PŘÍBRAMSKÉ DOLY NA STŘÍBRO A OLOVO

PAMĚTNÍ SPIS

DOBA DRUHÁ

Od převzetí hor obcí Příbramskou až do založení šachty Vojtěšské (1580 - 1779)

Rozsáhlé privilegium, které jsme vám právě v překladě sdělili, účinku na hory Příbramské, zvláště když císař Rudolf II. panství Příbramské ze zástavy zase vyplatil a převzal a s obcí v ten smysl smlouvu učinil, aby ona 1000 zl., vláda pak 900 zl. přispěla na zřízení stroje v hlubině dolu Matky Boží, kterým by se pracovalo proti vzmáhajícím se vodám.

Jest zcela pochopitelno, že obec Příbramská, obdrživši roku 1579 jmenované privilegium, zamutovala nejdříve na těch dolech, které z dřívějších dob požívaly nejlepší pověsti. To byly:

• 1. Prvotný důl u Matky Boží a obě nejbližší míry
• 2. hořejší 2. a 3. míra u Matky Boží
• 3. prvotný důl Veselého rytířstva a dolejší 2. a 3. míra
• 4. prvotný důl na Obecném štěstí a nejbližší obě míry
• 5. hluboká dědičná štola, kterou roku 1557 stavěti počal Michal Prüxel z údolí u Podlesí nedaleko nynější puchýrny pod západním svahem Březových Hor

Konečně zřídila obec také puchýrnu se struhou vodní u německé štoly.

Zvláště jednalo se o to, aby odstraněny byly brzy vody z dolu Matky Boží a úsilovně pracováno na tom, aby postaven byl jmenovaný už stroj vodní, a také všude jinde, jako hlavně na “Obecném štěstí” a u Matky Boží hleděno především k tomu, aby doly opatřeny byly potřebnými stroji. Aby vody z Podlesí bez překážky hnáti mohly stroj na horách a puchýrnu v Podlesí, vystavěna znova huť.

Roku 1580 cestoval po horách Českých z nařízení císaře Rudolfa II. hormistr Lazar Ecker, muž velmi vzdělaný a v oboru svém velmi zkušený. Ten navštívil také Příbram a praví ve své zprávě ze dne 27. září 1580 výslovně, že hory Příbramské po 20 roků skoro ladem ležely, teprve pomocí Jeho Milosti uchopila se obec zase práce na nejdůležitějším dole Matky Boží a jelikož překážky největší jsou již odstraněny, dá se prý očekávati, že poměry brzy se k lepšímu obrátí.

Jiné těžařstvo chopilo se díla u Svatého Vavřince a opět jiné zamutovalo na 8. a 9. hořejší míře směrem k Veselému těžařstvu a sice tak, že hledělo hlavně k tomu, vykliditi také štolu Josefa a Marie, která mezi tím úplně se zavalila, a vyhloubiti okno k světlu. Jiné těžařstvo pracovalo na české dědičné štole a na okně na 1., 2. a 3. míře směrem k sv. Jiří na Zaječím dole, na Jarošovce a jiné v prvotném dole Archanděla Gabriela.

Stavby strojů pokročily tak, že roku 1581 mohl se na Obecném štěstí stroj spustiti, který tak dobré služby konal, že už 30. ledna 1581 píše o něm vrchní mincmistr Oppersdorf, že vysušil důl Matky Boží na 29 a důl sv. Vavřince na 14 sáhů. Vida výsledek ten, doufal Oppersdorf, jak v témž listě se zmiňuje, že podaří se zase zvelebiti hory Příbramské. Jelikož však po tolika a takových stavbách ukazoval se nedostatek dříví, navrhováno, aby Obecnice a Německá Lhota, které bohaty byly na lesy, z panství vykoupeny a k horám přiděleny byly.

Než naděje Oppersdorfovy a návrh jeho na zásobení hor potřebným dřívím nedošly splnění a tak už roku 1584 opustili těžaři mnohé z jmenovaných dolů a obec Příbramská držela vedle prvotného dolu Matky Boží už jen prvotný důl na Obecném štěstí, Prüxlovu dědičnou štolu a Dědův důl, také práce ostatních těžařů byly bez důležitosti.

Ostatně občanstvo Příbramské samo v těch málo létech od roku 1580 zbohatlo značně, ne snad z vytěženého stříbra, ale z velikého množství lidí, které se u města nebo v něm usadilo, a z výhod, jichž jmenované privilegium poskytovalo. Tak už roku 1584 zakoupili sobě Příbramští od krále a dali do desk zemských Bohutím s dvěma mlýny a pět jiných vesnic se vším, vyjímaje lesy a regalie, jako: houbu, rybaření a p., a vzali si dědičně do nájmu pivovar, 9 mlýnů a panský dvůr.

Vedle toho převzala obec prvotný důl u Boží pomoci a obě nejbližší míry na Mučednické žíle, jakož i dědičnou hlubokou štolu Volfgangovu.

Roku 1586 pracovalo jedno těžařstvo na Jarošovce a jedním ortem směrem k Zaječí žíle, jiné drželo štolu Josefa a Marie, 8. a 11. míru směrem k Matce Boží a prvotný důl u třešně.

Z instrukcí, které vydali král a stavové 8. února 1586 vzhledem k tomu, aby ohledány byly všecky hory v Čechách, viděti, že i králi a stavům záleželo na tom, aby se hornictví v Čechách zase vzmohlo.

Královským reskriptem ze dne 7. října 1586 postoupeny byly těžařům Příbramským staré haldy strusek s tou podmínkou, aby výtěžek z nich věnovali ku zvelebení hor.

Roku 1587 znova bylo nařízeno, aby všecky účty a zprávy o horách sepisovány a vydávány byly jazykem německým, jak už nařizuje privilegium Rudolfovo z roku 1579.

Roku 1589 převzala obec Příbramská také štolu Josefa a Marie a zamutovala k tomu ještě ve štolním prvotném dole, zanechala ale štoly Volfgangovy. Kuxy obecní rozdělovaly se takto: 4 dědičné, 2 kostelní a obecní, 122 kuxů pro počestnou radu zároveň s celým městem.

Vedle obce Příbramské pracovalo roku 1589 jedno cizí těžařstvo na Jarošovce a české štole v prodlouženém štolortě “Zaječí žíly”. Než ačkoliv ještě o jednom těžařstvu zmínka se děje, byly přece práce tehdejší velmi nepatrné. Z té příčiny také opakoval roku 1598 Lazar Ecker, jenž o hory upřímnou měl péči, návrh svůj, “aby Jeho Milost, dorozuměvší se s pány stavy, přiměla ony majitele, na jichž pozemcích hory se nacházejí, k tomu, aby zámožnější těžařře přilákali a dle smlouvy Maxmiliánské z roku 1575 bez přetržení dále pracovati dali.”

Než úsilovným snahám Eckerovým nedařilo se dobře a zdá se, že blouznivé pokusy alchimistů, na chemické cestě dodělati se zlata, mnoho přispěly k jejich zmaru, věřilo se tenkrát všeobecně, že lze sobě z lahvičky zázračné tinktury nadělati zlata a stříbra, tak že jen lidé chudí, kteří neměli peněz na drahou tinkturu, dobývali sobě drahých kovů pod zemí. Zhoubnou důvěru v alchimii rozšiřovali zvláštní její zasvěcenci, jako Bavor Radovský z Hostiřan a jiní, kteří chodíce po zemi, učení své za peníze prodávali.

Na kolik rozhodovala při zakládání nových dolů věda, viděti je z toho, že roku 1596 radil vrchní mincmistr hrabě Bedřich Šlik Jeho Milosti, aby posláni byli hledači pokladů s virgulemi, divotvornými to pruty, kterými žíly rudní vyhledávali, ke Knínu, Příbrami a Kašperským Horám, aby objevili nová ložiska, jelikož ve starých nelze nic započíti.

Tyto neblahé poměry trvaly stále, až se konečně roku 1607 všude pracovati přestalo, vyjímaje jediný Bohatý důl v Obecnici, kde těžila zvláštní společnost až do roku 1610. Později ujala se pak dolu toho obec Příbramská a dolovala výhradně jen v něm až do roku 1623.

Zajímavý jest inventář dolu toho z roku 1612, v němž uvádí se, že bylo při něm toto nářadí: 48 želízek a 6 ručních kladívek, o nebozezích zmínka se neděje a lze z toho souditi, že tenkráte v Příbrami prachu ještě neužívali.

Jak hluboce bylo tenkráte hornictví pokleslo, viděti také z královského reskriptu ze dne 11. prosince 1619, v němž táže se král, jak by se horám v království Českém pomoci mohlo a nebylo-li by radno, aby nová horní smlouva se stavy uzavřena byla.

Roku 1619 počalou Příbrami dobývati železných rud.

Po bitvě na Bílé Hoře obnovil král Ferdinand II. privilegia města Příbrami, čímž však horám valně nepomohl.

Roku 1624 opustila obec Bohatý důl v Obecnici a zamutovala na Šrekenberce, ale veliké vody přinutily jí, aby vystavěla dříve náhon a stroj, který zvlášními míhadly působil k pumpařské šachtě na Jarošovce. Ostatně držela obec také žíly na Jarošovce a “Zaječí důl” v ustavičném díle až do roku 1664 a také v třicetileté válce jakž takž dělati dávala, jen aby privilegií královského horního města nepozbyla.

Roku 1661 ujala se obec zase Bohatého dolu v Obecnici a mezi 1665 - 1675 bylo to jediné místo, na němž dolovala.

Toto přecházení od jednoho dolu k druhému ukazuje jasně, že nikde nevytěženo tolik, kolik bylo třeba k tomu, aby se v práci stále a úsilovně pokračovati mohlo. Ano i na Jarošovce a zaječím dole, kde obec dlouho se držela, skleslo dolování na míru velmi nepatrnou.

V září roku 1670 ponechána byla daň z nápojů z Knína, “kde se všecky doly zabořily a kde nebylo naděje na nějaký výtěžek”, horám Příbramským k lepšímu zdaru.

Mezi roky 1675 - 1690 započato s hloubením malé šachtice za Svatou Horou na výchoze žíly železné, jelikož však vody dílu valně překážely, stavěna jest zvláštní štola, která ale pro velké obtíže rovněž zůstala neukončenou.

Ze zprávy horního mistra Příbramského, Jílovského a Knínského Jakuba Büttnera viděti, že už tenkráte byla v Příbrami dědičná štola 800 láter dlouhá, ale zasypaná, která, kdyby byla až k Březovým Horám dosáhla, dojíti mohla do hloubky 50 láter. Na Černých jamách se nepracovalo, ačkoliv nebývaly vždy vytopeny. Doly na Březových Horách byly opuštěny, ano i nejdůležitější důl Matky Boží, který tenkráte přes 100 láter hluboký byl.

Büttner vypravuje ve zprávě dále, že důl Matky Boží jistě nejhlubší byl a že se tu mnoho bohatých rud dobylo, a kdyby tu byl, jakž staré zprávy radily, býval postaven stroj, že mohly mimo žílu Matky Boží ještě jiné bohaté prozkoumány a mocných rud dosaženo býti. Toho prý ale roztroušení těžaři, kteří v hlubokých dolech peníze prostavěli, pro nedostatek neučinili. Nedá prý se tedy konstatovati, jest-li se žíly vyklínovaly, aneb jest-li zrobeny byly.

Dle jiné zprávy ze dne 15. listpadu 1693 založena byla na Březových Horách nová šachtice, v níž ve hlouvce 9 láter přišlo se na žílu stříbrnou ne příliš bohatou, o níž táž zpráva praví, “že už dřív virgulí pozorována byla.” Zdá se, hormistr Büttner sám velice si vážil hledačů pokladů, než to upříti se nedá, že o hory Příbramské pilně se staral.

Z jiné zprávy Büttnerovy ze dne 4. června 1691 jde na jevo, že v té době pracovalo se také v hluboké štole Matky Boží na jižním konci města v Březnické ulici. Ústí štoly bylo jest nyní zazděno a nachází se při něm studnice. Práce ty měly za účel podsednouti a otevříti rudní žíly, které se tu nacházely a z nichž jedna žíla rudy železné už dříve byla známa. Aby celé toto dílo urychleno bylo, radil Büttner, aby z rybníka, jenž ležel o pět láter hlouběji než jezuitský rybník a do něhož by se potřebná voda zvláštním strojem sváděla, založena byla pak zvláštní štola směrem k šachtici, která nad rybníkem ležela a asi 18 sáhů hluboka byla. Tím byla by se dle mínění Büttnerova šachtice o 2 1/4 látra podsedla a zároveň byla by se o 4 látra dříve přišlo na mocnou žílu rudy železné. Tak soudil Büttner z toho, co mu řečeno bylo o žílách Příbramských, totiž že v hloubce 19 aneb 20 láter stávají se mocnějšími a bohatšími. Aby pak pode dnem štoly do hloubky pracováno býti mohlo, radil dále, aby před ústím štoly postaven byl stroj, od něhož šla by míhadla do štoly.

Se stavbou této hořejší štoly Matky Boží počato jest dne 17. srpna 1691 a koncem roku 1692 provedena byla až pod jmenovanou šachtici a byla 61 látro dlouhá. Ostatně byla to práce velmi zdlouhavá, neboť zpráva ze 17. května 1702 oznamuje, že délka štoly obnášela 124 látra a že bylo třeba pracovati ještě 40 sáhů skalou velmi tvrdou, kteráž už dříve na stříbro zkoušena byla.

V téže zprávě navrhoval Büttner také, aby zřízena byla zase stará huť v Podlesí, známá z dob, kdy hory Příbramské ve květu stály. Později, když práce na Březových Horách většinou byly zastaveny, zapomenuto také huti v Podlesí, která časem se zaplavila a lesem zarostla. Chtěl pak Büttner, aby huť tato otevřena byla, poněvadž “huť nová”, jsouc příliš vzdálená pro Příbramské rudy, hodila se spíše pro rudy Obecnické a okolní a poněvadž jí dosud málo užíváno bylo. Proto také podporovalžádost Příbramského magistrátu, aby propůjčena mu byla stará huť na huť železnou, v níž by se železné rudy, jichž tenkráte cizí těžařstva dobývala, výrobky poddajné vyváděly. Žádosti této, kterou odpomoci mělo se veliké nouzi, v níž se Příbram tenkráte nacházela, bylo také král. českou komorou vyhověno a v letech 1702 a 1703 zřídili si zde Příbramští vysokou pec.

Roku 1692 poslán byl do Příbrami Slavkovský hormistr Antonín Putz, aby se tu o stavu věcí přesvědčil a udal prostředky, kterými by hory zdejší zase zvelebeny býti mohly. jak ze zprávy hormistra Büttnera ze dne 26. ledna 1693 souditi se dá, navrhoval Putz, aby založena byla dědičná štola, počínající u městského rybníka. Jest to táž štola, která podnes trvá, známa jsouc pod jménem dědičné štoly Karla Boromejského. S návrhem tím shodoval se také Büttner, poněvadž štola taková otevříti měla Březové Hory na straně půlnoční a východní, kde dosud nikdy dolováno nebylo. Mimo to směřovala štola tato k “žíle Novoroční” a i k jiným dosud nerozdělaným žílám. Různil se však poněkud v náhledu svém od Putze, maje za to, že lépe bude, když bude ústí štoly výše, než jak Putz navrhoval, neboť došlo prý by se takto po 108 látrech na mocnou jednu žílu a po 15 látrech na druhou, a tak dále až k “Novoroční žíle”, při níž by se hloubka 18 1/4 látra dosáhla. To prý postačí, jelikož, jak Büttner praví, od starých horníků vždycky slýchával, “že Příbramské žíly do hloubky 18 až 20 láter jen železné rudy v sobě chovají, pak ale stříbronosnými se stávají a že žíly na Březových Horách tvárnější jsou a sami sousední železáři říkávají, že z těch rud žádného železa dobýti nemohou.” Založení této štoly bylo dílem pro hory Příbramské veledůležitým, než provedena štola ta tenkráte ještě nebyla.

Roku 1707 jmenoval císař Josef I. tehdejšího příručího vrchního horního úřadu v Jachimově a zároveň královského radu Františka Lauera inspektorem veškerých hor a horních měst v Čechách.

Roku 1708 obnoveny jsou, jak se zdá, zase práce při dole Novoročním na Novoroční štole, která nyní Zikmundovou sluje a zároveň započato se stavbou štoly pod městským rybníkem, jmeno její “štola Karla Boromejského” jest pozdější.

Mapa obvodu hor Příbramských, kterou roku 1726 zhotovil Jan Křišťan Fischer, ukazuje, že se pracovalo tenkráte na Karlově štole a že kovkopové podvedli právě Novoroční žílu, překopavše na příč žílu Anenskou, kterou na několik láter po směru otevřeli.

Štolou tou dospěli také k Janské žíle a na ní dostali se ze tří stupňovitých šachtic, které nyní Petrskými slují, na 20 až 30 láter ke straně polední.

Zdá se, že mocné lomy, na něž se v nepatrné hloubce v dolech těchto přišlo, byly příčinou, že tak čile se tu dolovalo. již tenkráte pomýšlelo se na to, prohloubiti ležatý Lanský důl a skutečně mapa také ukazuje, že měl dojíti až ke Karlově štole 55 láter ležaté hloubky, než na tu dobu nedošlo ještě k provedení úmyslu toho.

Z mapy té dále poznáváme, že v době té stavěna jest také Prokopská kaple na Březových Horách a sice tam, kde stávala zvonice. Bylo to na obecním pozemku, na němž pochováno bylo v čas moru mnoho mrtvol. Za zemřelé zvonílavo se tu denně ave.

Roku 1660 věnovalo hornictvo kostelu stříbrný kalich na tak dlouho, dokud by se na Březových Horách nevystavěl zvláštní kostel. Roku 1733 dostavěna a vysvěcena byla kaple sv. Prokopa na Březových Horách.

Roku 1728 nebyl, jak účty ukazují, žádný výtěžek a následujícího roku vyhořely huť a puchýrna a poněvadž nebylo peněz k důkladné stavbě, vystavěny jsou zatím z dříví a prken.

V dobách těch byla v Příbrami jen dvě těžařstva a sice erar s obcí na hluboké dědičné štole a Janském prvotném dole a druhé na prvotném dole Annenském. Jmeno “štola Karla Boromejského” vyskytuje se poprvé v jedné listině z roku 1730.

Jaké v té době, poměrně již dosti pozdní, panovaly dosud náhledy v hornictví, viděti z dopisu královského rady Lauera ze dne 4. září 1730, kterým sděluje Příbramskému hornímu přísežnému Stritzlovi, že přijede s hormistrem Mieslem z Přísečnice a s hledačem pokladů, Dilpem do Příbrami na kommissí.

Dne 10. října 1731 zlezl horní rada Lauer, jsa doprovázen hormistrem Jiřím Tomášem Puschem, horním přísežným Stritzlem, horním písařem Antonínem Maschingem, pokladníkem Filipem Wiesrem a některými radními pány Příbramskými dědičnou štolu Karla Boromejského a prvotné doly Janský a Prokopský, aby se uradili o zřízení stroje, kterým by odstraněny býti mohly silné vody na Prokopské žíle.

Z počátku chtěli hlavní důl až ku štole dědičné v šikmé hloubce 40 láter prokopati, a pod tou pak pumpařskou šachtu na 26 láter do hloubky vykopati, později ale sjednáno se na tom, aby vystavěn byl v dole samém stroj, k němuž by šla štola 272 látra dlouhá. S prací začalo se hned, ale naříkáno na to, že dříve než tato štola ukončena bude, musí ladem ležeti vytopený důl Janský, který v hloubce rudy choval, a že při dalším hloubení také bohatý prvotný Prokopský důl se vytopí.

Aby se tomu odpomohlo, radil Lauer 11. října 1731, aby zvětšena byla dosavádní nádržka a vedle ní aby se ještě jedna nová vystavěla. Než na všeckytyto stavby nebylo peněz. Tu půjčila sobě obec 3000 zl., na něž se erar zaručil daněmi z nápojů.

Získanými penězi dokončen pak v krátké době stroj a zřízena i vodní štola s nákladem 7585 zl.

Naděje těžařů nebyly zklamány: roku 1736 vynesly tyto doly na ponejprv 3024 zl. a do roku 1740 zaplacen byl celý dluh i s 6 % úroky.

Ve zprávě ze dne 13. února 1735 vypravuje Stritzel, že po přemožení vod na Janském dole přestali těžaři na tom, že udělali několik hledacích ortů, několik štrosů a jeden chodník směrem k Prokopské žíle. Navrhuje tedy Stritzel, aby ony tři stupňovité tajné šachty Petrské na jeden provaz zřízeny byly, a k tomu aby bylo postaveno šlapací kolo, a mezi prvotným dolem Matky Boží a Nejsvětější Trojicí společný žentour.

Až do této doby špatně hospodařeno bývalo s vodou a proto velmi zhusta nedostávalo se pro stroje potřebné vody. Z té příčiny dovoleno, aby zakoupen byl soukromý mlýn a zapovězeno přísně úředníku při městských hamrech, aby vody nezdržoval. Vedle toho zvýšeny byly nádržky, vyčištěny strouhy k strojům vedoucí a vůbec uvedeno vše v potřebný pořádek.

Roku 1735 vytěžilo se 1614,59 ct. rudy s 735 hřiv. 14 loty, 2 kv. stříbra a 616 ct., 31 l. olova. Hutě odvedly 559 hřiv., 6 lotů, 1 kv. stříbra a 248 ct., 18 lib. olova, v zásobě zůstalo 68 hřiv., 12 lotů stříbra a 19 ct., 77 lib. olova. Obnášela tedy ztráta 107 hřiv., 12 lotů, 1 kv. stříbra a 348 centů, 36 lib. olova.

Roku 1736 postavena byla za 416 zl. nová kovárna, roku 1737 zděná puchýrna za 1157 zl., roku 1738 nová pražna za 363 zl., 1740 zděná huť za 1294 zl. a konečně roku 1744 rybník za 1058 zl. Při tom všem naříkal Lauer na špatné hospodaření.

Poněvadž práce při huti velice se rozmnožily, ustanoven jest při ní roku 1738 Michal Fritsch hutním písařem s platem 3 zl. týdně. 1200 sáhů dříví, které v témž čase pro huť koupeno bylo, stálo 300 zl., a už tenkráte naříkáno na nedostatek dříví.

Starší jeden výkaz hutní ukazuje, že zkoušeny bývaly tenkráte leštěnce olověné jen na 57 - 60 liber a kroupy na 38 liber olova, a přece obnášela ztráta při tavení 50 %, při hnání 53 - 54 %. Z té příčiny poslán jest roku 1739 do Příbrami hutní písař z Jachimova, který celé tavení výhodněji zařídil. Tavení samo dělo se tak rychle, že za jeden týden zpracovalo se vše, co hory za čtyry neděle podaly.

V horách samých panoval stále čilý život. Na Vácslavské žíle otevřena jest krásná druza se samorostlým stříbrem, na žíle Nejsvětější Trojice podařilo se přemoci vody a stavby vodních stzrojů dospěly, jak se zdá, ku konci.

Na Prokopské hlavní šachtě podařilo se podsednouti celík celistvého leštěnce olověného, roku 1740 počato se stavbou koňského žentouru a zřízena vedle puchýrny čís. 1., která měla 9 pěcholů, jiná s 6 pěcholy v témž stavení. Před ortem a na štrosích objevovaly se pořád krásnější lomy a na konci roku 1741 obnášel výtěžek z jednoho kuxu 50 zl. Téhož roku připadlo státní pokladně 5081 zl., 36 ľ kr. na desátcích, výtěžku a daně z nápojů. Zároveň ukončena stavba žentouru a zaplaceny všecky dluhy.

Ale hned dvě léta na to, totiž roku 1743 v listině ze dne 26. září naříká tehdejší administrator na smutné poměry v horách Příbramských. Vypravuje, že prý úředníci tak přísně nakládají s horníky, že jich velká část se vystěhovala. Z toho prý se stalo, že práce v horách ustávaly a jen málo ortů osazeno jest horníky, k tomu prý úředníci po dlouhé doby nenavštívili dolů a také při tavírně stalo se prý zpronevěření. Z té příčiny propuštěn jest jeden správec, ustanoven při horách a hutěch Mikuláš Ehemant a doplněno havířstvo horníky z Kutných Hor. Zároveň bylo nařízeno, aby se ve stavbě hluboké štoly vedoucí pod Nejsvětější Trojici až k prorážce pracovalo. Kommisse, která hory prohlížela, uznala, že jest třeba vyčistiti a rozšířiti rybník nad Vysokou pecí a hamry, aby tím získáno bylo dostatečné vody pro hamry, puchýrny a huti.

Roku 1744 zavěšeno bylo nové kolo vodní a pokračováno ve stavbě hluboké štoly. Téhož roku přestalo se pracovati v dole Nejsvětější Trojice, ale navrhováno, aby založen byl nový důl, nynější to důl Vojtěšský. V té době obnášely měsíční výlohy 200 zl. a poněvadž nebylo peněz nazbyt, zmenšen počet horníků tím, že jen dobří ve službě zůstali.

Roku 1747 stály puchýrny a huť pro nedostatek vody a výtěžek byl tak nepatrný, že obec Příbramská brala z kuxu jen 10 zl.

Proto snesl se magistrát na tom, že podrží na Březových Horách jen 58 kuxů. Nařízeno tedy, aby slyšeni byli i ostatní těžaři a jest-li i ti na tom se rozhodnou, že počet podílů svých zmenší, aby pak mezi těžaře připuštěni byli Antonín Brückner a Josef Richter, kteří právě o to žádali. Oběma těmto ale dal magistrát na srozumněnou, že jim bude za podíly, jež převezmou, čas od času odváděti příplatky, a že nesmějí činiti nároků na výtěžek z hutí, které se na polovic rozděliti a oceniti měly, jelikož užitky z nich jen starým těžařům patří a noví s tím spokojiti se musí, že byli bezplatně do spolku přijati.

Všecky tyto okolnosti nasvědčují tomu, že poměry hor Příbramských v této době nebyly zrovna růžové.

Po smrti Křišťana Stritzla zvolen jest 1. listopadu 1747 horním a hutním mistrem v Příbrami Mikuláš Ehemant. Ten měl 300 zl. služného, 12 zl. z těžařské pokladny a za pálení stříbra 93 zl. ročně. Mimo něho byli v Příbrami ještě dva úředníci a sice pokladník Filip Zikmund Wieser s 80 zl. a správec a zároveň hutní písař Jan Fritsch s 222 zl. 40 kr. služby, pak dva lezci, z nichž každý měl 116 zl. ročně.

Roku 1748 stala se v nejvyšší správě změna tím, že všecky české hory podřízeny byly ředitelství dvorního kollegia pro mincovnictví a hornictví, při němž zřízen zvláštní účetní úřad k přehlížení účtů. Brzy na to (1749) zaveden do správy místo občanského roku rok vojenský, počínající 1. listopadu.

15. května 1748 zamutováno bylo pro hlavní těžařstvo na dole Annenském, který v té době ležel svoboden a pust, a sice s 62 kuxy pro Jeho Veličenství, s ostatním pro ostatní podílníky.

Roku 1750 sneslo se těžařstvo Janské u Dušník, které zde už od roku 1749 dolovalo, na tom, že požene štolu ku Květné. K tomu účelu uložen na jeden kux poplatek 10 zl., při čemž erar 46 kuxů převzal. Litovati jest, že, jak se zdá, těžařstvo to brzy od úmyslu svého upustilo.

V přípise ze dne 30. ledna 1750 k hornímu Ehemantovi želí tehdejší administrator vrchního mincovního úřadu svob. pán Jan Mitrovský toho, že hory Příbramské málo zkvétají a nařizuje, aby se dnem a nocí pracovalo, až by se dorazila štola Karlova k žíle Matky Boží, od níž jen na několik láter vzdálena byla.

Roku 1750 poslán byl týž Mitrovský, aby prohlédl a vyšetřil stav všech hor českých, zvláště ale Příbramských. Zároveň přiděleni jsou mu k žádosti jeho někteří úředníci uherští na několik let, poněvadž prý jich k zvelebení českých hor potřeboval.

Zpráva, kterou Mitrovský v přeznu 1751 o Příbramských horách podal, svědčí jasně, jak bídný byl stav, v němž se tehdáž nacházely.

Nejhlavnější nedostatky uznával Mitrovský:

1. že nebylo mapy spolehlivé o pracích a dolech na povrchu

2. že nebylo ani v suchém létě, ani v chladné zimě potřebné vody pro stroje

Proto nařízeno bylo ihned uherským úředníkům Adamovi B. Leibwurtzovi, aby zhotovil mapu všech prací při horách, Janovi A. Artnerovi, aby vypracoval návrh na dostatečný rybník a Pavlovi J. Fabriczymu, aby učinil spolehlivou zkoušku s puchýrnami i podle starého českého i podle nového uherského způsobu.

K hlavní poradě, která v té příčině svolána byla, dostavil se již také z Uher Josef Alexis de Adda, jenž byl mezi tím jmenován vrchním správcem pro Příbram a Jílové.

Ku všem těmto poradám dostavovali se deputovaní magistrátu Příbramského, jenž s některými soukromými těžaři měli polovici kuxů.

Mapa, kterou A. B. Leibwurtz zhotovil (23. srpna 1750), podává obraz tehdejších prací v horách Příbramských.

Na Annenské žíle nestalo se od roku 1726 nic nového, než že hloubilo se poněkud dál a že byla tu tři vratidla, z nichž dvě pod vodou stála a také třetí již před 16 roky pro vody zastaveno býti musilo, ačkoliv roku 1734 ukázal se odžilek 3 - 3 prsty široký se samorostlým stříbrem.

Z nehlubšího Petrského dolu pracováno na chodníku směrem severním, aby na příč překopána byla žíla Matky Boží. Než došlo se jen až k rozsedlině jílové. Kolnice s kolem, jenž bylo 5o vysoké, stála u nejbližšího Petrského dolu a měla ještě 3o vody, štola dlouhá skoro 250o přiváděla vody.

Starý Janský šibík dospěl z dědičné štoly až do 30o kolmé hloubky, poněvadž ale stroj nestačil, bylo spodních 8 1/2o pod vodou.

Žíla Prokopská byla úzká a měla křemence a blejno až k druhému patru, Vácslavská žíla ale byla tam, kde se s Prokopskou křižuje, až k 2. patru, t.j. 14 1/2o pod štolou rozdělána. Štrosy z Vácslavské žíly měly na 2 - 4°° leštěnce olověného a blejna a dávaly čistou rudu a rudu k puchování. Také Josefská žíla byla pod dnem štoly otevřena. Dědičná štola, jdouc směrem ploché rozsedliny, dosáhla žíly Nejsvětější Trojice, na kteréž šly s povrchu dvě šachty, na nichž několik rozdělání a zprotrhání se nacházelo. Na jedné z nich se nepracovalo, poněvadž tu žíla chuda a zvedání vod velmi obtížno bylo. Ze žíly nejsvětější Trojice šlo malé staré patro 7 5/8 láter nad Karlovu štolu, které, jak se zdá, založeno bylo v obzoru staré jedné denní štoly, počínající u Podlesí, jest to bezpochyby štola Matky Boží, která pod prádlem Vojtěšským do hor vbíhala. V popise mapy má se za to, že nelze mnoho očekávati od úzkých křížových kluft, na něž dosud všecky naděje skládány bývaly, nýbrž že třeba obrátiti se k starým pracím na žíle Matky Boží a tam zase začíti. Poněvadž ale, jak staré šachty a haldy ukazují, dílo to shora rozděláno bylo, jest prý třeba stavěti novou šachtu. K tomu účelu navrhoval, aby užito bylo buď staré jedné kotliny Vojtěšské aneb aby postavena byla ještě dále podle směru svahu šachta, která také roku 1756 stavěti se počala a Teresia se nazývala. Leibwurtz myslil totiž, že by se vod zde častěji užíti dalo, kdyby stroj na dni postaven byl, odkudž by se voda vésti mohla přes některé puchýrny až k Podlesí, kdežto jinak, když stroj v dole se nachází, bez prospěchu dědičnou štolou odtékají.

Z té příčiny byzpochyby založena byla téhož roku při městském rybníce ještě jedna puchýrna. Tenkráte měla puchýrna čís. 1. v Podlesí 9 pěcholů, 2 čističe na rudu a 1 obyčejné uherské propíraliště. Také Tříkrálovou štolu podařilo se zase vykliditi. Huť stála tam, kde se nachází nyní stará průbovna. Roku 1750 ujal se Bohatého dolu v Obecnici kníže Colloredo - Mannsfeld a dal v něm pracovati.

Vzhledem ku hnacím vodám uznáno, že nehoda tato nejen v minulosti hory ohrožovala, nýbrž že jim, neodstraní-li se, ani žádanou budoucnost předpovídati nelze, a sice z těch příčin, že nemožno jest, vody pod dědičnou štolou stále přemáhati a do větší hloubky kopati, a že puchýrny pro nedostatek vody nepřetržitě pracovati nemohou, ano že i huť často v nesnázích bývá, čímž se stává, že proto rudy ležeti zůstávají. Navrhoval tedy Artner, aby v témž údolí, v němž tehdáž malá nádržka se nacházela, založen byl velký rybník. Z počátku měla býti postavena hráz jen 4 látra vysoká, ale tak, aby později o 3 látra zvýšena býti mohla. Ve výšce 7 láter byla by, dle vypočítání Artnerova, dosáhla hráz délky 315 láter a rybník byl by pojal 84000 krychlových láter vody. Všecky výlohy, vyjímaje zakoupení potřebných pozemků, páčil Artner na 38301 zl.

“Poněvadž ale,” praví Artner, “puchýrna na 9 pěcholů, anebo na 1 vodní kolo, které má 36° v průměru a které má vodu do výšky 60 láter zdvíhati, 500 kubických láter vody potřebuje, mohl by takový rybník s hrází 7 láter vysokou při jednom naplnění zaopatřovati všecky stroje po 168 dní potřebnou vodou.”

Při tom počítal Artner:

• za vykopání, přivezení a upěchování 1 kubického látra hlíny 4 zl.
• za 1 kub. látro nasypání 1 zl. 30 kr.
• za nalámání a přivezení 100 láter kamene na předezdí á 1 zl. 30 kr.
• za vystavění 1 látra tohoto předezdí - -- 36 kr.

Jelikož k přivádění a odvádění vody při rybníce tom třeba bylo několika tisíc láter struh a štol, byly by obnášely všecky výlohy na celou stavbu 46000 zl.

Mitrovský navrhoval, aby zatím vystavěn byl rybník s hrází 4látrovou, ale tak, aby se hráz později zvýšiti dala.

Z mapy okolí Příbramského, kterou Artner zhotovil, vidíme, že od roku 1726 voda potřebná pro Janský důl zachycována bývala při Anglově mlýně u Vysoké peci a odtud přiváděna podél severního svahu Březových Hor vodní štolou, kdež tvořila spád 8 sáhů nade dnem dědičné štoly Karla Boromejského, po níž pak odcházela. Aby voda tato nečinně neodtékala, vystavěna jest roku 1750 při městském rybníce puchýrna s 9 pěcholy.

Artner nazývá ve své mapě všecky ty mlýny svobodnými, které jen tenkráte mlýti směly, když voda s Bohutínských pozemků přitékající postačovala, nastal-li však nedostatek vody, musely mlýny státi, jelikož se voda z potoka odváděla za Anglovým mlýnem struhou ke strojům.

P.J.Fabriczy, jemuž uloženo bylo zkoušeti puchýrny, přicedl si ze Šťávnice dva šlichýře a jednoho chlapce a ukázal při prvním pokuse, že 100 centů starých hald dává 3 zl. 49 kr., při druhém pokuse ale 80 centů 2 zl. 35. kr čistého výtěžku. Než když se při hlavní poradě o věci té mluvilo, uznáno jest, že spolehlivou zkoušku s puchýrnami učiniti lze jen při 500 - 600 centech, ku kteréžto zkoušce však zcházela potřebná voda. Sneseno se tedy na tom, že mají se budoucně při žentouru a pak též v puchýrně lepší rudy bedlivě oddělovati od horších, a že ony na sucho puchovati a sázeti, tyto na mokro puchovati se mají, rudy jalové měly hned u žentouru odstraněny býti.

Způsob tavení zkoušel hutmistr Ferdinand Leonhard, hutmistr Jachimovský, s dvěma šmelcíři z téhož místa. Odvedená od něho zkouška ukazovala, že tavení po způsobě Jachimovském potřebuje méně času, vody, uhlí, dříví a mzdy a že ztráta stříbra a olova při něm jest menší, než při tavení po způsobě Příbramském, při němž stálo roztavení 1 centu rudy 51 kr., kdežto výlohy při způsobě Leonhardově jen 12 kr. obnášely.

Při zkoušce Leonhardově ukázal se také větší výtěžek stříbra, než Leonhard ukázal, že pochází to z toho, že se u huti Příbramské rudy na norimberské centy kupovaly, ale vytěžené stříbro na kolínské hřivny odvádělo. Tím prý měly se zakrývati ztráty stříbra při tavení, které ostatně byly nutny. Navrhoval tedy Leonhard, aby se budoucně stříbro dle nirimberských hřiven počítalo a aby se pro huť Příbramskou jistá ztráta stříbra při tavení systemisovala.

Mitrovský podávaje o tom zprávu, zmiňuje se, že pošle ještě jednou Leonharda do Příbrami a sice až se tam sejde zásoba 400 centů rudy a šlichu, aby několika zkouškami určil obyčejnou ztrátu stříbra. Mimo to navrhoval, aby byla na všech českých horách zavedena vídeňská váha.

Návrhy svobodného pána Mitrovského byly vesměs c.k. ředitelstvím kollegia pro mincovnictví a hornictví přijaty a zároveň povoleny na nové stavby potřebné peníze z čistého výtěžku ostatních českých hor, při tom podotklo jmenované ředitelství, že nemá se se všemi stavbami najednou počíti, aby nevzrostly pro státní pokladnu výlohy příliš veliké, nýbrž že třeba hleděti k tomu, aby se hor ujalo nové řádné těžařstvo, při tom prý dlužno od nynějších těžařů - v přední řaděod města Příbrami - vymáhati povinné příspěvky, poněvadž by jinak podle horního práva kuxů svých zbaveni býti musili.

Na to poslala roku 1751 k. mincovna Pražská hornímu úřadu do Příbrami 1000 zl., kterýchž hned k tomu užito bylo, aby se zadržená mzda dělníkům vyplatila a mnohé potřebné věci, zvláště lůj, kterýž řezníci Příbramští na dluh dodávati nechtěli, zakoupily. Při tom zbyl ještě dluh 250 zl. za prach a nevyplacena mzda za posledních 9 neděl, poněvadž obec příspěvek svůj neplatila. Než proto nevzdávala se obec práva na své kuxy, nýbrž žádala, aby jí byly ponechány, udávajíc za důvod, že novými pracemi v horách stav její se zlepší, kdežto jinak úplně by klesla.

Už dne 4. března 1751 oznamoval vrchní horní správec de Adda, že horní správa nemá peněz, poněvadž obec neplatí a že havíři hlasitě na neplacení mzdy naříkají a práci vypověděti chtějí. Adda nemohl prý výpovědi té přijmouti, poněvadž jiných dělníků nemá a práce v horách by za takových poměrů zastaveny býti musily.

Obšírná zpráva vrchního správce Addy z roku 1753 líčí tehdejší stav hor Příbramských, jak následuje:

1. Dědičná štola, vodovody, struhy, doly a šibíky byly vždy v dobrém stavu a šachta s žentourem až na den vyroubena.

2. Stroj vodní byl v dobrém stavu, zdvihal ale vody z dvou šibíků velmi těžko a jen s velikou silou, proto také již roku 1749 hloubeno bylo na Vácslavské žíle pod dědičnou štolu a ze šibíku Janského na 2. patře hnán byl proti tomuto hloubení jalovými skalami ort, aby se zde prorážeti mohlo tak , že by vody odpadly, které tenkráte padaly na Prokopský chodník.

3. Na žíle Prokopské pracovalo se na 4 štrosích, na každém vždy dva kovkopové, kteří zde čistý leštěnec hnízdovitě uložený a bohaté rudy k puchování dobývali.

4. Na žíle Josefské dělalo se pod dědičnou štolou na dvou štrosích a sice na každém 2 kovkopové, ukazovalo se tu sice něco rudy čisté a ruda k puchování až na 1 stopu mocnosti.

5. Na Vácslavské žíle pracovalo se pod dědičnou štolou na 7 štrosích a sice na každém 2 kovkopové, přišlo se tu na čistou rudu, hnízdovitě uloženou, ano i samorostlé stříbro se ukázalo, ruda k puchování byla vždy dobrá a bohatá.

6. Na Janském šibíku ukazovaly se na Vácslavském vedlejším odžilku dobré rudy k puchování.

7. Na Prokopském ortě na dědičné štole pracovali 2 kovkopové a byla tu ruda k puchování půl stopy mocná.

8. Na žíle Prokopské nad dědičnou štolou byli na dvou štrosích 4 kovkopové a dávaly štrosy ty dobrou rudu čistou i rudu k puchování.

9. Na hořejším ortě šachty žentourové k polední straně na žíle Prokopské pracovali 2 kovkopové, a byla tu čistá ruda mocná na 2 - 3 prsty.

10. Na 3. hlavním štolortě byli 4 kovkopové, kteří pracovali jalovými skalami směrem k žíle Matky Boží.

11. Na štolortě Nejsvětější Trojice, který hnán byl dříve za odžilky leštěncovými, přestalo se roku 1749 pracovati.

Ortem hlavní dědičné štoly došlo se šťastně až k žíle Matky Boží, která tím zbavena jest až k dědičné štole všech vod. Na to prodloužen jest příčný chodník o 69 láter na stranu západní. Práce ta měla účel překřížiti hlavní žílu Vojtěšskou, neboť v době té nalezeny byly ve starých, již prohledaných haldách rudy z této žíly pocházející, které hodily se k puchování. Tím mělo se zároveň dosíci spojení s novým dolem Teresianským, čímž by se možným bylo stalo, jednak čerstvý vzduch do hor přiváděti, jednak rudy snáze vyvážeti. Na ortě ton pracovali kovkopové z jmenovaných žil úkolem sice, ale jelikož nebylo dosti peněz a kovkopů, jaksi v přistálých šichtách. Žíla Matky Boží byla sice dosti mocná, ale rudy k puchování neměly veliké ceny. Žíly Janská, Josefská, Prokopská a Vácslavská mšly něco čisté rudy a vtroušené rudy k puchování.

Vedle dolů hlavního těžařstva byly také ještě jiné, v kterých se ale pro nedostatek peněz nedolovalo. Byly to:

• 1. Černé jámy směrem k Zaječím horám
• 2. štola z údolí u Podlesí k Zaječím horám
• 3. štola Marie Terezie, jdoucí rovněž z Podlesí k žíle Vojtěšské, jíž zkoušeti měla.

Aby se v hloubce na žíle Matky Boží a Vojtěšské hledati a později menší stroj k zvedání vody a vyvážení rudy zaříditi mohl, vykopána jest předběžně šachta Marie Terezie na 20 1/3 láter kolmé hloubky a v 15 1/8 láter založeno v obzoru dědičnéštoly Karlovy náraziště a ort směřující proti dědičné štole, která až sem dohnána býti měla. Jelikož však mimo státní pokladnici ostatní těžaři příspěvků svých neodváděli, musilo se upustiti od dalšího hloubení šachty a ortu.

Z této příčiny musily i všecky ostatní práce obmezeny býti. Poněvadž ani pak nemohlo se horníkům vypláceti, ačkoliv nejchudším vždy podle výdělku zálohy podle možnosti dávány bývaly, bylo lze jen s tíží domácí horníky vydržeti, cizí pak a němečtí vesměs byli propuštěni. Následek toho byl, že pracovalo se tenkráte jen na 6 místech s 38 kovkopy.

K dosažení spojení mezi ortem dědičné štoly a Vojtěšskou hlavní žilou bylo třeba protlouci 20 láter a jelikož 1 látro i s vyvážením až na den stálo 30 zl., obnášel náklad na toto dílo 600 zl., spojení pak se šachtou Marie Terezie 382 zl. 30 kr. za 12 ľ látra, tak že celá práce ta vyžadovala summy 982 zl. 30 kr.

Zpráva o stavu huti v tehdejší době podává nám protokol c.k. vrchního mincovního a horního úřadu z roku 1756:

“V této stříbrné huti, která dřívějšímu těžařstvu patřila, ale roku 1750 od menších Příbramských těžařů zcela Jeho Milosti prodána byla, nalézají se 2 křivé peci, 1 pec hnací a 1 malá průbovna, kde se zárpveň stříbro do jemna pálí, dále 1 pražna, při níž jsou 3 velká a 2 malá pražiště, 2 uhelny a byty hutního písaře a horního kováře při této huti.”

“Jest pak pozorovati, že zde nejsou komory aneb klenby k zachycování spraše, nýbrž že komín uprostřed mezi oběma křivýma pecma postaven jest, z čehož následuje, že spraš, povznese-li se, sražena a zadržena býti nemůže, odtud pocházejí pak ztráty při tavení. V průbě dala tato spraš 2 loty, 2 kvent. stříbra, jest tedy třeba, aby se zřídily komory pro zachycování spraše.”

“Pak spozorováno jest také, že kroupy olověné rudy zároveň se šlichem v otevřených pražištích a nikoliv v plamenicích praženy bývají, čímž výtěžek olova menším, výlohy ale většími se stávají.”

“U plamennic třeba šlichy rovnoměrněji pražiti, poněvadž oheň na ně tak náhle nepůsobí, a z počátku jen mírně, později však více se topívá.”

“Nařizuje se tedy, aby se postavily plamennice a sice 3, ale ne tak jako dříve s 2 průchody pro oheň vedle sebe.”

“Rovněž pozorováno u těch, kteří stříbro do lesku ženou, že pec nábojkou pěchují, aniž by koteček vyřízli, čímž se stává, že stříbro řádně ssaditi se nemůže. Nařizuje se jim tedy, aby budoucně rovnoměrněji pěchovali a koteček, jakož jinde ve zvyku jest, vyřezávali, hutmistři ale, aby je k tomu a vůbec lepší pilnosti napomínali.”

“Taktéž bylo při hnaní stříbra viděti, že se zde právě tak, jako na Kutných Horách stříbro neshání otýpkami na hnacích pecech s plamennicemi, a ačkoliv způsob tento po mnohých zkouškách na jiných místech zaveden byl a lacinější jest. Jen takto, totiž otýpkami a pomocí plamennic stříbro čistěji se sežene a možno jest k tomu odsekaných větví a vrcholků stromů, které by se jinak spálily aneb dokonce v lese shnily, užíti tím, že se rozsekají a do otýpek sváží, čímž i lesů se ušetří. Budiž tedy celý způsob, kterým se dosud stříbro žene, změněn a pec hnací s plamennicí zřízena.”

“Při pálení do jemna, pozorováno, že test do pecí se zadělává, čímž se stává, že stříbro teprvé pozdě hnáti se začíná a mnohem více uhlí se spálí. Má se tedy podle odevzdaného nárysu budoucně test do železného kruhu tak zapouštěti, aby volně stál, oheň k němu lepší přístup měl, a aby pálení tak dlouho netrvalo. Potom také při tom způsobě testy mělčí se dělají a stříbro pak přecházejích do mincovny v tvarech slabších, snáze taviti se dává.”

“Dále bylo pozorováno, že vzdor nařízení vrchního mincovního a horního úřadu při huti této nebyly dosud změněny staré, špatné měchy, poněvadž ale při nich mnoho uhlí se spotřebuje a jimi málo docíliti se dá, nařizuje se opětně, aby měchy v čase nejbližším změněny byly.”

“Mimo to shledáno při huti, že žádný úředník zde nebydlí, ačkoliv byt dosti dobře zřízen jest a k žalobám příčin nezadává. Neboť jako nutno jest, aby u hor úředník jeden bydlel, tak záhubno jest, není-li při huti bedlivé oko, které by pozorovalo, jaká nedbalost se v huti jeviti musí. Ať tedy správec a prubíř Kurz k huti se odstěhuje.”

“Dále shledáno také, že není při huti zvláštní budova, v níž by se odevzdané rudy přechovávaly, nýbrž že se rudy hned do pražny odevzdávají. Pražna ale jest malá a jen s obtíží dá se zde ruda vážiti, a jest tedy třeba, aby se vytyčený prostor při pražně přikryl a vyzdil a aby se k tomu vystavělo skladiště, v němž by domácí i cizí rudy lépe přechovávány býti mohly. Ať tedy horní úřad udělá rozpočet výloh na tuto stavbu, ať jej k potvrzení zašle a v zimě ať opatří dle možnosti všecky potřeby, aby se hned na počátku jara se stavbou začíti mohlo.”

“Konečně se nařizuje, aby budoucně všecky čtyři druhy rudy zvláště přechovávány a aby od každé z nich zvláště průba brána byla.”

Poněvadž těžařům ustavičně bylo z vlastních připláceti, udělal k. horní rada Lamberger při jedné prohlídce hor návrh, aby zvýšena byla cena rud a těžařstvo sobě tak pomohlo.

V lednu 1757 navrženo jest, aby lékař, “který k poraněným a všem nemocným horníkům docházel a jim léky předpisoval”, bral 20 zl. ročního platu, jehož jednu polovici těžaři, druhou hornická pokladna vypláceti měla.

V témž roce sneseno se při jedné poradě také na tom, aby kovkopové, kteří by zásoby své nedbale přebírali, odsouzeni byli na 2 - 4 neděle k rumpálu, a kdyby se to třikráte opakovalo, aby propuštěni byli.

Roku 1758 zkoušeli v puchýrnách myvaliště sejtové a ukázalo se při tom, že docíleno jím více než dřívějším způsobem puchování.

Ze zprávy z roku 1757 vidíme, že už tenkráte byla Josefská šachta, poněvadž ta zpráva praví, že šachta tato shora na 4 sáhy stržením hrozila a že vyroubena býti musela, což 4 zl. 30 kr. stálo.

Poněvadž privátní těžařstvo poplatky neodvádělo, octly se hory v největším nebezpečí. Tu nařídil c.k. vrchní mincmistr a hormistr dne 21. února 1758 vrchnímu správci Addovi, aby členy těžařstva vyzval k zaplacení všech dluhů a sice do čtyr neděl, a zároveň aby jim připomenul, že každý podílník zavázán jest, dokud kuxy v držení má, odváděti všecky povinné dávky až do posledního halíře. Vrchnímu správci jest prý tak hospodařiti, aby pokud možná vydání nepřesahovaly ceny dobyté rudy, poněvadž těžařstvo bez toho dosti jest obtíženo. Mimo to má koncem každého kvartalu v protokolle uvésti vydání a množství dobyté rudy i s cenou její, aby viděti bylo, kolik od času k času přebývá aneb se nedostává.

Huť měla často nedostatek dříví a uhlí, zdáloť se dříví z Obecnických lesů (sáh po 1 zl. 30 kr.) příliš drahým a hledáno brzy tu, brzy jinde dříví lacinější.

Roku 1758 bylo při horách zaměstnáno 83 mužů, mezi nimi 46 kovkopů, u puchýren 11, při huti 9 mužů, tedy celkem u celého závodu 103 muži.

Roku 1758 došlo se s Josefským půlnočním ortem na 2. Janském patře k rozsedlině jílové, která byla 3 stopy široká. Poněvadž se v jílu kyz ukazoval a také mimo jíl ve visutém křemen se ukládal, očekáváno, že Josefská žíla brzy rozsedlinu přerazí a bohatší se stane.

V téže době zamutovalo Příbramské těžařstvo na polední straně na Obecnickém dole, na němž už dříve kníže Colloredo - Mannsfeld od Obecnice pracovati dal, ostatně nevykonáno tu nic více, než že otevřeny jsou dva zmrsky.

Roku 1758 vyklizena jest šachta Marie Terezie a dáni dělníci na ort hnaný proti dědičné štole. Zároveň nařízeno, aby zvláště účtovány byly výlohy za lůj, prach, ocel a železo a pak aby se v puchýrnách pracovalo úkolem, poněvadž už tenkráte bylo na jisto postaveno, že prací za úkol docílí se více než platem za jednotlivé šichty.

Stroji vodnímu bylo v létě často pro nedostatek vody státi, tak že voda často až k dědičné štole vystupovala a kovkopy od práce pod štolou odháněla. Roku 1758 žaluje horní úřad na to, že nový pachtýř obecních hamrů Příbramských častěji u Vysoké peci, anebo také nad ní vodu zachycuje, aby strusky roztloukati mohl. Tím prý se stává, že stroje na horách nemají dosti vody a zůstávají státi. Při komissí, která celou věc ohledávala, musil pachtýř slíbiti, že vody nikdy více nezadrží.

Občané Lazečtí a jmenovitě držitelé tamnějšího dvora zdráhali se často obstarávati potřebné pro závod povozy a hornímu úřadu bylo často napomínati purkmistra, aby se o pořádek v té věci postaral.

Roku 1763 nařídil vrchní mincovní a horní úřad správě Příbramské, aby zakročila mocí horního řádu proti těm těžařům, kteří po celou řadu let příspěvků svých nezaplatili, kdyby tak do 14 dní neučinili. Když i tato lhůta bez výsledku uplynula, prohlášeni jsou takoví těžaři podle horního řádu zbavenými svých podílů.

Roku 1766 měla ale obec ještě 10 kuxů, z čehož viděti, že nepřišla o všechny své podíly.

V následující na to době dařilo se horám ještě hůře. Neukazovaly se lepší lomy, malí těžaři zůstávali dlužní, na mnohých místech přestalo se pracovati a počet dělníků tak se zmenšil, že na konci roku 1765 byli u Příbramských hor 2 lezci a 50 horníků, mezi nimiž bylo 14 kovkopů. Ale poněvadž ani těm pro nedostatek peněz po několik měsíců mzda vyplacena býti nemohla, nařízeno jest vrchnímu mincovním a horním úřadem v Praze, aby mzda co nejvíce zmenšena byla. A tak dostávali podle vynesení ze dne 4. února 1764 oni 2 lezci týdně jen 2 zl. 30 kr., hlídač žentouru byl odstraněn, huntmistr bral za okování a správu huntů týdně 7 1/2 kr. a děkanovi povoleno jest za hornickou mši, kterou jednou týdně čítal, jen 30 kr.

Kovkopům platilo se za stopu 2 až 6 zl. a dávána jim libra prachu po 14 a loje po 10 1/4 kr. Měsíčně vydělal si tedy kovkop 4 až 6 1/2 zl.

Ze zprávy horního rady Tadeáše Peithnera ze dne 30. října 1764 viděti, že učiněn byl tenkráte návrh na zřízení většího rybníka, aby novým strojem na Březových Horách vody zdvíhány býti mohly. Rozpočet na rybník obnášel 9196 zl., na stroj 6696 zl.

Peithner měl za to, že by se po přemožení vod přišlo v hloubce na bohatší rudy, kdyby jen v těch hledacích ortech v práci se neustávalo, ukazuje-li se ruda méně mocnou. To prý jest právě největší nehoda Příbramských hor a pak také ta okolnost, že z nedostatku spolehlivé mapy, nekopá se tak jak hlavní žíly se táhnou, nýbrž že podle všeho nechávají se hlavní žíly stranou, kdežto u přetrhaných a odchylujících se odžilků na příčné chodníky a oblomy zbytečně mnoho času a peněz se obětuje.

Téhož roku poslán jest do Příbrami Adam Bonaventura Liebwurtz, aby celý stav hor zdejších vyšetřil. Zpráva jeho líčí hory takto:

1. Jest zde dědičná štola Karla Boromejského se šachtou sv. Josefa, 19 láter hlubokou a dále na polední stranu Novoroční šachta 17 láter hluboká. Z této dědičné štoly otevřen jest Annenský odžilek pomocí ortu, na němž se ale právě nepracuje. Mimo to jest tu ku půlnoční straně oblom k Janské žíle, na němž se pracuje.

2. Odtud dál ke kříži 7 1/2 látra až k Janské žíle, která na východní stranu zapadá, stojí lednice se spádem 4 4/6 látra, počínajíc od vodní štoly na dni. Hned při této kolnici u míhadel jsou tři stupňovité šachty, jež se dne sem hnány jsou a z nichž první a poslední na Petrské, prostřední na Janské žíle až na dědičnou štolu dohloubeny jsou a které 26 1/4 látra kolmé hloubky mají.

3. 16 1/2 látra od těch míhadel k polední straně jest Janský šibík čili pumpařská šachta, která má šikmé hloubky 35 1/2 látra , a v níž pomocí míhadel, jež od kola na dědičné štole až sem v délce 18 láter zřízeny jsou, zdvíhají se vody přes kříž až na dědičnou štolu z druhého patra a pak z hloubky.

4. V této šachtě ve hloubce 10 1/2 látra od dna štoly počínajíc, nachází se první Janské patro, které ve vzdálenosti 19 láter od šachty dostihuje žílu Vácslavskou, na níž z počátku i do délky i do výšky až k dědičné štole v bohatých lomech se lámalo. Když ale rudy, které dříve mocny byly, se zhoršily, upuštěno jest od další práce. Zde jest také visutý odžilek téže žíly, který by neměl ležeti ladem.

5. Na 2. patře Janském, které leží 21 látro pod dědičnou štolou, prodloužena jest Janská žíla na půlnoční stranu 6 láter až k bílé, jílové rozsedlině, která z ležatého zde vystupuje. Poněvadž tato žíla žádných nadějí na rudy neposkytuje, zahálí se také na ní již po 11 let. Na témž patře od pumpařské šachty 25 láter na polední stranu má Janská žíla před ortem 1/2 stopy mocný křemen a 1 palec mocné blejno a bylo by radno zkoušeti jí v tomto obzoru a sice směrem poledním.

6. 83 látra od Vácslavských a Janských křížových míhadel nalézá se ort, který jde na polední stranu směrem Vácslavské žíly. Poněvadž však u rozsedliny jílové žíla všecku bohatost ztratila, nepracuje se tu už tři léta. Zde sneseno se na tom žílu tu podle rozsedliny otevříti.

7. Na témž patře 17 1/4 látra od Vácslavských a Prokopských míhadel na půlnoc, kde se Josefská žíla s Prokopskou křižuje, jest Josefská 57 láter až za rozsedlinu jílovou otevřena, ale leží už pět let ladem. Poněvadž pak na témž místě ve slemeni rudy asi na 3 - 4 palce zůstalo, pracovali tu čtyři muži nad štolou, aby rudy té dobyli. To mělo by se komínováním zkoušeti, k čemuž by ovšem nových kovkopů třeba bylo.

Odtud 20 láter zpátky na půlnoční stranu a 9 1/2 látra výše od toho místa, kde žíla zapadá, na jiném chodníku jest Josefská žíla přelomena a dává rudy k puchování 2 prsty silné. Zde na tom ortě mělo by se tím více pracovati, by se vypátralo, kam asi rozsedlina žílu Josefskou, která opravdu jest bohata, posunula.

8. Od jemnaovaných křížových míhadel 16 láter na stranu půlnoční nachází se na ležatém půlnoční ort Prokopský, na němž se už 5 let zahálí, poněvadž hornina před ortem pevná jest a rudy stlačila. Od toho ortu 5 láter zpátky otevřena jest Prokopská žíla ve visutém na 20 láter a ukázaly se po 9 1/2 látru krásné lomy s lesklou zelenobou a bohatou černobou. Odtud 7 láter zpět nad patrem pracuje na dvou poledních štrosích ve slemení 8 osob. Žíla chová zde (díky Bohu!) po většině rudy k puchování a leštěnec až 2 palce mocný.

9. A opět od oněch křížových míhadel 19 láter na polední stranu jest Prokopská žíla ve 3 odžilcích s vtroušeným leštěncem olověným a blejnem.

10. Na 1. Prokopském patře 7 1/2 látra pod dnem dědičné štoly otevřena jest na 14 1/2 látra ležatá žíla Prokopská na polední stranu a sice z tak zvané Prokopské hašple, která vyhloubena jest z dědičné štoly až na 2. Prokopské patro a má 16 láter hloubky. K žíle té připojily se také z ležatého bohaté rudy s vtroušenou rudou k puchování. Zde otevřen jest také na 8 láter na polední stranu ležatý odžilek, který má blejno přes 1 palec mocné.

11. Na 3. Janském patře jest skála od Vácslavské hašple na 4 látra na polední stranu až k Vácslavskému ležatému odžilku v příčném směru přelámána a chová tu žíla blejno. Na straně půlnoční zkoušena jest žíla ta na 30 láter, poněvadž na 2. patře pěkné celíky se ukázaly, než žíla se zde stlačila. Od tohoto ortu 3 1/2 látra zpátky nachází se na půlnoční straně ve visutém odžilku ort, který by měl pomocí překopu spojiti se žílou Matky Boží.

12. Od křížových míhadel Josefských a Prokopských jest žíla Josefská na 37 láter na stranu východní otevřena a chová v sobě vtriušené blejno. Poněvadž na 2. patře za jílovou rozsedlinou přišlo se na bohatý jeden odžilek rudy, ujednáno se na tom, že také na 3. patře má se jíti až k tomuto odžilku. Mimo to jest na patře tom ještě jeden ort na východ a sice na Vácslavském odžilku v ležatém, který ale leží ladem a pak ort na půlnoc, který chová v sobě vtroušený leštěnec.

13.Na Janský šibík pod 3. patrem posláni jsou dělníci, poněvadž byla naděje, že se tu dobré rudy ukáží, přichází zde leštěnec a blejno v závalcích.

14.Z dědičné štoly a sice od šachty pumpařské šlo se po žíle Janské do vzdálenosti 87 5/8 látra. Poněvadž ale jen železnou rudu a kyz ukazovala, přestalo se pracovati. Vedle toho také půlnoční a polední ort Prokopský na dědičné štole leží ladem.

15. 70 1/2 látra od Prokopských křížových míhadel směrem dědičné štoly nachází se překop, směřující na 15 ˝ látra do visutého žíly Nejsvětější Trojice. Na tom místě dosahuje šachta Nejsvětější Trojice se dne až k štole35 láter hloubky.

16. Od překopu Nejsvětější Trojice dosažena jest dalším prodloužením dědičné štoly po 36 látrech žíla Matky Boží a překopána a na 23 látra na stranu polední otevřena. Žíla ta jest železnatá a tak mocná, že nedá se určiti, kde má visuté a kde ležaté. 9 láter dále překopán jest železnatý jeden odžilek žíly té.

17. Od tohoto odžilku 68 láter dále nachází se žíla Vojtěšská s jedním odžilkem ve visutém. Z kotlin, které se tu nacházejí, dá se souditi, že staří i na hlavní žíle, i na odžilku pilně pracovali. I žíla i odžilek jsou nad i pode dnem štoly silně rozdělány a bylo by radno začíti s prací v hloubce.

18. Dědičná štola sahá až k šachtě Marie Terezie, kterážto má až na dno štoly 15 1/6 látra kolmé hloubky a většinou vyroubena jest. Poněvadž šachta tato i k větrování i k vyvážení z Vojtěšské žíly slouží, bývá si jí vždy bedlivě všímáno. Šachta ta bude příčinou, že jednou bude se na 3. patře Janském, které nyní jest nejhlubším, do hloubky pracovati a z ní poznáno bude, má-li se pro žílu Vojtěšskou a Matky Boží dále hloubiti, aneb má-li se dědičná štola dále přes šachtu k žilám, na západní straně ležícím, hnáti.

19. Štola, kterou voda na stroje v dolech přichází, jest od ústí na 71 látro vyroubena.

20. Právě jako ze zprávy této vysvítá, že z jmenovaných příčin Příbramské hory nejsou k zahození, nýbrž že jsou hodny, aby se v nich pracovalo a aby zvláště ve hloubce ohledány byly, zvláště poněvadž při nynější své správě od roku 1736 až ku konci kvartalu Trinitatis, tedy za 28 1/2 roku skrze požehnání boží daly čistého stříbra 12.794 hřivny, 14 lotů, 1 ľ kventlíku (3,590.812 kilo) a olova 9.246 centů, 19 Ľ libry (517.798 kilo), tedy na penězích 359.591 zl. 30 kr. 2 den. a po odečtení výloh čistě 39.394 zl. 8 kr. 1 den. vynesly. Tak jest tím více naděje, že budou rudy ve hloubce i mocnější i bohatší a že nadějné ty doly s pomocí boží teprvé řádně počnou.

Aby však cíle toho dosaženo bylo a aby bylo lze ve hloubce bez překážek se strany vod pracovati, bylo by nejdříve třeba, k tomu působiti, aby se odstranila překážka, která tím vyniká, že se často vody pro stroje potřebné užívati musí v huti k tavení, tak že pracím v dolech nemálo bývá překáženo, vedle toho bylo by třeba udržovati huť i puchýrny v lepším pořádku a přispěti bez prodlení celým horám tím, že by se v řádném rybníce voda pro ně chovala.

Roku 1750 navrhl sice uherský inspektor Jan Adam Artner, aby se takový rybník stavěl, my ale radíme, aby byl v jiné dolině u Příbramské vysoké peci, kde se nyní malá nádržka nachází, založen rybník (3 1/2 látra vysoký) a to z té příčiny, poněvadž k rybníku, jak jej pan Artner navrhuje, neteče žádná živá voda, nýbrž teprvé struhami 3000 láter dlouhými a 260 láter dlouhou štolou od Zdaboře děšťová a sněhová voda přiváděti se má. Mimo to stál by Artnerův rybník 46.000 zl., v čemž ještě výkupné za pozemky započteno není, adržel by 16.244 krychlových sáhů vody, která by hnala puchýrnu s 9 pěcholy anebo vodní stroj po 30 dní.

Podle našeho návrhu nacházel by se rybník, do něhož by ustavičně voda přitékala, v druhé dolině u Příbramské vysoké peci a není třeba štoly 260 láter dlouhé, která by mimo to odnímala všecku vodu mnohým rybníkům městským a 4 mlynářům, kteří jsou pod kontribucí a podniku tomu mnohé překážky by činili. Ačkoliv by tento náš rybník o 15.316 zl. 30 kr. méně stál, držel by vody 31.817 krychlových sáhů, která by pro nynější stroje, i kdyby voda nepřitékala, na 58 dní vydržela.

Roku 1765 přišla nová kommisse, aby ohledala hory Příbramské. Kommisse, v níž nacházeli se horní rada Mayer s plnou mocí, uherský správec Alexej Andreovič a hutník Šimon Oberrittmeier, podala podobné návrhy, jako dříve Leibwurtz.

Výlohy při dolech, puchýrnách a huti obnášely od 1. července 1764 až do 30. června 1765 7282 zl. 30 kr.

vytěžilo se stříbro a olovo: 2331 zl. 37 kr. 3 den.

tedy se prostavělo 4950 zl. 52 kr. 1 den.

a potřebovalo se tedy čtvrtletně 1237 zl. 43 kr. 1/4 den.

Roku 1766 prohlížel hory hrabě Šlik, nejvyšší mincmistr hrabě Pachta a horní radové hrabě Kolowrat, Lemberger a Peithner. Při konsultaci, která při tom konána byla, oznámili deputovaní města, že obec nachází se v neblahých poměrech a že nemůže poskytovati na oněch 25 kuxů, jež jí od horního rady Meyera uděleny byly, takového nákladu, jakého bude třeba, až se ve větších rozměrech pracovati bude, nýbrž že nakládati bude jen na 10 kuxů. Zároveň oznámili, že právovárečné měšťanstvo své 4 kuxy podrží.

Při prohlídce hor roku 1767 žalovali kovkopové, že občané jimi pohrdají, že jim potravin nechtějí prodávati a že na mnohých jiných stranách jim ubližují.

Kommisse odkázala dělníky k vrchnímu správci, aby on vrchnímu mincovnímu úřadu o celé té záležitosti zprávu podal.

Při též konsultaci zvýšena jest prejtýřům mzda z 5 na 6 kr. od centu, mistru kovářskému povoleno bylo při úkolu, jenž nedostoupil summy 20 zl., na muže 12 kr., při úkolu 20zlatovém a větším 18 kr.

Ve vybavení protokollu za kvartal Crucis 1767 oznámeno Addovi, že nezaplatí-li těžaři své příspěvky na hory v době 4 neděl, kuxy jejich připadnouti mají císaři.

Menší těžaři měli tenkráte 57 kuxů a byli na ně dlužni 1521 zl. 56 kr. příspěvků.

Majitelé těch kuxů byli:

• Její král. Výsost arcivévodkyně Marie Anna 1
• Jeho Excellence místopresident dvorní komory hr. Šlik 2
• Státní rada Egid baron Borie 2 12/16
• Dvorní vojenský rada svob. pán z Webrů 1
• Dvorní komorní rada Filip z Gigantů 2
• Dvorní vojenský rada Josef Weiss 1
• Dvorní rada Gabriel ze Stettnerů 1
• Dvorní komoří a tajný pokladník Adam z Mayerů 1
• Říšský dvorní rada Josef svob. pán z Bartenštejna 1
• Správec solního úřadu Čeněk Scharf 1
• Sekretář dvorní komory Jan z Domoslavů 1
• Slečna Josefa z Domoslavů 1
• Paní baronka z Ludvíksdorfu 1
• Paní baronka Esther z Kempfů 2
• Paní Marie Kristina svob. paní z Bradau 1
• Paní Kateřina z Bordolu 1
• Účetní rada Karel Haselhann 2
• Josef Augustin Kronberger, c.k. mincmistr 1
• Josef Ignác Aichrau, c.k. pokladník u mincovny 1
• Jan Florian Baumberg 8/16
• Jan Michael Neuf 8/16
• Slečna Johanna z Morgenthalu 8
• Libra ze Sabinova, jenž byl zároveň zástupcem
• vídeňských těžařů 6
• Guberniální rada pan z Hennetů 2
• Příbramská obec 10
• Příbramské právovárečné měšťanstvo 4
• Svobodná obec na Březových Horách 4/16
• Lazecký svobodný občan Ignác Káš 1/16
• Lazecký svobodný občan Vácslav Káš 1/32
• Lazecký svobodný občan Martin Káš 1/64
• Lazecký svobodný občan Matěj Duchník 1/64
• Augustin Hochberger, Příbramský radní 8/16
• Vácslav Antonín Stráf, Příbramský radní 8/16
• úhrnem kuxů 57

Roku 1768 zemřel vrchní správec Adda a na jeho místo jmenován jest Jachimovský hormistr Diviš Martinec.

Roku 1766 nařízeno jest, aby ve všech horních městech konáno bylo každěho roku shromáždění těžařů u přítomnosti dvou horních radů a roku 1768 prohlížel hory vrchní hormistr hrabě Pachta s horním radou a inspektorem Lembergrem.

Roku 1768 započato se stavbou rybníka u Vysoké peci, jak jej navrhoval rada Peithner. 29. června 1770 byl rybník hotov, maje hráz 150 láter dlouhou a 3 látra vysokou a stál 12.068 zl. 58 kr.

Na štrosích všude ukazovaly se krásné rudy, ale v hloubce byly všude doly vytopeny. Huť měla sice dosti vody, ale nebyla s to pro nedostatek uhlí všecky rudy rozpouštěti. Poněvadž menší těžaři příspěvků svých neodváděli, nebylo peněz a nemohly dělníkům zálohy vypláceny býti. Proto opouštěli mnozí kovkopové práci, až konečně roku 1769 obdržel horní úřad na rudy, jež dosud rozpuštěny nebyly, půjčku 1400 zl.

V září roku 1770 otevřeli dva horníci starou kotlinu na poli Příbramského měšťana Bedřicha Jarošky a přišli pod haldou na překrásné štufy, z nichž poznati bylo, že žíla, která se tu nacházela, až na 1 stopu mocna byla a leštěnec olověný a ocelek měla. Leštěnec měl 5 - 6 lotů stříbra (148 - 188 grammů na 100 kilo). Horníci ti kutali, aby si při tehdejší drahotě ještě něco mimo šichtu vydělali, stál prý tenkráte korec žita 6 zl.

Roku 1770 pracovalo se ještě v Bohatém dole u Obecnice, u Jesenického mlýna v Bohutíně se kutalo, poněvadž tamnější mlynář pravil, že viděl pod lednicí leštěncovou žílu 3 prsty mocnou. Rovněž kutalo se u Milína, odkudž kovkop jeden štufy antimonové přinesl.

Roku 1770 dáno bylo všecko vyvážení jak na rumpále tak na chodnících, jež až dosud v šichtách se dělo, dělníkům na úkol. Poněvadž mnozí dělníci, nemohouce mzdu svou obdržeti, z práce se děkovali, uzavřelo těžařstvo, aby z každého kuxu přispělo se 20 zl. k tomu, aby se pracovati mohlo ve větších rozměrech a aby všecky potřeby pro hory zakoupeny býti mohly, ale i pak mnozí dělníci pro velikou drahotu hory opouštěli.

Téhož roku trvala drahota dále a při konsultaci dne 4. května prosilo havířstvo, aby horní úřad pro velikou drahotu dělníkům buď peníze půjčoval aneb chleba jim zjednal. 6. července 1771 nařídil vrchní mincovní a horní úřad, aby dáváno bylo horníkům obilí a mouka. Oběma lezcům poukázán jest šibík na 2. patře Vácslavské žíly, aby sobě na něm odpoledne ku své mzdě ještě něco vydělali.

Podle zprávy horního správce Martince ze dne 15. února 1771 přišlo se při komínování nad 3. patrem na krásné rudy, ano i leštěnec stříbrný se ukázal a zdálo se, že rudy dodrží. Na štrosích mezi 2. a 3. patrem ukázal se vtroušený krušec stříbrný a v šibíku pod třetím patrem čistý leštěnec, mocný až na 4 palce, také na štrosích nad tímto šibíkem přicházel leštěnec 2 palce mocný a “kdyby bylo bývalo dosti dělníků, mohlo ještě 10 mužů pracovati, nemluvě ani o hloubce, a mohlo se mnohem více rud dobýti. Žádá prý se tedy, aby posláno bylo z Jílového aneb z Hor Kutných asi 20 kovkopů do Příbrami, aby se pracovati mohlo nejen na vykutaných rudách, nýbrž i na 4. a 5. patře, odkudž vody vytlačeny byly.” Všickni dělníci nacházeli se na 2. a 3. patře, dobývajíce rud, kdežto všecky hledací orty opuštěny zůstávaly.

Dvorní komoří Schöner, který roku 1771 po českých horách cestoval, podal o Příbramských horách následující zprávu: Jest zde prý dělnictvem obsazen důl Janský na olovo a stříbro s dědičnou štolou, která sluje štolou Karla Boromejského, a leží v hlavním údolí, čelíc na západ pod Březové Hory. Štola ta přeráží nejprvé ve visutém Janskou, Prokopskou, Vácslavskou a Josefskou žílu, z nichžto dvě poslední obě přední přetínají a pak dále v ležatém žílu Nejsvětější Trojice, Matky Boží a Vojtěšskou. Všecky tyto žíly jsou prý sice se dne až na 30 sáhů pod dědičnou štolou rozdělány, ale jen na 50 až 60 sáhů v takovém místě, kde hory nejvyšší výšky dosahují. Jakmile ale žíly z této výše do nižších míst přicházejí, rozdělují se na několik tenkých žil a teprvé ve vyšších horách stávají se zase mocnějšími. Důkazem toho jest silné rozdělání na Zaječí hoře a Drkolnově. Je prý tu jedna šachta výtažná a dvě šachty na větrování a lezení, mimo to jest v dolech zvláštní šachta pumpařská, v níž jest stroj s kolem 6o vysokým. Voda na stroj ten přichází z rybníka 5o vysokého, který již před několika roky založiti dal praesident dvorní komory pro mincovnictví a hornictví, hrabě Kolowrat, který ale po mnohé překážky teprvé v roce minulém byl dohotoven. Bylo prý by žádoucno, kdyby se na orty půlnoční na 3. a 4. patře Janské žíly dali dělníci, kteří by pracovali na tom, aby se sešli se šárem žíly Matky Boží. Ta prý mnohé naděje vzbuzuje, a bylo by radno, aby stavbu tu nakládala pokladna horní, poněvadž by jinak, kdyby příspěvky od těžařů nedocházely, snadno za své vzíti mohla. Mimo to mají prý hory 2 puchýrny s 2 šlemíři a pěchýři. V jedné z těchto puchýren vyrábí se z rud 40 až 50liberní šlichy s 4 až 5 loty stříbra, v druhé ze starých strusek od huti také 40 až 50liberní šlichy s 2 až 4 loty stříbra. Huť, která jest majetkem těžařstva, jest prý na spadnutí, má ale pražny, skladiště na uhlí, peci pražecí a hnací. Při huti jsou 4 šmelcíři a 4 navážeči, 1 hlídač, kteří všickni, není-li u huti práce, do hor chodívají a mezi ony 24 havíře havíře se počítají. Dosud prý dostával kovářský mistr 2 zl. 30 kr, tovaryši 1 zl. 30 kr. a chlapec 30 kr. týdně a dodávalo těžařstvo potřebné uhlí, železo a ocel. Poněvadž se dokázalo, že způsob ten jest špatný, sneseno prý se na tom, aby se zařídil kovářům plat jako v Jachimově. Jeho Milost má prý 67 kuxů, 4 kuxy obec Příbramská, ostatní těžaři jsou soukromé osoby buď z Vídně buď z Čech.

Také v Obecnici ľ hodiny od Příbrami na panství hraběte Mannsfelda, dobýva se prý olova a stříbra. Žíla jest zde 4 až 5 palců mocná a táhne se od půlnoční strany k polední a dědičná štola podsedá prý šachtu arcivévodkyně Marie Anny jen o 13 láter. Vedle šachty jest šibík 7 láter hluboký, na němž 17 kovkopů a pumpařů pracuje ve stříbrné rudě smíšené s blejnem. Poněvadž prý třeba jest, aby ustavičně hloubeno bylo, a není vody pro stroj, nezbývá nic jiného, než zříditi tu menší stroj koňský. Také se tu cinek často nachází a vrchní správec Martinec pomýšlí prý na to, jak by ho bez ztráty stříbra zužitkoval, má prý cent cenu 30 zlatých.

Dále navrhuje Schöner, aby dán byl starý hormistr a hutmistr Ehemant na odpočinek a Kutnohorský hutmistr Alis aby byl do Příbrami přeložen. Na konci naříká na špatné hospodářství v Příbramských lesích, poněvadž prý každý občan a obyvatel za vlastního pána v lese se považuje.

Poněvadž příspěvky menších těžařů daleko na to nestačily, aby práce ve větších rozměrech začata býti mohla, žádal horní úřad opět o pěníze. K žádosti jeho odpověděl vrchní mincmistr a hormistr dne 6. července, jak následuje:

“Měl jsem sice po slibu Vašem, který jste učinil, naději, že po zaplacení příspěvků od těžařů doly vydělají tolik, kolik potřebují a že královská horní pokladna zbavena bude obtížné povinnosti, aby zálohy vyplácela, ale z Vaší zprávy ze dne 29. června dovídám se, že přes všecky zálohy a oněch 500 zl., jež na stříbronosné olovo vyplaceny byly, zase o novou zálohu žádáte, aby se stroje úplně upraviti a dělníci při práci udržeti mohli. Nový stroj mohl už dávno pracovati, teď ale dovídám se, že se tak teprvé zítra stane. Ostatně musí se u huti nacházeti rudy nezpracované a poněvadž oněch 500 zl. na olovo měkké napřed vybráno bylo, mělo olovo to již dávno do Jachimova zasláno býti, aby zdejší pokladně oněch 500 zl. nahraženo bylo. Rybník jest už dávno úplně hotov, a očekáváme tedy účty z této stavby. Ačkoliv i tentokrát poukázáno jest na budoucí stříbrné rudy opět při král. mincovně záloha 300 zl., aby se stroj bez prodlení zaříditi mohl a aby nebylo ubohému hornictvu při nynější drahotě nouzi trpěti. Stává se to přece naposled, a očekávám, že budoucně nejen více rud dobývati se bude, ale že od kvartalu do kvartalu řádně se jich dobude, aby hory samy potřebného kapitálu sobě poskytovaly, aby horníkům řádně se vypláceti mohlo a aby královská pokladna ušetřena zůstala. Lituji sice chudého hornictva a poukázal jsem právě z té příčiny zase oněch 300 zl., ale poněvadž všickni obyvatelé venkovští stejný osud mají a horníci vystoupením z práce ničeho nezískají, nýbrž pouze ztrácejí, jest třeba věc jim vykládati a k tomu působiti, aby v práci zůstali.”

Ale ani tak nevytěženo tolik, kolik hory zpotřebovaly, poněvadž stroj se polámal a hlubší doly na dědičné štole se vytopily. Mimo to odešli z Příbrami Jílovští a Kutnohorští dělníci, kterým za 14 dní mzda vyplacena nebyla.

Hlavní příčinou toho nedostatku, jenž už ani nepřestával, byly hlavně nedoplatky menších těžařů, jak tomu nasvědčuje vynesení vrchního mincovního a horního úřadu ze dne 13. března 1772, jež zní takto: “Z úřední zprávy ze dne 25. února 1772 dověděl jsem se k veliké nespokojenosti, že mnohá místa, hodná k těžení, proto ladem leží, poněvadž menší těžařstvo již častěji až i 1300 zl. dlužno bývá a o platu vůbec dorozuměti se nechce, ano pan z Fellingrů posledně z Vídně psal, že prý od veleslavné dvorní komory dojde rozkaz, aby za Vídeňské těžaře kr. horní pokladna platila. Poněvadž ale kr. horní pokladna nyní, kde příjmy tak nepatrné jsou a na tolika místech na pouhou naději se kutá, k tomu peněz nemá, a také dosud od veleslavné dvorní komory takový rozkaz nedošel, ba právě naopak již několikrát nařízeno jest, aby zakročeno bylo prori těm těžařům, kteří poplatkův svých neplatí, zcela podle horního řádu a podíly aby jim pobrány byly, a poněvadž konečně pro erar lépe by bylo, aby celé hory sám převzal, než aby v nich nyní výhradně na erarní útraty se dělalo, a když by jednou výtěžek byl, také menší těžaři na něm podíl měli: nedáte se takými planými nadějemi déle másti ani zdržovati, nýbrž zakročíte proti jmenovaným těžařům, jest-li že v určité době poplatky své nezaplatí, beze všeho podle řádu horního, prohlásíte jejich kuxy za propadlé a vezmete je, aby alespoň budoucně známo bylo, pro koho se pracuje. Poněvadž však peněz nění, třeba počet dělnictva teprvé tenkrát rozmnožovati, až by se tak nařídilo.”

Roku 1772 přenechány jsou doly na železnou rudu u Brodů a Žežic knížeti Mannsfeldovi na Dobříši na 6 let a dosazen jest po smrti kr. hormistra a hutmistra Ehemanta do Příbrami Kutnohorský hutmistr Jan Alis, který si později o hory Příbramské velikých zásluh dobyl. O tom dostal vrchní horní správec Martinec od vrchního mincmistra a hormistra následující vynesení ze dne 18. dubna 1772:

“Milý příteli! Její Milost, císařovna Marie Teresie, ráčila výnosem veleslavné své dvorní komory ze dne 28. minulého měsíce na návrh, obsažený v Schönerově visitačním protokolle, milostivě naříditi: aby Kutnohorský hutmistr Jan Alis nastoupil na místo zemřelého Ehemanta jakožto kr. hormistr a hutmistr, s platem ročních 300 zl. co hormistr, 150 zl. co hutmistr, s 16 zl. na kancelářské potřeby, 25 zl na dříví a světlo, pak 40 zl. na byt, jakož aby zaplaceny mu byly výlohy učiněné za stěhování. Má však místo Vás budoucně spravovati účty Příbramských dolů a huti, jak vzhledem k penězům, tak vzhledem ku všemu materialu a má i o pokladně erarní i o těžařské zvláště účty dělati.”

Poněvadž už nejvyšší rozhodnutí toto jmenovanému hutmistru oznámeno bylo a on buď ještě před koncem tohoto měsíce aneb alespoň brzy na to k Vám se dostaví, chtěl jsem Vám tímto rovněž oznámiti, aby jste mu hned po příchodu dal přísahati na obyčejné povinnosti, jakož také na to, že chce poctivě, věrně a upřímně hospodařiti s penězi a vším, co mu svěřeno bude, a bayste jej uvedl v úřad, sám ale abyste mezi tím až do toho času koncem kvartalu účty své uzavříti, řádně je vykázati a vše tak připraviti mohl, aby mu po příchodě jeho i pokladny i sklady zboží hned odevzdány býti mohly.”

“A poněvadž tímto způsobem zbaven jste obtíží při vedení účtů se naskýtajících, očekává veleslavná dvorní komora, že věnujete se pracím v královských i těžařských horách svého okresu s větším úsilím, než se v minulosti dělo, a že činností nahradíte, co až dosud zanedbáno bylo.”

“Aby však hory Příbramské, které tolik nadějí vykazují, pro nedostatek peněz ohroženy nebyly, jest nařízeno, aby sice z kr. Pražské dvorní pokladny na hory potřebné summy vypláceny byly, aby ale také příslušné poplatky těžařů čas od času kr. horním úřadem rozepisovány byly a kdyby těžaři odváděti a zasílati je váhali, aby podíly jejich, jak kr. horní řád předpisuje, bez další shovívavosti zabaveny byly. K tomuto zákonitému jednání máte horní úřad navésti, dříve ale všecky menší těžaře o něm dorozuměti, aby měli, čím se spravovati.”

“Dále nařídila veleslavná dvorní komora, aby na každém ortě půlnočním v 3. a 4. patře na Janské šachtě 4 muži dále pracovali, aby se došlo tím dříve k šáru s žílou Matky Boží s Janskou, kde nové a výnosnější lomy se nacházejí. Čehož tedy nikterak neopomiňte učiniti.”

“A jakož vysoké rozhodnutí také dolů na stříbro a olovo v Obecnici na pozemcích knížete Mannsfelda u Příbrami se týká a milostivě nařízeno jest, aby se zřízením koňského stroje na 2 koně na šachtě arcivévodkyně Marie Anny, jenž, jak Vy jste vypočítal, 400 zl. nákladu vyžaduje, se neváhalo a aby tato summa zatím ze státní pokladny vyplacena, ale při nejbližším dodání stříbra odrážena a tak splacena byla. Tak také nařízeno jest vrchnímu kr. mincovnímu úřadu, aby jmenované 400 zl. Vám na kvitanci vyplatil a až budoucně od těžařů stříbro odváděno bude, aby vždy třetinu summy srážel a tak znenáhla dluh přijal.”

“A poněvadž také udati chcete způsob, kterým by se cinek, v Obecnických rudách se vyskytující, při tavení zvláště vytěžiti dal, vyzýváme Vás, abyste návrh svůj brzy sem zaslal, aby s dobrozdáním k veleslavné dvorní komoře po zákonnitém způsobě zaslán býti mohl.”

“Zároveň se Vám sděluje v opise přiloženém nejvyšší rozkaz Jejího Veličenstva tamnějšímu magistrátu, který týká se ochrany lesů a vyzývá k podpoře chudého hornictva, abyste v čas potřeby ho užíti mohl. Mimo to podotýká se jim, že v Rudolfovských horách zůstává vše při nařízení dvorní komory ze dne 26. října minulého a 21. března tohoto roku a že Rudolfovskému hormistru poslán bude na pomoc praktikant, který se už v průbování a měření poněkud vyzná. Tím také zatím jmenovaného hormistra upokojiti můžete.”

Rozkaz poslaný Příbramskému magistrátu, o němž se ve výnose tomto zmínka děje, zní takto: “Počestní a moudří pánové! Dobří přátelé! Veleslavná dvorní komora nařídila mi na zvláštní nejvyšší rozkaz ze dne 28. minulého měsíce, abych na lesy Příbramské, z nichž by mohly hory, které zase oživovati počínají, podporovány býti, měl zvláštní zřetel a Vás důrazně k tomu měl, abyste k dosažení jmenovaného účelu řádného lesníka na obecní útraty ustanovili a k vůli udržení a rozmnožení lesů do nejmenšího šetřili nejvyšších patentů o lesním řádu, zvláště poněvadž toho i hory i dobro města vyžadují.”

“Dověděl jsem se ale k nemalé nelibosti od poslední kommissí, že primátor a hospodářský odbor městské a Dušnické lesy ve velkém nepořádku mají, že jich nehospodárně užívají a na další jich trvání nepamatují. Pročež právě z těch příčin budiž vedle dosavadního polesného také zvláštní lesní inspektor ustanoven a tomu dána budíž zvláštní instrukce, v níž zvláště by poukázáno bylo na bezvýminečné šetření patentů o lesním řádu z roku 1754, zvláště ale k tomu, že i jmenovanému inspektoru i nově ustanovenému správci lesnímu na zachování a udržení lesů ve smyslu jmenovaných patentů tím spíše záležeti musí, poněvadž jim, ukáže-li se při některé z budoucích visitací jen nejmenší známka špatného hospodářství, nejpřísnější účty z toho skládati bude.”

“Mimo to dala Její Milost císařská nejvyšší svou nespokojenost také nad tím na jevo, že, ačkoliv město svobodu svou a svůj rozkvět zvláště horám děkuje, přece i magistrát i občanstvo tak málo lásky a přízně k chudému horníku ukazují, jakž se tato nelaskavost zvláště při darhotě minulého roku ukázala, zvláště v tom, že když Její Milost k umenšení bídy z mateřské starosti o zemi 500 centů mouky do Příbrami darovala, chudým horníkům podíl na dobrodiní tom úplně odepřen jest.”

“A poněvadž mne úřední instrukce artik. 2 § 17 výslovně k tomu zavazuje, abych zvláště pilně o výživu a zaopatření chudého hornictva se staral, očekávám, že Vy a spoluobčané Vaší, majíce na zřeteli, že městu samému od hor tolik dobrodiní se dostává a že blahobyt kolujícími po městě penězi valně se zmáhá, budoucně laskavěji se k horníkům chovati budete a že snažiti se budete o jejich blahobyt, jelikož by pak na mne bylo, náklonnost svou Vám odepříti a Vás v mnohých případech, kdež mojí pomoci a přispění potřebujete, osudu Vašemu ponechati. Dáno od c.k. nejvyššího mincovního a horního úřadu v Praze, dne 18. dubna 1772.”

Aby viděti bylo, v jakém stavu byly hory Příbramské přes 100 lety, podáváme tuto výňatek ze čtvrtletních zpráv z roku 1775:

Na málo místech se dolovalo.

Na Janské a Vácslavské žíle pracovali na 5. patře na půlnočním ortě 4 dělníci směrem k žíle Matky Boží. Žíla byla křemenná se vtroušeným blejnem a rozdělovala se ve dva odžilky, které byly 1 1/2 až 6 palců mocny a měly vtroušený leštěnec olověný a blejno.

Uděláno jest v 2. čtvrtletí 20 1/2 stopy, při čemž placeno za stopu 3 zl. 30 kr. až 5 zl. 30 kr.

Z nařízení c.k. dvorní komory dáno na místo to 8 dělníků a poněvadž častým střílením vzduch dusným se stával, nařízeno, aby 4 muži na ortě jen do výšky 5 stop pracovali a za nimi teprve druzí výšku ortu až na 7 stop doplňovali.

Ve 4. čtvrtletí pracovalo tu 6 uherských kovkopů, které sem c.k. dvorní komora poslala a kteří za stopu 3 zl. 30 kr. dostávali a 59 1/2 stopy udělali. Ti došli také k jílové rozsedlině, která Janskou žílu s sebou strhla.

Na témž 5. patře na ortě poledním na křížové kluftě bylo 5 mužů, kteří jednak na ortě, jednak na komíně pracovali, z komína toho hnány jsou dva štrosy. Dobývalo se zde rud k puchování 1 palce mocné a 2 - 6 palců mocný, hnízdovitě uložený leštěnec olověný. Na ortě platilo se od stopy 4 zl., v komíně 5 zl. 40 kr. a na štrosích 3 zl. 30 kr.

Na 4. patře byli na půlnočním ortě směrem k žíle Matky Boží 4 muži a dobývali něco kyzu se vtroušeným leštěncem olověným. Na poledním ortě na Vácslavské žíle směrem k Prokopské a Josefské byli dva muži, kteří v 2. čtvrtletí nedostali se, jak očekáváno, k žíle Prokopské, nýbrž k mazavé rozsedlině, kterouž Vácslavská žíla přehozena jest do ležatého. Ve 3. čtvrtletí přestalo se na ortě tom pro nedostatek peněz pracovati.

Na 6. patře na ortě půlnočním žíly Janské bylo 6 mužů, kterým ale často vody v práci překážely, žíla byla 1 palec mocná a měla rudu k puchování a olověný leštěnec na dva palce.

U Obecnice hloubena jest pumpařská a těžná šachta Marie Anny a od ní hnány dva orty za tím účelem, aby otevřena byla žíla, která dávala hnízdovitě uložené chudé rudy a sice křemen s blejnem, leštěncem olověným a něco leštěnce plavého. Ve 4. čtvrtletí přestávalo se tu dělati, jilikož žíla byla chudá a nouze o vodu veliká.

V 1. čtvrtletí kutáno u Tisové, ale už ve 4. čtvrtletí upuštěno tu od další práce. Dědičná štola Karla Boromejského a díla na jiných žilách zahálela a koncem roku 1775 pracovalo se jen na jmenovaných místech žil Janské, Vácslavské a Prokopské.

Vodu zdvíhal jednoduchý stroj, jehož dolejší části, které dříve dřevěné byly, toho roku železnými nahrazeny jsou. Na dolejších patrech přerušovaly vody často všecku práci.

Z dolů vyváželo se z 5. patra až na dědičnou štolu žentoury v mezerách rozestavenými, při nichž lidé zaměstnáni byli, a odtud zdvíháno všecko žentourem koňským.

Ve obou puchýrnách dělaly se šlichy a kroupy, ale jen v malém množství, tak k. p. v 1. čtvrtletí 49, v 3. 166 a ve 4. 186 centů všeho dohromady.

U huti přeložena jest ve 2. čtvrtletí pec větrná u hnací peci, tato zmenšena a roztrhaný měch spraven. V čtvrtletí tom se ani netavilo, poněvadž rudy a šlichy, které v té době docházely, střádaly se ku zvláštní průbě, jíž provedl ve 3. čtvrtletí jeden úředník z Kutných Hor. Průba ta opakována dvakráte, ale vždy se značnou škodou.

Rudy tenkráte dodané obsahovaly toto:

Obecnické rudy, jichž dodáno ale velmi málo, byly mnohem bohatší, měly totiž:

Za celý rok odvedla huť 175 hřiven, 15 lotů (49,39 kilo) stříbra a 175 centů (9800 kilo) klejtu.

Koncem roku 1774 obnášela ztráta celého závodu 42.574 zl. 27 kr., koncem 1775 dostoupila výše 46.790 zl. 40 kr. Soukromí těžaři zůstali jako obyčejně příspěvky dlužni a jak bídné byly peněžní poměry roku toho, viděti z toho, že dělníkům nevyplaceno na mzdě 615 zl. 10 1/2 kr., ano že nebylo možno zaplatiti dluh z roku 1772, který obnášel 76 zl. 33 kr.

Kuxy byly rozděleny takto:

• Její c.k. Milost 67 kuxů
• Město Příbram 4 kuxy
• Právovárečné měšťanstvo Příbramské 2 kuxy
• Březové Hory 1/4 kuxu
• Ostatní těžaři 28 1/8 kuxů
• Úhrnem 101 3/8 kuxů

Závod měl dva úředníky, 55 - 70 dělníků, z nichž asi čtvrtina byli kovkopové, kteří úkolem pracovali.

Dělnictvo mělo bratrskou pokladnu, která měla počátkem roku 1775 430 zl. 58 kr. a v roce tom 20 zl. 53 kr. bratrských peněz přijala. Vydání pokladny té jest pro tehdejší poměry charakteristické:

• Platy 3 zl.— kr.—dr.
• Kostelní adjuta 2 zl.— kr.—dr.
• Pense 8 zl. 20 kr. 2 dr.
• Ranhojiči za pouštění žilou 3 zl.— kr.—dr.
• Témuž za léčení 2 zl.— kr.—dr.
• Lékárníku - zl. 18 kr. 3 dr.
• Oněm 16 horníkům “kteří šli slavné
• dvorní kommissí naproti” 2 zl. 40 kr.—dr.
• Úhrnem 21 zl. 19 kr. 1 dr.

Z toho viděti, že bylo vydání větší než příjem. -

Poněvadž dělalo se den ode dne ve větší hloubce, navrženo jest, aby k snažšímu vyvážení rudy prodloužila se šachta pumpařská až na den, a aby konmi na jednom provaze až na den vyváženo bylo amneb aby se na dně štoly postavila premsa koňská. Návrh tento jest schválen, zároveň ale nařízeno vrchní horní správě, aby pod vlastní odpovědnodstí nedávala pracovati na jiných štrosích, než takových, které by se vyplácely, aby nepouštěla se při tehdejších poměrech do žádných dalekosáhlých pokusů, a aby snad z ohledů na lidskost neživila více lidí než třeba a nevydávala zbytečné peníze, poněvadž prý viděti jest, že v těchto horách, které v takové míře jsou rozdělány, a v nichž obyčejně jen chudé rudy k puchování přicházejí, na jistý výtěžek naděje není.

Cechovna na Březových Horách, která tenkráte prázdna byla, přenechána byla tehdejšímu učiteli s tou podmínkou, aby zvonil každého dne řádně na horní zvon.

Roku 1776 stěžoval si vrchní horní úřad na to, že tuze mnoho židů do Příbrami dochází, zvláště pro tabák, a oznámil, že zlu tomuto, které hornickému řádu se protivuje, hledí odpomoci tím, že právě jako na Kutných Horách nutí každého žida k tomu, aby se u kr. hormistra hlásil o lístek, na němž zaznamenáno jest, jak dlouho zůstati v Příbrami smí.

V dolech na železnou rudu u Brodu a Žežic zastavil Obecnický správec roku 1776 práci, kdežto Rožmitálští u Žežic dále dělali.

Roku toho nemohla pokladna ani horníkům mzdu, ani úředníkům službu vyplatiti, až když došlo z Vídně k tomu účelu 2000 zl.

Zmínky zasluhuje, že tehdejšímu hormistru bylo zároveň vybírati várečné a že často na nesprávnosti v ohledu tom naříkal.

Koncem 3. čtvrtletí obnášel schodek závodu už 65.591 zl. 27 kr.

Poněvadž Vídeňští těžaři poplatek na 1. čtvrtletí rozepsaný nezaplatili, prohlášeni jsou zbavenými svých kuxů, které později, když je ani obec Příbramská, ani jiní těžaři převzíti nemohli a nechtěli, eraru připadly. Dluh těchto 20 kuxů obnášel 2186 zl. 21 kr. a zaplacen jest ze státní pokladny.

Neblahý tento stav hor Příbramských zavinily mnohé příčiny. O tom, že menší těžaři poplatky své nespláceli, a že tím pokladna horní neustále v rozpacích vězela, mluvili jsme už několikráte, a to bylo také základní zlo Příbramských hor, z něhož ostatní pocházelo. Horní správa, nemaje potřebných peněz, nemohla věnovati slušnou péči předběžným a přípravným pracím a otevírání žil, nýbrž vytrhovala rychle, kde v hořejších obzorech na jaké rudy přišla. Při tom všem nebylo dostatečných strojů v zvedání vody a k vyvážení rud a kamení, čímž ovšem výlohy se zvětšovaly, kdežto příjmy den ode dne klesaly.

Jak spolehlivá byla celá manipulace u huti, viděti z následujícího nařízení vrchního mincmistra a hormistra ze dne 4. února 1779: “Veleslavná dvorní komora poznala z protokollu za 4. čtvrtletí roku 1778, že vytěženo zase o 26 hřiven, 13 1/2 lotu více, což při 240 hřivnách, 7 lotech, 3 1/2 kventlíku, na něž výtěžek vypočítán jest, skoro 11 % obnáší. Jest to neklamné znamení, že průba byla nesprávná a poněvadž takovým způsobem pravý stav manipulace u huti nikdy určitě stanoviti se nedá a skutečný výtěžek tak dalece se liší od vypočítaného, čímž by nejen nahodilé chyby manipulační, nýbrž i každá krádež stříbraa i jiné podvody, ačkoliv od nynějšího personálu hutního takového něco očekávati nelze, snadno zakrývati se daly, nařizuje se, aby pro lepší kontrollu všecky průby vykonávány byly od hutního praktikanta, jakož i od hutmistra a toho, kdo rudu odvádí, aby tito přítomní byli také rozdělování a vážení rud, když se na průbu berou a aby balíčky, v nichž průby se nacházejí, spolu pečetili. Proto také na tyto povinnosti přísahati mají.”

V jiném nařízení praví se zase: “ Co se čtvrtletního hnaní týče, nemůžeme rovněž pomlčeti, že děje se k největší nespokojenosti, uváží-li se, že naloženo bylo na sedmeronásobné hnání 196 centů, 97 liber olova, v němž obsaženo bylo 228 hřiven, 10 lotů čistého stříbra, po hnaní ale ukázal se lesk stříbra 350 hřiven, jenž podle výpočtu obsahoval jen 9 lotů, 1 kventlík čistého stříbra. Byl to tedy lesk pln koupele olověné a nečistoty a z té příčiny při pálení větší ztráta se ukázala, ačkoli ku každému hnání užito jest 222 otypek, 60 přehánecích tyček, 9 palců dlouhých. Neleží tedy vina na horkém hnání, jehož při tamnějším olově třeba, než hnání bude vždy špatné, nebude-li hleděno k tomu, aby hned při první operaci zlo odstraněno bylo a aby hned při přečišťování docíleno bylo čistého olova.”

Při puchýrnách obnášela ztráta stříbra prob 45 % a ztráta olova 49 %.

Aby ztráty ty zmenšeny byly, nařízeno hornímu úřadu, aby v puchýrnách pilně dohlížel, není-li moučka příliš jemná aneb křehká a zkoušel častěji kalnou vodu, která od šlichování odtéká.