PŘÍBRAMSKÉ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO

PAMĚTNÍ SPIS

NEROSTY, JEŽ NA PŘÍBRANSKÝCH RUDNÍCH ŽILÁCH SE VYSKYTUJÍ

Na Příbramských rudních žilách nachází se tolik a tak zajímavých nerostů, že Příbram od dávných už dob v ohledu tom slavného jména požívala, avšak dosud neznáme spisu, který by jednal o nerostech zde známých, jak jej napsak ku př. J. F. Vogl o nerostech jachimovských. Vzácných příspěvků k takovému nerostopisu podali Reuss, Zippe, Grimm,Mrázek, Babánek a j., ale ty roztroušeny jsou v rozmanitých časopisech a knihách. Vrchní horní rada V. R. rytíř Zepharovich užil sice ve svém výtečném slovníku všech těchto příspěvků, ale už z povahy díla jsou viděti, že nebylo lze jednotlivé nerosty pořádati dle míst, v nichž se nacházejí.

V následujícím chceme tedy přehledně sestaviti všecky nerosty, o nichž na jisto postaveno jest, že v Příbrami nalezeny byly. Celý přehled jest podle soustavy Danovy.

 

A. Prvkové nerosty

1. Zlato nebylo dosud samo o sobě nikde nalezeno, ale zkoušky, jež vykonal roku 1872 profesor Mrázek, ukázaly na jisto, že rudy ty zlato chovají, ale v tak nepatrném množství, že ani ve 300 grammech rudy nedala se quantita jeho udati. Mrázek zkoušel pak rudy cestou optickou a podařilo se mu smíšeninu rudovou tak vhodně upraviti, že při 400násobním zvětšení mohl konstatovati, že nepatrná část veškerého křemene chová v sobě ryzí zlato, jež ale pouhým okem ba ani nejostřejší lupou viděti nelze. V novější době nalezl prý chemik Ladislav Brož při svých pokusech v Příbramské průbovně stopy zlata také v temném leštěnci plavém, ano určil i množství jeho na 0,0107 % (?).

2. Stříbro přicházívá v podobě drátovité a vláskovité, často bývá hnědě- anebo světložlutě naběhlé a vypadá pak jako ryzí zlato. Objevuje se i ve větších hnízdech, jako dříve na šáru Vácslavské žíly s Františkovou v prostředních obzorech dolu Annenského, nyní setkáváne se s ním zhusta v hořejší Černojamské žíle, kdež bývá také, ale dosti zřídka dírkovaté podobné houbě platinové aneb lístkovité. Stříbro patří mezi nejmladší nerosty Příbramské, spočívá na jiných stáří rozmanitého a vytvořilo se hlavně z leštěnce olověného, ale také ze stefanitu a pyrargyritu. Klamotvary po těchto nerostech nejsou tedy zrovna tuze zřídké, ano ukazují se v nejnovější době na Černojamské žíle dosti zhusta. Zepharovich tvrdí o nich, že pocházejí ze stefanitu, jiní ale znalci, a bezpochyby právem, z pyrargyritu původ jejich vykládají.

3. Arsen č. otrušík přichází v plátech až 26 milimetrů silných “na Řimbabě” v zrnitém vápenci, nyní také na hořejší Černojamské žíle ve tvarech miskovitých, střídaje se s allemontitem a antimonitem.

4. Allemontit. Nachází se na žíle Černojanské, Zaječí a Strachovské, je-li čerstvě sloučen, má bílou barvu jako cín, jinak tmavě naběhlou, provázen bývá vždy ryzím arsenem a paprskovitým antimonitem, z jejichž rozrušení povstal. Tvary jeho bývají polokulovité aneb ledvinité a mají zhusta povlak kovový a stříbrobílý.

5. Antimon nalezen jest na Strachovské žíle celistvý aneb zakřivně miskovitý, roku 1860 také “na Řimbabě” jaké jádro malých antimonitových hnízd v bleděčerveném dolomitě, pak na Drkolnově a v nejnovější době na Černojamské a Zaječí žíle ve složení kulovitém s arsenem a allemontitem.

6. Tuha. Na Vojtěšské šachtě ukázala se tuha ve visutém břidlicové rozsedliny předělné na 20. patře, tvoříc silný povlak křemencových břidlic a jsouc smíšena s jemnou břidlicí hlinitou.

 

B. Sirníky, arseniky, antimoniky

7. Antimonit. Jeví se celistvý aneb ve složení snopkovitě paprskovitém, krystaluje se také ve tvarech jehlicovitých, přichází zřídka kdy sám k sobě a pak jen v bílém vápenci (na Eusebské žíle) obyčejně na ocelku aneb s leštěncem olověným, pak ale skoro vždy s ryzím antimonem, arsenem a allemontitem, často také s pyrantimonitem a valentinitem, jako posledně na Černojamské žíle. Na žíle Františkově nalezena jest na celistvém ocelku a na Eusebské na kostkách pyritu nad krystalovaným křemenem.

8. Argentit č. leštěnec stříbrný. Jeví se celistvý na Vácslavské žíle, pak krystalovaný, zároveň také v klamotvarech po stříbře drátovém na žíle Eusebské, nyní mnohem skrovněji než dříve, kde ale také tvary drátkovitě převládaly, avšak i tenkráte nachýzely se malé krystaly na malých co víno žlutých krystalech těživce, pak klamotvary po pyrargyritu ve větších krystalech. Drátky argentitové prorážejí často těživec, kde se s ním setkávají, a často nacházejí se drátkovité tvary, které byly původně argentitem, pak v ryzí stříbro se proměnily a později zase v argentit přešly.

9. Galenit č. leštěnec olověný. Nachází se na všech silurských rudních žilách a jeho hlavně v Příbrami se dobývá. Reuss rozděluje zdejší galenit na starší a mladší, které parageneticky a morfologicky snadno rozeznati se dají.

Starší galenit, který hlavně žíly vyplňuje, jest hrubě aneb stébelnatě zrnitý a objevuje se zřídka jako olovina. Jeví se hlavně celistvý, jinak ale bývají krystaly jeho veliké, silně srostlé s rovnými plochami a ostrými hranami. Často jsou z něho vyloučeny stříbro vláskovité, drátky argentitové anev valentinit, zvláště ale čerň stříbrná, sloužívá na podporu krystalům mladšího galenitu, steinmannitu, diaforitu, bournonitu, stefanitu, pyromorfitu, zvláště ale cerussitu.

Mladší galenit má vždy menší, obyčejně velmi nepravidelně vyvinuté, ano i znetvořené krystaly. Rozmanitými skupinami krystalů povstávají jednoduše aneb sítovitě řady, koule, hrozny, tvary stromkovité, ano i mechovité, při nichž všech ale i nejmenší jednotlivé krystaly pravidelně naproti postaveny jsou, tak že v lomu příčném všecky plochy lomné zároveň se třpytí. Na Michalské žíle nalezeny jsou přes 50 milimetrů široké plíšky tenké jako papír, které často byly do sebe vrostlé s jemnými částkami pyritu v úzkých mezerách. Mladšímu galenitu slouží za podporu obyčejně ocelek, křemen, vápenec a dolomit, také starší galenit, jehož dutiny často krystaly maldšího galenitu opatřeny bývají.

Oba druhy galenitu tvoří klamotvary, mladší zvláště po cerussitu.

10. Steinmannit. Nalezen jest poprvé na Františkově žíle v krystalech jen ˝ milimetru velkých, později ve větších, ano i v dvojčatech na Eusegské žíle a nyní na Lillce, maje za podklad křemen a ocelek s galenitem.

11. Bornit č. leštěnec pestrý. Jeví se celistvý, jest barvy modré co ocel a pestře naběhlý, nalezen jest na šáru Vácslavské s Janskou žilou, provázen jsa chalkosinem a poněkud také chalkopyritem.

12. Sfalerit č. blejno cinkové. Jeví se celistvý, pestře naběhlý a v zrnech, jest černý aneb červenohnědý a sloužívá za podklad skoro všem těn nerostům v žilách se nacházejícím, krystaly jsou velmi malé ve drusách a přicházívají s burnonitem, polybasitem, stefanitem, apatitem a j., bývají obyčejně tmavěji neb světleji hnědé, někdy také co hyacint červené aneb žlutočervené, tyto jsou skoro průhledné. Z Vojtěšské žíly známo jest deskovité a ploché čočkovité, černohnědé blejno cinkové se silným démantovým leskem, které se skládá z velikého množství malých rovnoběžných znetvořených krystalů.

13. Redruthit, chalkosin. Bývá celistvý, pestře naběhlý a nachází se s chalkopyritem a bornitem na žíle Vácslavské a také na žíle Matky Boží v žilkách částečně malachitovými kuličkami posázených.

14. Millerit č. kyz vláskový. Nacházel se dříve po skrovnu a obyčejně jen se samorostlým stříbrem, později však v podobě jehlic a vlásků posázených krystaly pyritu, dolomitu anebo sádrovec na drusách křemenných na Janské žíle, celistvý a v jemných štětcích na vápenci aneb vláskovitě na ocelku anebo křemeni na Vácslavské žíle, aneb také v dlouhých jemných jehlách, jež prorůstají klence vápence na Marianské žíle, konečně v nejnovější době v hustých štětcích jemných vlásků na Černojamské žíle.

15. Pyrrhotin č. kyz magnetový. Příchází na Vojtěšské žíle v zrnitém vápenci ve tvarech hroznovitých a ledvinovitých složení křivě miskovitého, jest červenožlutý do šediva, místy s povlakem podobným lillitu a s malými krystaly pyritu střídají se zhusta s miskami ocelku a pyritu.

16. Wurtzit. Tak nazývají se nyní krásná, hnědá, lesklá a velmi kademnatá, paprskovitě vláknitá blejna Příbramská ze žíly Černojamské, jakož i veliké vejčité, kulovité aneb hroznovité tvary blejnové, jevící se obyčejně na křemeni s pyritem, které nyní zhusta na Klementské žíle se objevují.

17. Greenockit č. blejno kademnaté. Jeví se co tenký zemnatý nálet barvy oranžové aneb špinavě zelené na celistvém sfaleritu z Černojamské aneb Marianské žíly.

18. Nickelin č. červený kyz. Jevil se dříve velmi zřídka celistvý na Marianské žíle, pak na Vojtěšské ležaté žíle, dílem beztvárný s proustitem a zrnitým vápencem srostlý, dílem kulovitý v křemeni anebo vápenci, konečně na Černojamské žíle často, ano v takovém množství, že lze naň dolovati, ve tvaru stébelnatém s annabergitem v galenitu, ohražen jsa na obou stranách ocelkem.

19. Chalkopyrit č. kyz měděný. Nachází se obyčejně celistvý na Vácslavské a Černojamské žíle, ale ne často, řidčeji ještě krystalovaný na Vácslavské a Janské žíle, také v jemných, rovnoběžně spojených jehlách v druse vápencové na Vácslavské žíle.

20. Pyrit. Reuss rozeznával tři stupně ve stáří Příbramského pyritu, z nichž má nejstarší největší a nejzřetelnější krystaly, nejmladší ale nejmenší. Často bývá pyrit pěkně pestře naběhlý a přispívá valně ve tvoření klamotvarů, překrásné jsou klamotvary po deskovitém těživci na Eusebské žíle, které jsou sametkou potažené, čisté a chovají uvnitř malé krystaly pyritu. také po galenitu a polybasitu tvoří se často klamotvary pyritu.

21. Smaltit. Zřídka se objevuje a jen ojedinělý, dříve jen celistvý, v novější době na Eusebské žíle také v krystalech až 11 milimetrů velkých na růžovém dolomitu, také ve tvarech stromkovitých a pletených s jehlami milleritu nas Janské žíle, pak pletený s celistvým parargyritem na Marianské žíle a také na Vojtěšské žíle.

22. Chloantit č. kyz bílý niklový. Na Vojtěšské šachtě nalezen jest jednou v malém množství nerost bílý co cín, vtroušený v celistvém hnědém křemeni a při něm galenit a millerit. Obsahoval arsen, železo a nikl a poněvadž se krystaly jeho určiti nedaly a qualitativní rozbor nemožným byl, považován jest od Reusse za chloantit.

V nejnovější době nalezen jest podobný nerost na 20. a 26. patře téže šachty a tu myslelo se, že jest to týž, jenž zkoušen byl Reussem. Objevoval se taktéž velmi zřídka, jemně vtroušen v hnědém křemeni, maje barvu arsenopyritu a skládal se rovněž z Fe, As, Ni. Teprvé když nalezen jest kouse poněkud větší s velmi pěknými štětci, podažilo se prof. dru. Albertovi Schraufovi po namáhavém rozboru určiti složení jeho, kteréž zní (Fe3Ni)(As3S)2, což obnáší asi 23,4 železa, 7,7 niklu, 60,3 arsenu a 8,6 síry. Ačkoliv by se podle složení tohoto nerost ten pokládati mohl za chloantit, jsou přece krystaly jeho totožné s arsenopyritem a mohl by se, kdyby při arsenopyritu nikl vůbec zvláštní důležitosti měl, považovati za nerost nový. Dr. Schrauf nazval jej do té doby, než by důkladněji prozkoumán býti mohl, löllingitem niklovým.

23. Markasit. Nachází se celistvý na Vácslavké žíle s pyritem, obyčejně se krystaluje a tvoří shluky hřebenovité, často na vápecni III slouže za podklad sametce, dále také na tvarech plochých, ledvinovitých, nepravidelně sklípkovitých, často pestře naběhlý na vápenvi s křemenem na Marianské žíle, také se objevil na Eusebské nad 14. patrem Annenského dolu jakožto kyz vodní na blejně stříbrném.

24. Leukopyrit. Nerost ten považován jest za lölingit, ale rozbor Mrázkův ukázal, že jest Fe₂As₃. Nachází se na Černojamské žíle ve vrstvách leskle bílých, jemnozrných anebo drobnozrných a šupinatých, které v dutinách ukazují často plochý ledvinovitý povrch. Vrstvy jsou až 9 milimetrů silné a nalézají se střídavě s křemenem v ocelku, jenž prorostlý bývá sfaleritem a pyritem.

25. Arsenopyrit č. kyz arsenový. Na Klementské žíle a na Řimbabě celistvý anebo také v malých krystalech, v novější době také na Lillce ale jen zřídka. O arsenopyritu niklovém promluveno jest při chloatitu.

26. Miargyrit. Ve visuté žílovině na Jarošovce v obvodu dědičné štoly přichází celistvý a rozežraný, na 23. patře hlavní žíly Vojtěšské také v pěknývh velmi malých krystalech s hustotou 5,3 a vrypem temnější červené barvy než pyrargyrit, dosud jen zřídka byl nalezen.

27. Jamesonit. Nachází se zhusta na Eusebské žíle, jest šedý co olovo a přechází do barvy šedé co ocel, různoběžně vláknitý, vlákna jsou někdy tak jemná, až jich ani pozorovati nelze. Bez chemického rozboru nedá se od boulangeritu rozeznati.

28. Diaforit. Na Vojtěšské žíle jest roku 1857 nerost, kterýž Reuss podle rozboru chemického a celého zevnějšku měl za freieslebenit. Zepharovich ukázal ale, že krystaluje ve tvarech soustavy kosočtverečné a ne ve tvarech jednoklonných jako freieslebenit a že také hustota jeho jest jiná. Za freieslebenit mohl tím spíše považován býti, poněvadž ony 23 tvary, v nichž se jeví, mívají často ráz tvarů jednoklonných. Dosud nachází se jen zřídka, a ačkoliv už i na Eusebské, Marianské a Protiklonné žíle nalezen jest, dává přece dosud Vojtěšská šachta nejkrásnější a nejčetnější krystaly.

29. Pyrostilpnit. nachází se zřídka a dosud jen na Vojtěšské šachtě. Jeví se vždy jen v drusách, obyčejně ve vápenci, jednou také v dolomitu, v nejnovější době ve společnosti diaforitu v galenitu a tvoří jemné jehlovité řídčeji tenké deskovité krystaly.

30. Pyrargyrit č. temnorudek. Krystaly dříve vzácné, nyní častěji na hořejší Černojamské žíle, ale také na Vojtěšské, Eusebské a Barborské.

31. Proustit č. jasnorudek. Reuss rozeznává starší a mladší, starší bývá obyčejně celistvý, mladší v krásných krystalech. Za podklad mívá obyčejně křemen.

32. Bournonit. Krystaluje se v silných deskovitých tvarech 7 až 27 milimetrů vysokých, které podobají se Bräunsdorfským, částečně bývají boulangeritem obaleny, a v tom případě často rozežrané. nachází se obyčejně ve drusách křemene aneb galenitu na Vojtěšské žíle aneb ve drusách ocelku na Eusebské žíle. Zde bývá také ve společnosti krystalů stefanitových. Velké ty krystaly bývají barvy co olovo hnědé aneb co železo černé, mají silný lesk, mnoho ploch a jeví se často jako dvojčata. Mrázek vyšetřil, že má až 1 % stříbra, tedy mnohem více než saské bournonity. Řídčeji objevuje se v krystalech tetraedritu, jaké nalezeny jsou v novější době na Vojtěšské a Františkově žíle.

33. Boulangerit. Jeví se celistvý, obyčejně ale jemně vláknitý anebo ve volných až 27 milimetrů dlouhých jehlách na vápenci, anebo troudovitý a plsťovitý na mělném galenitu, aneb hnízdovitě v zrnitém leštěnci olověném, aneb také ve volných kuličnách v drusách křemene jemně krystalovaného. Mrázkovy rozbory ukázaly, že sem třeba vřaditi vše, co v Příbrami nazýváno bylo heteromorfitem anebo plumositem, neboť všecky ty nerosty, jež až dosud za zvláštní druhy považovány byly, jsou 3 Pb S, Sb S3. Ostatně má tento boulangerit právě jako Nerčinský stříbro, a sice na vápenci nejméně (0,046 %), kdežto na galenitu až 1 % stříbra chová.

34. Tetraedrit č. kyz plavý. Jeví se celistvý na mnohých žílách s galenitem, křemenem, ocelkem a sfaleritem. Krystaly, jež nalezeny byly roku 1852 na jednom lomu stříbra na šáru Vácslavské a Františkovy žíly, byly až přes 26 milimetrů veliké, barvy ocelové, potaženy krystalovaným vápencem. Krystaly ze žíly Marie pomocnice byly 8 až 13 milimetrů veliké. Na Františkově žíle nachází se zhusta ve společnosti bournonitu a bývají tu krystaly jeho až 13 milimetrů veliké. Menší bývají krystaly hladkoploché na krystalech ocelku aneb křemene, kdežto z Vácslavské žíly známy jsou krystaly až 14 milimetrů veliké na těživci. Krásné, velmi čisté krystaly, a také dvojčata nalezeny jsou v nejnovější době v celistvém bohatém leštěnci plavém na Květné v hloubce 59 metrů. Klamotvary pyritu po tetraedritu, obyčejně na krystalovaném vápenci, nepatří k vzácnostem.

35. Stefanit. Býval dříve častějive velkých krystalech až 27 milimetrů vysokých na šáru Vácslavské s Františkovou žílou, ale obyčejně znetvořen anebo nedokonale vyvinut. Na Barborské žíle nacházejí se kupiny krystalů na 40 milimetrů veliké, sestávající z krátkých sloupečků, seřaděných podle hlavní osy a pokrytých destičkami polybasitu. Také na Eusebské a Janské žíle objevil se ve společnosti polybasitu. V novější době mnohem řídčeji se ukazuje a jen v menších krystalech, tak na Křížové žíle ve skupinách nízkých sloupečků a pyrargyritem ve vápenci, ale vždy bez polybasitu.

36. Polybasit. Jevil se dříve zřídka v tenkých deskách na starším křemeni a galenitu na žíle Křížové, pak častěji na Janské žíle v lesklých silných deskách, na Barborské žíle nachází se tenké, částečně červenavě prosvítavé, až 13 milimetrů široké destičky, provázeny jsou stefanitem v tlustých sloupcích, konečně na Eusebské žíle v tenkých destičkách s malými krystaly stefanitu. V novější době stává se vzácným, ale klamotvary po něm zhusta se objevují a jsou to zvláště pyrit a markasit, které jej nahražují.

 

C. Kysličníky

37. Haematit č. krevel. Jeví se jako lesklá ruda železná zřídka a v malém množství v destičkách klencových na různých žilách, také celistvý a ve společnosti pyrrhosideritu na Vácslavské žíle na 18. patře až do hloubky 485 metrů.

38. Uranin. Jeví se na Janské žíle v malých tvarech hroznovitých a ledvinovitých, smíchán s jemně rozdělaným galenitem, vyplňuje žíly uprostřed mezi pyritem a červenohnědým celistvým vápencem. V novější době také s gummitem, eliasitem a uranem okrovým.

39. Pyrolusit č. burel. Jeví se na výchoze žil, maje za podklad limonit a psilomelan, častěji bývá rozežrán a ve společnosti ocelku na žíle Černojamské. V blízkém Narisově dolováno jest zkusmo na pyrolusit, jenž jest velmi bohat na antimon, a nalezeny jsou tu zajímavé klamotvary po klencích vápencových.

40. Pyrrhosiderit. V krásných krystalech nachází se na Vácslavské a Šefčínské žíle, pak v jehlicích na Janské žíle. Charakteristický jest pro Příbram pyrrhosiderit, jenž se skládá z jemných vláken, má lom hedvábný a povlak hroznovitý aneb ledvinovitý a znám jest pod jmenem sametka, která bývá skoro vždycky pokryta malými lesklými krystaly pyritu a malými sněhobílými klenci vápence. V ohledu paragenetickém zajímavé jest částečné tvoření sametky z lillitu, který povstal z pyritu.

41. Limonit č. hnědel. Tvořívá v hořejších částech žil “železný klobouk” s göthitem, stilpnosideritem a haematitem, ve větší hloubce bývá celistvý, v malých hroznech aneb jako okrový povlak, také v klamotvarech po galenitu, vápenci a na Černojamské žíle také v klamotvarech po ocelku.

42. Stilpnosiderit. Zřídka nachází se na Vácslavské a Františkově žíle nad císařskou štolou, na Janské a Černojamské žíle také v klamotvarech po ocelku.

43. Eliasit. Na Janské žíle jest černohnědý aneb šedý do tmavozelena, voskovitého lesku se žlutým vrypem a jen ve společnosti gummitu.

44. Gummit. Na Janské žíle v malém množství, červenožlutý aneb hyacintový s uranem okrovým, nasturanem a eliasitem.

45. Psilomelan. Bývá s limonitem v “železném klobouku” na císařské štole, pak na žíle Vácslavské, Janské, Františkově a Matky Boží, s pitticitem často na Křížové žíle.

46. Vad č. pěna manganová. Jeví se ve složení vedvinovitém, pěnovitém, s limonitem na výchoze skoro všechněch žil železných, zvláště ale na Šefčínské a Haťské žíle.

47. Valentinit. Jevil se ve velmi tenkých krystalech deskovitých, častěji v podobě vějířů a snopků na galenitu, křemeni, allemontitu anebo antimonitu z Ferdinandské šachty, později zase v bílých deskách na hnědožlutém těživci ze žíly Matky Boží, konečně v nejnovější době zase v podobě vějířů a snopků na Lillce s pyrantimonitem.

48. Pyrantimonit. Byl dříve ve Ferdinandské šachtě, nyní na Lillce ve tvarech snopků, barvy třešňové, částečně v valentinitem a antimonitem na allemontitu.

49. Křemen. Reuss rozeznává tři tvary Příbramského křemene a za nejstarší (I) považuje ten druh, který tvoří drusovité, tenké povlaky temnější barvy, s malými šeděbílými narostlými krystaly. Mladší křemen (II) bývá obyčejně na vápenci anebo pyritu, zřídka na těživci, dolomitu neb křemeni I. Má nejčastěji ojedinějé, obyčejné veliké, někdy na obou stranách omezené krystaly a jeví se také v dutých klamotvarech po ocelku a tam jest obyčejně bílý, někdy čirý jako voda, řídčeji s nádechem do žluta, šediva, hněda, červena nebo zelena. Sem patří také amethyst bledě fialový v Vojtěšské a Janské žíly. Nejmladší křemen (III) jeví se ve velice pěkných a čistých krystalech, vyplňuje obyčejně drusy, ale nacházívá se také na drátech ryzíto stříbra a argentitu, pak na jehlách milleritu a antimonitu. Krásné byly krystaly křemene (morion či záhněda) z Černojamské žíly, kde byly na obou stranách vyvinuty, zřídka šedivé, obyčejně tmavočerné se nacházely mezi sněhobílým vápencem.

Růžový a mléčný křemen a rohovec přicházejí zřídka, častější je chalcedon, zvláště na výchozech žil (hlavně Šefčínské) s limonitem.

 

D. Křemičitany

50. Rhodonit. Ukázal se jen jednou v malých krystalech na Eusebské žíle.

51. Asbest č. osinek. Na 21. patře Vojtěšské šachty nalezeno jest před 20 roky jemné bílé pletivo, jež rozprostřeno bylo přes drusy vápence jehlicovitého v zašpičatělých vápencotvarech se jevívího, ukázalo se, že jsou to vlákna asbestu, jenž nazýván jest “horním závojem”.

52. Epidot. Slouží jako velmi tenký jednak krystalovaný jednak beztvárný za podklad zeolithu (desminu, chabacitu) na dědičné štole.

53. Hemiformit. Jeví se ve tvarech kulovitě a hroznovitě srostlých, prosvítavých, anebo v paprskovitých zrnech a spojených žlutým jakýmsi cementem, na Marianské žíle, na Aloisské žíle jeví se v malinkých krystalech anebo tvarech hroznovitých, tvoře povlaky barvy plavé, někdy také s pyromorfitem na galentiu, křemeni aneb na krystalech sfaleritu.

54. Chabacit. V malých, co voda čistých jednoduchých nebo také dvojitých krystalech na afanitu v dědičné štole mezi šachtou Františkovou a “na Řimbabě” s harmotomem a desmínem.

55. Harmotom. Pěkné, jako voda čisté krystaly, dvojčata až 7 milimetrů velká na krystalech desminu nalezena jsou na těch místech jako chabacit.

56. Desmín. Jeví se v malých tenkých deskovitých, jako voda jasných krystalech ve společnosti harmotomu a chabacitu.

57. Kaolin. nacházel se jako sněhobílý, křehký povlak v rozsedlinách zvětralé droby v hořejších obzorech rudních žil, zvláště často ve štole Filipinské. Hustota obnášela 2,391 a roborem ukázalo se, že je to vodnatý křemičitan hlinitý s 1 % draslíku a menšími částkami vápníku, hořčíku a kysličníku železičného.

58. Lillit. Bývá zemnatý, bez lesku, dá se rozetříti, jest tmavozelený až černý, nachází se na Eusebské a Františkově, častěji na Vojtěšské hlavní žíle, skoro vždycky ve společnosti sametky a pyritu, jichž rozloučením povstal.

59. Cronstedtit. Ukázal se jen jednou roku 1817 mezi 5. a 6. patrem šachty Vojtěšské a nenalezen od té doby více, ač i na místech těch pilně se po něm pátralo. Tvoří v zrnitém vápenci co havran černé kulovité a ledvinovité skupiny, jejichž jednotníci někdy v šestiboké sloupce vybíhají. Ve společnsoti s nim býval stále pyrit, řídčeji také ocelek.

 

E. Fosforečnany a arseničnany

60. Apatit. Patří k nejstarším nerostům a vždy jen zřídka se jeví v malých deskovitých a v novější době v sloupkovitých tvarech na žíle Vojtěšské a Matky Boží. Krystaly jsou vždy velmi malé, a narostlé ve drusách a krystalech jiných nerostů, ajko křemene, ocelku a sfaleritu, často mají tenký louhový povlak a stávají se takto ještě nepatrnějšími, čímž mnohdy nepovšimnuty zůstávají.

61. Paromorfit. Krystalizuje se jako zelenoba v krásných sloupkových tvarech až 27 milimetrů dlouhých. Jsou ale také zkrácené, na koncích stažené anebo hrotnaté, jakož i mnohonásobně složené soudkovité tvary. Za podklad bývá obyčejně železnatý křemen, často limonit, zřídka cerussit (na žíle Marie pomocnice). Jsou též tvary krápníkovité a hroznovité s velmi malými krystaly, jakož i žlutobílé a zelenobílé velmi jemné hranolové jehly ve drusy snopkovitě a štětkovitě seřaděné. Tyto poslední nalezeny jsou na Křížové žíle v Annenské šachtě. Hnědoba nalezena jest v tmavohnědých vláknitých vrstvách s povrchem hroznovitým nad galenitem roku 1852 taktéž na Křížové žíle, později také na Černojamské.

62. Mimetesit. nachází se na Vácslavské žílem jest barvy žlutavé ve sloupcích soudkovitých, obyčejně v napodobeninách pupencovitých a nádorovitých na železnatém křemeni. Rovněž v tvarech nádorovitých, ale barvy více oranžové přichází v hořejších obzorech šachty Františka Josefa.

63. Pharmakolith. Krystaluje se ve tvarech jehlovitých a vláskovitých, tvoře povlak na haldách kyzové žíly, ve tvarech hroznovitých a ledvinovitých přichází s erythrinem na Lillce.

64. Vivianit. Ve stařinách Bohutínksých nalezeny jsou v dutinách zubních dolejší ko%nské čelisti, jejíž stáří udáno jest na 300 let, jakož i na povrchu zubů, skupiny pěkně vyvinutých přes 2 milimetry vysokých tmavomodrých krystalů vivianitu.

65. Erythrin č. květ kobaltový. Na Črrnojamské žíle tvary v podobě štětců barvy červené ve drusách křemene, na Janské žíle tvary v podobě malých hroznů neb hvězdic barvy co broskev červená.

66. Annabergit č. květ niklový. Jeví se zřídka jako nálet na nikelinu na Černojamské žíle.

67. Pitticit Jeví se ve tvarech krápníkovitých s malými krystaly cerussitu na Janské žíle, jako povlak s leskem silně démantovým se stéblovitým limonitem na křemeni, jako povlak tence miskovitý na hroznovitém psilomelanu a limoniru na Křížové žíle, konečně s okrem železným jako povlak drobně hroznovitý na srátkovém stříbře na šáru žíly Vácslavské a Františkovy.

 

F. Molybdéňany

68. Wulfenit č. žlutoba. Teprvé v novější době a tu zvláště na Černojamské žíle ve velmi zajímavých krystalech s hustotou 7,07, barvy žluté v rozličných, ale vždy více plavých odstíněch, také ale barvy mourové a šedobílé. Přicházívá na rozrušeném galenitu, pyritu, limonitu, sfaletiru, smithsonitu aneb psilomelanu, řídčeji na krystalovaném ocelku a cerussitu, ojediněle neb ve skupinách jehlancovitých neb deskovitých rozličné tloušťky. Křivoploché krystaly přecházejí v kůželovité a hrotnaté tvary, jež jsou až 4,5 milimetru vysoké, deskovité bývají až 9 milimetrů široké. Později objevily se, ale zřídka na Františkově žíle malé destičky na limonitu a na Šefčínské žíle krásně žlutohnědé až 11 milimetrů veliké jehlancovité krystaly ve velkém množství na malých krystalech vápence.

 

G. Sírany

69. Baryt č. těživec. Baryty nacházejí se na všech Příbramských žilách a Reuss rozeznává dle stáří dva druhy. Starší baryt jest obyčejně šedobílý, hněděčervený anebo červenošedý, zřídka a tu obyčejně jen na koncích žlutý co med, krystaluje se v deskách soustavy kosočtverečné aneb přímohranně, také v silných deskách aneb deskovitých sloupcích. Krystaly jsou pojedině narostlé, nebo ve drusách aneb mívají často zřetelné miskovité tvary rozmanité barvy s průhledným jádrem a miskou, kterážto často tenkými vrstvami pyritu odděleny a v dalších odděleních někdy i jinak krystalovány bývají. Krystaly bývají často krystalky pyritu, dolomitu, vápence, göthitu ano i krystalky křemene pokryty. Z tohoto povlaku zmizel často baryt úplně anebo částečně a na jeho místě objevují se pak tvary mladšího barytu tvarů zcela jiných aneb také jiné mladší nerosty, čímž zajímavé klamotvary povstaly.

Mladší baryt krystaluje se skoro vesměs jen v sloupcovitých, ale vždy vzácných a zajímavých spojkách. Barva jeho přecházívá z bílé do žluté co med, červenohnědé, červené co maso a hnědožluté baryty. Na Janské žíle, která jest vůbec bohata na krásné baryty, naleten jest také modravý baryt na vápenci co maso červeném. Na Černojamské žíle ukázaly se žluté sloupečky mladšíco barytu narostlé. Bílé velké krystaly nacházejí se na žíle Eusebské, Vácslavské a Sádecké.

70. Sádrovec. Objevil se v dlouhých jehlovitých krystalech na Karolinské a Křížové žíle, ale velmi zřídka.

71. Okr uranový. Nalezen jest na rozsedlinách uraninu a bývá barvy citronové a útvaru jemně vláknitého. Nachází se také na Janské žíle, pocházeje z jiných rozloučených nerostů.

72. Kalcit č. vápenec. Také u tohoto nerostu, jenž nejčastěji na žilách Příbramských se nachází, ale zároveň nejzajímavějším jejich zjevem jest, roreznává Reuss jako při křemeni, barytu, pyritu a galenitu podle stáří několik druhů, a sice pět. Nejstarší kalcit (I), který ale zřídka se vyskytuje, jest zřetelně zrnitý, po němž někdy bezprostředně následuje vápenec II, který také zřídka se vyskytuje. Tento vždy bývá v hořejších vrstvách šedý, žlutý anebo červený, ve všech odstínech, zřídka kdy úplně bílý ve drusách a skoro vždycky pokryt krystaly vápence jinak zbarvenými, aneb krystaly dolomitu.

Nejvydatnější a nejbohatší na tvary jest kalcit III, k němuž patří také ta odrůda, která přichází na Vojtěšské hlavní žíle ve tvarech cvokovitých. Četné a velmi různé jsou napodobeniny ve tvarech větevnatých, jehlovitých, hřebenovitých, vějířovitých a miskovitých, při tvarech miskovitých bývají často misky vrstvami pyritu, lillitu a göthitu od sebe odděleny. Také barva tohoto kalcitu bývá velmi rozmanitá.

Kalcit IV jeví se jednak v zrnitých na povrchu jen krystalovaných vrstvách, jednak v ojedinělých zřídka velkých krystalech. Zvláštní známkou jeho jsou však skupiny mnohonásobně zohýbané vrobkované, větévnaté a listové, které bývají obyčejně kolmo narostlé.

Kalcit V bývá uložem nad mladším barytem aneb na křemeni a dolomitu, na jemných drátech argentitu a stříbra, na jehlách antimonitu, krystaluje se právě v těch tvarech jako kalcit IV a bývá obyčejně čistě bílý, zřídka do žluta neb šeda zbarvený.

73. Dolomit. Jeví se obyčejně jen v malých ojedinělých krystalech anebo tvoří sedlovitě zakřivené čočky klencové, obyčejně tvořívá povlak na křemeni, ocelku, vápenci, sfaleritu, galenitu, pyritu, zvláště ale barytu, po němž zhusta klamotvary tvoří. Na Františkově žíle a na ležaté žíle Vojtěšské objevil se v posledních letech také dolomit ve velkých bílých klencích. Nerost, který v Příbrami nazývá se Dialogit a jest krásně růžově zbarvený, není nic jiného než zbarvený dolomit.

74. Siderit č. ocelek. Nachází se často na všech žilách i celistvý i krystalovaný, krystaly jsou velké a malé, čočkovité, ojedinělé aneb tvoří drusy, stojíce skoro vždy na hraně. Siderit patří k nejstarším zdejším útvarům žilovým, bývá se stejně starým galenitem anebo sfaleritem někdy ve tří- až čtyřnásobném uložení střídavém a tvoří zhusta klamotvary po pyritu, křemeni, pyrrhosideritu a j.

75. Smithsonit č. kalamín. Přichází buňkovitý a dírkovaný na Marianské žíle, v povlacích žlutobílých aneb hnědobílých 12 - 27 milimetrů silných, nahoře s malými znetvořenými krystaly na galenitu a mezi ním s cerussitem na Aloisské žíle, tvoří často zajímavé klamotvary po galenitu.

76. Cerussit č. běloba. Jeví se jednak celistvý, také jako černobazvláště na žíle Marie pomocnice, jednak také ve velmi krásných, zřídka kdy jednoduchých krystalech, nýbrž obyčejně ve dvojčatech a trojčatech, jest barvy bílé aneb šedé s leskem démantovým, a přichází zvláště na žíle Černojamské, Křížové a Matky Boží. V novější době nalezeno jest také, že vyplňuje stěny žil a sice tvoří černoba prostředek a běloba okraje.

77. Hydrocinkit. Povstal rozkladem sklenele, přichází na šedém křemeni s galenitem na ocelku na 5. patře hořejší Černojamské žíly.

78. Malachit. Nachází se na žíle Mučednické v malých štětcích, jemných vláknech anebo také zemnatý s limonitem, rozloučeným chalkopyritem a pitticitem, také s azuritem. Na žíle Marie pomocnice vláknitý s bohatou na stříbro černobou. Na Františkově žíle kulovitý, vejčitý aneb celistvý s okrem železným, cerissitem a stříbrem.

79. Azurit. Nachází se velmi zřídka a tu vždy jako nálet i tak na žíle Mučednické ve společnosti s malachitem.