PŘÍBRAMSKÉ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO

PAMĚTNÍ SPIS

KU GEOLOGICKÝM POMĚRŮM HOR PŘÍBRAMSKÝCH

Složení hor, jimiž táhnou se rudné žíly Příbramské, jest velmi jednoduché, ukazují se všecky v nejspodnějších vrstvách českého útvaru silurského, kteréž nazval c.k. říšský geologický ústav “Příbramskými břidlicemi a pískovci” a Barrande, slovutný badatel českých silurských útvarů pásmem B. Jen nepatrná část žil objevuje se v žule jihovýchodně od Příbrami na hranicích útvaru silurského, kdežto v břidlicích Plzeňských (Barrandovo pásmo A), kteréž táhnou se úzkým pruhem mezi žulou a břidlicemi drobovými jižně od Příbrami, žíly železné tu a tam sice se ukazují, stříbrné však dosud nikdy objeveny nebyly.

Břidlice pásma B spočívají souhlasně na prahorních břidlicích, které zapadají na stranu západní a tam, kde objevují se v sousedství se žulou, mají rovněž úklon západní. Po nich následují se stejným úklonem pískovce téhož pásma, které však na Březových Horách, kde nyní dolování vysokého stupně dosáhlo, úklon svůj mění, zapadajíce dosti příkře ku straně východní.

Na západě od pískovců těchto jsou zase břidlice pásma B, které mají průměrnou mocnost 1200 metrů a zapadají jednak na východ, jednak na západ. Po nich následují zase pískovce, které majíce úklon mírnější na západ a jsouce mocně rozvinuty, tvoří na západní sraně hranice nejbližšího okolí Příbramského. Blíže pak ku středu veliké české pánve silurské spočívají na nich stejnoměrně Jinecké vrstvy, Barrandovo pásmo C, které však leží mimo okres Příbramských hor.

Jihozápadně od Příbrami u Bohutína táhne se žula mezi prvním pásmem pískovců a druhým pásmem břidlic, kterážto pásma na Řimbabě otevřena byla a kteráž také východně od Kozičína na den vycházejí. A sice uložena jest tato žula ve visutém rozsedliny, kterou obyčejně jílovou nazýváme, tak že se zde všecky vrstvy opakují. Bezprostředně na tuto žulu řadí se u Kozičína část vrstev hornin přetvořených, které můžeme považovati za náhradu břidlic prahorních. Rozsedlina jílová táhne se mezi pískovci a střídavými břidlicemi pásma B západně od Příbrami a Březových Hor a má v celé své značné rozsáhlosti stejnou povahu. Jest vyplněna ponejvíce tmavým, šedivým až černým útvarným jílem a bývá na některých místech několik decimetrů mocna. Na takových místech, kde rudní žíly k rozsedlině se přibližují a zvláště v hořejších obzorech, kde denní vody do země vnikají, jest jíl rozsedlinu vyplňující, neklada vodě překážek značných, více méně vlhký a z té příčiny stalo se už také, že při dílech hořejších ve visutém rozsedliny jílové mnohé vody vadraženy jsou. V hloubce překopána jest rozsedlina na mnohých místech v nepatrné mocnosti a tu bývá vyplněna suchým jílem a bývá často až na pouhé lístky stlačena. Pískovce dorbové na Březových Horách uloženy jsou proti ní nesouhlasně a také břidlice mají v celku uložení od rozsedliny odchylné a jen nepatrná část jemných tuhových břidlic spočívá na ní souhlasně.

Mimo jmenované horniny jsou v okolí Příbramském mocná dvě pásma dioritu, které silurské vrstvy od jihu na sever prorážejí a buď v žílách neb čokách se objevují, v posledním případě vycházívají až na den a tvořívají osamělé kupy.

Rozmanitost hornin ve vrstvách břidlicových a pískovcových poskytuje mnoho zajímavého. V břidlicích nacházíme růzmost tu největší, zvláště tam, kde objevují se ve visutém rozsedliny jílové a tu zase nejvíce v těch místech, kde přeráženy bývají diority. Jest to zvláště krajina ležící západně od šachty Ferdonandské a Jarošovky, vůbec území v obvodě Lillky. Lze tu pozorovati jemné, tuhové, pak pevnější křemenaté břidlice drobové, ložiska buližníku, ano i slepence přicházívají často u čoků dioritových, jakož vůbec jak se zdá, diorit velice přispíval ku přetváření břidlic, poněvadž ani v první vrstvě přidlicové pásma B u žuly, ani v břidlicích pásma A, jež nepřeráží diority, taková rozmanitost se nejeví a břidlice zde se vyskytující ve své povaze mnohem jednotvárnější jsou.

Při stavbě dědičné štoly Josefské přišlo se mezi Jarošovkou a Ferdinandskou šachtou také na ložisko drobového vápna, kteréž však neukazujíc se nikde na dni ve větší mocnosti, nezdá se příliš rozsáhlé.

V pásmě drobových pískovců přicházejí vedle jemných drobnozrných až celistvých pískovců pevné křemence, které na některých místech hrubozrnými se stávají a v slepence přecházejí. Je-li pak tmel jejich více hlinitým a písčitým a zvětrá-li snáze, uvolňují se částky křemene a celá hornina se rozpadává. Slepence křemenité vyskytují se často v dole Annenském, jakož nejvíce na roztroušených vrstvách pískovcových se objevují. Ty tvoří také nejvyšší hory v okolí Příbramském, tak jest hora Tok u Obecnice západně od Příbrami 853 metry nad hladinou jaderského moře vysoká,

Nižší jsou:

Na západním svahu Svaté Hory, naproti Březovým Horám leží Příbram 500 metrů nad hladinou mořskou.

Zvláštní důležitost pro dolování Příbramské má rozsedlina jílová. Ve starší době vůbec za to se mělo, že jest nanesena, poněvadž vrstvy doby a břidlice k rozsedlině, která tenkráte v hořejších vrstvách jen na málo místech na Březových Horách otevřena byla, zdály se míti polohu rovnoběžnou. V novější době pak otevřena jest zvláště ve hloubce na mnohých místech a tu teprvé lze s větší určitostí o povaze její promluviti.

Rozsedlina jílová má rovnoběžný směr s břidlicemi a pískovci, které k ní přiléhají, úklonem svým ale odráží se od nich, zvláště v oněch dvou příčných chodnících na 14. patře šachty Annenské, z nichž jeden k Ferdinandské šachtě, druhý k rozsedlině jílové směrem západním vede. Ostatně jest náhled, že by vrstvy drobové, které se na blízku rozsedliny nacházejí, rovnoběžnou s ní polohu měly, velmi pochybný, poněvadž v případě takovém pískovce v nejbližším sousedství rozsedliny tak rozdrobeny jsou, že určité vrstvění pozorovati nelze a ostatně toto přerušení vrstev - vyjímaje ovšem na Březových Horách - tak nepatrných rozměrův jest, že třeba hleděti k nesouhlasnosti vrstev celého pásma pískovců.

Podobně má se to s břidlicemi, které vyskytují se ve visutém rozsedliny této. Jsouť při rozsedlině ve velmi nepatrné mocnosti s ní souhlasného uložení, kdežto více na západ jiný úklon mají, jsouce po většině vějířovitě postaveny a majíce k druhému pásmu pískovců poněkud příkřejší západní úklon, jak to pozorovati lze velmi dobře na Jarošovce. Na těch pak uloženy jsou souhlasně pískovce s mírnějším úklonem,které zapadají na západ pod menším úhlem a slepencovitými se stávají. Často lze hned ve visutém rozsedliny, zvláště tam, kde jest stlačena, pozorovati vrstvy břidlicové na křemen velmi bohaté, které nacházejí se právě ve stavu přetváření. Nasvědčují tedy nejnovější pozorování tomu, že rozsedlina jílová povstala převržením vrstev, jak to dokázal Pošepný ve svých studiích o horách Příbramských. (Jahrbuch der k.k. geolog. Reichsanstalt, svazek XXII.)

Objevení se žuly v Bohutíně vykládá Pošepný takto:

“Rozdrobená žula není zde jen na povrchu rozšířena, nýbrž zabíhá také do hloubky a má proti pískovcům směr severovýchodní a příkrý úklon na severozápad, polohu rovnoběžnou s rozsedlinou jílovou a položení ve přímém jejím prodloužení. Hledíme-li k nepatrné poměrně vzdálenosti mezi Březovými Horami a Bohutínem, nedomníváme se příliš mnoho, majíce za to, že jest tu jediné dislokační pásmo a že žula Bohutínská není ničím jiným než převržením vrstev na den přišlá hornina základní.”

V novější době nadražena jest žula také v dole na Řimbabě, což hořejší myšlenku ještě více dotvrzuje. Podle průřezu, který o Příbramské dislokaci nakreslil Pošepný, sahá přehození a svraštění až k hornině základní, kteráž také skutečně na den vychází, tak že bychom bezpochyby ve větší hloubce na této straně rozsedliny přišli na břidlice, na oné straně na žulu.

Další přerušení původního uložení spůsobeno jest zelenokameny a konečně rudními žílami samými. Diority tvoří dvě skoro rovnoběžná pásma, z nichž jedno mezi Bohutínem a Tisovou počíná, přes Hrantiškovu šachtu a Řimbabu k Březovým Horám se táhne, a tak na hranici pásma dislokačního se objevuje. Severně pak pokračuje u Ferdinandské šachty a západně od Jarošovky, kde přeráží břidlice drobové, jejichž vrstvy k němu buď připadají aneb od něho odpadají. Po otevření země u obou těchto šachet ukázalo se, že tu diorit tvoří čoky, které uložení břidlic přerušují. Jdeme-li za směrem toho pásma dále, shledáme se s dioritem na povlovném návrší za Lhotou, kde sice netvoří žádných kup, u Drahlína ale nachází se četné množství dioritových koulí, které mají několik decimetrů v průměru a při zvětrání miskovitě se rozpadávají. Podobné dosti velké koule dioritoví nalezeny jsou v nejnovější době také mezi Augustovou a Švarcenberskou šachtou.

Druhé pásmo dioritové počíná v horách u Hatí jižně od Příbrami, přeráží východně od Svaté Hory Šibeničnou a tvoří od Květné na východ značné výšiny. Mezi pásmy těmi nalezeny jsou ještě osamělé diority v Martinské štole na Janské hoře, na Čertově pahorku a v Jalovčínských výšinách.

Všude, kde se diorit objevuje, otevřeny jsou také žíly rudní a jest tedy mezi nimi souvislost nějaká. S nejlepším zdarem otevírány jsou žíly na Březových Horách, kde pásmo dioritů v několika žilách se táhne, žíly rudní brzy ve visutém, brzy v ležatém provází anebo je přeráží. Často lze také, zvláště, při mocných žilách, které odžilky od sebe rozesílají, pozorovati, že diorit až mezi ně vniká.

Některé rudní žíly dolu Annenského vyskytují se v drobnozrných i hrubozrných drobách bez dioritu a jsou poměrně asi starší, než ty, které s diority se objevují, ve kterémžto případě ony dříve, tyto později než žíla dioritu povstaly. To dá se zvláště ve hloubce dobře pozorovati, poněvadž z pravidla starší žíly mladšími i ve směru i v úklonu přerušovány bývaly.

Otevřené až dosud rudní žíly při rozsedlině jílové ukazují, že všude tam, kde táhnou se z pásma drobového do břidlicového, od této obyčejně odkloněny, v řidších případech převrženy bývají. Při odklonění žíly pozorujeme, že vyplnění její stlačeno jest někdy na pouhé lístky, při čemž často žíla poněkud od svého směru se odchyluje a teprvé ve visutém rozsedliny zase ve svůj prvotní směr se vrací. Obyčejně zmenšuje se pak také rudonosnost žíly v břidlicích a mívá pak v břidlicích uložení více méně hnízdovité, jakož vůbec větší a rozsáhlejší zjalovění žil v břidlicích potorovati jest. Jen v málo případech ukázalo se, že rozsedlina žílu úplně přerušuje, jako na ležatém odžilku Vojtěšském na 18. patře a na Janské žíle na 19. patře. Poněvadž pak rozsedlina žíly i převrhuje i odkloňuje, třeba jest přisvědčiti Pošepnému, který tvrdí, že tato v té době, kde rozsedliny jílové povstávaly a se vyplňovaly, už trvala a že na blízku její pro rozmanitost a střídavost horniny vyplňující, událo se tu a tam odklonění rozsedliny žílové, že ale také později, když se už rozsedliny žílové utvořily a vyplnily, pohybování zajisté nepřestávalo, kterýmž rozdělování rudy po žíle na jednotlivé úlomky, drcení její a konečně převržení se přivodilo.

Konečně chceme se také zmíniti o usazeninách naplavenin starších, které v okolí Příbramském se nacházejí, poněvadž ani ony nejsou pro dobývání bez důležitosti. Skládají se dílem ze štěrku, dílem z hlíny, které podle svahů horských uloženy jsou. Hlína bývá často velmi mocna, brzy suchá, brzy mastná a užívá se jí dle toho jakožto jílu, dílem k dělání cihel.

Pahorky v okolí Příbramském ohraničují rozsáhlou pánev naplavenin starších, v níž uprostřed vyčnívají Březové a Zaječí Hory a Strachy. Směrem k Obecnici přes Drahlín, Sádek a Paseky uzavřena jest k severu a u Pasek pod svahem Hlubošským se prolomila, a tudy také vody diluviální odtékly. Na západním okraji této pánve u Kozičína, Lazce a Orlova, kdež se značně rozšířila, nachází se ponejvíce štěrk, který na některých místech smíchán bývá se šedivou aneb žlutavou bílou hlínou.

Bílá hlína, uložená podél svahu Obecnických a Drahlínských hor užívá se k zhotovení ohnivzdorných cihel pro huť, jest také usazeninou starších naplavenin. Leží bezprostředně pod štěrkem a v poslední době došlo při dobývání hlíny v té hloubce skoro 20 metrů na základní horninu, na níž uložena jest. Hlína ta je buď suchá aneb mastná, má často částice bílého křemene a nelze ji považovati za rozloučené pásmo dioritů, jak soudil Grimm. Bílá hlína v nepatrné ale mocnosti nalezena jest v témž obzoru jako u Drahlína také u Orlova na úpatí Třemošné.

Ve starších dobách dobývali také ze starších naplavenin zlata, ale jen v okresu žulovém. A tak nacházíme jihozápadně od Příbrami směrem k Bohutínu ve všech údolích v pásmě žulovém zbytky starého rýžování, které na některých místech až do sousední droby zasahují.

Ostatně ukázaly se zlaté žíly také v nejbližším okolí Příbrami a sice na Bitízi, kdež na nich už dolováno bylo.