PŘÍBRAMSKÉ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO

PAMĚTNÍ SPIS

Rudní žíly útvaru silurského

Jediný pohled na mapu dolů Příbramských poučuje nás, že celé dolování v nich obmezuje se určitými geologickými pásmy. Větší část dolů leží v prvním pásmě drobovém směrem k druhému pásmu břidlicovému. Ve všech případech pozorováno jest, že žíly v pásmě tomto směrem půlnočním proti předělné rozsedlině břidličnaté bohatšími se stávají, kdežto uprostřed pásma v méně rozrušených vrstvách drobových chudší jsou ano že často na nich dolovati nemožno.

Vyplněny bývají bohatší žíly hlavně beztvárným leštěncem, blejnem cinkovým, oclkem a vápencem, při zjalovění vyskytují se jen dva poslední nerosty. Často zastoupena jest žíla pruhem vápencovým, často tovří pouhé lístky aneb naznačena jest jen slabou zelenavěčernou vrstvou jílu. Toto stává se zvláště, když žíly vstupují do vrstev drobových pískovců aneb do břidlic v nich uložených, při čemž se obyčejně od svého původního směru odchylují. Stlačení a zjalovění žil ukazuje se také někdy při šáru jejich. Že by žíly jistým směrem bohatšími se stávaly, pozorováno jest jen v jednom případě, a sice na polední straně od Lillky na hořejší Černojamské žíle, kdež se samorostlé stříbro objevovalo v jisté křivce, která se podle úklonu žíly od Lillky odvracela. Rozdělování rudních a jalových kusů v některé žíle jest velmi nestejnoměrné, tak ku př. není bohatost nejdůležitější žíly Příbramské, totiž Vojtěšské, ani ve směru, ani v úklonu svém na jistá místa vázána.

Na některých žilách jest leštěnec stříbronosný v krajině hornaté stálejší, než v rovině, kde na mocnosti ztrácí. To lze vyložiti tím, že diority obyčejně krajiny hornatější zaujímají a ty, jak už nahoře řečeno bylo, působily na tvoření a vyplnění rudních žil tak, že žíly čím jsou bližší, tím bohatšími, čím vzdálenější, tím chudšími se stávají. Ale i z pravidla toho jsou výjimky a mnohé žíly, nehledě k závalkovitému uložení rud, ukázaly se i v rovině bohatými, když zároveň táhnou se při hranicích některého pásma.

Podle žílovatiny dá se často souditi o rudonosnosti žíly, neboť pozorováno jest, že žíly, s vyplněním jemným, často jílovatým a bohatým na vápenec a ocelek směrem k disokační rozsedlině, nejbohatšími jsou aneb bývaly v hořejších obzorech, kdežto žíly s tužším vyplněním do hloubky v bohatosti stálejší jsou.

Také vedlejší hornina působí vždy na rudonosnost a jest zjištěno, že velmi pevné slepence, tuhé dioritové horniny a tuhé břidlice rudonosnosti nepříznivy bývají. Působení žil na vedlejší horninu nemá důležitosti. Často nacházejí se sice ve vedlejší hornině zrnka leštěnce a blejna cinkového, jako ku př. na některých žiláchdolu Annenského, které bez okrajů pevné drobové křemeny ppřerážejí, ale jen v nejbližším okolí žíly. NA dni dají se podobné zjevy častěji pozorovati, neboť tu bývá droba na plochách rozsedlinových často do hněda zbarvena a mívá hnědel, anebo viděti lze, jako při budově c.k. stavebního a strojířského inspektorátu, kde Vojtěšská žíla na den vychází, na drobových křemenech anebo v jejich rozpuklinách krásné krystaly zelenoby.

Diority bývají často na blízku rudních žil více méně rozloženy, šedě zbarveny a teprvé ve větší vzdálenosti stávají se pevnějšími a zelenavými. Převržení žil ve větších rozměrech nepřichází, ale menší přesmeknutí se objevují, nejsouce ničím jiným než následkem pozdějšího usazování některých vrstev. Ve drobě nacházejí se totiž často malé rozsedliny, které vyplněny bývají šedivěbílým jílem a které právě působí někdy částečné přesmeknutí. Zajímavé jsou odklony žil, které často 4 - 6 metrů obnášejí.

O poměru mezi rozsedlinou jílovou a žílami zmínili jsme s už dříve. Při dolování, kteréž až do nejnovější doby hlavně na Březových Horách provozováno vylo, došlo se na mnohých místech při otevírání žil směrem severním v hořejších a prostředních obzorech až k rozsedlině této, před níž obyčejně žíla tak se stlačovala a zjalověla, řže nebylo lze pokračování její ve visutém rozsedliny v černých břidlicích najíti. A ačkoliv někdy jeden anebo více vápencových odžilků ve směru žíly ukazovalo k tomu, že by se žíla v břidlicích zase objeviti mohla, neotvírány jsou přece žíly, které se pak také často vyklínovaly, za rozsedlinou dále, až konečně zavládlo mínění, že žíly na Březových Horách nepřesahují z jednoho pásma do druhého, nýbrž že žíly každého pásma tvoří svou vlastní uzavřenou soustavu. Teprvé v novější době podažilo se bývalému správci dolu Vojtěšského a Marianského, horn. radovi Jos. Válovi otevříti Vojtěšskou hlavní žílu také za rozsedlinou jílovou a dokázati, že byla rozsedlinou jen odkloněna a že táhne se v černých břidlicích dále. Na to pak otevřena jest ta i na jiných obzorech, čímž se náhledy o poměrech žil na Březových Horách úplně změnily. Jsou sice ještě mnohé záhadné stránky u věci té, jež rozluštiti se podaří se, až žíly v poslední době v míře rozsáhlejší budou, ale už nyní nabyli jsme o poměrech žil Příbramských v mnohém ohledě jasného světla.

V obvodu Příbramských hor jsou:

1. Žíly s leštěncem stříbronosným

2. Žíly s železnou rudou

Žíly s leštěncem stříbronosným mají ve svých hořejších částech tak zvaný železný klobouk, nejvíce hnědel, který se dne z pravidla až do hloubky 30, ano až do 90 metrů zasahuje, pak teprvé přestává, kdežto leštěnec, blejno cinkové a ocelek ponenáhlu převládati počínají. Kterak rudní tyto žíly povstaly, bylo už dříve vyloženo a pozorování konaná na žilách dolu Annenského rozšířila jasné světlo na poměry celých hor. Bez odporu patří většina žil šachty Annenské, jako Eusebská, Annenská, Františkova a Křížové, které se vesměs v pevné křemenové drobě táhnou, k poměrně starším, kdežto žíly, jež provázeny jsou diority, jako ku př. Vojtěšská, Matky Boží, Protiklonná, Vácslavskázajisté mladší jsou.

Až dosud známy jsou v horách Příbramských následující žíly se stříbronosným leštěncem:

  1. Vojtěšská hlavní žíla se směrem dle 13 h 5 st. , s úklonem 70 - 80 st. na východ
  2. Vojtěšská žíla visutá se směrem dle 12 h, s příkrým úklonem na východ
  3. Vojtěšská žíla ležatá se směrem dle 12 h, s dosti příkrým úklonem jednak k západu, jednak k východu
  4. Marianská žíla se směrem dle 12 h, s úklonem 70 - 75 st. na východ
  5. Matky Boží žíla se měrem dle 13 - 14 h, s úklonem 75 st. na východ
  6. Vácslavská žíla se směrem dle 14 h 5 st., s úklonem 71st. na východ
  7. Žíla Mučednická se směrem dle 12 h 9 st., s úklonem velmi příkrým na východ
  8. Žíla u Marie pomocnice se směrem dle 13 h 10st., s úklonem 70 st. na východ
  1. Eusebská žíla se směrem dle 12 - 13 h, s úklonem 74 st. na západ
  2. Annenská žíla se směrem dle 14 - 15 h, s úklonem 70 st. na západ
  3. Žíly Křížové se směrem dle 13 h 4 st., s úklonem 71 st., jedna na západ, ostatní na východ
  4. Žíly Michalské se směrem dle 10 h 6 st.,s úklonem u jedné příkrým, u ostatních plochým na východ
  5. Žíly Františkovy se směrem dle 12 h 3 st., s úklonem u jedné na východ, u druhé na západ
  6. Kateřinské žíly se měrem dle 10 - 11 h, s úklonem u jedné na východ, u druhé na západ
  7. Zikmundova žíla se směrem dle 12 h, s úklonem 82 st. na východ
  8. Barborská žíla se směrem dle 10 h, s úklonem 63 st. na západ
  9. Janská žíla a její odžilky. Hlavní žíla má směr dle 10 h 7 st. a úklon 75 st. na východ
  10. Josefská žíla se směrem dle 13 h, s úklonem 72 st. na východ
  11. Vácslavská žíla ve svém pokračování na půlnoční stranu od šachty Vojtěšské
  12. Marianská žíla, v podobném pokračování
  13. Karolinská žíla se směrem dle 11 h, s úklonem 76 st. na západ
  14. Prokopská žíla se směrem dle 11 h, s úklonem 74 st. na západ
  15. Aloisská žíla se směrem dle 10 h 6 st. , s úklonem 80 st. na východ

Doly Vojtěšské a Annenské tvoří tak zvané hlavní doly a žíly jejich táhnou se nejvíce ve drobě na Březových Horách. Nejdůležitější z nich jest hlavní žíla Vojtěšská, která jest nejmocnější a rudonosnost nejbohatší, ona jest také i dle směru i dle úklonu v nejrozsáhlejší míře otevřena. Na severu připadá v břidlicích už dolu Annenskému, jakož i Marianská, Vácslavská, Matky Boží a Protiklonná žíla na severu k témuž dolu patří.

Hlubší obzory Šefčínské a Volfgangovy žíly, které v posledních letech otevřeny byly, jsou na západě poslední žíly Březových Hor, kdežto na nejvýchodnější straně Zikmundská a Vácslavská žíla se táhnou. Vedle těchto jsou při obou dolech ještě jiné žíly a odžilky, které ale zvláštních jmen nemají.

V Augustově šachtě u Zdaboře otevřeny jsou ve svém pokračování na polední stranu žíly Vojtěšská, Marianská, Volfgangská a Šefčínská, vedle jiných nepojmenovaných. -

Ve druhém pásmě břidlic, severně od Březových Hor otevřeny jsou ze šachty Ferdinandské, z Jarošovky a Lillky následující žíly:

  1. Dolejší Černojamská žíla se směrem dle 13 - 14 h, s úklonem na východ
  2. Hořejší Černojamská žíla se směrem dle 13 h 9 st., s úklonem 70 st. na západ
  3. Žíla Františka Karla se směrem dle 13 h, s úklonem příkrým na západ
  4. Žíla na Jarošovce se směrem dle 14 h 10 st., s úklonem 80 st. na východ
  5. Zaječí aneb Lobkovická žíla se směrem dle 12 h 10 st., s úklonem 80 st. na východ

Také v Haťských horách jsou některé rudní žíly, na nichž sice kutáno bylo, jež ale dosud otevřeny nejsou. taktéž na Květné známa jest jedna hlavní žíla a mimo ní některé menší.

Rovněž na Sádku jsou žíly, z nichž některé částečně se otevírají.

Některé z jmenovaných žil nejsou známy na hloubce, jiné zase ve výšce. Hlavní šachty Vojtěšská, Marianská, Annenská, Prokopská a Františka Josefa na Březových Horách jsou nejhlubší, kdežto ostatní teprvé k menší hloubce dospěly.

Přiložená zmenšená kopie mapy všech žil na Březových Horách a všech jejich obzorů, na nichž se právě doluje, kteráž vystavena byla na Vídeňské světové výstavě roku 1873 v pavilónu c.k. ministeria orby, ukazuje, že vyjímajíc Vácslavskou a Janskou žílu, které při úklonu východním od Březových Hor odcházejí, všecky ostatní žíly ve hloubce se sbližují.

Nedá se na tu dobu určiti, jest-li všecky žíly ve větší hloubce v hlavní nějaké rozsedlině se scházejí, odkudž pak kednotlivě k ovrchu zemskému s úklonem jednak východním, jednak západním se rozcházejí. Podle té mapky rozvětvují se nejvíce žíly Annenského dolu v prostřední hloubce.

Mocnost žil rudních jest rozmanitá. Některé z nich jsou jen několik centimetrů mocné, kdežto mocnost žíly Vojtěšské na některých místech čtyry metry přesahuje. V pevných, hrubozrných, drobových křemeních bývá mocnost žil menší, rovněž v pevných tuhých dioritech, jakož i v mnohých jemných tuhých břidlicích, kdežto v jiných jemnějších horninách, zvláště v jemnozrných, křehkých pískovcích a méně pevných dioritech mocnost většího stupně dochází. Některé žíly stávají se v hloubce mocnějšími a rudnatějšími, jiné zase se tam stlačují a vyřezují.

Nerosty, které nejčastěji žíly vyplňují jsou: Leštěnec, blejno cinkové, vápenec, dolomit, křemen, těživec a ocelek. Nejčastěji objevuje se vápenec a dolomit a můžeme všeobecně říci, že ty žíly, které se táhnou v pevných, drobových pískovcích a křemencích, často křemen v sobě chovají, kdežto vápenec převládá v takových žilách, které přeráženy bývají diority a jemnými drobami. Mimo jmenované nerosty bývají žíly vyplněny často také rozloučenou drobou aneb dioritem anebo úlomky vedlejší některé horniny.

Leštěnec jest vlastní zástupce tohoto útvaru, vedle něhož hnědé blejno cinkové nejčastěji se vyskytuje. Na dni mají skoro všecky žíly železný klobouk a bývají tu vyplněny hlinitým, zemnatým okrem anebo hustým hnědelem, který bezpochyby povstal rozkladem ocelku a kyzu železného.

Sloh, který žíly rudní vůbec charakterizuje, nachází se také v Příbramských žilách. Rudy bývají často v jílové látce vtroušeny jemně nebo hrubě, v pruzích anebo v deskách anebo se stěnami žíly rovnoběžně usateny. Nezřídka bývají žíly s vedlejší horninou úzce spojeny a ukazují pak okraje nebo-li stěny jen tenkráte, když se táhnou skrze diority. Je-li sloh deskovitý, bývají uprostřed žíly drusy s nejmladšími nerosty. Leštěnec, blejno cinkové a ocelek jsou zástupcové nejstarších nerostů, k nimž přidružuje se často křemen, kdežto samorostlé stříbro bezpochyby k nejmladším počítati třeba. Ono objevuje se zhusta ve větších hnízdech jakožto výsledek rozlučování a bývá provázen leštěncem stříbrným, polybasitem a j.

Stříbronosný leštěnec nachází se v bohatém vyplnění žil, které často velmi rozsáhlé bývá, v nepatrných deskách a proužcích, anebo bývá celistvý s vtroušeným blejnem cinkovým anebo bez něho. U některých žil ukázalo se toto vyplnění hned na dni, obyčejně ale počíná pod železným kloboukem. Leštěnec není ve všech žilách ani na každém obzoru stejně stříbronosný. Tak má na některých žilách 0,12 - 0,18 % stříbra, na jiných 0,24 - 0,30 % a taková stříbronosnost trvá pak na některých žilách ve všech obzorech, kdežto u jiných bývá v hořejších obzorech menší, v dolejší větší, jako ku př. na Vojtěšské hlavní žíle,jejíž leštěnec so hloubky stříbronosnějším se stává a sice až do 0,7 %, Poněvadž pak nejvíce rudy na Vojtěšské žíle se dobývá a poněvadž se zde vždy do větší hloubky vniká, lze pochopiti,proč jest leštěnec žíly té proti dřívějším dobám poměrně bohatším, ostatně přispěla k tomu také značnější čistota rud, kteréž docíleno jest dokonalejším upravováním.

Některé Příbramské žíly vyřezávají se ve směru svém na den, vniknou-li v pevné křemence drobové, tak že pak v rozrušených vrstvách nalézti lze jen části žíly, která zjalověla aneb se stlačila, jako ku př. Marianská žíla, nad 3. patrem Annenského dolu směrem k rozsedlině jílové, kde se jen v krátkých rudnatých celících objevuje a ke dni úplně ztrácí. Podobného něco jeví se také při ležaté žíle Vojtěšské ve střední hloubce nedaleko Vojtěšské šachty.

Blejno cinkové, které provází leštěnec, mívá z pravidla malou stříbronosnost a sice 0,04 - 0,06 %, jen na takových místech, kde na blízku nachází se bohatý leštěnec anebo bohaté rudy stříbrné, bývá jeho stříbronosnost větší.

Zajímavo jest, že na žilách Příbramských objevuje se také stříbronosný leštěnec plavý, který mívá často několik procent stříbra a spolu s kyzem měděným přicházívá. Některé rudy, které dříve považovány byly za chudé leštěnce plavé, ukázaly se při důkladnějším pozorování býti sloučeninami olova antimonového jako: Bournonit, jamesonit, antimonit atd., kteréž jsouce celistvé, leštěnci plavému se podobají.

Žíly prvního pásma pískovců drobových mají tedy hlavně leštěnec, kdežto žíly druhého břidlicového pásma vedle ocelku blejno cinkové ve velké movnosti a častěji také stříbrný leštěnec lavý v sobě chovají, Může se všeobecně míti za to, že zevnější podoba některého kusu žíly z pásma břidlic všude stejnou zůstává a snadno ihned od kusu žíly z pásma pískovcového rozeznati se dá. Vedle leštěnce, jenž přichází ve velkých plátcích, bývá žíla vyplněna blejnem cinkovým, ocelkem a vápencem, často s vtroušeným leštencem plavým, blejnem stříbrným a samorostlým stříbrem, často také s úlomky černých jemných břidlic. Často bývají nerosty žil nepravidelně mezi sebou promíchány, je-li ale žíla mocnější, bývají vždy souměrně uloženy.

Ostatně poukazujeme zde na poslední oddíl spisu tohoto, kterýž jedná o nerostech Příbramských a v němž se o nich bližších zpráv dočísti lze.

Na železných žilách, které v okolí Příbramském se nacházejí, dolovalo se už v dřívějších dobách a rudami z nich zásobovány bývaly železné huti u Příbrami a v Hluboši. Také nyní dobývá se v nich rud, které dovážejí se do hutí u Obecnice a Rožmitálu. Žíly ty mají směr mezi 11 h a 14 h a některé z nich jsou velmi rozsáhlé. Zkoušeny byly pouze do hloubky 60 metrů, mocnost jejich obnáší jeden i více metrů.

Všeobevně můžeme za to míti, že železné žíly chovají v sobě, vyjímajíc göthit, ponejvíce rozloučeniny z pyritu, ocelku a j. a že nejsou ničím jiným než železným kloboukem žil, které mají ve větší hloubce jiné bohatší rudy, neboť v novější době dobyty jsou rudy železné na žilách, na nichž se později leštěnec objevil. Vedle toho nachází se na mnohých starých haldách a kotlinách vedle železných rud také leštěnec, blejno cinkové a kusy leštěnce plavého, které pocházejí z nejhlubších obzorů opuštěných dolů, z čehož rovněž souditi se dá, že železné žíly ve hloubce v žíly olověné a stříbrné přecházejí aneb alespoň vyplnění své, kteréž sestává z vodnatých kysličníků železičných, zaměňují za vyplnění ocelkové aneb pyritové, v němž bývají anebo scházejí vzácné sirníky jiných kovů. Hlavní podstatou vyplnění jejich bývá hnědel ve všech svých odrudách, hutný, váknitý, okrový, zemnatý více méně čistý, s hlínou, křemenem anebo vápencem smíšený, často také zemnatý, hlinitý anebo okrový. Göthit řídčeji se objevuje a také manganovité nerosty byly někdy objeveny. Žíly jsou buď přirostlé anebo mají zřetelný okraj čili stěnu anebo do hněda zbarvenou jílovatou vlžici. Hnědel objevuje se buď v celistvých Massách aneb přichází ve slohu vrstevnatém a miskovitém rovnoběžně k okrajům žíly anebo tvoří skupeniny kulové a sférické v miskách soustředivě na sobě spočívajících, v nichž pak krystaly göthitu, křemene a vápence v drusách se objevují.

Jinak má se to v mocných železnatých žilách, jako ku př. Florentinské žíle u Žežic. Hned u okrajů žíly jsou vrstevnatě uloženy nerosty mocnosti od 0,6 do 1 metru, avšak uprostřed vyplnění nacházejí se rudy železné v nejrozmanitějších hlízových, hroznových, kulatých, odélných a různě vytvořených skupeninách rozličné velikosti. Jsou brzy hutné, brzy soustředivě miskovité a uzavírají často čisté zrno rudy železné, které někdy proniknuto bývá proužky rud manganových. Často vytvořuje se v hornině množství žilek a proužků, které na způsob sítě spojeny jsou. Hornina, která tyto rudy železné uzavírá, jest rozloučený a rozruený diorit a poznáváme, že mocné tyto žíly železné jsou vlastně žíly dioritové, na kterýchž při krajích ruda železná na několik decimetrů ano i přes 1 metr mocná ve slohu vrstevnatém a miskovitém uložena jest.