směru a úklonu dále se táhne, přibírajíc bohatosti a mocnosti. Z toho souditi se dá,že žíla Matky Boží mladší jest než Eusebská. Na polední straně oné části, kde se obě žíly smýkají, nejsou zvláště bohaty loštěncem olověným, který je tu jen vtroušen anebo v slabých proužcích v černém a křemenitém vyplnění se ukazuje, na půlnočním šáru jsou ale obě žíly dohromady 2 až 3 metry mocné, mají zvláště při přidlicové rozsedlině předělné silnější vrstvy a pruhy leštěnce olověného a dávají více čistých rud.

4. Protiklonná žíla. Úklon této žíly, která v hořejších obzorech bezprostředně ve visutém hlavní Vojtěšské žíly a ponejvíce ve velmi pevných dioritech se nachází, jest západní, tedy k hlavní žíle protiklonný. odkudž také žíla jméno dostala. Ve hloubce objevuje se rovněž ve visutém Vojtěšské hlavní žíly, ale s úklonem východním, odráží se tedy žíla tato jakožto méně mocná od silné žíly Vojtěšské a nepřeráží tuto ve svém úklonu. Bohatost rudy není tak stálá jako na jiných žilách, avšak často stává se, že když žíla po několik metrů zjalověla, opět touž měrou bohatou se stává, tu pak skládá se nejvíce z leštěnce olověného, řídčeji z blejna cinkového, kteréžto nerosty vedle vápence a nepatrného množství ocelku žílu tuto hlavně vyplňují.

Poněvadž má tato žíla ve hloubce úklon východní, připadá i ona na východě k Annenskému dolu a setkává se u břidlicové rozsedliny předělné také s Eusebskou žilou, kterouž právě tak jako žíla Matky Boží ve směru i úklonu ale na menší jen rozsáhlost s sebou strhuje. Tím stávají se obě žíly bohatšími a skoro 2 metry mocnými. Na východ od Vojtěšské šachty táhne se od Protiklonné žíly ve hloubce velmi tvárný leštěncový odžilek visutý, jenž jest podle směru asi 120 metrů dlouhý a až k žíle Matky Boží zasahuje, Pro velikou bohatost na rudy těží se na něm v celé jeho rozsáhlosti.

5. Aloisská žíla (směr dle 10 h 6^o ,úklon 80^o na východ) otevřena jest jihovýchodně od šachty Vojtěšské v hořejších obzorech a zde také na ní těženo. V hloubce tohoto dolu není známa a dříve považovány byly některé odžilky, které Vojtěšskou žílu přerážejí a také ležaté odžilky žíly Protiklonné za žílu Aloisskou.

Na 2. a 3. patře dělá se na žíle této, kteráž má leštěnec olověný až 5 centimetrů mocný, který žílu skoro úplně vyplňuje, kdežto ostatní nerosty jen v nepatrném množství se ukazují. Mocnost žíly té jest neveliká a dosahuje nejvýše 30 centimetrů. Přeráží většinou velmi pevné, hrubozrné drobové křemence a patří jako některé jiné žíly blízkého Annenského dolu, které nemají stálého úklonu a směru, nýbrž ve velmi pevné hornině vedlejší se stlačují a vyřezávají, k žilám vedlejším.

 

II. Důl Annenský a Prokopský

1. Eusebská žíla. tato jest hlavní žilou dolu Annenského a Prokopského a měla v prostřední hloubce nejbohatší a nejmocnější leštěnec olověný. Mocnost její obnáší až 2 metry, má směr dle 12 - 13 h a úklon 74o na západ. V hořejších obzorech není známa a zdá se, že rozsedlina žíly té ze zdola až do jisté výše vyplněna byla bohatými rudami, bohatost ale že se odtud převrhla na žílu Františkovu, která na východ zapadá a v prostřední hloubce s Eusebskou šár tvoří, také jest vyplnění této žíly nad 13. patrem skoro totéž, jako vyplnění Eusebské ve hlubších obzorech. Pokračování Františkovy žíly na východ zapadající ve hloubce mezi Annenskou a Prokopskou šachtou, není té doby otevřeno, ale pod jmenem “západně zapadající žíla Františkova” známa jest jedna žíla na blízku Annenské šachty, která dávala bohaté rudy.

Vyplněna jest Eusebská žíla leštěncem olověným stříbronosnosti 0,45 - 0,78 % v proužcích nebo vrstvách, pak černým a hnědým blejnem cinkovým, ocelkem a jemnozrnou až hutnou massou křemenovou, do níž na některých místech leštěnec olověný jemně vtroušen jest. Vedle těchto parageneticky nejstarších nerostů nalezeny jsou tu také: samorostlé stříbro v podobě nitek a drátu, pyrargirit, leštěnec antimonový, bournonit, jamesonit, boulangerit, diaforit, sádrovec, vápenev a těživec.

Ve hloubce sestává Eusebská žíla nejvíce z černé, jemnozrnné, krystalované massy křemenové, ve kteréž hutný boulangerit přichází. Leštěnec olověný jest jemně vtroušen a v drusách nad 20. patrem objevují se jemnozrné nerosty často ve velmi krásných krystalech.

Podobné vyplnění žíly jest nad 12. patrem na žíle Františkově na východ zapadající. V největší hloubce, v níž až dosud žíla ta otevřena byla, totiž na 23. patře, 680 metrů pod ústím šachty Annenské na dni ubylo mocnosti a bohatosti její, v křemenové hutné a velmi pevné masse ukazuje se tu leštěnec olověný jenom porůznu a sice buď vtroušen aneb v jemných proužcích a dává jen rudy k puchování.

Úklon žíly té jest západní, není ale stálý, nýbrž obrací se na některých místech, ovšem jen na krátko, na východ.

Na polední straně od Prokopské šachty otevřena jest jen na 75 metrů podle směru, poněvadž zde v pevných drobových křemencích zjalověla a také na půlnoc otevřena jest skoro ve všech obzorech jen až k břidlicové rozsedlině předělné. Jen na 18., 19. a 20. patře a také ve visutém jde se za ní do pásma černých drobových břidlic a této právě doby nacházejí se orty 135 metrů za rozsedlinou vzdálené. Vyplněna jest zde hrubě vtroušeným leštěncem olověným, blejnem, ocelkem a vápencem, na 19. patře jest také blejno stříbrné a leštěnec plavý, který choval 1,2 % stříbra.

Seřadění žíloviny a leštěnce olověného jest v pásmě břidlicovém promícháno úlomky černých břidlic a vyplnění rozpoltěno bývá rozsedlinkami s lesklým povrchem. Otřené takové plochy nacházejí se nejčastěji tam, kde žíla přeráží takové jemné, černé tuhové břidlice hlinité, které objevují se bezprostředně ve visutém rozsedliny jmenované a zde značnou mocnost mají. Pak ukazují se i ve visutém i v ležatém žíly velké hladké, lesklé plochy, při čemž se, nechá-li se místo takové několik neděl otevřené, odlupují od vedlejší horniny miskovité kusy, které často několik set kilogrammů váží, jest tedy třeba místo takové brzy vyroubiti neb vyzdíti. Práce v hornině této jest velmi obtížná a otevřená místa musí hned zase zasazena býti.

Eusebská žíla neodkloňuje se za rozsedlinou jílovou a tím se liší od hlavní žíly Vojtěšské, také nemění v drobových břidlicích svůj úklon a mocnost její v tomto pásmě přechází od několika milimetrů až do 100 a 125 centimetrů. Často bývá v břidlicích rozmrskána, při čemž jen vápenev a porůznu vtroušený leštěnec olověný a blejno cinkové žílu vyplňují.

V dřívějších dobách ukazovaly se na žíle té často znamentité lomy bohatých rud, tak ku př. roku 1861 dobyto jest nad stropem nad 17. patrem směrem k rozsedlině jílové 16.943 kilogrammů blejna stříbrného a samorostlého stříbra, které daly 405,642 kilogrammů stříbra a 1835 kilogrammů olova v ceně 30.606 zl. 73 1/2 kr.

V hořejších patrech nebylo lze po mnohých pokusech Eusebskou žílu postihnouti ve stálém směru a bohatším vyplnění a jest tedy pravdou, že ke dni jaloví a se vyřezuje.

2. Žíla Františkova. Vyplněna jest jako Eusebská lěštěncem olověným, křemenem, blejnem a ocelkem, tedy nejstarším útvarem. Mladší nerosty vyplňují prostředek žíly a objevují se v prostředních obzorech na 12. a 13. patře, jsou to: bournonit, kyz měděný, kyz niklový, leštěnec plavý, pestřenec, malachit, samorostlé stříbro, mimetesit, běloba, hnědel a ve drusách také krystaly mladšího křemene, vápence a těživce.

Šár žíly této s Vácslavskou na polední straně od Prokopské šachty v prostřední hloubce byl vždy velmi bohatý, jakož vůbec žíla Františkova, Eusebská a Křížové nejbohatší rudy poskytovaly. Na polední straně známá jest Františkova žíla jen až k šáru s Vácslavskou, kdež dosud ve visutém otevřena není, ve hloubce ale zjalověla vpevných křemencích a v dioritovém čoku.

Ve hlubších obzorech mezi Annenskou a Prokopskou šachtou není známa a zdá se, že se zde vyřezala, naproti tomu ale otevřena jest tu nedaleko Annenské šachty tak zvaná “na západ zapadající žíla Františkova”, která se skládá z vrstvy celistvého leštěnce olověného 2,5 - 10 centimetrů silného, s nepatrným množstvím blejna cinkového, vápence a ocelku. Od 19. patra počínajíc má do hloubky leštěnec olověný s 0,45 % stříbra, kterého se tu dobývá. V hutném leštěnci olověném objevil se na stropě nad 20. patrem boulangerit, který se ale táhne podle směru jen na 60 - 70 metrů, načež se stlačuje v pevných křemencových drobách. V šibíku, který dospěl na 23. patro, zjalověla žíla tato, směr její jest dle 12 h 3o, úklon jednak na západ, jednak na východ.

3. Křížové žíly zapadající na východ a a západ. Podobný poměr, jaký pozorovali jsme mezi žílami Eusebskou a Františkovou, panuje také při těchto žilách. Právě tak jako obě jmenované žíly, chovají se k horninám, jež prorážejí. Směr jejich jest dle 13 h 4o a úklon 70o a sice při jednom na západ, při druhém na východ. Rozsedliny, kterépřerušily směr Eusebské žíly v prostředních obzorech, působily podobně i při těchto žilách a zvláště sluší zde jmenovati rozsedlinu jílovou, která má půlnoční směr dle 16 h. Přerušením tím povstaly dva krátké celíky, které leži mezi MArianskou, Eusebskou a Františkovou žílou. Obě žíly nacházejí se v hořejších obzorech ve visutém Annenské a Marianské žíly a sice východně zapadající blíže k Annenské, západně zapadající blíže k Marianské. Mezi 10. a 11. patrem tvoří šár podle úklonu, při čemž západně zapadající dříve ještě Františkovu žílu přeráží. Nedaleko Annenské šachty tvoří šár s odžilky Janské a Františkovy žíly, při čemž jen malé rušení povstává, na polední straně přeráží je žíly Kateřinská a Michalská.

V prostředních obzorech na olední straně proměnují svůj směr, převracejíce se více na jihozápad, na některých místech jaloví, ale ve hloubce na šachtě Prokopské mezi 15. a 20. patrem stávají se zase bohatými, zvláště ta, jež na západ zapadá. Také na půlnoční straně nedaleko šachty Annenské překopána jest přížová žíla na 21. patře a dala 5 centimetrů silné rudy čisté. Na jednom velmi bohatém ležatém odžilku na 11. a 12. patře, kde přeráží diority a něco málo blejna cinkového, ocelku a vápence má, objevují se čisté rudy 5 - 10 centimetrů mocné.

Křížové žíly vyplněny jsou nejvíce leštěncem olověným, který chová až 0,42 % stříbra, pak křemenem, starším hnědým blejnem cinkovým a ocelkem v tenkých vrstvách, porůznu ukazuje se blejno stříbrné, samorostlé stříbor a stefanit, zvláště na žíle na východ zapadající na 20. patře nedaleko šachty Prokopské. Žíla jest zde 10 až 16 centimetrů mocna, táhne se velmi pevnými pískovci drobovými a chová střídavě ocelek, křemen a hnědé blejno cinkové. Ostatní vyplnění skládá se ze zrnitého, pevného dolomitového vápence, na jehož drusách na některých místech povstaly malé, čisté krystaly křemene. V dolomitech pak uloženy jsou větší osamělé partie blejna cinkového a leštěnce stříbrného, některé drusy chovají buď jednotlivé nebo narostlé krystaly stefanitu ve krátkých sloupcích. V některých drusách propleteno jest mezi krystaly křemene stříbro v nitkách na způsob plsti.

4. Barborská žíla má směr dle 14 h, úklon 63^o na západ a jest v hořejších obzorech na 4. a 5. patře (na půlnoční straně ve visutém Vácslavské a Janské žíly) ve velké rozsáhlosti známa. Na polední straně nedaleko Prokopské šachty tvoří šár s Vácslavskou žilou, která jí ve směru přeráží a na některých místech s sebou strhuje. Na to objevuje se v ležatém Vácslavské žíly, kde přeráží ji žíla Kateřinská zapadající na východ. Dále pak na polední straně, kde hlouběji zapadá, naráží na Františkovu žílu, která jí na 10. a 11. patře přeráží.

Od 7. patra do hloubky jest na půlnoční straně všude jalová a na polední straně jen na místech méně rozsáhlých otevřena, oněvadž vstupuje do velmi pevných dioritů, které na zjalovění její působí. Ve hloubce není známa a zdá se, že se tu úplně vyřezuje. Na poledním ortě 13. patra v nejhlubším to poměrně bodu, ukázaly se v poslední době leštěnce olověné a blejno cinkové v závalcích, ale vyplnění bylo většinou jílovaté. Vůbec jest žíla ta více jalová než bohatá.

V novější době ukázalo se, že jest žíla tato bohatší pod císařskou štolou tam, kde tvoří šár s žílou Zikmundskou a mezi 7. a 8. patrem u šáru východní KAteřinské žíly u Prokopské šachty, kde dělá hák a hlavně z leštěnce olověného se skládá.

5. Annenská žíla má směr dle 14 - 15 h a úklon 70^o na západ a jest také jen v hořejších obzorech nedaleko Annenské šachty známa, těžilo se na ní v hořejších obzorech skoro v celé její rozsáhlosti. V největší hloubce otevřena jest v prostředních obzorech, kde vstupuje nedaleko rozsedliny jílové do šáru s Křížovou, Eusebskou, Františkovou a Karolinskou žílou. Zdá se, že jest jen odžilkem Eusebské a že tedy nebude lze ve hloubce se s ní setkati. Vyplněna jest podobně jako Eusebská a dávala dříve bohaté rudy, nyní pracuje se jen ještě nad 7. patrem.

6. Marianská žíla má směr dle 14 h, úklon 70 - 75^o na východ a patří jen v severním svém pokračování k dolu Annenskému a Prokopskému, kdežto věší část k Vojtěšskému a Marianskému dolu přísluší. Žíla ta dávala dříve zvláště nad 8. - 11. patrem velmi mnoho čistých rud. Nyní těží se nad 5. a 7. patrem a otevírá na 3.. Jest vyplněna hlavně leštěncem olověným, často krásně krystalovaným, hnědým a červeným blejnem cinkovým, vápencem, ocelkem a mladším křemenem, zvláště tam, kde přeráží drobové pískovce. Také bílé krystaly těživce ve způsobě sloupků nalezeny jsou na 3. patře vedle velkých krystalů křemene.

V hořejších obzorech bývá často dislokačními rozsedlinami ze směru svého odkloněna a bohatost její jeví se jen v přestávkách. Tam, kde jí provázejí pevné a tuhé diority, má málo leštěnce olověného anebo zjaloví úplně.

Některé odžilky její visuté mají podobnou povahu jako hlavní žíla, právě tak také Marianská visutá žíla, která až k 12. patru otevřena jest a na polední straně jílovou jednou rozsedlinou přeražena jest. Ve hloubce jakoví žíla ta a ona část, která leží mezi Annenskou a Prokopskou šachtou, není hodna těžení.

Že jest Marianská žíla mladší nežli ty, jež jsme dříve popsali, viděti ze vzájemného jich poměru. Marianská žíla ku př. přeráží v prostředních obzorech Křížovou zapadající na západ a přichází ve hloubce až k Eusebské, s níž na několik sáhů se smýká a pak ztrácí. V hořejších obzorech jaloví a ztrácí se ještě před rozsedlinou jílovou, ohraničuje v hořejších a prostředních obzorech obvod Annenský a zdá se, že byla příčinou, že otevřeny byly současně následující žíly.

7. Kateřinská žíla. Tato žíla otevřena jest blízko Prokopské šachty od hora až k 21. patru podle východního úklonu a zde také na ní těženo. Od obzoru tohoto počíná Kateřinská žíla na západ zapadající, se stejným směrem jako dřívější (10 - 11 h), která až k 17. patru mezi Františkovou a Marianskou žílou otevřena jest. Žíla s úklonem východním přeráží v hořejších obzorech žílu FRantiškovu a Křížovou, žíla s úklonem západním v hlubších obzorech Eusebskou a Křížovou žílu, obě ruší poněkud směr těchto žil a jsou mladší.

Ve visutém východně zapadající žíly Františkovy vedle šachty Prokopské není západně zapadající Kateřinská žíla známa a všecky pokusy otevříti jí zůstaly bez výsledku. Třeba míti za to, že západně zapadající Kateřinská žíla jest rozsedlinou uprostřed ležící, která od Marianské až k Františkově žíle dosahuje a rudami až k 11. patru vyplněna jest, odkudž bohatost přešla do žíly Kateřinské zapadající na východ, právě tak, jak to pozorovati lze mezi Eusebskou a Františkovou žílou v prostředních obzorech, neboť ani západně zapadající Kateřinská není nahoře známa, ani východně zapadající ve hloubce.

Obě žíly mají bohatost svou v prostředních obzorech. Západně zapadající dává už u 17. patra jen chudé rudy k puchování, ano na některých místech jest to pouhá rozsedlina bez rud, jejíž stěny vyplněny jsou vápencem a bílými krystaly těživce. Ve hloubce nachází se v pevných drobových křemencích a jest vyplněna leštěncem olověným, krystalovým vápencem, hutným blejnem cinkovým, ocelkem a často mladším vápencem s velikými průzračnými krystaly. Klamotvary po těživci objevují s zhusta a mají často samorostlé stříbro.

8. Odžilky Eusebské a Františkovy žíly v prostředních obzorech. Táž síla, která vytvořila Kateřinskou žílu, spůsobila v témž směru vedle Marianské visuté žíly v téže době menší rosedliny, které vyskytují se v prostředních obzorech ve visutém a ležatém Eusebské a Františkovy žíly a jejich odžilky nazývány bývají. Nepřerážejí Eusebskou hlavní žílu bez přerušení, ano spíše přesmeknuty jsou ve svém pokračování ve visutém Eusebské žíly. Než nesmí se to považovati za přehození žil, nýbrž spíše třeba za to míti, že slabá rozsedlina nemohla v nezměněném směru skrze silnou žílu Eusebskou proniknouti. Příklady toho shledáváme na 12., 13. a 14. patře mezi Annenskou a Prokopskou šachtou. Vyplněny jsou odžilky ty podobně jako žíly Eusebská a Františkova.

Za další, vzdálenější odžilky mocné žíly Eusebské, jež v téže době vznikly, považovati možno také plochou a stojatou žílu Michalskou, které jsouce malé mocnosti v pevných, jemnozrných pískovcích drobových, do dálky vyvinouti se nemohly.

Vyplněny jsou nejvíce leštěncem olověným, blejnem cinkovým, křemenem, ocelkem a často dolomitem. Ve hloubce nejsou známy a stavba šibíku pod 16. patrem v ležatém Eusebské žíly zastavena jest,poněvadž se tu ukázaly jalovými a vedlejší hornina neobyčejně pevna byla.

9. Vácslavská žíla otevřena jest od hora až k 19. patru podle východního úklonu svého a podle směru (14 h 5^o) na několik 100 metrů skoro ve všech obzorech a po většině se na ní také těžilo. Ve visutém jejím jest velmi málo žil a jen v malých rozměrech otevřeno, poněvadž se v pevných drobách, které se tam vyskytují, vyklínují. Šáry Vácslavské žíly s Františkovou, Karolinskou a Janskou shledány jsou neobyčejně bohatými. Jmenovitě byl šár s Františkovou žílou na polední straně od Prokopské šachty v prostředních obzorech vždy velmi bohatý a dával veliké množství samorostlého stříbra. také šár s Karolinskou a janskou žílou byl v prostředních obzorech velmi bohatý leštěncem olověným. Šáry bývaly vůbec bedlivě vyhledávány a těženo na nich, ale ukázalo se, bohužel, že ve hloubce nejsou tak vydatnými. Tak ku př. jsou orty ve hloubce na polední straně od Prokopské šachty v pevných drobách jalovy a šáry v místech těch skoro chudy. Šár s Janskou a Karolinskou žílou má sice ještě hrubě vtroušený leštěnec olověný, ale málo čistých rud.

Na půlnoc od šáru s Janskou žílou otevřena jest Vácslavská na několika obzorech, ale ukázala se obyčejně nehodnou k těžení.

10. Janská žíla se svými odžilky má směr dle 10 h 7^o a úklon 75^o na východ jest skoro v celém dole známa jen v ležatém Vácslavské žíly a jen na 2., 3. a 5. patře sledována na krátkou vzdálenost do visutého této žíly. V hořejších a prostředních obzorech byla bohata čistými rudami, zvláště v šáru s Vácslavskou, ve hloubce není ale už tak bohatou. Směrem k rozsedlině jílové drží rudy až k 17. patru, rozmrskuje se ale pak v černých břidlicích. Jeden odžilek její, který směřuje do ležatého, dával nad 15. patrem mnoho čistých rud.

Západní jeden ležatý odžilek sledován jest v prostředních obzorech až na 21. patro, tvoří šár podle úklonu ve hloubce s Františkovou žílou západně zapadající a má na některých místech vydatné celíky.

Nad 15. patrem objevily se na Janské žíle před rozsedlinou jílovou krásné větší krystaly blejna stříbrného.

11. Karolinská žíla má směr dle 9 h 7^o a úklon 76^o na západ a je dosud otevřena jen v ležatém Vácslavské žíly až na 21. patro. Přeráží starší žíly, jako Eusebskou, Františkovu, Marianskou a Křížové. Na 14. patře otevřena jest ve svém severním směru až k rozsedlině jílově, kde se stlačuje a jalovou stává. také tato žíla dávala v hořejších obzorech na některých místech krásné čisté rudy, ale ve hloubce jen chudé rudy k puchování a praní. V hořejších obzorech tvoří šár s Janskou žilou podle úklon, zapadá ve hloubce mezi Annenskou a Prokopskou šachtou do ležatého Eusebské žíly a sledována jest na východ až k žíle Vácslavské, ve visutém této poslední nebyla dosud nikde otevřena. Vyplněna jest ponejvíce leštěncem olověným, paprskovitým blejnem cinkovým, vápencem a často pyritem, kterýž jsa jedním z nejmladších nerostů, čatěji a ve větších a celistvých partiích objevuje se na žilách třetí skupiny.

12. Prokopská žíla známa jest jen v hořejších obzorech blíže šachty Prokopské a otevřena jest nejhlouběji na 9. patře, kde se objevuje ve visutém Vécslavské žíly. Má směr dle 11 h, úklon 74o na východ, jest velmi nepatrné mocnosti, přeráží nad 7. patrem až k císařské štole pevné křemence a byla zde bohatou. Rozsáhlost její dle směru jest nepatrna.

13. Zikmundská žíla má směr dle 12 h, úklon 82^o k východu a jest otevřena rovněž jen v hořejších obzorech na východ od Annenské šachty, kde se s Barborskou křižuje. Bohatou bezpochyby byla jen v malých rozměrech.

Vyplněna jest podobně jako Vácslavská, na některých místech má hnědel s rozpuštěným jílem, ale tu i tam vyskytuje se také celistvý leštěnec olověný a blejno cinkové ve větší mocnosti.

 

III. Důl Františka Josefa

1. Žíla Marie pomocnice. Na této žíle těžilo se ve starších dobách velmi silně, nyní jest na 5. patro rozdělána. Ve větší hloubce otevřena jest v novější době na 8., 10. a 12. patře a konečně překopána ze šachty Františka Josefa v obzoru 17. patra. V hořejších obzorech má značnou mocnost a jemné vyplnění, které se skládá většinou z vápence, ocelku s hrubě vtroušeným leštěncem olověným a blejnem cinkovým. také samorostlé stříbro ukázalo se dosti často. Do hloubky ubývá jí na mocnosti a zdá se, že byla nejbohatší na rudy v hořejších obzorech. Polední její prodloužení otevřeno jest na dole Augustově, kdež zkoumána jest daleko podle směru, ačkoliv se tuze rudnatou býti neukázala.

Na polední straně od šachty Františka Josefa upravena jest na 500 metrů od rozsedliny jílové. Zde nalézá se mnoho starých šachtic, z nichž nejvýchodnější sluje šachta kozlova. Stařiny jsou tu na některých místech také pod 5. patro. Zkusmo otevřena jest ve visutém rozsedliny jílové a sice na císařské štole, ale pro vody musilo se od práce ustati. také na 5. a 12. patře hnány jsou orty až k rozsedlině a na 8. aptře otevřena jest roku 1864 žíla ta ve visutém rozsedliny, ale shledána tu ne příliš bohatou. Mezi šachtou Františka Josefa a mezi západními chodníky příčnými, kteréž hnány jsou z Marianské šachty na žíly této šachty, nachází se mocný odžilek této žíly, který otevřen jest na 8. a 12. patře na několik metrů od hlavní žíly na stranu půlnoční.

2. Žíla Mučednická nachází se na blízku žil dolu Vojtěšského a sice v ležatém Vojtěšské hlavní žíly. Dosažena jest Josefskou a Marianskou štolou, která je tu hnána na způsob příčného chodníku, má směr dle 12 h 9^o a zapadá velmi příkře na východ, na nekterých místech také na západ. Na polední straně známa jest ze šachty Františka Josefa asi na 400 metrů podle směru, na půlnoční straně jest ale méně tvárnou a nebyla tedy otevřena. Žíla ta není ve středních obzorech zvláště mocna a rudy její mají hnízdovité uložení.

3. Šefčínská žíla jest nejzápadnější, překopána jest z Marianské šachty na 5. patře západním chodníkem, z něhož pak i na polední i na půlnoční stranu až k rozsedlině jílové otevřena jest. Na 8. patře překopána jest východním chodníkem a na půlnoční straně až skoro k rozsedlině otevřena. Na 9. patře veden jest k ní od ležatého odřilku žíly Marie pomocnice chodník a žíla takto zkřížována. Vyplnění její jest jemné, na některých železnaté, ruda jest hnízdovitě uložená a celá žíla dosud ne příliš důležitá.

4. Žíla Volfgangská jest překopána z 12. patra šachty Marianské západním chodníkem, z něhož pak jest na 95 metrů k poledni a půlnoci otevřena, ostatní její části patří k dolu Augustovu.

Nyní pomýšlí se na to, prozkoušeti ve hloubce žíly dolu Františka Josefa příčnými chodníky, jež mají se k nim hnáti z dolu Vojtěšského směrem západním a ukáže-li se, že jsou hodny k těžení, obložiti zase šachtu Františka Josefa, která dohloubena jest až na 17. patro a odtud pak otevírati žíly ty dále.